ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2666.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2666/2021-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Bory , se sídlem místního úřadu v Borech 232, identifikační číslo osoby 002 94 055, zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, Nám. 28. října 1898/9, proti žalované E consulting E.U.R., s. r. o. , se sídlem v Třebíči, Hrotovická 1202/27, zastoupené Mgr. Martinem Pelikánem, advokátem se sídlem v Brně, Foltýnova 37/1016, o zaplacení 157.300 Kč s příslušenstvím a 27.255 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 21 C 36/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 27 Co 117/2020-317, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.648 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Pelikána, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 4. 2021, č. j. 27 Co 117/2020-317, potvrdil rozsudek ze dne 24. 1. 2020, č. j. 21 C 36/2019-289, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2020, č. j. 21 C 36/2019-298, kterým Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) zamítl žalobu na zaplacení 184.525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 157.300 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27.225 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, nepřihlédl k oběma podmínkám splnění povinnosti zhotovitele provést dílo, konkrétně jeho řádnému ukončení a předání, které mělo proběhnout zavedením studie proveditelnosti do systému „MS 2014+“. Respektována nebyla ani ustálená judikatura dovolacího soudu vyjadřující se k završení kontraktačního procesu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1520/2005). Dovolatelka prosazuje, že z obsahu nabídky žalované v kontextu s následným jednáním smluvních stran je nepochybné, že jejich vůle směřovala k tomu učinit předmětem písemné smlouvy o dílo rovněž podání žádosti o dotaci. Odkazujíc na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. 32 Odo 849/2002, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 303/2004, upozorňuje na nutnost přihlédnout při výkladu projevu vůle též k dalším okolnostem, které s ním souvisejí. Odvolacímu soudu vytýká formalistický přístup při výkladu písemné smlouvy o dílo a svou argumentaci v tomto směru podpořila usneseními Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 14/06, a ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 571/06. Další pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že dospěl-li k závěru, že se účastnice ústně dohodly, že žalovaná pro žalobkyni zdarma zpracuje žádost o dotaci, a hodnotil-li plnění z dohody jako vadné, měl v intencích závěrů dovozených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, věc posoudit podle příslušného hmotněprávního ustanovení a žalobě vyhovět.
Žalovaná se vyjádřila ke všem dovolacím námitkám. Se závěry odvolacího soudu se ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V posuzovaném případě vyšel odvolací soud mimo jiné ze zjištění, že žalovaná cenovou nabídkou z 20. 9. 2016 nabídla žalobkyni vypracování Studie proveditelnosti pro projekt půdní nadstavby budovy školy v Borech do výzvy č. 46 IROP za 157.300 Kč s termínem zpracování do 31. 10. 2016. Jako zvýhodnění (bonus) obci nabídla, že pro ni zdarma zpracuje projektovou žádost v MS 2014+, povinnou část eCBA v MS 2014+ a upraví a aktualizuje studii proveditelnosti podle připomínek hodnotitelů pro podání v další výzvě (v případě, že projekt nebude vybrán v této výzvě). Dne 26. 9. 2016 uzavřely účastnice řízení smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování studie proveditelnosti pro projekt obce v rozsahu a struktuře podle závazné přílohy č. 4 výzvy IROP č. 46 ze dne 17. 8. 2016 (dále jen „studie proveditelnosti“) za cenu 157.300 Kč, včetně DPH, s termínem zpracování od 27. 9. 2016 do 31. 10. 2016. Dodatkem ke smlouvě o dílo č. 1 ze dne 3. 11. 2016 smluvní strany odložily dobu plnění smlouvy o dílo z důvodu překážek na straně objednatele do 10. 1. 2017. Předmětem smlouvy o dílo nebylo vypracování či podání žádosti o podporu (dotaci). Studie proveditelnosti určila celkové výdaje na realizování projektu 20.442.866,57 Kč bez DPH, s DPH pak ve výši 24.735.868,55 Kč. V přehledu zdrojů financování uvedeném v žádosti o podporu jsou uvedeny celkové způsobilé výdaje ve výši 20.442.866,57 Kč, přičemž bylo žádáno o podporu z příspěvku z Evropské unie a z národních veřejných zdrojů celkem ve výši 18.398.579,91 Kč; vlastní zdroje financování byly vyčísleny na 2.044.286,66 Kč. Žalovaná předala dílo žalobkyni dne 18. 1. 2017 vložením do systému MS2014+. Ministerstvo pro místní rozvoj žádosti o podporu v plném rozsahu vyhovělo, načež žalobkyně požádala o vyřazení projektu z programu s odůvodněním, že v rozpočtu žádosti o podporu jsou uvedeny ceny bez DPH, ačkoli obec je plátcem DPH a došlo by tak k jejímu nadměrnému finančnímu zatížení. Dne 24. 4. 2019 žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila s tím, že žalovaná neposkytla plnění podle smlouvy, neboť na základě poskytnutých podkladů od žalované nezískala podporu v nezbytné výši tak, aby podpora pokryla náklady projektu včetně DPH. Na podkladě uvedených skutkových zjištění odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo podle §2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalovaná své smluvní povinnosti neporušila (natož podstatným způsobem ve smyslu §2106 odst. 1 písm. d) ve spojení s §2615 odst. 2 věty první o. z.), neboť studie proveditelnosti vadami netrpěla. Pro vady žádosti o podporu nemohla žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupit, jelikož toto plnění nebylo jejím předmětem (tj. předmětem smlouvy, o níž žalobkyně svůj nárok opírá). Požadavku žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila 27.225 Kč z titulu náhrady škody, odvolací soud nevyhověl s odůvodněním, že ani po výzvě soudu podle §118a odst. 3 o. s. ř. neuvedla dostatečná skutková tvrzení, ani neoznačila důkazní návrhy k prokázání výše škody a příčinné souvislosti mezi vytýkanou vadou díla a vznikem škody.
Výtka dovolatelky, že odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nepřihlédl při výkladu smluvních ujednání k úmyslu smluvních stran zahrnout do předmětu smlouvy o dílo uzavřené 26. 9. 2016 též vypracování či podání žádosti o podporu, který lze dovodit jak z nabídky žalované, tak z následného jednání smluvních stran, je nedůvodná.
Výkladem právních jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 se Nejvyšší soud zabýval jak v rozhodnutích, která v dovolání zmiňuje žalobkyně, tak např. v rozsudku ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1850/2017. Přijal a odůvodnil závěr, že úmysl jednajícího je základním hlediskem pro výklad právního jednání (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení §556 odst. 2 o. z., a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, dále k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace projevu vůle.
Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalobkyně, že se odvolací soud od zmíněných premis odchýlil. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se jasně podává, že při výkladu smlouvy o dílo uzavřené dne 26. 9. 2016 (a jejího dodatku) odvolací soud nahlížel na její smluvní ujednání i se zohledněním úmyslu smluvních stran. Zabýval se jak souvislostmi danými povahou věci, tak i vzájemným vztahem relevantních ujednání smlouvy o dílo a průběhu kontraktačního procesu i následným chováním smluvních stran a dospěl k jednoznačnému závěru, že vypracování a případné podání žádosti o podporu nebylo předmětem smlouvy o dílo uzavřené dne 26. 9. 2016, nýbrž jiného (ústního) právního jednání, jímž se žalovaná zavázala zdarma pro žalobkyni vypracovat žádost o podporu.
Námitkami, že dílo nebylo předáno podle smluvního ujednání, a že v rámci písemně uzavřené smlouvy o dílo bylo sjednáno i vypracování či podání žádosti o podporu, žalobkyně nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž správnost skutkového zjištění, z něhož odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je však v dovolacím řízení nezpochybnitelný, dovolací soud je povinen z něj vycházet. Ani způsob a výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. V rozsudku ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, Nejvyšší soud dovodil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (v dané věci co bylo předmětem smlouvy o dílo), a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §555 odst. 1, §556 odst. 1 o. z.), jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, Nejvyšší soud uzavřel, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním, a vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.
Domáhá-li se dovolatelka přezkumu právní otázky završení kontraktačního procesu, pomíjí, že na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a nemůže proto přípustnost dovolání založit.
Konečně vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že neposoudil uplatněný nárok z „hlediska odlišné právní kvalifikace“, dospěl-li ke zjištění, že žádost o dotaci, jak ji žalovaná vyhotovila, byla skutečně vadná, pak přehlíží, že soud prvního stupně, jehož skutková zjištění odvolací soud převzal, se nezabýval obsahovými náležitostmi a případnými nedostatky žádosti o podporu, jelikož sama žalobkyně svůj nárok opírala pouze o smlouvu o dílo uzavřené 26. 9. 2016. Jinými slovy odvolací soud nárok žalobkyně na vrácení ceny díla shledal neopodstatněným nikoliv proto, že nepodřadila svá skutková tvrzení správné právní normě, nýbrž z důvodu, že ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit právní závěr o důvodnosti jejího odstoupení od smlouvy o dílo.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu