ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.896.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 896/2021-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B, nar. XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 135, o zaplacení částky 15 095 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 71/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2020, č. j. 57 Co 120/2020-15, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě jako soudu prvního stupně ze dne 30. 3. 2020, č. j. 10 C 71/2020-6, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I), a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 23. 7. 2020 (č. l. 17), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 7. 2020, č. j. 10 C 71/2020-21, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který činí 4 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků za podání předmětného dovolání ze dne 3. 8. 2020, o níž Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 28. 8. 2020, č. j. 10 C 71/2020-28, rozhodl tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 57 Co 253/2020-38, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 23. 11. 2020.
Následně byl žalobce usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 12. 2020, č. j. 10 C 71/2020-51, které bylo žalobci řádně doručeno dne 9. 12. 2020, a rovněž výrokem II usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 10 C 71/2020-58, které bylo žalobci řádně doručeno dne 30. 12. 2020, opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku za předmětné dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 1. 12. 2017 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 7. 2020, č. j. 10 C 71/2020-21 (a opětovně usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2020, č. j. 10 C 71/2020-51, a ze dne 17. 12. 2020, č. j. 10 C 71/2020-58), Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že vyzval-li soud prvního stupně poplatníka k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo rovněž na soudu prvního stupně, aby dovolací řízení zastavil ve smyslu §9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, v daném případě však Nejvyšší soud z důvodu hospodárnosti řízení o dovolání zastavil, jak je shora uvedeno, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že dovolatel pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v dalších jím zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 4. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu