ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3170.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3170/2020-455
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně VAPES CE s. r. o. , se sídlem v Horní Suché, Stonavská 51/6 (identifikační číslo 258 88 595), zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, proti žalované České republice - Vězeňské službě České republiky , se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 235/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 72 Co 70/2020-407, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2020, č. j. 72 Co 70/2020-410, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 21 C 235/2017-355, nahradil projev vůle žalované, kterým s žalobkyní uzavírá dodatky č. 2 a 7, jimiž se mění smlouva o dílo č. 022/1/13 z 11. 9. 2013, a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 868.408 Kč. Práva a povinnosti ze smlouvy o dílo se podle soudu prvního stupně řídí zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 137/2006 Sb.“). Předpoklady pro zadání veřejné zakázky na stavební práce nebo služby v případě – v původních zadávacích podmínkách neobsažených – dodatečných stavebních prací nebo služeb nezbytných pro provedení původních stavebních prací nebo pro poskytnutí původních služeb, jejichž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, stanoví §23 odst. 7 písm. a/, body 1, 2 a 3 zákona č. 137/2006 Sb. Vedle procentního vymezení ceny dodatečných stavebních prací nebo služeb v poměru k ceně původní veřejné zakázky (bod 3/) a požadavku, aby dodatečné stavební práce nebo služby nemohly být technicky nebo ekonomicky odděleny od původní veřejné zakázky, „pokud by toto oddělení způsobilo závažnou újmu zadavateli, nebo ačkoliv je toto oddělení technicky či ekonomicky možné, jsou dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby zcela nezbytné pro dokončení předmětu původní veřejné zakázky“ (bod 2/), vyžaduje se i to, aby dodatečné stavební práce nebo služby byly zadány témuž dodavateli (bod 1/). Dodatky č. 2 a 7 vymezily rozsah víceprací, které žalobkyně skutečně provedla, spolu s jejich rozpočtovým oceněním podle její nabídky. I když dodatky představující změnu smlouvy o dílo nebyly stranami uzavřeny, vyhověl soud prvního stupně žalobě proto, že „tím budou napraveny zřejmé vady kontraktačního procesu.“
Rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 72 Co 70/2020-407, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2020, č. j. 72 Co 70/2020-410, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 6.900 Kč. Odvolací soud uzavřel, že „nahrazení projevu vůle k uzavření dodatku ke smlouvě o dílo je … pojmově vyloučeno, neboť nemá oporu v hmotném právu.“ Smlouva o dílo předpokládala – před dokončením – dohodu o rozsahu a finančním ohodnocení víceprací, tedy sjednání dodatků v písemné formě. Povinnost – vynutitelnou žalobou na nahrazení projevu vůle – uzavřít dodatek smlouva o dílo žádné ze smluvních stran neukládala a tato povinnost nevyplývá ani ze zákona.
V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně – vedle námitek, které přípustnost dovolání nejsou s to založit – předložila k přezkumu otázku hmotného práva, kterou podle jejího názoru dovolací soud dosud neřešil. Má za to, že povinnost uzavřít dodatky vymezující rozsah víceprací a jejich cenu vyplývá pro žalovanou ze zákonů č. 137/2006 Sb. a č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, anebo aby je změnil tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení výše formulované otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)].
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §23 odst. 7 písm. a/ zákona č. 137/2006 Sb. může zadavatel v jednacím řízení bez uveřejnění zadat veřejnou zakázku na stavební práce nebo veřejnou zakázku na služby rovněž v případě, jestliže jde o
a) dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby, které nebyly obsaženy v původních zadávacích podmínkách, jejich potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a tyto dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby jsou nezbytné pro provedení původních stavebních prací nebo pro poskytnutí původních služeb, a to za předpokladu, že
1. dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby budou zadány témuž dodavateli,
2. dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby nemohou být technicky nebo ekonomicky odděleny od původní veřejné zakázky, pokud by toto oddělení způsobilo závažnou újmu zadavateli, nebo ačkoliv je toto oddělení technicky či ekonomicky možné, jsou dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby zcela nezbytné pro dokončení předmětu původní veřejné zakázky, a
3. v případě veřejného zadavatele celkový rozsah dodatečných stavebních prací nebo dodatečných služeb nepřekročí 30 % ceny původní veřejné zakázky, nebo
b) nové stavební práce a v případě veřejného zadavatele i o nové služby, spočívající v obdobných stavebních pracích nebo službách, jako v původní veřejné zakázce a odpovídajících původní veřejné zakázce, a to za předpokladu, že
1. nové stavební práce nebo nové služby budou zadány témuž dodavateli,
2. původní veřejná zakázka byla zadána v otevřeném řízení, užším řízení, nebo ve zjednodušeném podlimitním řízení a v případě sektorového zadavatele rovněž v jednacím řízení s uveřejněním; v případě veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti byla původní veřejná zakázka zadána v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním, soutěžním dialogu nebo ve zjednodušeném podlimitním řízení,
3. v zadávacích podmínkách původního zadávacího řízení byla obsažena možnost zadat veřejnou zakázku na nové stavební práce nebo nové služby v jednacím řízení bez uveřejnění,
4. předpokládaná hodnota veřejné zakázky na nové stavební práce nebo nové služby byla zahrnuta do předpokládané hodnoty původní veřejné zakázky a
5. jednací řízení bez uveřejnění bude zahájeno do 3 let a v případě veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti do 5 let ode dne uzavření smlouvy na původní veřejnou zakázku; v případě veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti lze zahájit jednací řízení bez uveřejnění i později, pokud je to odůvodněno okolnostmi hodnými zvláštního zřetele.
Podle §12 odst. 1, věty první, zákona č. 219/2000 Sb. je-li majetek nabýván smlouvou, musí být smlouva písemná a s projevy vůle na jedné písemnosti i v případě, že to právní předpisy nevyžadují, pokud použití písemné formy, popřípadě projevy vůle na jedné písemnosti, nevylučuje zákon anebo povaha právního jednání, popřípadě okolnosti, za kterých k němu dochází.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel z toho, že předmětem smlouvy, kterou uzavřely účastnice 11. 9. 2013, byly stavební práce podle projektové dokumentace za celkovou cenu 79.050.934 Kč včetně daně z přidané hodnoty. V průběhu provádění předmětu díla vyvstala potřeba víceprací, s nimiž projektová dokumentace nepočítala, a většinu z nich nebylo možné ani předpokládat; uvedené práce však byly nezbytné k řádnému dokončení díla a (při respektování závazných pokynů schvalovacích orgánů) k funkčnosti provozu. Vícepráce mohla žalobkyně (zhotovitelka) provést při splnění podmínek zákona č. 137/2006 Sb. jen s písemným souhlasem žalované (objednatelky), která se v takovém případě zavázala uhradit jejich cenu (článek XV odst. 5, 6 smlouvy). Důvodnost a potřebu víceprací, které žalobkyně ve Věznici Příbram skutečně provedla, kladně posoudili M. S. (koordinátor stavby a technického dozoru stavební části), P. B. (technický dozor instalace technologické části kotelny a stavby teplovodu) a V. K. (hlavní projektant stavby), žalovaná byla s nimi obeznámena a 25. 6. 2015 převzala návrhy dodatků se změnovými listy a rozpočty s oceněním částkou 26.313.983,44 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Změnu smlouvy o dílo ve smyslu dodatků č. 2 a 7 však účastnice neuzavřely.
Rozsudek, který v meritorním výroku ukládá prohlášení vůle, je rozsudkem ukládajícím povinnost (nepeněžitého) plnění (§161 odst. 3 o.s.ř.). Předpokladem úspěšnosti žaloby požadující takové plnění je, že kontraktační povinnost – při zachování principu autonomie vůle a od ní se odvíjející smluvní volnosti – vyplývá z právního jednání stran, popř. přímo ze zákona. Kontraktační povinnost – smluvní přímus – představuje povinnost smluvní strany uzavřít určitou smlouvu (dohodu), tj. učinit adresovaný jednostranný projev vůle, kterým akceptuje návrh druhé strany.
Zákon č. 137/2006 Sb., který upravuje postupy při zadávání veřejných zakázek, soutěž o návrh, dohled nad dodržováním zákona a podmínky vedení a funkce seznamu kvalifikovaných dodavatelů a systému certifikovaných dodavatelů (§1), v ustanovení §23 odst. 7 povinnost zadavatele uzavřít s dodavatelem dohodu měnící rozsah a cenu díla neukládá. Takovou povinnost nelze dovodit z toho, že předpokladem zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění je, že dodatečné stavební práce vymezené v §23 odst. 7 písm. a/ zákona č. 137/2006 Sb. musí být zadány témuž dodavateli (zhotoviteli).
Dovozovat povinnost uzavřít dohodu o změně smlouvy o dílo z ustanovení §12 odst. 1, věty první, zákona č. 219/2000 Sb. je zřejmý nesmysl.
K ostatním námitkám dovolatelky, které přípustnost dovolání nezakládají, dovolací soud poznamenává následující.
Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. např. rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Argumentací, podle níž smlouva o dílo zakotvuje hmotně právní podmínku vzniku „nároku na zaplacení ceny víceprací v podobě sjednání dodatku,“ se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Soudy obou stupňů zjistily, že vícepráce podle návrhů dodatků neprovedla zhotovitelka na základě dohody, jíž byla změněna smlouva o dílo, a že účastnice ve smlouvě o dílo neujednaly povinnost žalované přijmout návrhy dodatků měnící rozsah díla a výši ceny (v opačném případě by soud prvního stupně rozsudkem nenapravoval „vady kontraktačního procesu“ ). Bezpředmětná je ve sporu, jehož předmětem je uložení povinnosti prohlásit vůli, argumentace žalobkyně týkající se způsobu ocenění víceprací.
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou dovolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o.s.ř. přípustné. Právním důvodem vycházejícím ze skutkových tvrzení obsažených v případné žalobě o peněžní plnění (nároku na zaplacení ceny víceprací) se odvolací soud nezbýval a řešení otázky, zda nesjednání smluvního přímusu odporuje dobrým mravům a legitimnímu očekávání jedné ze smluvních stran, se závěrem, podle něhož povinnost jednostranným právním úkonem přijmout návrh dodatků smlouvy o dílo nemá oporu v hmotném právu, nesouvisí.
Poučení účastníků řízení podle §118a odst. 2 ve spojení s §213b odst. 1 o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkům prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle §118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dnů 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2954/2008, 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3977/2009, a 25. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4237/2011). Odvolací soud řízení vytýkanou vadou nezatížil; žalobkyně vymezila dostatečně rozhodující skutečnosti a nenastala tak potřeba jejich doplnění.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud správně; Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalované, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu