ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2495.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2495/2020-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně BOSTON s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Malá Strana, Thunovská 179/12 (identifikační číslo 284 35 893), zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, proti žalovanému A. B. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, o zaplacení úroků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 363/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 18 Co 27/2020-268, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ing. Miloše Olíka, Ph.D., LL.M., advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6. 11. 2019, č. j. 42 C 363/2017-210, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 137.500 Kč s 0,5% úroky denně z částky 302.500 Kč od 22. 7. 2017 do zaplacení, „a dále částku 37 Kč“ ( I ) žalobu zamítl co do 92.300 Kč „s příslušenstvím“ ( II ) a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 36.785 Kč ( III ). Sjednané úroky z ceny díla soud prvního stupně zhodnotil jako přiměřené, tedy neodporující svou výší dobrým mravům.
Rozsudkem ze dne 4. 3. 2020, č. j. 18 Co 27/2020-268, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu požadující 0,5% úroky denně z částky 302.500 Kč od 22. 7. 2017 do zaplacení, v rozsahu 137.500 Kč a 37 Kč je potvrdil, ve výroku II změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 77.300 Kč s 0,5% úroky denně od 14. 1. 2016 do zaplacení, v rozsahu 15.000 Kč „s příslušenstvím“ je potvrdil a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 133.143 Kč. Ve vztahu k měnícímu výroku I odvolací soud uzavřel, že dohoda účastníků o úrocích ve výši 0,5% z ceny díla je neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům (§588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ o. z.“). Úroky nebyly sjednány z dlužné částky, tj. z částky, s jejímž zaplacením by byl žalovaný v prodlení, nýbrž z celkové ceny zakázky (díla), i když žalovaný zálohově před vyhotovením počítačového programu zaplatil žalobkyni 165.000 Kč (za rok prodlení se zaplacením ceny díla či její části by se jednalo o částku přesahující 300.000 Kč).
Rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku I napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spojuje s otázkou procesního práva, při jejímž řešení se – podle jejího názoru – odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V části týkající se 0,5% úroků denně z částky 302.500 Kč považuje rozhodnutí za překvapivé a tím pádem porušující princip předvídatelnosti. Navrhla, aby dovolací soud v napadené části zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou z 22. 2. 2015 se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala pro žalovaného (objednatele) vytvořit „webový portál obsahující pro uživatele 3 základní sekce obchodu – obchod, bazar, aukce a dále obsahující kategorie reality a auta“ , a to za cenu ve výši 302.500 Kč. V článku 5.5 smlouvy o dílo strany ujednaly: „Objednatel je povinen za každý den prodlení se zaplacením ceny díla či její části … zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,5% z ceny díla.“ Žalovaný před podpisem smlouvy zaplatil žalobkyni zálohově 15.000 Kč v hotovosti, 135.000 Kč a 15.000 Kč převedl na její účet 24. 2. 2015, resp. 26. 2. 2015. Výsledek své činnosti žalobkyně předala žalovanému v prosinci 2015.
Podle judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu je rozhodnutí překvapivé, nese-li postup obecných soudů při zjišťování skutkového stavu věci a formulaci právních závěrů z těchto zjištění vycházejících znaky libovůle; v takovém případě soudy odepírají účastníkovi právo na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. I. ÚS 3870/16, ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. IV. ÚS 533/18, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 453/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2005, ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2020). Rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4792/2010, ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008). Překvapivé tudíž není – jako v nyní projednávané věci – rozhodnutí jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil odvolací soud jinak, než soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1696/2017, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 460/2019).
Výtkou, že soud prvního stupně ponechal bez adekvátní reakce podání, kterým navrhla změnu žaloby, namítla žalobkyně vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. (námitka nesměřuje k vyřešení žádné otázky procesního práva, ohledně níž by byl naplněn požadavek přípustnosti dovolání podle §237 o.s.ř.), nýbrž o otázku případné existence či neexistence tvrzené vady řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř.
Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu