ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3445.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3445/2021-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 801 100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 3/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 18 Co 82/2021-70, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 10 C 3/2020-64, zastavil řízení o žádosti žalobce ze dne 2. 10. 2020 o přiznání osvobození od soudních poplatků pro řízení proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Co 732/2019-22 (výrok I), dále zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Co 732/2019-22 (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů uvedeného dovolacího řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. 18 Co 82/2021-70, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 30. 3. 2021, doručené soudu prvního stupně dne 10. 5. 2021 (č. l. 72), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 5. 2021, č. j. 10 C 3/2020-74, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který činí 4 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků za podání předmětného dovolání ze dne 9. 6. 2021, doručenou soudu prvního stupně dne 21. 6. 2021, o níž soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 C 3/2020-77, rozhodl tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 18 Co 268/2021-83, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 21. 10. 2021.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 30. 3. 2021 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 2021, č. j. 10 C 3/2020-74, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že vyzval-li soud prvního stupně poplatníka k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo rovněž na soudu prvního stupně, aby dovolací řízení zastavil ve smyslu §9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, v daném případě však Nejvyšší soud z důvodu hospodárnosti řízení o dovolání zastavil, jak je shora uvedeno, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že dovolatel pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v dalších jím zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 12. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu