ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1074.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1074/2021-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně FCC STAV s.r.o. , se sídlem v Dolních Bojanovicích čp. 1070 (identifikační číslo osoby: 277 56 076), zastoupené Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova 14, proti žalovanému V. K. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Vašulkou, advokátem se sídlem v Hodoníně, Příční 4113/4, o zaplacení 1.358.815 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 373/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2020, č. j. 38 Co 135/2019-332, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.988,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Drobečka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 1. 2019, č. j. 6 C 373/2015-282, zastavil řízení ve vztahu žalobkyně a M. D. (původně druhé žalované) co do částky 170.422 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zastavil řízení co do částky 193.404 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu ve vztahu žalobce a M. D. co do částky 1.358.815 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok III), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1.358.815 Kč s úrokem z prodlení 7,5 % p.a. z této částky za dobu od 10. 11. 2012 do zaplacení (výrok IV), zamítl žalobu na zaplacení 170.422 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok V), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky VI až IX).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, č. j. 38 Co 135/2019-332, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III., IV., V., VI., VII., VIII. a IX potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, dále otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dále otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“ . Odvolacímu soudu vytýká, že pochybil při aplikaci §132 o. s. ř., neboť v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010 sp. zn. 33 Cdo 1530/2008, neuvedl ani neobjasnil, o které důkazy opřel svá zjištění, že předmětem smlouvy o dílo byly terénní úpravy a že dílo mělo být dokončeno do konce roku 2012. V důsledku nesprávného vyhodnocení provedených důkazů vyšel odvolací soud podle jeho názoru z chybného zjištění, že k zhotovení a předání díla došlo až počátkem listopadu 2012, což mělo za následek jeho pochybení v otázce promlčení práva žalobkyně. Žalovaný prosazuje, že z výpovědi svědka H. nelze dovodit, že byl přítomen řádnému předání stavby mezi účastníky. Za nezákonný považuje důkaz stavebním deníkem; je přesvědčen, že žalobkyně deník vyhotovila až následně, což dovozuje z toho, že s ním nebyl v průběhu stavby seznamován a v deníku absentují jeho záznamy. Na podkladě vlastního hodnocení důkazů pak skutkově uzavírá, že žalobkyně mu umožnila stavbu užívat již v květnu 2012, a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovozuje, že její právo, uplatněné u soudu až 27. 10. 2015, je promlčeno. Protože se odvolací soud náležitě nevypořádal s námitkou promlčení, kterou v průběhu řízení vznesl, je napadený rozsudek nepřezkoumatelný.
Dovolání Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V posuzovaném případě vyšel odvolací soud mimo jiné ze zjištění, že účastníci uzavřeli ústně smlouvu o dílo, v níž se dohodli, že žalobkyně pro žalovaného zhotoví hrubou stavbu rodinného domu na pozemku p.č. XY v obci a katastrálním území XY, včetně zastřešení, osazení klempířských prvků a výplně otvorů a včetně terénních úprav. Smluvní strany se dohodly, že dílo bude provedeno za úplatu a bude dokončeno do konce roku 2012. Žalobkyně dokončila dílo 5. 11. 2012, přičemž k jeho předání se sešli žalovaný, P. a M. T. aj. H.. Stejného dne žalobkyně předala žalovanému klíče a dvě konečné faktury (za výplně oken a dveří a hrubou stavbu) znějící na celkem 1.552.219 Kč. Žalovaný faktury odmítl uhradit s tím, že většinu uvedených prací žalobkyně neprovedla a práce záměrně nadhodnotila. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že cena hrubé stavby bez vnitřních nosných příček činila ke dni uzavření smlouvy o dílo 1.231.145 Kč. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo po dokončení díla, tj. počátkem listopadu 2012, podle §634 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, právo na zaplacení ceny díla ve výši 1.358.815 Kč (tj. 1.231.145 Kč za hrubou stavbu a 127.670 Kč za dveřní a okenní výplně). Dovodil, že žalobkyně uplatnila své právo na zaplacení ceny díla u soudu včas.
Žalovaný v dovolání sice napadl správnost právního závěru odvolacího soudu, že právo žalobkyně na zaplacení ceny díla není promlčeno, činí tak ale procesně neregulérním způsobem. Primárně totiž brojí proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že dílo bylo dokončeno v listopadu 2012, a prosazuje vlastní skutkovou verzi, že žalobkyně mu umožnila s dílem nakládat již nejpozději koncem května 2012. Pomíjí přitom, že skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud je povinen z něj vycházet. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vycházel odvolací soud. Ani způsob a výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Z toho, že žalovaný v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá žalovaným zpochybňovaný skutkový závěr odvolacího soudu ohledně data dokončení díla; není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Žalovaný svými námitkami pouze prosazuje vlastní (subjektivní) úsudek o závažnosti, pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení ÚS ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tak v posuzovaném případě nejedná.
Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud náležitě neobjasnil, o které důkazy opřel svůj skutkový závěr, žalovaný nezpochybnil žádný právní závěr, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání směřující proti výroku o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu