ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3195.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3195/2020-441
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) A. V. a b) L. V. , bytem XY, zastoupených Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 108, proti žalovanému J. R. , bytem XY, o uložení povinností, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 10 C 105/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 23 Co 34/2020-401 ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 23 Co 34/2020-422, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 303 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Bučiny.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 7. 2019, č. j. 10 C 105/2017-265, zamítl žalobu v části, v níž žalobci požadují nahrazení souhlasu žalovaného k uzavření smlouvy na dodávku pitné vody a napojení na vodovod a kanalizaci ve vlastnictví žalovaného nacházející se na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a provozovaného Energie AG Kolín a.s. (která v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem byla rovněž v postavení žalované) mezi ní a žalobci (výrok I.), dále zamítl žalobu v části, v níž žalobci požadují uložení povinnosti Energie AG Kolín a.s. uzavřít smlouvu na dodávku pitné vody a napojení na vodovod a kanalizaci ve vlastnictví žalovaného nacházející se na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a provozovaného Energie AG Kolín a.s. mezi ní a žalobci (výrok II.), uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně zaplatit Energie AG Kolín a.s. náhradu nákladů řízení ve výši 31 903 Kč (výrok III.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 32 877 Kč (výrok III.).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 23 Co 34/2020-401, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 9. 2020, č. j. 23 Co 34/2020-422, připustil změnu žaloby (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že nahradil souhlas žalovaného k připojení žalobců na vodovod a kanalizaci žalovaného nacházející se na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a provozovaného Energie AG Kolín a.s., jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II.), uložil Energie AG Kolín a.s. povinnost uzavřít do tří dnů od připojení žalobců na vodovod a kanalizaci žalovaného se žalobci písemnou smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně a odvolacího řízení (výroky IV. a V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Energie AG Kolín a.s., ač sama dovolání nepodala, se s dovoláním žalovaného ztotožnila.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá ve výrocích II. a III. Dovolání proti výroku III., kterým odvolací soud uložil Energie AG Kolín a.s. povinnost uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod do tří dnů od připojení žalobců na vodovod a kanalizaci, bylo podáno někým, kdo k tomu nebyl (subjektivně) oprávněn. Tímto výrokem totiž žalovanému nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jeho právech, odstranitelná tím, že by jej dovolací soud zrušil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze zrušením rozhodnutí odvolacího soudu odstranit. Subjektivní přesvědčení účastníka není určující. Oprávnění podat dovolání proto svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné pod č. 138 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Dovolání žalovaného proti výroku III. odvolacího soudu je tudíž subjektivně nepřípustné.
Dovolatel namítá, že z výroku II. rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, v jaké části výrok I. rozsudku soudu prvního stupně mění a v jaké části ho potvrzuje, což činí výrok II. rozsudku odvolacího soudu neurčitým a nevykonatelným. Odvolací soud – míní dovolatel – se tak při posouzení otázky určitosti výroku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně např. od rozsudku ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1644/2005. Dovolatel dále prosazuje, že výrok II. rozsudku odvolacího soudu nebyl odvolacím soudem dostatečně odůvodněn, pročež je nepřezkoumatelný. Z jeho odůvodnění totiž není zřejmé, jaké jednání žalovaného má být v rozporu s dobrými mravy, proč je v rozporu s dobrými mravy a jak taková skutečnost sama o sobě může založit právo na připojení k vodovodu a kanalizaci podle §8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb. Podle dovolatele tak odvolací soud nesprávně právně posoudil „otázku přezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí“, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně např. od rozsudku ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003. Dále odvolacímu soudu vytýká, že porušil zásadu vázanosti soudu žalobním návrhem plynoucí z §153 o. s. ř., jelikož se žalobci domáhali nahrazení souhlasu žalovaného k uzavření smlouvy na dodávku pitné vody a napojení na vodovod a kanalizaci mezi Energie AG Kolín a.s. a žalobci, zatímco odvolací soud rozhodl o připojení na vodovod a kanalizaci, nikoliv však o uzavření smlouvy. Odvolací soud tak nesprávně právně posoudil otázku vázanosti soudu žalobním návrhem, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované např. rozsudkem ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1494/2011. V této souvislosti dovolatel odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se nevypořádal s jeho argumenty na podporu tvrzené neurčitosti žalobního návrhu žalobců, v důsledku čehož dospěl k nesprávnému právnímu posouzení otázky přezkoumatelnosti odůvodnění soudních rozhodnutí a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené např. rozsudkem ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 809/2002.
Dovolání není přípustné.
Žalovaný se mýlí, prosazuje-li (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1644/2005), že výrok II. rozsudku odvolacího soudu je neurčitý a z toho důvodu nevykonatelný, jelikož z něj není zřejmé, v jaké části mění a v jaké části potvrzuje výrok prvostupňového rozhodnutí. Odvolací soud výrokem II. rozsudku rozhodl tak, že nahradil souhlas žalovaného k připojení žalobců na vodovod a kanalizaci žalovaného nacházející se na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY provozovaných Energie AG Kolín a.s., a potvrdil výrok, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu požadující nahrazení souhlasu žalovaného k uzavření smlouvy na dodávku pitné vody a napojení na vodovod a kanalizaci ve vlastnictví žalovaného nacházející na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a provozovaného Energie AG Kolín a.s. mezi ní a žalobci. Předmět plnění je tak vymezen jasně a určitě, když odvolací soud nahradil souhlas žalovaného k připojení žalobců na vodovod a kanalizaci žalovaného nacházející se na specifikovaném pozemku, a zároveň potvrdil zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. Je tak nepochybné, a to i vzhledem k uplatněnému žalobnímu návrhu, že odvolací soud žalobcům výrokem II. vyhověl v části, kterou se domáhali po žalovaném nahrazení souhlasu k připojení na vodovod a kanalizaci žalovaného nacházející se na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a naopak zamítl jejich návrh, jímž se domáhali uzavření smlouvy o dodávce vody podle §8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“).
Přípustnost dovolání nezakládá námitka dovolatele podpořená poukazem na nesoulad s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003, že odvolací soud výrok II. rozsudku nedostatečně odůvodnil, jestliže v odůvodnění rozsudku pouze stručně uvedl, že „ jednání žalovaného 2) je s ohledem na celou situaci a délku trvání sporu možno hodnotit jako rozpornou s dobrými mravy, ve smyslu ustanovení §36 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích “, aniž by konkrétně uvedl, jaké jednání má být v rozporu s dobrými mravy, proč je v rozporu s dobrými mravy a jak taková skutečnost sama o sobě může založit právo na připojení k vodovodu a kanalizaci dle §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích. Na otázce posouzení souladu jednání žalovaného s dobrými mravy či nikoliv, kterou dovolatel předkládá k dovolacímu přezkumu, není napadené rozhodnutí, resp. ta jeho část, která je napadena dovoláním, založena. Poukaz odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí na rozpor jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy se (i s ohledem na použitý odkaz na §36 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích) zjevně týkal povinnosti k uzavření smlouvy na dodávku pitné vody, nikoliv nahrazení souhlasu žalovaného s připojením. Odvolací soud v souvislosti s nahrazením souhlasu žalovaného s připojením neměl důvod se uvedenou otázkou zabývat, neboť vyšel ze zjištění, že kapacitní možnosti pro případné připojení zde jsou, tedy mu nic nebrání. Napadené rozhodnutí tak na řešení dovolatelem předestřené otázky není založeno.
Jde-li o námitku dovolatele, že se žalobci nedomáhali připojení k vodovodu a kanalizaci dle §8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, ale domáhali se uzavření smlouvy dle §8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, a že odvolací soud porušil zásadu vázanosti soudu žalobním návrhem a odchýlil se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1494/2011, jelikož „rozhodnutím o připojení ke kanalizaci a vodovodu překročil žalobní návrh“, dovolatel pomíjí, že žalobci - v souvislosti s požadavkem na nahrazení souhlasu žalovaného - opakovaně uváděli, že se chtějí napojit (resp. při odvolacím jednání upřesnili, že připojit) na vodovod a kanalizaci žalovaného s tím, že tento nárok zakládají na úpravě zákona o vodovodech a kanalizacích (k tomu viz žalobní návrh ze dne 6. 6. 2017, sdělení žalobců ze dne 25. 3. 2019, odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2019, jednání u odvolacího soudu ze dne 19. 5. 2020). Odvolací soud nerozhodoval o samotném připojení žalobců na vodovod a kanalizaci ve vlastnictví žalovaného, jak dovozuje dovolatel, ale pouze nahradil jeho souhlas s připojením jakožto vlastníka vodovodu a kanalizace, který si ve smlouvě uzavřené s provozovatelem vyhradil tím, že nezmocnil provozovatele k připojování dalších nových přípojek bez toho, že by k tomu sám udělil souhlas.
Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a v rozporu s tezemi přijatými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 809/2002, neboť odvolací soud se nevypořádal s argumenty dovolatele poukazujícími na neurčitost žalobního návrhu z důvodu nejasnosti technického připojení na vodovod a kanalizaci a argumenty dovolatele ohledně neoprávněného odběru vody žalobci, dovolatel nezpochybnil žádný právní závěr, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 10. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu