ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.307.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 307/2021- 358
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 o dovolání obviněného L. R. , nar. XY v XY, bytem XY, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 95/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně pro ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 1 T 95/2019, byl obviněný L. R. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
při svém výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, okres XY, nejprve podal písemné trestní oznámení na PČR Národní centrálu proti organizovaného zločinu SKPV, Expozitura Brno, které následně doplnil do úředního záznamu o podaném vysvětlení před Generální inspekcí bezpečnostních sborů, kde obvinil vychovatele oddělení výkonu trestu Věznice XY M. D., narozeného XY, a dozorce oddělení výkonu trestu Věznice XY T. R., narozeného XY, M. R., narozeného XY, V. Š., narozeného XY a J. T., narozeného XY, z fyzického a verbálního napadání své osoby, z tohoto důvodu Generální inspekce bezpečnostních sborů dne 5. 11. 2018 pod č. j. GI-3480/TČ-2018-842060 zahájila úkony trestního řízení dle §158 odst. 3 tr. řádu pro podezření ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, následně dne 21. 11. 2018 a dne 22. 11. 2018 při podání vysvětlení před Generální inspekci bezpečnostních sborů, a to po řádném poučení o následcích křivého obvinění, obviněný výše uvedené osoby znovu obvinil z fyzického a verbálního napadání, přičemž Generální inspekcí bezpečnostních sborů prověřováním nezjistila, že by k oznamovanému protiprávnímu jednání příslušníků a vychovatele VS ČR došlo, a věc byla usnesením ze dne 12. 8. 2019 podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena, neboť ve věci nešlo o podezření ze zločinu.
2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle §345 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon trestu obviněného zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 1 T 95/2019, podal obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jičíně odvolání. Obviněný směřoval odvolání do všech výroků napadeného rozsudku. Státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 12 To 218/2020, tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 12 To 218/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že soudy nižších stupňů rozhodnutí založily na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.
5. Zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů založily výrok o vině pouze na podkladě výpovědí svědků, příslušníků vězeňské služby a výslechů odsouzených. Obviněný popírá jakoukoliv formu vědomé trestné činnosti a má za to, že v posuzovaném případě nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu křivého obvinění. Objektivní stránka spočívá na lživém, nepravdivém obvinění jiné osoby z trestného činu a subjektivní stránka zahrnuje úmysl, tedy, že pachatel věděl o tom, že obvinění je nepravdivé. Namítá, že chtěl toliko upozornit na špatné zacházení ze strany dozorců, nesledoval tím jejich poškození v zaměstnání.
6. Namítá, že ve věci nebyly zjištěny konkrétní skutečnosti nasvědčující uvedenému protiprávnímu jednání, včetně označení místa, způsobu spáchání přečinu a okolností, za nichž byl přečin spáchán. Ze skutkových okolností nelze podle dovolatele dovodit, že by svým jednáním naplnil skutkovou podstatu zvoleného přečinu, z čehož dovozuje porušení práva na spravedlivý proces, jež je způsobilým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04).
7. V závěru dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 12 To 218/2020, jakožto i rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 1 T 95/2019, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l tr. ř.
8. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 8. 3. 2021 (č. l. 343). Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 1 NZO 188/2021 nejprve uvádí, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění.
9. Státní zástupce předně poukazuje na to, že odsuzující výrok neobsahuje skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit dovolatelovo úmyslné zavinění, ale ani tvrzení, že oznámení byla nepravdivá. Následně ovšem zmiňuje výsledky provedeného dokazování, konkrétně jednoznačné prokázání nepravdivosti dovolatelových tvrzení, vědomost dovolatele o nepravdivosti svých tvrzení, úmysl obviněného nepravdivým tvrzením způsobit škodlivý následek – přivodit poškozeným trestní stíhání a potíže v práci (viz odst. 23-25 odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, bod 10. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), přičemž zdůrazňuje, že výsledky šetření GIBS nebyly jediným důkazem prokazujícím nepravdivost dovolatelových udání. V daných souvislostech uzavírá, že obviněný ve svém dovolání nepoukázal na neúplnost popisu skutku.
10. K uplatněné dovolací argumentaci obviněného uvádí, že obviněný střídá námitky hmotněprávní s námitkami procesními, aniž by důvody jednotlivých námitek blíže vysvětloval. Dovolatel trvá na svém sdělení a popírá úmysl poškodit zaměstnance věznice, kdy nesouhlasí se skutkovými zjištěními, když pouze chtěl upozornit na špatné zacházení ze strany dozorců. V návaznosti na to podává výčet absentujících skutkových zjištění, ale ani zde nenapadá samotný popis skutku. S odkazem na dva nálezy Ústavního soudu namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, avšak uvedená rozhodnutí se nepokouší aplikovat na konkrétní okolnosti své vlastní trestní věci – neuvádí, v čem konkrétně spatřuje porušení kterých svých ústavních práv, či které konkrétní důkazy byly opomenuté.
11. Dovolání obviněného státní zástupce vyhodnocuje tak, že toto směřuje pouze proti soudy učiněným skutkovým zjištěním, a současně si obviněný nevšimnul uvedených vad popisu skutku. Pokud dovolatel popírá své zavinění, tak k tomu nic ohledně popisu skutku neuvádí. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3749/13 publikovaného pod č. 74/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu, připomíná, že je třeba dovolání posuzovat podle svého obsahu. Proto podle státního zástupce uplatněné námitky zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stran námitky porušení práva na spravedlivý proces vyhodnocuje, že tomuto nic nenasvědčuje.
12. Pro úplnost dodává, že i kdyby bylo dovoláním napadené rozhodnutí zrušeno, v novém řízení by náprava existující vady spočívala pouze v tom, že by soudy své úvahy o nepravdivosti dovolatelových tvrzení a o jeho úmyslném zavinění přesunuly z odůvodnění svých rozhodnutí do popisu skutku ve výroku rozsudku. Celkový výsledek trestního řízení by i poté zůstal stejný, neboť ohledně skutkových zjištění žádné pochybnosti nepanují a právní posouzení skutku, popsaného nyní dílem ve výroku rozsudku nalézacího soudu a dílem v odůvodněních obou soudních rozhodnutí, je správné.
13. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
14. Opis vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství byl dne 7. 4. 2021 zaslán obhájci obviněného k případnému vyjádření. Obhájce obviněného v reakci na přípis ze dne 7. 4. 2021 reagoval sdělením ze dne 12. 4. 2021, že se v dané věci již nebude vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Namítané vady nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Obviněný fakticky totiž vytýká soudům nižších stupňů nesprávné důkazní řízení, když tyto dospěly k závěru o jeho vině toliko na základě výpovědí příslušníků Vězeňské služby a ostatních odsouzených. Uplatněné argumenty tak primárně směřují do oblasti skutkových zjištění, neboť obviněný fakticky namítá vadná skutková zjištění, a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného tedy nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, nýbrž proti způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Zde je na místě zdůraznit, že na první pohled by se mohlo jevit, že obviněný uplatnil použitou argumentaci právně relevantně, když navenek namítá absenci objektivní stránky a subjektivní stránky trestného činu, pro který byl odsouzen, když ovšem nic dalšího, kromě obecných východisek a tvrzení, že chtěl pouze upozornit na špatné zacházení ze strany dozorců a nesledoval poškození nikoho v zaměstnání, neuvádí. Z pohledu takto konkrétně zvolených dovolacích námitek, lze uzavřít, že dovolatel vychází z odlišného skutkového stavu, než který byl zjištěn soudy nižších stupňů a pouze vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, ke kterým dospěly na základě provedených důkazů. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
21. Bez ohledu na shora naznačené závěry považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry řádně zdůvodnily. Soud prvního stupně, své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádně zdůvodnil, když všechny provedené důkazy hodnotil v jejich vzájemném kontextu, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Uvedený soud následně přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (viz výpovědi poškozených a dalších svědků a listinných důkazů, zejména spisu GIBS), přičemž neopomenul rovněž uvést důkazy, jimiž je obhajoba obviněného vyvrácena (viz body 22. – 25. rozsudku). Na tomto místě se sluší uvést, že byť dovolatel naznačuje, že soud založil závěr o jeho vině pouze na výpovědích příslušníků Vězeňské služby a odsouzených, tak prvostupňový soud neopomenul ani další provedené důkazy a výpovědi všech svědků hodnotil právě v kontextu i těchto dalších provedených důkazů (viz především spis Generální inspekce bezpečnostních sborů č. j. GI-3480/TČ-2018-842060). Soud druhého stupně se pak ztotožnil s rozhodnutím nalézacího soudu, přičemž v odůvodnění rozhodnutí neodkázal pouze na jednotlivé pasáže prvostupňového rozhodnutí, nýbrž rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání (viz zejména body 8. – 14. usnesení soudu druhého stupně), jak to vyžaduje ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a které jsou totožné s námitkami, které uplatnil v podaném odvolání, je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné.
22. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nad rámec tohoto závěru je třeba uvést, že v dané věci nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který ani obviněný v rámci podaného dovolání nenamítá a proto nebylo žádného objektivního důvodu pro pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08 (N 103/53 SbNU 293), ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)].
23. Bez ohledu na tento závěr přesto pokládá Nejvyšší soud za vhodné na určité argumenty obviněného reagovat. Jak již bylo naznačeno, zdánlivě právně relevantně dovolatel uplatnil námitku absence objektivní a subjektivní stránky předmětného trestného činu. Stran námitky, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu křivého obvinění, je především nezbytné uvést, že k této argumentaci obviněný neuvádí nic dalšího. Za situace, kdy chybí jakýkoliv náznak dovolací argumentace je možno konstatovat, že tato není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný a jako takovou se jí Nejvyšší soud nemůže v rámci podaného dovolání nějak blíže zabývat, neboť není povinností Nejvyššího soudu si dovolací argumentaci domýšlet. Je tomu tak proto, že dovolání představuje mimořádný opravný prostředek a právně fundovanou argumentaci zajišťuje v rámci dovolacího řízení povinné zastoupení obviněného obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.). Toliko stručně lze uvést, že ve skutkových zjištěních jsou uvedeny všechny rozhodné skutečnosti, podstatné pro naplnění objektivní stránky daného přečinu (koho a kdy obvinil, z jakého trestného činu, tvrzené protiprávní jednání nebylo prokázáno, obviněný byl poučen o následcích křivého obvinění).
24. K námitce obviněného, že nenaplnil subjektivní stránku posuzovaného trestného činu, konkrétně, že nechtěl nikoho poškodit v zaměstnání, ale pouze upozornit na špatné zacházení ze strany dozorců, je nutno uvést, že i tuto argumentaci obviněný zakládá na jiném skutkovém ději, než jaký byl formulován soudy nižších stupňů, a proto nemá tato výhrada hmotněprávní povahu. Přesto považuje dovolací soud za vhodné zopakovat závěr odvolacího soudu, podle kterého za situace, kdy obviněný oznámil své údajné fyzické a verbální napadání konkrétnímu dozorci (M. D., T. R., V. Š., J. T., M. R.), a na svých tvrzeních setrval i během šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů, které bylo zahájeno na základě jeho trestního oznámení, je zřejmé, že dovolatel si musel být vědom skutečnosti, že vypovídá záměrně nepravdu (viz výsledky provedeného šetření Generální inspekcí bezpečnostních sborů a výpovědi svědků), tedy že poškozené obvinil nepravdivě ze spáchání trestné činnosti a že svým nepravdivým tvrzením může poškozené vážně poškodit v zaměstnání (přinejmenším možnost ukončení služebního poměru) a současně chtěl tohoto následku nepochybně dosáhnout. Obviněný tak tuto námitku odvozuje jen od své vlastní a dokazováním vyvrácené obhajoby. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud shledal, že obviněný zvolený dovolací důvod nenaplnil, a jím uváděné argumenty nedopadají na žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. (srov. Stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.).
25. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že lze připustit, že popis skutku není zcela pregnantní, pokud se týká vyjádření skutečnosti, že si byl obviněný vědom toho, že jeho oznámení byla nepravdivá a že poškozené křivě obvinil. V tomto směru je však zřejmé, že tyto závěry vyplývají z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (viz body 23. – 25. rozsudku soudu prvního stupně, bod 10. odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně), takže obviněný se se závěry soudů nižších stupňů seznámil a mohl na ně reagovat. Lze proto uzavřít, že tyto jisté nedostatky nedosahují takové intenzity, aby vyžadovaly zrušení pravomocných rozhodnutí soudů nižších stupňů.
26. Dovolací soud při formulování tohoto závěru vzal v úvahu i judikaturu Ústavního soudu, podle níž výklad uvedeného dovolacího důvodu nelze provádět natolik restriktivně, aby v jeho důsledku nedocházelo k tomu, že zůstanou nepovšimnuta taková procesní pochybení, která by měla zcela zásadní vliv na spravedlnost řízení, a došlo v jejich důsledku k porušení některé z jeho základních zásad, která mají zaručit spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04). Nicméně ani z tohoto pohledu přesahujícího všeobecnou přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, žádné pochybení ze strany soudů, v této věci rozhodujících, nezjistil.
27. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditlené pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný.
28. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 4. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu