ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1342.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 1342/2020- 400
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2021 o dovolání obviněného K. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 13 To 157/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 9/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 2 T 9/2020, byl obviněný K. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel), uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 1)], přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 2)], přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 3)], přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku [jednání pod bodem 4)], přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 5)] a přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 6)], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1) dne 16.4.2019 kolem 15,25 hodin v XY, v prostoru lesíka u silnice nad bobovou dráhou, po předchozí slovní rozepři, fyzicky napadl poškozeného Z. N., narozeného XY, tím způsobem, že ho udeřil pěstí do obličeje, přičemž poškozený upadl na zem, a zde ho nejméně pětkrát kopl do oblasti obličeje, čímž mu způsobil mnohočetné zlomeniny obličejového skeletu a pohmoždění obličeje s dobou léčení nejméně 4 týdny s tím, že vzhledem k velké intenzitě působícího násilí na obličejovou část hlavy hrozilo poškozenému poranění důležitých orgánů, zejména oka, klenby lební, nitrolebních cév a mozku s rizikem trvalé ztráty vidění, zlomeniny klenby lební a následného krvácení do dutiny lební a dalších závažných následků,
2) dne 29.4.2019 v době od 19,00 hodin do 22,40 hodin v obci XY opakovaně přelezl oplocení společného pozemku domů čp. XY a XY majitelky J. K., narozené XY, a uživatelky R. K., narozené XY, a vnikl na terasu domu čp. XY, přičemž kolem 22,40 hodin vzal zde položený hliněný květináč, rozbil jím skleněnou výplň venkovních dveří, vzniklým otvorem si otevřel dveře, vnikl dovnitř domu, zde slovně napadl J. K., a poté po ní hodil několik hrnečků a dóz z barového pultu, svým jednáním způsobil majitelce domu J. K. škodu ve výši 17 000 Kč,
3) dne 30.5.2019 v dopoledních hodinách v XY, ulici XY, před objektem Oblastní charity vyhrožoval L. F., narozenému XY, ublížením na zdraví s tím, že další výhružky ublížením na zdraví a smrtí měl L. F. vyřídit své sestře V. H., narozené XY, proto, že u sebe ubytovali jeho bývalou družku L. S., narozenou XY, přičemž uvedené výhružky vzbudily v obou poškozených důvodnou obavu o jejich život a zdraví, neboť je jim i z osobní zkušenosti známa agresivní povaha obžalovaného,
4) dne 24.10.2019 kolem 19,30 hod. v obci XY přelezením oplocení vnikl na společný pozemek domů čp. XY a čp. XY majitelů O. K., nar. XY, a J. K., nar. XY, a uživatelky R. K., nar. XY, následně vnikl neuzamčenými předními vchodovými dveřmi do domu čp. XY, prošel do obývacího pokoje, kde hrubými a vulgárními výrazy napadl poškozenou R. K., požadoval po ní, aby mu dala najíst, což poškozená ze strachu učinila a poté přivolala hlídku OOP ČR Kutná Hora, která ho v garáži domu zadržela,
5) dne 24.8.2019 kolem 23,45 hodin v obci XY přelezením oplocení vnikl na společný pozemek domů čp. XY a čp. XY majitelů O. K., nar. XY, a J. K., nar. XY, a uživatelky R. K., nar. XY, následně vnikl na terasu domu čp. XY, kde strhl markýzu připevněnou k fasádě domu, čímž roztrhl její látkový potah, polámal její konstrukci a poškodil fasádu domu, poškozeným O. K. a J. K. způsobil poškozením škodu v celkové výši 38 000 Kč,
6) od listopadu 2017 do října 2019 úmyslně řádně neplatil výživné na své nezletilé děti AAAAA (pseudonym), nar. XY a BBBBB (pseudonym), nar. XY, svěřené do pěstounské péče B. V., bytem XY, ač byl podle rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře č.j. P 104/2012-211 ze dne 23.6.2016, který nabyl právní moci dne 17.8.2016, povinen platit na syna AAAAA výživné ve výši 100 Kč měsíčně a na dceru BBBBB výživné ve výši 100 Kč měsíčně, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám Úřadu práce ČR, krajské pobočky Příbram, přičemž v uvedeném období nikde řádně nepracoval, neměl žádné zdravotní omezení, pro které by nemohl být zaměstnán, v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR byl veden od 12.7.2018 do 12.8.2018, kdy byl z evidence sankčně vyřazen a nepobíral žádné dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi, za uvedené období dluží na výživném Úřadu práce ČR, krajské pobočce Příbram částku 3 800 Kč.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněnému Okresním soudem v Kutné Hoře podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 50 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Kutná Hora ze dne 12. 3. 2020 sp. zn. 2 T 20/2020, jakož i dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil soud obviněnému povinnost uhradit poškozené Kooperativě pojišťovně, a. s., VIG Praha 8, Pobřežní 665/21, IČ 47116617, škodu ve výši 38 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 2 T 9/2020, podali odvolání okresní státní zástupkyně v Kutné Hoře a obviněný. Okresní státní zástupkyně podala své odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Odvolání obviněného směřovalo do všech výroků napadeného rozsudku.
5. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 13 To 157/2020 tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítnul.
2.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 13 To 157/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje z toho, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou založena na nesprávném hmotněprávním posouzení, které dovozuje z toho, že soudy nižších stupňů v případě přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku dospěly k závěru, že se jedná o tři samostatné skutky, nikoliv o pokračování podle §116 tr. zákoníku a tudíž o jeden trestný čin. Konstatuje, že soud druhého stupně dospěl k závěru, že tyto útoky postrádají blízkou časovou souvislost, z čehož následně obviněný dovozuje, že uvedený soud neměl pochybnosti o tom, že byly vedeny stejným záměrem a byly vedeny obdobným způsobem provedení a blízkou souvislostí v předmětu útoku. S tímto závěrem obviněný vyjadřuje nesouhlas, když zdůrazňuje, že časový úsek mezi jednotlivými útoky není určen zcela přímo.
7. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle §265k odst. 1 tr. ř. ruší napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 13 To 157/2020, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 20. 11. 2020. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 1 NZO 1074/2020, nejprve uvádí, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění. K uplatněné dovolací argumentaci obviněného státní zástupce uvedl, že časová souvislost je jednou z podmínek pokračování ve smyslu §116 tr. zákoníku, tato je ovšem dána pouze tehdy, pokud mezi jednotlivými dílčími útoky uplyne doba nanejvýše v řádech dnů či týdnů. Delší časová prodleva mezi jednotlivými útoky sice není vyloučena, ale tuto odůvodňuje např. sofistikované provedení trestné činnosti, potřeba delší přípravy na jednotlivé dílčí útoky, obtížná proveditelnost apod. V posuzovaném případě tomu tak není. Proto se státní zástupce ztotožnil s názorem soudu druhého stupně (bod 13. usnesení krajského soudu) týkající se závěru, že se nejedná o pokračování v trestné činnosti.
9. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
3.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
4.
Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
16. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný uplatnil námitky právně relevantním způsobem, když namítá, že jednání, ve kterých soud spatřuje spáchání třech přečinů porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, mělo být posuzováno jako jednotlivé dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu nikoliv jako jednotlivé skutky. Tato námitka se týká aplikace ustanovení §116 tr. zákoníku a jako taková je podřaditelná pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak proto, že pokračování v trestném činu představuje hmotněprávní institut (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 668/2016).
17. Na tomto místě je vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejnou námitku jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento na jeho obhajobu reagoval, tedy zabýval se jí (viz bod 13., str. 5-6 usnesení soudu druhého stupně), byť lze připustit, že se s jeho závěry nelze bezezbytku ztotožnit.
18. K pokračování v trestném činu obecně Nejvyšší soud připomíná, že podle §116 tr. zákoníku se jím rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem pachatelé naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Tato definice pokračování je v §116 tr. zákoníku formulována naprosto zřetelně tak, aby nedošlo k pochybnostem ohledně právní kvalifikace zejména v případě přísnější trestní sazby. Jestliže tedy protiprávní jednání splňuje všechny podmínky pokračování, je možné, aby každým z dílčích útoků došlo k naplnění určité skutkové podstaty trestného činu ve všech znacích, nebo teprve souhrn jednotlivých útoků odpovídá znakům skutkové podstaty pokračujícího trestného činu. U pokračování v trestném činu není mnohost útoků znakem skutkové podstaty, ale je formou provedení konkrétního trestného činu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1154/2006 (uveřejněné pod č. 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Každý dílčí útok musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má jít [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 7 Tz 215/99 (uveřejněné pod č. 3/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], když ovšem každý z dílčích útoků musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení [srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 1960, sp. zn. 4 To 214/60 (uveřejněné pod č. 35/1961 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1995, sp. zn. Tzn 17/95 (uveřejněné pod č. 15/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu SR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. Ndt 72/88 (uveřejněné pod č. 22/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
19. Z výše rozvedených úvah je zjevné, že hmotněprávně je třeba na dílčí útoky pokračujícího trestného činu nahlížet jako na jeden skutek, jeden trestný čin. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že je také nezbytné vzít v úvahu procesní úpravu, neboť podle trestního řádu je u pokračujícího trestného činu důležitý okamžik sdělení obvinění, jež představuje předěl mezi dvěma pokračujícími trestnými činy. Podle §12 odst. 11 tr. ř. totiž platí, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Jinak řečeno pokračování v jednání i po sdělení obvinění je z hlediska procesního práva dalším trestným činem. Z ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že u pokračujícího trestného činu, je nutno zkoumat okamžik zahájení trestního stíhání u každého dílčího útoku samostatně.
20. Podle §314b odst. 1 tr. ř. věci, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, samosoudce projedná ve zjednodušeném řízení. Trestní stíhání se zahajuje tím, že návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu. Zjednodušené řízení před samosoudcem počíná doručením návrhu na potrestání soudu, čímž se současně zahajuje trestní stíhání, podezřelý se stává obviněným. Účinky zahájení trestního stíhání nastávají podáním návrhu na potrestání soudu, ale ve vztahu k obviněnému ovšem až jeho doručením obviněnému (srov. R 15/2003-II.) (Šámal, P. a kol. Trestní řád II., §157 až 314 s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3547 s.). Jinak vyjádřeno, pokud jde o účinky přerušení linie pokračování v trestném činu (srov. §116 tr. zákoníku), které jinak nastávají doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (srov. §12 odst. 11, §160 odst. 1, 2 tr. ř.), vzniknou tyto účinky ve zjednodušeném řízení před soudem až doručením návrhu na potrestání obviněnému do vlastních rukou [srov. §64 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. ř.].
21. V souvislosti s jednáním pod body 2), 4) a 5) rozsudku soudu prvního stupně je tak z pohledu toho, zda se jedná o tři samostatné skutky či tři dílčí útoky jednoho pokračujícího skutku třeba zkoumat okamžik sdělení obvinění. Ze spisového materiálu se podává, že ve vztahu k jednání pod bodem 2), k němuž došlo dne 29. 4. 2019 v době od 19:00 hodin do 22:40 hodin, bylo obviněnému sděleno obvinění dne 20. 6. 2019 (viz usnesení o zahájení trestního stíhání na č. l. 42-45 spisu 2 T 9/2020). Na jednání pod bodem 2) je proto třeba nahlížet jako na samostatný skutek, když skutky 4) a 5) byly spáchány až po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutek pod bodem 2), k čemuž i správně dospěl soud druhého stupně. Návrh na potrestání týkající se jednání pod bodem 4) byl soudu prvního stupně doručen dne 6. 11. 2019 (viz č. l. 67 spisu 2 T 129/2019), návrh na potrestání související s jednáním pod bodem 5 byl následně soudu doručen dne 24. 10. 2019 (č. l. 83 spisu 2 T 123/2019). Oba tyto návrhy na potrestání však byly doručeny obviněnému společně až 19. 12. 2019 (č. l. 85 spisu 2 T 129/2019). Lze tak připustit, že skutky uvedené v rozsudku pod body 4) a 5) nepředstavují dva samostatné skutky, ale dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu, a to jednak vzhledem k blízké časové souvislosti (2 měsíce), ale existenci stejného záměru ze strany obviněného, když obviněný porušil domovní svobodu ve vztahu ke stejným poškozeným a stejným nemovitostem. Obecně je na tomto místě vhodné připomenout, že časovou souvislost nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, ale vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o několik dnů či týdnů. Protože mezi jednáním pod bodem 4) a 5) je z hlediska časového dán rozdíl přesně dvou měsíců, přičemž bylo prokázáno, že obviněný páchal trestnou činnost proto, aby se dostal do kontaktu s bývalou přítelkyní R. K., tedy trestnou činnost realizoval na tomtéž předmětu útoku, na stejném místě, když zvolil shodný způsob páchání trestné činnosti, jímž naplňoval stejnou skutkovou podstatu trestného činu, pak jen ta skutečnost, že mezi druhým (24. 10. 2019) a třetím neoprávněným vniknutím (24. 8. 2019) do obydlí jiného je časová prodleva dvou měsíců, nemůže odůvodňovat závěr, že nejde o pokračování v trestném činu pro nedostatek podmínky blízké časové souvislosti předpokládané ustanovením §116 tr. zákoníku, neboť pro to, že šlo o souvislé, stále pokračující jednání obviněného svědčí soudy objasněné okolnosti projednávaného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 6 Tdo 1321/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015-II). Byť to obviněný přímo nenamítá, tak z pohledu závěrů rozvedených v bodě 20. tohoto rozhodnutí, se ovšem nemůže jednat o pokračující skutek ve vztahu k útokům, pro které byl odsouzen ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné hoře pod sp. zn. 2 T 20/2020, neboť v této věci byly skutky spáchány po doručení návrhů na potrestání v nyní projednávané věci.
22. Námitku obviněného lze tedy považovat za částečně důvodnou, když jednání obviněného označené pod bodem 2) bylo správně posouzeno jako samostatný skutek, ale jednání pod body 4) a 5) mělo být posouzeno jako dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Lze tak připustit, že v posuzovaném případě došlo k jistému formálnímu pochybení, když toto naznačené pochybení ale nemá žádný zásadní vliv na otázku viny ani trestu. Nejvyšší soud tedy v tomto ohledu shledal jisté pochybení soudů obou stupňů, neshledal však důvod pro zrušení jejich rozhodnutí a vrácení věci soudu druhého stupně, popř. prvního stupně k nápravě. Jak již bylo naznačeno, takovýto postup by totiž jen stěží mohl ovlivnit postavení obviněného, jelikož je zřejmé, že nové projednání věci před soudem druhého stupně by nemělo vliv na druh a výši uloženého trestu, navíc ani otázka, která by byla předmětem dalšího řešení, není po právní stránce zásadního významu. Z uvedených důvodů se tedy Nejvyšší soud ke zrušení dřívějších rozhodnutí neuchýlil.
23. S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu