ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.202.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 202/2021-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný T. D. , nar. XY, trvale bytem náměstí XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 9 To 350/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 39/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 1 T 39/2020 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný T. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„v přesně nezjištěné době nejméně od října 2019 do 5. prosince 2019 v obci XY č.p. XY, okres Žďár nad Sázavou, v pronajatém bytě, opakovaně vulgárně urážel V. Š., narozenou XY, že je „kurva, že má pořád nějaké chlapy a v noci opouští barák a chodí šukat“, na to jí téměř denně kvůli tomu bral telefon, prohlížel si SMS zprávy, díval se do messengeru a do jejího facebooku, bránil jí telefonovat matce, a když několikrát zopakovala, že zavolá policii, tak jí sebral telefon, dále ji při hádkách asi jednou týdně zamykal doma i s dcerou a také ji několikrát napadl tak, že jí dal ránu pěstí do ruky, což vyvrcholilo dne 10. 12. 2019 mezi 19.30 až 21.00 hod v osobním automobilu BMW s převozní RZ: XY, s nímž obviněný jel v té době po silnici č. 401 v k.ú. obce XY, okres Třebíč, a po předchozí vzájemné slovní hádce nejprve fyzicky napadl poškozenou V. Š., a to tak, že zastavil, vystoupil z auta, auto obešel a otevřel dveře spolujezdce, kde v té době poškozená seděla a napadl ji údery pěstí do hlavy a kopy do nohou, přestože chtěla poškozená z auta vystoupit a odejít, taky ji v autě násilím držel, přinutil ji, aby si sedla na zadní sedadlo, kde ji uzamčel proti její vůli (aktivováním dětské pojistky zadních dveří), sebral jí mobilní telefon a pod pohrůžkou násilí ji nutil, aby celou věc neoznamovala na policii, když jí vyhrožoval, že jestli tak učiní, taky ji nechá odvést do Polska nebo Rakouska, kde ji nechá „zmlátit a zlikvidovat“, a dále jí vyhrožoval, že se cestou právníka postará, aby jí byla v takovém případě odebrána její dcera, a poškozenou V. Š. pustil až poté, co přijeli do obce XY, kde mu to nařídila jeho matka H. D., následně společně, neboť poškozená nechtěla s obviněným odjet sama, ji odvezli zpět do Třebíče, kde ji vysadili kolem 21.00 hod., přičemž ještě během cesty jí po přímluvě matky vrátil obviněný mobilní telefon a poškozená z auta vše oznámila na linku Policie ČR“.
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 3 581 Kč.
3. O odvolání, které obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl Krajský soud v Brně tak, že ho usnesením ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 9 To 350/2020, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.
5. V dovolání namítl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když jeho obhájci bylo odvolacím soudem znemožněno účastnit se veřejného zasedání poté, co ho informoval o tom, že přišel do styku s osobou infikovanou koronavirem SARS-CoV-2. Obhájce byl s takovou osobou v kontaktu dva dny před konáním veřejného zasedání, avšak tuto skutečnost se dozvěděl až večer před samotným jednáním. Z opatrnosti o tom „z rána před veřejným zasedáním“ uvědomil odvolací soud s tím, že nemá žádné příznaky, a jednání se tak může zúčastnit. Odvolací soud jeho účast zamítl a vyzval ho, aby si zajistil substituci. Tu se však obhájci vzhledem k časové tísni nepodařilo zajistit, přičemž odvolací soud ani nevyhověl jeho žádosti na odročení veřejného zasedání. Tvrzení odvolacího soudu, že „tuto skutečnost“ obhájce neprokázal, není na místě, protože vzhledem k časové tísni to nebylo možné, přičemž advokát byl připraven se veřejného zasedání účastnit.
6. Na základě těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 9 To 350/2020 , a přikázal, aby byla věc v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného nevyjádřil.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 9 To 350/2020 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tedy přestože byl dán důvod nutné obhajoby (např. podle §36 tr. ř.). Pro úplnost je však třeba připomenout, že tento dovolací důvod nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu. Je dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v době, kdy obviněný nebyl zastoupen obhájcem, přestože byl dán důvod nutné obhajoby, skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán pouze v případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2007, sp. zn. 11 Tdo 1061/2006).
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, když byla v řízení porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Ohledně řízení u odvolacího soudu se uplatní speciální ustanovení §263 tr. ř . Je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze podle §263 odst. 4 tr. ř. veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
IV.
13. Z obsahu předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že v nyní posuzované věci nebyl dán důvod nutné obhajoby podle §36 tr. ř. a obviněný byl v řízení před soudy nižších stupňů zastoupen svým zvoleným obhájcem. O konání veřejného zasedání byli odvolacím soudem obviněný i obhájce vyrozuměni (stejně tak státní zástupce), přičemž pětidenní lhůta k přípravě byla zachována (§233 odst. 2 tr. ř.).
14. Jestliže byl obviněný o konání veřejného zasedání k projednání odvolání pouze vyrozuměn, dal tím soud najevo, že jeho přítomnost na tomto zasedání není nutná a bylo možno rozhodnout a jednat i v jeho nepřítomnosti. Veřejné zasedání se konalo dne 8. 10. 2020 v nepřítomnosti obviněného i jeho obhájce, přičemž ve světle výše uvedeného nebyla jejich účast na něm povinná.
15. Nejvyšší soud uvádí, že i pokud je obviněný podle §233 odst. 1 tr. ř. pouze vyrozuměn o veřejném zasedání, je třeba mu umožnit účast na veřejném zasedání, jestliže svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání a zároveň požádá o odročení veřejného zasedání se sdělením, že trvá na své účasti u něj a nesouhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08).
16. V dané věci však taková situace nenastala. Obviněný odvolacímu soudu nesdělil, že na své účasti u veřejného zasedání trvá a ani se tedy za tím účelem z veřejného zasedání neomluvil. Ostatně v dovolání ani neuplatnil žádnou argumentaci v tom směru, že by mu bylo postupem odvolacího soudu znemožněno veřejného zasedání se zúčastnit.
17. Nejvyšší soud pak připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. svědčí přímo samotnému obviněnému, neboť se týká jeho přítomnosti u hlavního líčení či veřejného zasedání, nikoliv jeho obhájce. Tento dovolací důvod tedy nemohl být dovolacími námitkami naplněn.
18. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že za situace, kdy v posuzovaném případě nebyl dán důvod nutné obhajoby, by při restriktivním gramatickém výkladu tohoto dovolacího důvodu bylo nutno učinit závěr, že tento není naplněn.
19. Nejvyšší soud si je však současně vědom extenzivního výkladu uvedeného dovolacího důvodu učiněného v některých jeho rozhodnutích, podle něhož dopadá nejen na případy nutné obhajoby a porušení příslušných zákonných ustanovení ji upravujících v tom smyslu, že obviněný obhájcem v řízení, kde jsou podmínky nutné obhajoby, formálně vůbec nedisponoval, ale že zahrnuje i případy, kdy obviněný sice obhájce ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem má, ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. I zde jde o situaci, kterou lze v širším smyslu označit tak, že obviněný v řízení obhájce nemá, ač ho podle zákona mít má. Přitom faktické důsledky pro obviněného jsou v obou případech stejné. Jinými slovy řečeno, rovněž v případě, v němž sice nejsou splněny zákonné podmínky nutné obhajoby ( §36 a násl. tr. ř.), ale obviněný si obhájce zvolil, resp. mu jej zvolila k tomu oprávněná osoba, a orgány činné v trestním řízení postupují tak, jako by k tomu nedošlo, lze dovodit, že obviněný v řízení obhájce neměl, ač jej ze zákona mít měl ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1096/2011).
20. Vzhledem k tomuto rozšířenému pojetí daného dovolacího důvodu proto Nejvyšší soud uvádí, že dovolací námitky obviněného jsou pod tento dovolací důvod podřaditelné, avšak po vyhodnocení okolností této věci dospěl k závěru, že nejsou opodstatněné.
21. Mezi obhájcem obviněného a předsedkyní senátu odvolacího soudu již nejpozději dne 6. 10. 2020 proběhla e-mailová komunikace (č. l. 179). Z ní je patrné, že předsedkyně senátu nastalou situaci, která jí byla obhájcem telefonicky předestřena, konzultovala s krajskou hygienickou stanicí v Brně. Tou bylo doporučeno, aby se obhájce sám na ni obrátil, aby bylo možno posoudit riziko kontaktu, do kterého se s osobou infikovanou koronavirem SARS-CoV-2 dostal. Na to obhájce reagoval e-mailem ze dne 7. 10. 2020, v němž pouze uvedl, že za sebe nestihne vzhledem k časové tísni zajistit substituci. Obratem mu předsedkyně senátu znovu sdělila, že by měl kontaktovat krajskou hygienickou stanici, podle které by se neměl „pohybovat volně po prostoru“. Současně byl předsedkyní senátu jasně a výslovně upozorněn, že jeho „sdělení“ musí být objektivizováno a měl by doložit potvrzení lékaře, se kterým komunikoval.
22. Na tomto místě Nejvyšší soud konstatuje, že tvrzení v dovolání, podle něhož se obhájce obviněného o kontaktu s infikovanou osobou dozvěděl večer před konáním veřejného zasedání a informoval o tom soud „z rána před veřejným zasedáním“, se tak nezakládají na pravdě.
23. V návaznosti na uvedené je třeba poukázat na to, že obviněnému bylo umožněno se veřejného zasedání účastnit, svého práva v tomto směru nevyužil. Ačkoliv účast obhájce obviněného nebyla u veřejného zasedání nutná, v dané situaci udělala předsedkyně senátu v rámci možností vše proto, aby přítomnost obhájce u veřejného zasedání umožnila. Pokud obhájci neprodleně po jeho e-mailové zprávě sdělila, že by nebylo vhodné, aby se účastnil veřejného zasedání, konala tak na doporučení krajské hygienické stanice, přičemž obhájci, jak již shora uvedeno, předala sdělení hygienické stanice, aby se na ni sám obrátil. V období epidemické situace v souvislosti s koronavirem SARS-CoV-2 je zcela běžné, že osobám, jež byly ve styku s nakaženou osobou tímto typem koronaviru, je doporučeno, aby byly izolovány, resp. příslušnou krajskou hygienickou stanicí je jim při splnění jistých kritérií nařízena karanténa. Rozhodně by tedy nebylo rozumné, aby se obhájce veřejného zasedání účastnil, aniž by jeho situaci nejprve vyhodnotila krajská hygienická stanice. Není však zřejmé, zda se na ni obhájce vůbec obrátil, neboť do dnešního dne o tom není ve spise založen žádný doklad. V daných souvislostech je přitom nutno opětovně zdůraznit, že obhájce byl odvolacím soudem upozorněn, že je třeba, aby tak učinil. Odvolacímu soudu nebyla doložena ani žádná zpráva od lékaře obhájce, přestože obhájce sdělil, že s ním komunikoval. Jedná se přitom o zcela standardní postup, že je vyžadováno objektivně ověřitelné potvrzení o tom, že se obviněný či jeho obhájce nemůže účastnit hlavního líčení či veřejného zasedání, aby mohla být jeho (jejich) omluva považována za řádnou a hlavní líčení či veřejné zasedání případně odročeno. Námitka, že tak obhájce neučinil z důvodu časové tísně, nemůže obstát. V dnešní době rozvinutých informačních technologií není žádným problémem získat ve velmi krátkém čase prostřednictvím e-mailu či SMS, příp. MMS zprávy, doklad jak od praktického lékaře, tak od hygienické stanice. Nehledě na to lze poznamenat, že obhájce obviněného jím tvrzené skutečnosti nedoložil zprávou ať už od jeho lékaře či od hygienické stanice ani později.
24. Nadto je třeba upozornit, že z hlediska zajištění řádné obhajoby obviněného, kdy účast jeho ani jeho obhájce nebyla nutná, bylo podstatné, že obhajobou bylo vypracováno písemně odůvodněné odvolání, jež odvolací soud ve veřejném zasedání projednal. Nutno zdůraznit, že ve veřejném zasedání nebylo prováděno dokazování a obhájce v dovolání ani nenaznačil, co jiného nad rámec námitek uplatněných v odvolání by chtěl (obviněný) ještě namítat.
25. Nejvyššímu soudu proto s ohledem na vše výše uvedené nezbývá než uzavřít, že konal-li odvolací soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného a jeho obhájce, nebyla tím porušena žádná zákonná ustanovení a nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu.
26. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl tak, že ho odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu