ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.399.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 399/2021-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. A., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/56, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství , se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o zaplacení 1 106 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 262/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, č. j. 68 Co 92/2020-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 1 106 780 Kč s příslušenstvím. Argumentoval tím, že jako osoba oprávněná podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), se přihlásil do veřejné nabídky pozemku podle §11a citovaného zákona, Státní pozemkový úřad však nedodržel pořadí, podle něhož měl postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy, žalobce „přeskočil“ a uzavřel smlouvu se zájemcem, který se umístil až za žalobcem. Žalobce proto požadoval rozdíl mezi obvyklou cenou nabízeného pozemku ve výši 1 185 780 Kč a nabídkou, kterou učinil, ve výši 79 000 Kč, tj. 1 106 780 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 9. 2019, č. j. 41 C 262/2018-38, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (odvolací soud) napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Na řešení otázek vymezených žalobcem – „1) Je nabytí náhradního pozemku k uspokojení (části) restitučního nároku podle zákona o půdě rozmnožením majetkové hodnoty oprávněné osoby, nebo jinými slovy přírůstkem na majetku takové osoby?“ a „2) Představuje nevypořádaný restituční nárok podle zákona o půdě (kdy v daném případě se jednalo o restituční nárok ve výši 79 000 Kč) na straně jedné a pozemek, který měl být na vypořádání tohoto restitučního nároku Státním pozemkovým úřadem poskytnut (v daném případě předmětný pozemek, jehož obvyklá cena dle znaleckého posudku činí 1 185 780 Kč) na straně druhé, totožné (myšleno stejně cenné) majetkové hodnoty?“ – napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že byť žalobce nenabyl nabízený pozemek, škoda mu nevznikla, neboť jeho restituční nárok zůstal zachován a může být nadále uspokojen. K tomu, že škoda nemůže v obdobných případech spočívat v nenabytí vlastnického práva srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2014/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1738/2017, a v něm citovanou judikaturu.
Nepřiléhavý je odkaz žalobce na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1415/2006, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1847/2012, ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2819/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1294/2001, ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1085/2006, ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3156/2017, ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4143/2019, neboť se týkají věcí skutkově zcela odlišných od té žalobcovy a ani v jedné z nich dovolací soud neposuzoval vznik škody oprávněné osoby při zachování jejího restitučního nároku.
V rozsahu výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 3. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu