ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.945.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 945/2021-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Vít Bičáka, JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce M. T. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o přiměřené zadostiučinění ve výši 77 083 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 267/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 35 Co 319/2020-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 17. 12. 2018 domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 77 083 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 110 C 61/2014.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 7. 2020, č. j. 22 C 267/2018-101, rozhodl, že změna žaloby ze dne 9. 3. 2019, kterou se žalobce domáhal rozšíření žaloby o zákonné úroky z prodlení z částky 77 083 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, se připouští (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 77 083 Kč s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a nákladech řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Na otázce způsobu stanovení výše zadostiučinění, jeho přiměřenosti a možnostech modifikace s ohledem na kritéria §31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nestojí, neboť odvolací soud existenci nesprávného úředního postupu neshledal, a výší zadostiučinění se proto vůbec nezabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázka složitosti taktéž nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, pokud zohlednil procesní složitost posuzovaného řízení spočívající v četnosti a obsahu písemných podání, která byla doručována těsně před jednáním, soudem bylo rozhodováno o žádostech žalované o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, bylo nutné sledovat vývoj v dalších souběžných řízeních, tak aby ve stejných věcech bylo rozhodováno stejně. Vedle toho odvolací soud v rámci složitosti zohlednil i počet soudních instancí, které se na rozhodování uvedené věci podílely (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ani otázka týkající se významu řízení pro žalobce nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani zde se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když zohlednil, že žalobce vedl vícero souvisejících řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3011/2018, nebo ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1661/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 1129/14).
Podle §238 odst. 1 písm. h) není dovolání podle §237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu