ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3849.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3849/2020-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně D. S. , bytem XY, zastoupené Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, proti žalovanému J. D. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Starostrašnická 199/42, o zaplacení 120.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 187/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2020, č. j. 14 Co 405/2019-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.502 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Libora Zbořila, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 120.000 Kč z titulu smluvní pokuty.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 26 C 187/2018-121, žalobu o „zaplacení 120.000 Kč s příslušenstvím“ zamítl a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2020, č. j. 14 Co 405/2019-159, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé ohledně úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 120.000 Kč od 10. 12. 2017 do 11. 12. 2017, ohledně částky 120.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 12. 2017 do zaplacení ho změnil tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud - shodně se soudem prvního stupně - vyšel ze zjištění, že dne 2. 8. 2017 uzavřeli RSH – realitní společnost, a.s., jako zprostředkovatelka, žalovaný jako vlastník podílu v bytovém družstvu a žalobkyně jako složitelka, rezervační smlouvu č. 132221, v níž složitelka deklarovala zájem o uzavření „dohody či smlouvy o převodu družstevního podílu žalovaného v Bytovém družstvu XY, sídlem XY, s nímž je spojeno právo nájmu bytové jednotky č. 12 o velikosti 2 + 1 na adrese XY“ (dále též jen „převodní smlouva“). Smluvní strany si dohodly (mimo jiné) cenu převodního podílu ve výši 3.180.000 Kč s tím, že bude hrazena do advokátní úschovy. Družstevní podíl byl pro složitelku rezervován do 30. 8. 2017 a složitelka a vlastník podílu se zavázali v této lhůtě uzavřít realizační smlouvu (o převodu družstevního podílu). Zprostředkovatelka se zavázala učinit vše pro to, aby zájmy vlastníka podílu a složitelky byly chráněny, neručila však za splnění závazků složitelky ani vlastníka podílu z rezervační smlouvy. Dále se zavázala sdělovat složitelce i vlastníku podílu všechny informace související s průběhem obchodního případu a poskytovat jim služby zabezpečující naplnění předmětu smlouvy, a to přípravu převodní smlouvy a advokátní úschovu. V článku V. odst. 2 smlouvy bylo sjednáno, že pokud vlastník podílu přes učiněnou výzvu neuzavře převodní smlouvu se složitelkou nebo její uzavření zmaří či jejímu uzavření budou bránit okolnosti na straně vlastníka podílu, má vlastník podílu povinnost zaplatit složitelce smluvní pokutu ve výši 120.000 Kč do 10 dnů od doručení výzvy k jejímu uhrazení. Zatímco soud prvního stupně na podkladě těchto zjištění uzavřel, že po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaplatil smluvní pokutu, neboť k zásadnímu pochybení došlo na straně zprostředkovatele, který žalovanému nepředložil podklady pro uzavření realizační smlouvy v takovém časovém horizontu, aby je mohl - jako osoba bez právnického vzdělání - odpovědně zkonzultovat s třetí osobou, odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu, neboť žalovaný porušil pokutou utvrzenou povinnost uzavřít ve sjednané lhůtě převodní smlouvu. Obranu žalovaného neshledal důvodnou (hodnotil ji jako spíše účelovou). Dovodil, že podmínky, za kterých žalovaný porušil sankcionovanou povinnost, nemají z hlediska práva žalobkyně na smluvní pokutu žádnou právní relevanci. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála. K uzavření převodní smlouvy nedošlo ryze z důvodů na straně žalovaného, který od 2. 8. 2017 věděl, k čemu se zavázal, a přestože na uzavření převodní smlouvy zpočátku spěchal, měl k návrhům smluv, které mu zprostředkovatelka zaslala 25. 8. 2017, řadu dotazů spíše obecné povahy a přes jejich zodpovězení převodní smlouvu neuzavřel ani v žalobkyní nabízeném náhradním termínu do 8. 9. 2017.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „napadený rozsudek závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to „ co do hodnocení objektivní odpovědnosti za smluvní pokutu “, a „ co do porušení dvojinstančnosti soudního řízení, předjímatelnosti soudního rozhodnutí a rozhodování o nákladech řízení “. Aniž konkretizoval rozhodnutí dovolacího soudu, která podle jeho názoru odvolací soud při řešení formulovaných otázek nerespektoval, v souvislosti s prvně uvedenou prosazuje, že převodní smlouva nebyla ve sjednaném termínu uzavřena nikoli v důsledku jeho chování, nýbrž díky liknavému jednání zprostředkovatele; rekapituluje přitom svou verzi skutkového stavu věci, resp. „shrnuje časový rámec celého obchodního případu“. Dále odvolacímu vytýká, že jej nepoučil ve smyslu ustanovení §118a o. s. ř. a nedal mu tak možnost adekvátně reagovat na nastalou situaci, která vyústila ve změnu rozhodnutí, a že zopakoval a doplnil dokazování, zatímco měl věc zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí proto považuje za překvapivé. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a aby odložil jeho vykonatelnost.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání především namítá, že žalobce v dovolání neoznačil žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od něhož se měl odvolací soud podle jeho názoru při právním posouzení odchýlit. Dovolatel pouze polemizuje se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel. Připomíná, že úprava smluvní pokuty podle §2048 o. z. je založena na objektivním principu, kdy právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené (utvrzené) povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení povinnosti vedly. Navrhla, aby dovolací soud dovolání pro nepřípustnost odmítl.
Dovolací soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Žalovaný v dovolání sice napadl správnost právního závěru odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ujednanou dne 2. 8. 2018 v „rezervační“ smlouvě, neboť nedostál svému závazku uzavřít s žalobkyní do 30. 8. 2017 převodní smlouvu, jeho námitky uplatněné v dovolání však nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž zpochybňují správnost a úplnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Zatímco odvolací soud vzal za prokázané, že k uzavření převodní smlouvy nedošlo ryze z důvodů na straně žalovaného (v důsledku jeho chování /nečinnosti/), žalovaný prosazuje, že důvodem, který vedl k tomu, že účastníci převodní smlouvu neuzavřeli, byla liknavost osoby, která mu prodej bytu zprostředkovávala. Přehlíží přitom, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutkový stav, z něhož při právním posouzení věci vycházel odvolací soud, a jímž je dovolací soud vázán. Předloženou argumentací se tak domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vycházel odvolací soud.
Výtkou, že mu odvolací soud upřel právo na spravedlivý proces, neboť ho nepoučil ve smyslu ustanovení 118a odst. 2 o. s. ř. o změně svého právního náhledu na věc, resp. odňal mu možnost adekvátně reagovat na nastalou situaci, která vyústila ve změnu rozhodnutí, a námitkou, že odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování, zatímco měl věc zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (napadené rozhodnutí má proto za překvapivé), dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci, resp. řešení konkrétních otázek hmotného či procesního práva, na nichž je rozhodnutí založeno, nýbrž namítá vady řízení. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). Nadto dovolací soud upozorňuje, že situace předvídaná §118a o. s. ř. v posuzované věci vůbec nenastala, neboť ze změny právního názoru odvolacího soudu na věc nevyplynula - přes přesvědčení žalovaného - potřeba doplnění rozhodných tvrzení účastníků a tedy nezaložila ani jeho poučovací povinnost ve smyslu §118a o. s. ř.
Žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že jím brojí proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí, ve vztahu k nim však v dovolání žádné konkrétní výhrady neuplatnil; ostatně podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti výrokům o nákladech řízení přípustné.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. S ohledem na výsledek řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 2. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
podepsáno JUDr. Václavem Dudou
za nepřítomnou předsedkyni senátu