ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.461.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 461/2020-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Hrdina & České pískovce s.r.o., se sídlem Dvůr Králové nad Labem, K Rybníkům 498, identifikační číslo osoby 27535649, zastoupené Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem Praha 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovanému M. J., bytem XY, o zaplacení 1 698 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 289/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019, č. j. 23 Co 189/2019-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 698 650 Kč s příslušenstvím představující nedoplatek ceny za dílo.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 23 Co 189/2019-129, potvrdil rozsudek ze dne 11. 3. 2019, č. j. 27 C 289/2017-95, kterým Okresní soud v Pardubicích zamítl žalobu o zaplacení 1 698 650 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud zjistil, že účastníci dne 25. 2. 2014 uzavřeli smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala provést do 10. 6. 2014 dílo - kamennou kuchyň, termín dokončení díla byl dohodou stran posunut do 30. 6. 2014, cena díla ve výši 1 553 000 Kč + DPH byla sjednána jako pevná bez možnosti účtovat vícepráce; zhotovitelka se zavázala při nedodržení termínu dokončení díla uhradit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z celkové ceny díla. Žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření písemného dodatku ke smlouvě, jímž mělo dojít k posunutí termínu dokončení díla a ke změně jeho ceny. Podle odvolacího soudu žalobkyně (zhotovitelka) měla po dokončení díla právo na doplatek ceny díla ve výši 1 079 130 Kč, žalovaný (objednatel) však na pohledávku žalobkyně započetl svoji pohledávku ve výši 1 500 198 Kč představující smluvní pokutu za opožděně dokončené dílo, požadavek na úhradu víceprací důvodným neshledal, proto žalobě nevyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Otázky předkládané k dovolacímu přezkumu je tak povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.
Dovolání žalobkyně shora uvedený postulát nesplňuje. Dovolatelka má dovolání za přípustné, neboť odvolací soud nesprávně posoudil věc po právní stránce a „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a které považuje za v judikatuře neřešené, respektive které mají být dle jejího názoru dovolacím soudem posouzeny jinak“ , aniž u každé z předestřených otázek specifikovala, které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné. Absence vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání přitom zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Navíc argument dovolatelky, podle něhož má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Nad rámec výše uvedeného – domáhá-li se dovolatelka posouzení otázky „ zda má pro posouzení práv a povinností stran význam skutečnost, že s jejich obapolným, ale neformálním souhlasem bylo zhotoveno a předáno dílo podstatně odlišné od díla sjednaného v písemné smlouvě“ , pak zcela pomíjí zjištění, jež dovolacímu přezkumu nepodléhá, že cena díla byla sjednána jako konečná – pevná, že ke změně smlouvy (rozsahu díla s dopadem na jeho cenu) nedošlo, a že žalobkyně se jako zhotovitelka k zákazu účtování víceprací ve smlouvě výslovně zavázala (srov. též odstavec 27 odůvodnění soudu prvního stupně). Závěr, podle něhož plnění z titulu víceprací beze změny uzavřené smlouvy není bezdůvodným obohacením objednatele na úkor zhotovitele, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jelikož nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007, rozsudek ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, či rozsudek ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010).
U otázky, zda se spotřebitel může domáhat „ plnění zjevně nemožného “ a „ zda má soud zkoumat vůli stran, pokud je ve smlouvě uzavřené se spotřebitelem sjednáno plnění zjevně nemožné, nebo je zřejmé, že termíny splnění byly stanoveny v důsledku zjevné chyby “, dovolatelka především nepatřičně ztotožňuje pojem „plnění nemožné“ s pojmem „termín splnění“. Nadto její argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť je jí vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž odvolací soud svůj právní závěr založil. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §555 a násl. o. z.), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Namítá-li dovolatelka v tomto směru nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z její skutkové verze, že vůlí smluvních stran nebylo sjednání termínu dokončení díla do 30. 6. 2014), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že dílo bylo provedeno včas. Námitka svou povahou skutková neumožňuje dovolacímu soudu poměřovat správnost rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího soudu, na níž dovolatelka – navíc pouze obecným způsobem - odkazuje, a jež se vztahuje k výkladu právního jednání.
Posouzení otázky „ zda vylučuje prodlení zhotovitele se zhotovením a předáním díla souběžné prodlení objednatele se splněním povinnosti podmiňující možnost jeho provedení “ dovolatelka staví na vlastní skutkové verzi, že její prodlení nastalo v důsledku nesplnění povinnosti objednatele připravit základovou desku, ač odvolací soud žádné zjištění o tom, že by žalovaný měl vůči zhotovitelce povinnosti, bez jejichž splnění nemohla dílo provést, neučinil. Jak již bylo zmíněno, dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Ve vztahu k otázce „ jak je třeba z hlediska prodlení při plnění ze smlouvy o dílo posuzovat zákaz provádění prací provedený objednavatelem, respektive požadavek na přerušení prací z jeho strany “ není zřejmé, jak by se její řešení mělo promítnout do právního posouzení projednávané věci, jestliže nebyl zpochybněn skutkový závěr, že byl ujednán čas (termín) provedení díla.
Řešení otázky „ zda je pro posouzení souladu požadavku objednavatele na smluvní pokutu rozhodné i jeho jednání po uzavření smlouvy, jímž brání splnění povinností zhotovitele “ dovolatelka opět zakládá na vlastní skutkové verzi (že objednatel bránil splnění povinností zhotovitele), tedy domáhá se jejího přezkumu procesně neregulérním způsobem.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu