ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.688.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 688/2021-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného M. P. , nar. XY, trvale bytem XY č. p. XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 3. 2021 č. j. 55 To 23/2021-110, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 147/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2021 č. j. 1 T 147/2020-90 byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 6. 11. 2020 v době od 14:41 do 14:59 hodin v samoobslužné prodejně supermarketu Kaufland v Olomouci na ulici XY, v prostorách této prodejny v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem majetkový prospěch, se zmocnil se záměrem neuhradit zboží 1 ks kabelu USB Lightning - Appel Watch 2 in 1 značky Devia v hodnotě 399,90 Kč, a to tím způsobem, že toto zboží vložil do nákupního košíku a následně si jej v prostorách prodejny po odtržení ochranného čipu ukryl do kalhot, a poté prošel bez zaplacení přes pokladnu, kde byl zadržen ostrahou prodejny, a takto způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 399,90 Kč, přičemž se tohoto jednání dopustil, ač byl Okresním soudem v Jeseníku rozhodnutím sp. zn. 1 T 148/2016, právní moc 13. 11. 2018, odsouzen mimo jiné za trestným čin krádeže k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 24 měsíců a tento trest vykonal dne 27. 6. 2020, a dále se tohoto skutku dopustil za situace, v rámci které byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 957 ze dne 30. září 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů pod 391/2020 Sb.) v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav od 0:00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento nouzový stav byl usnesením vlády České republiky č. 1108 ze dne 30. října 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů pod 439/2020 Sb.) v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen do 20. listopadu 2020, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu vysoce nakažlivého onemocnění koronaviru SARS-CoV-2, způsobujícího nemoc COVID-19, tedy v době extrémně škodlivého stavu, v rámci kterého je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu, čímž byla Kaufland Česká republika, v. o. s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha, způsobena škoda 399,90 Kč, avšak po zadržení M. P. bylo zboží navráceno do prodeje“.
Za to byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Z podnětu následného odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 10. 3. 2021 č. j. 55 To 23/2021-110 shora citovaný rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně obviněného zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 10. 2020 č. j. 19 T 103/2020-76, který byl obviněnému doručen dne 6. 1. 2021 a nabyl právní moci dne 15. 1. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Na rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný M. P. dovoláním , v němž uplatnil důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že svým jednání nenaplnil kvalifikační znak zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Netušil, že vyhlášený nouzový stav může zvyšovat společenskou škodlivost páchané krádeže, když jedinou změnou oproti normálnímu stavu bylo to, že nakupující osoby i obsluha supermarketu měly na ústech nasazené roušky. Ani to však jeho krádež nikterak neusnadnilo, zboží bylo normálně dostupné v regálu, a pokud se neoprávněně zmocnil nabíječky nevysoké hodnoty, pak proto, aby si mohl dobít zapůjčený telefon a kontaktovat osobu, která mu nabízela práci. Rozhodně neměl v úmyslu nouzový stav jakkoli zneužít a ten pro něho nepředstavoval ani zvláštní motivaci či výhodu při páchání trestné činnosti, které nyní lituje. Nešlo o krádež, která by byla natolik společensky škodlivá, aby vyžadovala trestněprávní reakci v podobě použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. V další části dovolání obviněný prostřednictvím obhájkyně připustil, že v hlavním líčení prohlásil vinu ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř.. Tím ale mínil vyjádřit pouze svůj souhlas se zjištěnými skutkovými okolnostmi, nikoli však již s jejich právní kvalifikací. S tou polemizoval od samého počátku trestního řízení, nalézacímu soudu to bylo známo, a proto jeho prohlášení viny neměl přijmout. Tuto vadu řízení nenapravil ani krajský soud v odvolacím řízení, ač tak učinit měl, a to bez ohledu na fakt, že řádný opravný prostředek směřoval výlučně do výroku o trestu. Ve prospěch dovolatele měl věc přezkoumat zvláště za situace, kdy v době vyhlášení rozsudku věděl, že v brzké době (konkrétně se tak stalo dne 16. 3. 2021) bude vyhlášeno rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021, které sjednotí judikaturu obecných soudů právě k problematice trestných činů krádeže spáchaných v době koronavirové pandemie. V tomto rozhodnutí byl jednoznačně deklarován požadavek na prokázání věcné souvislosti mezi majetkovou trestnou činností s příslušnou událostí, kvůli níž byl vyhlášen nouzový stav, která v daném případě chybí.
Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 3. 2021 č. j. 55 To 23/2021-110, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2021 č. j. 1 T 147/2020-90, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté ho za podmínek §265m odst. 1 tr. ř. na základě skutkových zjištění učiněných soudy nižších instancí nově uznal vinným pouze přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a v rámci této trestní sazby mu uložil odpovídající trest odnětí svobody nespojený s přímým výkonem, za současného vyslovení dohledu a případně s uložením dalších přiměřených omezení nebo povinností.
K podanému dovolání se v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který je označil za nepřípustné. Zdůraznil, že podle ustálené judikatury lze dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v rozsahu, v jakém byl oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Pokud dovolání směřuje proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumat, musí být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. V předložené trestní věci byl přitom Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, z podnětu odvolání obviněného povinen přezkoumat toliko výrok o trestu, což také učinil. Obviněný totiž u hlavního líčení dne 7. 1. 2021 do protokolu výslovně uvedl, že prohlašuje svoji vinu „včetně právní kvalifikace“. Na tomto prohlášení setrval i poté, co ho soud poučil v tom smyslu, že přijaté prohlášení viny již nelze odvolat. Tento moment pak zásadně omezil rozsah možných opravných prostředků, kterými obviněný mohl disponovat. Výrok o vině již nebyl oprávněn napadnout odvoláním ani dovoláním. Nad rámec uvedeného pak státní zástupce zdůraznil, že předloženému mimořádnému opravnému prostředku by nebylo možno vyhovět ani za předpokladu, že by byl přípustný. V dané souvislosti zmínil, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, který podle hledisek §39 tr. zákoníku nelze považovat za nepřiměřeně přísný. Jedinou polehčující okolností zde byla nízká hodnota odcizené věci, ovšem proti ní stála bohatá trestní minulost obviněného, který se drobnými krádežemi v podstatě živí, svých jednání nelituje a dopouští se jich dříve, než je mu pravomocně uložen trest za předcházející trestnou činnost. Jednotlivé tresty pak vykonává bez náznaku nápravy. Nyní mu byl podle státního zástupce uložen spíše mírný trest těsně nad polovinou trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, tedy podle ustanovení, jehož aplikace se obviněný nyní domáhá. I kdyby tedy jeho dovolání bylo podáno přípustně, bylo by namístě zvážit jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Za dané procesní situace je však podle přesvědčení státního zástupce lze odmítnout jedině podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Uvedené rozhodnutí také Nejvyššímu soudu navrhl a zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i v případě předvídaném v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný M. P. byl obecně vzato osobou oprávněnou k podání dovolání ve smyslu §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud byl ale v daných souvislostech povinen i zkoumat, zda je podané dovolání přípustné. Přitom zjistil, že tomu tak není .
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Zároveň platí, že předmětem dovolacího přezkumu mohou být pouze ty výroky pravomocného meritorního rozhodnutí, které byl odvolací nebo stížnostní soud oprávněn přezkoumat na podkladě řádného opravného prostředku podaného proti příslušnému rozhodnutí soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který soud druhého stupně naopak nepřezkoumával a který ani nebyl povinen (oprávněn) přezkoumat, nezbývá než je odmítnout jako nepřípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publ. pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., a na ně navazující rozhodnutí téhož soudu např. ve věcech sp. zn. 5 Tdo 1241/2014, sp. zn. 3 Tdo 864/2017, sp. zn. 11 Tdo 286/2020 aj.).
Nynější trestní věc je specifická tím, že obviněný v průběhu hlavního líčení konaného dne 7. 1. 2021 do protokolu výslovně uvedl, že chce prohlásit vinu podle podané obžaloby, a to včetně právní kvalifikace, se kterou souhlasí. Podle §206c odst. 1 tr. ř. tedy prohlásil, že je vinen skutkem popsaným v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 11. 12. 2020 č. j. 2 ZT 92/2020-7. Na prohlášení viny setrval i poté, co byl poučen, že pokud je soud přijme, nebude je již možno odvolat. Okresní soud v té době důvodně postupoval podle §206c odst. 4 tr. ř. a ve své podstatě opakované prohlášení viny přijal (viz č. l. 86 verte procesního spisu). Tím byla založena procesní situace, kdy již obviněný nemohl proti výroku o vině podat opravný prostředek (§206c odst. 7 tr. ř.). Tuto skutečnost zdánlivě při podání odvolání respektoval, když je výslovně zaměřil pouze do výroku o trestu. Fakticky však svou argumentací primárně napadal výrok o vině, resp. nalézacím soudem použitou právní kvalifikaci skutku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Její správnost však krajský soud v odvolacím řízení z výše rozvedených důvodů podle §254 odst. 1 tr. ř. nepřezkoumával a ani přezkoumávat nemohl. Případnému postupu podle §254 odst. 2 tr. ř. pak bránila skutečnost, že obviněný k odvolání proti výroku o vině nebyl oprávněn /viz §246 odst. 1 písm. b) tr. ř./. Pokud se krajský soud v bodech 9 až 11 písemného odůvodnění svého rozsudku přece jen uchýlil i k úvahám stran věcné správnosti hmotněprávního posouzení skutku, učinil tak pouze v akademické rovině, jako tzv. „obiter dictum“. Tuto jeho aktivitu však nelze označit za odvolací přezkum v pravém slova smyslu, jímž by byly rozšířeny mantinely případného přezkumu ze strany soudu dovolacího.
Navzdory výše uvedenému obviněný svůj mimořádný opravný prostředek výslovně zaměřil proti všem výrokům obou shora uvedených soudních rozhodnutí, ale především proti výroku o vině z rozsudku okresního soudu. Obsahově své dovolání konstruoval tak, že primárně zpochybnil správnost právní kvalifikace svého protiprávního jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zároveň se domáhal posouzení spáchaného skutku toliko jako přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a teprve v návaznosti na tom i uložení mírnějšího trestního postihu. Žádnou specifickou výhradu týkající se případných vad výroku o trestu, proti kterému jedině mohl dovolání podat (zde však zcela v teoretické rovině), jeho podání neobsahovalo.
Nejvyšší soud proto vzhledem ke shora vysloveným zjištěním dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. P. v podobě, jak bylo podáno, není přípustné a odmítl je výrokem podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. To učinil za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nad rámec výše uvedeného lze poznamenat, že ve stávající procesní situaci lze meritorní rozhodnutí soudů nižších soudů napadnout pouze cestou stížnosti pro porušení zákona, k jejímuž podání je oprávněna výhradně ministryně spravedlnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu