ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.207.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 207/2021-527
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 11 To 206/2020-473, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 28/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 T 28/2020-454 , byl obviněný M. L. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od 08:00 hodin do 16:00 hodin dne 25. 7. 2019 v prostorách šatny nacházející se nad tělocvičnou Základní školy XY, v ulici XY, okres Praha-západ, v rámci zde probíhajícího příměstského tábora pořádaného sportovním oddílem SK V. při poskytování sportovních masáží osahával zcela nahé děti mladších patnácti let na intimních partiích, kdy takto
poškozenému nezletilému AAAAA (pseudonym), narozenému XY, který ležel nahý na zádech na masážním lehátku, masíroval varlata a sahal mu na penis,
poškozenému nezletilému BBBBB (pseudonym), narozenému XY, který ležel nahý na zádech na masážním lehátku, sahal na penis tak, že mu ho nadzvedl směrem k břichu a následně mu stlačil bod v třísle, kdy následkem toho došlo u nezletilého ke ztopoření penisu,
poškozenému nezletilému CCCCC (pseudonym), narozenému XY, který ležel nahý na zádech na masážním lehátku, sáhl na penis a masíroval mu okolí genitálií, přetáhl mu předkožku směrem dolů, přičemž i poškozeného vyzval, aby si přetáhl předkožku směrem dolů, což poškozený učinil,
poškozenému nezletilému CCCCC, narozenému XY, ležícímu na zádech na masážním lehátku sahal na penis a následně mu stáhl předkožku směrem dolů, přičemž poškozeného vyzval, aby si přetáhl předkožku směrem dolů, což poškozený učinil,
poškozenému nezletilému DDDDD (pseudonym), narozenému XY, který ležel nahý na zádech na masážním lehátku, sahal na penis a natřel mu ho masážním olejem,
poškozenému nezletilému EEEEE (pseudonym), narozenému XY, který ležel nahý na zádech na masážním lehátku, natřel penis masážním olejem a následně mu masíroval penis a varlata, kdy se mu snažil stáhnout dolů předkožku,
poškozenému nezletilému FFFFF (pseudonym), narozenému XY, který ležel nahý na zádech na masážním lehátku, masíroval varlata a sahal mu na penis a šourek, kdy mu ho dával směrem nahoru od těla, přičemž mu přetáhl předkožku směrem dolů,
poškozenému nezletilému GGGGG (pseudonym), narozenému XY, který nejprve stál, přikázal, aby si přetáhl předkožku penisu a následně mu ho prohmatával a poté, co si nezletilý nahý lehl na záda na masážní lehátko, mu přejel rukou po penisu od břicha směrem dolů a poté mu stiskl bod vedle varlat, kdy následkem toho došlo ke ztopoření genitálu nezletilého.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo činnosti zahrnující práci s dětmi či mládeží mladší osmnácti let na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému GGGGG, nar. XY, náhradu nemajetkové újmy ve výši 20.000 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. 11 To 206/2020-473 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Kyseláka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný namítá, že od počátku trestního stíhání tvrdil, že se nedopustil skutku, pro který byl obžalován. Ve věci existuje skupina důkazů prokazujících jeho vinu a poté i soubor důkazů prokazujících opak. V popisu jeho jednání jsou fatální chyby stran objasnění techniky masírování ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Prostory, ve kterých docházelo k masážím, nebyly uzamčené. Přístup do nich měli trenéři – svědci V. a P., některé z nezletilých dětí podstoupily opakovanou masáž, aniž by o něm (dovolateli) uvedly cokoliv negativního. Nadto jednotlivým masážím byly přítomny další nezletilé děti. Skutečností podporující závěr o nevinně dovolatele je absence jakékoliv motivace ke spáchání předmětného činu. Nikdo si nevšiml, že by byl vzrušen. Znaleckým zkoumáním u něj nebyla zjištěna žádná duševní či sexuální patologie vyžadující uložení ochranného léčení. Nebyly u něj zjištěny žádné efebofilní či pedofilní zájmy ani jiná sexuální deviace nebo homosexuální orientace. Nebyl objasněn jeho vnitřní vztah k tomu, že by chtěl trestný čin spáchat.
6. K posouzení otázky věrohodnosti poškozených nalézacím soudem v bodech 47. a 48. rozsudku dovolatel uvádí, že popřel provádění masáže byť jen v oblasti třísel dětí, ve vztahu k závěru odvolacího soudu o nedůvodnosti pokynu obviněného masírovaným dětem, aby se svlékly, zmiňuje, že děti musely být nahé, aby si neumazaly oblečení masážním olejem.
7. Obviněný připomíná, že skrze skutkovou podstatu obsaženou v §187 tr. zákoníku je poskytována ochrana mravnímu a tělesnému vývoji dětí mladších 15 let. Objektem je v prvé řadě mravní vývoj dětí a jejich nedotknutelnost v pohlavní sféře. V důsledku jeho jednání však nebyl zjištěn jakýkoliv negativní dopad na psychický, fyzický a citový vývoj poškozených. Tvrdí, že podle relevantní judikatury je jednou z podmínek naplnění zákonných znaků skutkové podstaty pohlavního zneužití i existence sexuálního vzrušení pachatele. To však při masírování nepociťoval. Akceptovat nelze ani výrok o náhradě škody vůči poškozenému GGGGG, neboť se jedná o „výsměch proti jeho osobě“.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 T 28/2020-454, i navazující usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 11 To 206/2020-473, a rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., neboť označený skutek není trestným činem.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Podle ní dovolatel ve své argumentaci užil obhajobu známou z celého průběhu jeho trestního stíhání. Závěr o jeho vině je podporován jak výpověďmi rodičů nezletilých, tak i výpověďmi samotných nezletilých. Odvolací soud správně uzavřel, že znalecky zjištěná chybějící psychopatologie obviněného neznamená, že se daného skutku nedopustil. Ne každý pachatel sexuálně motivovaného protiprávního jednání musí být stižen duševní poruchou. Soudy rovněž správně poukázaly na další motivy k jednání obviněného, a to i v souvislosti s jeho zjištěným zdravotním problémem v sexuální oblasti.
10. Státní zástupkyně připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem se značně formalizovanou povahou, přičemž Nejvyššímu soudu nepřísluší v dovolacím řízení provádět obecný přezkum napadeného rozhodnutí. Námitky obviněného jsou zaměřeny výlučně na otázky skutkové, čímž zcela vybočují z uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i jakéhokoliv jiného dovolacího důvodu. Dostatečně se jimi zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a plně respektující obsah provedeného dokazování.
11. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodu, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Argumentace dovolatele spočívá primárně na skutkových (resp. procesních) námitkách proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř.
18. Nejvyšší soud připomíná, že z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
19. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
20. Nutno podotknout, že vadou v podobě takto vymezeného extrémního rozporu napadené rozhodnutí zatíženo není. Skutkový stav soudy zjištěný má (i přes námitky dovolatele) dostatečné ukotvení v jimi provedených důkazech a jejich zhodnocení, které splňuje podmínky stanovené v §2 odst. 6 tr. ř. V uvedeném směru jsou nepřípadné námitky dovolatele o nesouladu skutkových zjištění s provedeným dokazováním, stejně jako jeho námitky stran chybného hmotně právního posouzení, sekundárně navázané na primárně vznesené výhrady skutkové či procesní. Navíc se v podstatě jedná o opakování již jednou užité obhajoby, se kterou se náležitě vypořádaly soudy obou stupňů.
21. Ústřední obhajobou obviněného je popření žalovaného jednání spojené s tvrzením, že ve prospěch závěru o jeho nevinně vypovídá skupina ospravedlňujících důkazů. Sám ovšem žádný z těchto důkazů nespecifikuje. Hodnocení důkazů usvědčujících nalézacím soudem, s nímž se soud druhého stupně ztotožnil, se snaží zpochybnit. Jak však již uvedeno, s řadou jeho námitek se již vypořádaly soudy nižších stupňů. Ohledně toho, že některé děti po masáži neuváděly na adresu obviněného nic negativního, či že někteří z poškozených absolvovali masáž opakovaně, je možné odkázat na bod 47. rozsudku nalézacího soudu. V tom soud uvádí, že „[s]ama skutečnost, že u dalších účastníků tábora masáž proběhla, bez problému‘, neznamená, že se obžalovaný trestné činnosti vůči osmi dětem nedopustil. Rovněž fakt, že někteří z poškozených byli týž den u obžalovaného na masáži opakovaně a že si ihned nestěžovali na jednání obžalovaného, lze přičíst jejich útlému věku, kdy pro většinu z poškozených to byla úplně první masáž v životě, neměli tedy srovnání a nemohli vyhodnotit, jaké dotyky a chování je či není správné, nadto respektovali autoritu vedoucích tábora, kteří obžalovaného coby maséra doporučili“. Soud tudíž označil důvěru poškozených v obviněného za pochopitelnou a adekvátní jejich věku a situaci. Nejvyšší soud považuje tuto část odůvodnění za zcela adekvátní a pouze dodává, že námitka, podle které mělo o pohlavním zneužití vypovědět jen osm dětí z osmnácti, je ve světle předmětné důkazní materie nesmyslná. Jak soud prvního stupně správně uvedl, skutečnost, že obviněný protiprávně jednal „pouze“ vůči části masírovaných dětí, neznamená, že se vůči osmi poškozeným nedopustil trestného činu pohlavního zneužití. Ostatně trestní řízení je založeno na zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v §2 odst. 6 tr. ř., jejímž obsahem je i to, že není možné žádnou právní normou diktovat přesný počet důkazů (např. usvědčujících výpovědí) nutných k dosažení závěru o vině obviněného.
22. Ve vztahu k tvrzení dovolatele, že při masážích byly přítomny i další děti, případně že tělocvična, ve které k masážím docházelo, nebyla uzavřená, je možné odkázat na bod 8. usnesení odvolacího soudu, kde uvádí, že „[s]právnost učiněných závěrů pak nemůže být zpochybňována ani tím, že masáže probíhaly za přítomnosti minimálně dvou nezletilců a maséra, a dále při neuzamčených dveřích, neboť – pokud obžalovaný jednal tak, jak bylo prvým soudem správně zjištěno – je zjevné, že ani přítomnost dalšího nezletilého dítěte a ani možnost, že by mohl někdo další do místnosti vejít, neodradilo obžalovaného od spáchání zjištěného jednání. Ostatně nezletilé děti také shodně vypověděly, že v průběhu masáží nikdo další do místnosti nevstoupil …“ . K podpoře citovaného závěru druhostupňového soudu je možné odkázat i na body 11., 13., 16. a 25. rozsudku nalézacího soudu, v nichž jsou obsažena zjištění o tom, že děti (svědci/poškození) přítomné masážím jiných dětí, vypověděly o protiprávním jednání obviněného při masážích, jež nezúčastněně sledovaly. Dále je vhodné zmínit, že obviněný zcela nepřiléhavě klade důraz na to, že vysvětlil, proč děti musely být při masáži nahé (aby se jejich oblečení nepošpinilo masážním olejem), aniž by to bylo soudy reflektováno. Soudy obou stupňů přitom zdůrazňovaly zvláštnost vyžadování kompletního vysvlečení masírovaných dětí zejména s ohledem na skutečnost, že to obviněný vyžadoval i při pouhé masáži lýtek a chodidel (viz bod 40. rozsudku nalézacího soudu; bod 8. rozsudku soudu odvolacího).
23. Za skutkově laděnou námitku je třeba označit i tu, v níž obviněný tvrdí, že při masáži nepociťoval žádné sexuální vzrušení, resp. že nebylo objasněno, že by chtěl daný trestný čin spáchat. Nadto se v tomto svém poukazu obviněný omezuje toliko na svoje vlastní tvrzení, které ničím nepodkládá v situaci, kdy proti němu stojí řada usvědčujících důkazů zejména o masírování pohlavních orgánů poškozených, jejich vyzývání k tomu, aby si přetahovali předkožku a podobně.
24. K námitce, že ze znaleckého posudku na duševní stav dovolatele nevyplynula žádná duševní odchylka motivující ho k předmětnému činu, je na místě zmínit bod 46. rozsudku soudu prvního stupně (resp. bod 8. usnesení soudu odvolacího). Podle této citované části odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, „… sama skutečnost, že obžalovaný netrpí žádnou poruchou … … neznamená, že se jednání nedopustil. Řada pachatelů sexuálních deliktů, netrpí žádnou poruchou či deviací. Motiv takového jednání může mít jinou příčinu, zejména může jít o sex. deprivaci – nedostatek příležitostí, zvědavost, momentální nápad – využití příležitosti, experiment apod.“. Soud v této souvislosti zohlednil i skutečnost, že obviněný trpí zdravotní komplikací tzv. fimózou, znesnadňující mu sexuální život, což vyplynulo ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, sexuologie. Povaha jeho činu (přetahování předkožky poškozeným či jejich vyzývání k tomu) přitom podle nalézacího soudu vypovídá o jisté podobnosti s aktivitou, jež obviněný není v důsledku zmíněného zdravotního problému schopen. Všechny shora rozvedené dovolací námitky mají společnou snahu o vynětí některých skutečností z jejich kontextu s následnou deformací obsahu zjištění z nich plynoucích. Rozhodně přitom nejsou respektována kritéria pro konstatování tzv. extrémního nesouladu, jak byla popsána výše.
25 . Dovolací argumentace obviněného v dosud pojednané části je tak pokračující polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, jež nepřináší nic, na co by měl dovolací soud reagovat kasací napadených rozhodnutí z důvodu nutnosti ochrany základních práv obviněného, zejm. jeho práva na spravedlivý proces. K jeho porušení evidentně nedošlo, neboť mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými a potažmo právními (viz dále) závěry soudů nižších stupňů není dán extrémní nesoulad, který ostatně obviněný ani explicitně neuplatnil ve svém dovolání. Navíc obviněný nikterak nekonkretizuje, v čem a proč by hodnocení důkazů soudy mělo být vadné, neboť se omezuje v zásadě jen na vyslovení nesouhlasu s ním s poukazem na vlastní tvrzení.
26 . Ani námitky dovolatele stran nenaplnění objektu skutkové podstaty vyjádřené v §187 tr. zákoníku či tvrzené pochybení soudu při popisu jeho jednání v tzv. skutkové větě nemohou být označeny za vyhovující uplatněnému důvodu dovolání, a to již proto, že jeho argumenty jsou velmi strohé a dokonce si i protiřečí. Obviněný správně uvádí, že objektem trestného činu pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku je ochrana mravního a tělesného vývoje dětí, resp. že jde o ochranu před útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost, aniž by bylo vyžadováno, aby došlo k narušení zneužitých osob. Navazuje však odkazem na to, že v důsledku jeho jednání údajně nebyl zjištěn jakýkoliv negativní dopad na poškozené. Což je ve světle jeho vlastního, dovolacím soudem výše aprobovaného výkladu o objektu předmětného trestného činu, irelevantní. Uspět nemůže ani tvrzení, že ve vyjádření skutku odsuzujícího rozsudku jsou obsaženy fatální chyby stran popisu techniky masírování. K tomuto je vhodné uvést, že v tzv. skutkové větě musí být uvedeny všechny skutečnosti rozhodné pro naplnění aplikovaných ustanovení trestního zákoníku. K tomu také došlo v případě rozsudku soudu prvního stupně, který poměrně důkladně popsal jednání obviněného vůči jednotlivým poškozeným. Nejvyššímu soudu tedy není zřejmé, v čem je podle dovolatele nedostatečný popis techniky masírování, neboť ten ničeho o vlastních zákonných znacích předmětného trestného činu nevypovídá. Pokud se snad domnívá, že soudy měly charakterizovat jeho jednání jakousi odbornou terminologií masérské profese, pak je třeba zmínit, že tuto povinnost skutečně nemají. Pokud však na druhou stranu opět poukazuje na to, že se daného jednání vůbec nedopustil, což patrně je základem této námitky, pak nezbývá než opakovat, že se jedná o námitku skutkovou, stran níž platí výklad poskytnutý výše.
27. Pokud obviněný chtěl pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. prezentovat výhrady k aplikaci hmotněprávních ustanovení týkajících se náhrady nemajetkové újmy v adhezím řízení, je nutné uvést, že k tomuto neposkytuje žádnou argumentaci. Pouze uvádí, že výrok o jeho povinnosti nahradit škodu poškozenému GGGGG pokládá za výsměch proti svojí osobě. Úlohou Nejvyššího soudu přitom není, aby jakkoliv doplňoval dovolací argumentaci obviněného, či sám z vlastní iniciativy vyhledával případné vady dovoláním napadených rozhodnutí. Přezkum podle §265i odst. 3 tr. ř. totiž provádí na podkladě námitek vznesených dovolatelem. I proto je vyžadováno, aby své dovolání podal prostřednictvím osoby právně erudované – tj. prostřednictvím obhájce.
28. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za potřebné k námitkám, které obviněný uplatnil v dovolání a kterými se již soudy nižších stupňů zabývaly, odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
29. Z důvodů vyložených výše dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný ve svém dovolání vznesl námitky nepodřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu