ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2006.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2006/2021-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce B. V. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 1 150 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 309/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 70 Co 360/2020-91, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze (dále též jen „odvolací soud“), identifikovaným v záhlaví tohoto usnesení, bylo ve výroku I potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. 9. 2020, č. j. 22 C 309/2015-84, kterým soud prvního stupně odmítl žalobu datovanou dne 23. 11. 2015, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 1 150 000 Kč, zamítl návrh na spojení s věcí projednávanou pod sp. zn. 27 C 51/2015 a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč. Ve výroku II téhož usnesení odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 9. 12. 2020 včasné dovolání s návrhem „na odkladný účinek“ podle §243 o. s. ř., a současně i žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 1. 2021, č. j. 22 C 309/2015-98, rozhodl, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a že se žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítá (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 22. 4. 2021, č. j. 70 Co 138/2021-107, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesením ze dne 4. 5. 2021, č. j. 22 C 309/2015-110, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobci doručena dne 10. 5. 2021. Na tuto výzvu reagoval žalobce ve stanovené lhůtě znovu žádostí ze dne 12. 5. 2021 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů a vznesl též námitku podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 2 a soudců Městského soudu v Praze.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nejvyšší soud nepřihlédl k opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení ze dne 12. 5. 2021, neboť jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, již byly předmětem posouzení ze strany soudu prvního stupně i soudu odvolacího, kteréžto soudy naplnění těchto podmínek neshledaly, neboť žalobce věrohodně nedoložil svoje majetkové poměry. Žalobcovo jednání též uvedené soudy kvalifikovaly jako svévolné uplatnění práva. Dovolatel si při podání nové žádosti musel být vědom z předchozího řízení o žádosti, že imanentní součástí takové žádosti jsou žadatelem doložené jeho majetkové poměry nebo jejich případné změny, které by měly soudu prokazovat oprávněnost přiznání osvobození od soudního poplatku (zvláště za situace opětovné žádosti v krátké době po pravomocném rozhodnutí o v pořadí první žádosti). Z judikatury Ústavního soudu (srov. jeho nález ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, či usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1968/19, dostupné na https://nalus.usoud.cz ), vyplývá závěr, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení (zde dovolacího) je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. Dovolatel však ničeho nedoložil a ke svým majetkovým poměrům pouze zopakoval již dříve uplatněné tvrzení, že jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 4 500 Kč. Pro výše uvedené by tak bylo zahájení opětovného řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků pouze formálním nehospodárným úkonem, a tak dovolací soud i z tohoto důvodu k žádosti dovolatele nepřihlédl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018, dostupné na www.nsoud.cz ).
Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání žalobce rozhodl v přiměřené lhůtě, nezabýval se již jeho návrhem na odklad vykonatelnosti či právní moci dovoláním napadeného usnesení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2021
JUDr. Jan Kolba
pověřený člen senátu