ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3211.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3211/2020-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce S. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Doubkové 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 24/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 68 Co 298/2019-197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 28 C 24/2017-137, zamítl žalobu o zaplacení částky 287 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 48/1995, později 4 C 377/2010 (dále jen „posuzované řízení“).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka nesprávného posouzení počátku rozhodné doby přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní odpovídá napadený rozsudek ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), přihlédl-li odvolací soud k tomu, že pro žalobce počala rozhodná doba ve smyslu §31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“), běžet až dnem, kdy mu byla doručena žaloba v posuzovaném řízení.
Námitka nesprávného posouzení kritéria složitosti řízení ve smyslu §31a odst. 3 písm. a) OdpŠk přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. rovněž nezakládá, neboť ohledně ní odpovídá napadený rozsudek ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část IV. – dále též „Stanovisko“, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009), přihlédl-li odvolací soud k tomu, že věc byla opakovaně posuzovaná soudy různých stupňů, byla procesně složitá, a to i pro vysokou procesní aktivitu účastníků a byla složitá i skutkově, přičemž procesní a skutková složitost a okolnost projednání věci na více stupních soudní soustavy jsou dvě samostatná kritéria zohlednitelná v rámci §31a odst. 3 písm. b) OdpŠk.
Námitka proti posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci podle §31a odst. 3 písm. d) OdpŠk rovněž přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, a to již proto, že ji dovolatel dílem konstruuje na vlastní verzi skutkových tvrzení (v řízení mělo dojít k tzv. kvalifikované kasaci – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010, a taktéž mělo být stiženo průtahem v trvání 4 let). Dovolatel tak fakticky uplatňuje námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a tedy nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Konečně k námitce nesprávné výše odvolacím soudem uvažovaného zadostiučinění a předchozí modifikace jeho základní částky Nejvyšší soud uvádí, že již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a odst. 3 OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu