ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3662.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3662/2020-638
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce A. V., bytem XY, za účasti M. K., bytem XY, zastoupeného Mgr. Igorem Petreckým, advokátem se sídlem v Třebíči, C. Boudy 606/8, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, o dovoláních, žalobách pro zmatečnost a žalobách na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2011, o dovolání účastníka řízení M. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2019, č. j. 1 Co 1/2019-554, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 10. 2017, č. j. 35 C 1/2011-502 zastavil řízení o dovolání účastníka řízení M. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Co 272/2014-326, a rozhodl o nákladech dovolacího řízení. V záhlaví uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník řízení M. K. dovolání.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v tomto ustanovení považuje za splněné. Dovolatel tedy musí uvést, při řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu, nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve dovolacím soudem vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť žádný případ předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v §237 o. s. ř. nevymezil.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolatel však, jak se podává níže, žádnou právní otázku, kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení své rozhodnutí založil, neformuloval a oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v §241a odst. 2 o. s. ř. tedy ani nevymezil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje obligatorní náležitost podle §241a odst. 2 o. s. ř., a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu