ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2547.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2547/2020-406
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Esta Praha s. r. o. , IČO 27603636, se sídlem ve Zvoli, Jílovská 278, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 223/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 20 Co 351/2019-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 4. 6. 2019, č. j. 19 C 223/2017-251, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 750 383 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., spočívajícího v chybném soupisu movitých věcí žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 7172/2014.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním v celém rozsahu, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitky žalobkyně pod body a) a b), podle nichž dospěl-li odvolací soud ohledně existence odpovědnostního titulu k jinému závěru, než soud prvního stupně, měl žalobkyni znovu sám poučit a vyzvat ji k doplnění tvrzení a označení důkazů podle §118a o. s. ř., popřípadě měl sám provést žalobkyní označené a dosud neprovedené důkazy, nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., protože se s obsahem napadeného rozhodnutí míjí. Odvolací soud totiž přisvědčil závěrům soudu prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti a neprokázání vzniku škody; dospěl tak v uvedeném rozsahu ke shodnému závěru, jako soud prvního stupně, přičemž tato okolnost sama o sobě zcela postačovala k zamítnutí žaloby (potvrzení rozsudku soudu prvního stupně).
K případným vadám řízení (námitka žalobkyně pod bodem c) dovolání), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí, absence poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání jinak (ve smyslu §237 o. s. ř.) přípustné; samy o sobě však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 4. 2. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu