ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3595.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 3595/2020-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně D. K., narozené dne XY, bytem XY, proti žalovaným 1) S. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) Cleverlance Enterprise Solutions s. r. o, se sídlem v Praze 8, Voctářova 2500/20a, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 27408787, 3) Aura – Pont s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 2487/99, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00174866, 4) Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49240901, 5) J. Š., narozenému dne XY, bytem XY a 6) CTS TRADE IT a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 2006/9, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 01798189, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 7/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, č. j. 11 Cmo 32/2017-110, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně ze dne 30. 3. 2017, č. j. 26 Cm 7/2014-99, kterým bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání.
Vzhledem k době zahájení dovolacího řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s článkem VI, části třetí, zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobkyně přes poučení soudu o důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradila.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobkyně lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Dovolací soud tak má za nepochybné, že podává-li žalobkyně v posuzované věci opakovaně návrhy na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, přestože je o těchto návrzích rozhodováno negativně, záměrem jejího počínání není sledování ochrany tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo jiných účastníků. Takový zneužívající procesní postup žalobkyně však ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1818/2019, ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3080/2019, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1654/2020, ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1989/2020, nebo ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3224/2020]. Z toho důvodu se dovolací soud opakovanou žádostí o osvobození od soudních poplatků, kterou dovolatelka reagovala na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku z dovolání, nezabýval.
Skutečnost, že žalobkyně není zastoupena advokátem ani nedoložila, že sama má odpovídající právnické vzdělání, není v tomto případě podstatná, protože rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 57/2012).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu