ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.248.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 248/2021-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) P. C. a b) P. C. , obou bytem XY, zastoupených Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem Ostrava, Veleslavínova 252/5, proti žalované GAMA stavby s. r. o., se sídlem Prostějov, Olomoucká 2625/30, identifikační číslo osoby 29288193, zastoupené Mgr. Tomášem Kotrysem, advokátem se sídlem Prostějov, Vrahovická 2526/7, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 215/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2020, č. j. 17 Co 49/2020-336, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 400 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Tomáše Kotryse.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované domáhali zaplacení smluvní pokuty 100 000 Kč s příslušenstvím za prodlení se zhotovením díla v období od 16. 8. 2012 do 23. 10. 2012.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 17 Co 49/2020-336, potvrdil rozsudek ze dne 21. 11. 2019, č. j. 5 C 215/2014-289, kterým Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu o zaplacení 100 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Dovolatelé předpoklady přípustnosti - posuzováno podle celého obsahu podaného dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - vymezili tak, že „ se soud prvního stupně i odvolací soud odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu, že jsou zde otázky hmotného práva, které nebyly dosud rozhodnuty, a že oba soudy vykročily z výkladu textu smluvního ujednání v neprospěch spotřebitele “. Žalobci zpochybňují správnost skutkových i právních závěrů, k nimž dospěly nalézací soudy, přičemž jim vytýkají, že se řádně nevypořádaly s jejich argumentací. Předkládají k přezkumu cit.: „ otázky, které zřejmě v tomto duchu dosud nebyly řešeny Nejvyšším soudem (přičemž otázky, jejichž řešení se nalézací soudy odchýlily, byly uvedeny v textu dovolání) a uvádí, jaký je jeho právní názor na uvedené otázky. Tyto návrhy právních vět sepisuje:
Absence akceptace nabídky smluvní stranou, jíž je nabídka určena, má za následek nikoliv neplatnost smlouvy nebo dodatku, nýbrž to, že smlouva nebo dodatek nevznikne. Dodatek ke smlouvě vznikne, až k němu poslední účastník připojí svůj podpis a projev vůle je doručen poslednímu účastníkovi.
Je-li dodatek ke smlouvě podepsán jen jedním z účastníků původní smlouvy, zavazuje jen toho účastníka, který dodatek podepsal, nikoliv nepodepsaného účastníka. Jestliže se smlouva nebo dodatek dle obsahu musí týkat všech účastníků, je uzavřena až tehdy, pokud všichni účastníci připojí své podpisy.
Ze skutečnosti, že účastník o určitých náležitostech smlouvy (např. prodloužení lhůty pro dokončení díla) sám aktivně podepisuje dodatek, lze dovodit, že v této záležitosti hodlá jednat sám, ačkoliv v jiných otázkách takto jednat nemusí.
Jestliže strany ve spotřebitelské smlouvě sjednají, že smlouva může být měněna písemnými číslovanými dodatky, podepsanými oběma smluvními stranami, nemůže být uvedené jednání pominuto v neprospěch spotřebitele. “
Formulací, že „ se soud prvního stupně i odvolací soud odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu, že jsou zde otázky hmotného práva, které nebyly dosud rozhodnuty, a že oba soudy vykročily z výkladu textu smluvního ujednání v neprospěch spotřebitele “, žalobci nevymezili řádně přípustnost svého dovolání, neboť nespecifikují právní otázku, na níž závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neuvedli rozhodnutí dovolacího soudu, s nímž má být řešení (a které) otázky hmotného nebo procesního práva v rozporu. Uvedena není ani žádná právní otázka, kterou mají dovolatelé za dosud dovolacím soudem neřešenou. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalobci v dovolání pouze polemizují s tím, jak odvolací soud (resp. soud prvního stupně) postupoval a jak rozhodl. Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelů spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelů.
Obligatorním požadavkům na řádné vymezení přípustnosti nevyhovuje ani formulace dovolateli předestřených „právních vět“. Na otázce, zda vznikne smlouva (dodatek k ní) při absenci akceptace nabídky, není napadené rozhodnutí založeno. Otázku, zda dodatek ke smlouvě, je-li podepsán jen jedním z účastníků původní smlouvy, zavazuje jen účastníka, který dodatek podepsal, nikoliv nepodepsaného účastníka (z čehož dovozují, že jestliže se smlouva nebo dodatek má týkat všech účastníků, je uzavřena až tehdy, pokud všichni účastníci připojí své podpisy), dovolatelé zjevně staví na odlišném skutkovém rámci, než který byl základem v projednávané věci, kdy odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce se žalovanou jednal i za žalobkyni. To stejné se týká i další předestřené otázky, zda ze skutečnosti, že účastník o určitých náležitostech smlouvy (např. prodloužení lhůty pro dokončení díla) sám aktivně podepisuje dodatek, lze dovodit, že v této záležitosti hodlá jednat sám, ačkoliv v jiných otázkách takto jednat nemusí. Z formulace „ jestliže strany ve spotřebitelské smlouvě sjednají, že smlouva může být měněna písemnými číslovanými dodatky, podepsanými oběma smluvními stranami, nemůže být uvedené ujednání pominuto v neprospěch spotřebitele “ není zřejmé, jaký právní závěr jejím prostřednictvím dovolatelé zpochybňují, resp. jakou otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno, má dovolací soud podrobit dovolacímu přezkumu.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 a §211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že strany uzavřely písemnou smlouvu o dílo, v níž se žalovaná (zhotovitelka) zavázala dílo spočívající v dodávce rodinného domu včetně stavby garáže bez venkovních úprav a přípojek dokončit do 30. 5. 2012. Písemně uzavřeným dodatkem ke smlouvě ze dne 1. 1. 2012 byl termín dokončení díla posunut do 15. 8. 2012, dalšími dodatky – sjednanými formou zápisů ve stavebním deníku ze dne 25. 5. 2012 a ze dne 9. 7. 2012 - byl termín dokončení díla posunut do 31. 12. 2012. Námitku relativní neplatnosti dodatků (sjednaných formou zápisů ve stavebním deníku) z důvodu nedostatku jejich formy žalobci uplatnili opožděně. Oproti tomu žalobci prosazují svou odlišnou skutkovou verzi – že zápis ve stavebním deníku, o který jde (bez toho, že by jej konkrétně specifikovali), není podepsán žalovanou, že námitku relativní neplatnosti sjednání změn termínu dokončení díla uplatnili včas, nebo že žalobce se zhotovitelkou nejednal též i za žalobkyni. Předloženou argumentací se žalobci domáhají přezkumu právních závěrů odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Z toho, že žalobci na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů předkládají vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jimi vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005. sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Zákon nepředepisuje – ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny, odpovídá žalobci zpochybňovaný skutkový závěr odvolacího soudu, že strany zápisem ve stavebním deníku ze dne 25. 5. 2012 a ze dne 9. 7. 2012 sjednaly změnu termínu dokončení díla, a že námitku relativní neplatnosti těchto právních úkonů žalobci uplatnili opožděně; není zde rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Pouhý odlišný názor dovolatelů na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s to - s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – založit způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Přípustnost dovolání nezakládá argumentace, že soudy obou stupňů nesprávně považují záznamy ve stavebním deníku za dohody o změně termínu zhotovení díla, přestože k jejich sjednání nedošlo formou číslovaných písemných dodatků podepsaných všemi účastníky, kdy žalobci trvají na přesvědčení, že kromě prvního písemného dodatku, jímž došlo k posunu termínu zhotovení stavby na srpen 2012, žádné jiné řádné dodatky uzavřeny nebyly. Dovolatelé opomíjejí závěry ustálené judikatury, podle níž písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost. Důsledky nedodržení formy právního úkonu upravuje §40 odst. 1 obč. zák., podle něhož nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Podle §40a obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4167/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/2011). Odvolací soud ani soud prvního stupně se od uvedených závěrů při právním posouzení věci neodchýlily, pokud zjistily, že žalobci námitku relativní neplatnosti právního úkonu, jímž došlo k dohodě o změně termínu dokončení díla, pro rozpor jeho formy s dohodou účastníků uplatnili opožděně.
Námitkami, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se odvolací soud náležitě nevypořádal se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo, resp. že neprovedl všechny navržené důkazy, žalobci nezpochybnili žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýkají, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu