ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3285.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3285/2021-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva Teplice , se sídlem v Teplicích, Střední ulice 1057/11 (identifikační číslo 002 27 692), zastoupeného Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, proti žalovanému J. H. , bytem XY, o 21.697 Kč s příslušenstvím, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 189/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2020, č. j. 25 Co 179/2020-274, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Hradci Králové odmítl jeho odvolání proti usnesení ze dne 1. 4. 2020, č. j. 3 C 189/2015-254, kterým Okresní soud v Jičíně podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl podání žalovaného. Důvodem odmítnutí odvolání bylo neodstranění vad podání, přestože byl žalovaný soudem prvního stupně k odstranění vad vyzván a podrobně instruován. Odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (srov. §238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, na jehož uplatnění nemá účastník automatický nárok, neboť nejde o třetí stupeň obecného soudnictví, ve kterém by dovolací soud musel věc vždy projednat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 743/16). Záleží tak na zákonodárci, jaké stanoví podmínky pro možnost jeho uplatnění. To vyplývá mimo jiné i z čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, který účastníku zaručuje možnost domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem, přičemž podmínky a podrobnosti stanoví zákon. Takovou podmínkou může být i určení objektivní přípustnosti dovolání, tedy vymezení, proti kterým rozhodnutím je dovolání přípustné (pozitivní vymezení objektivní přípustnosti) a proti kterým nikoliv (negativní vymezení objektivní přípustnosti). Zákonodárce je ve svém legislativním oprávnění omezen pouze požadavkem, aby přijatá úprava byla natolik předvídatelná, že přípustnost dovolání musí být zřejmá každému potenciálnímu dovolateli ještě předtím, než tento opravný prostředek využije (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11). Jedním ze způsobů limitace přípustnosti dovolání je nastavení hranice pomocí peněžité částky, o níž je rozhodováno, případně je předmětem řízení; to je odůvodněno logickou a racionální úvahou, že tzv. bagatelní spory nemají zatěžovat dovolací soud, byť by potenciálně mohly skrývat prostor pro sjednocování judikatury.
Ze znění §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. plyne, že dovolání není přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, která byla vydána v rámci sporu, jehož předmětem je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž není nutné (na rozdíl od úpravy účinné do 29. 9. 2017), aby o tomto plnění bylo rozhodnuto přímo dovoláním napadeným rozhodnutím. Stačí, že rozhodnutí je vydáno v řízení, které může skončit jen výrokem o podlimitní částce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3810/2018, ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, a ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2874/2020).
V posuzované věci je předmětem sporu peněžité plnění ve výši 21.697 Kč, tedy částka nepřesahující zákonný limit přípustnosti dovolání. Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy, u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní; předmětem řízení je dluh za nájemné a jiné služby žalovaného (člena žalobce) vyplývající z jeho práva nájmu družstevního bytu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5858/2016, a ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5709/2016).
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalovaný nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o.s.ř.). Jeho žádost o ustanovení advokáta pro dovolací řízení považoval dovolací soud za bezpředmětnou, neboť s ohledem na nepřípustnost dovolání nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
O vyměření soudního poplatku za podané dovolání rozhodne soud prvního stupně; poplatková povinnost vzniká dovolateli uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o.s.ř. [srov. §4 odst. 1 písm. i), ve spojení s §3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“]. V souvislosti s žádostí o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení dovolací soud pro úplnost dodává, že s ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o.s.ř. nepřichází osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání v úvahu (srov. §11a zákona č. 549/1991 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 12. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu