ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.268.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 268/2021-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY v XY, trvale XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2020, č. j. 4 To 308/2020-540, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 156/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2020, č. j. 31 T 156/2019-482 , byl obviněný J. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1. dne 30.06.2018 v obci Opava-XY, ul. X|Y č. XY, uzavřel, jako zaměstnanec společnosti S. I., IČO XY, se sídlem XY, se S. K., nar. XY, zakázku sepsanou jako smlouvu o dílo č. 69 spočívající v provedení dohodnutých stavebních prací, a to v dodání a usazení septiku a zhotovení zámkové dlažby, a převzal za toto zálohu ve výši 20.000 Kč a sjednané práce do dnešního dne neprovedl, čímž způsobil S. K., nar. XY, škodu ve výši 20.000 Kč,
2. dne 28.07.2018 v reakci na zveřejněný poptávkový inzerát na serveru www.epoptavka.cz kontaktoval prostřednictvím emailové schránky XY a telefonního účastnického čísla XY V. S., nar. XY, se kterou se dne 28.07.2018 na osobním setkání v místě jejího bydliště v Českých Budějovicích, ul. XY č. XY, dohodl na odstranění dvou skladovacích dřevěných objektů na pozemku na uvedené adrese a zhotovení nových za celkovou částku do 73.000 Kč, kdy následně pod příslibem provedení uvedených prací na jmenované vylákal po zaslání Smlouvy o dílo č. 73 s hlavičkou zhotovitele společnosti S. I., IČO XY, zálohovou platbu ve výši 33.000 Kč, přičemž finanční prostředky v uvedené výši jmenovaná zaslala podle údajů v této smlouvě uvedených dne 31.07.2018 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet č. XY, kdy však následně do stanoveného termínu 10.08.2018 dohodnuté práce provedeny nebyly, na výzvy finanční prostředky J. M. nevrátil a následně se stal pro poškozenou nekontaktní, čímž způsobil V. S., nar. XY, škodu ve výši 33.000 Kč,
3. dne 09.08.2018 při osobním jednání v obci XY, ul. XY, č. p. XY, sjednal s poškozeným M. N., nar. XY, smlouvu o dílo č. 75 na výstavbu zahradního domku o rozměru 2 x 3 metry za částku 35.000 Kč, na základě které poškozený poukázal zálohu ve výši 20.000 Kč na zajištění stavebního materiálu na účet č. XY vedený na osobu V. T., kdy tento účet v předmětné době J. M. užíval, kdy přestože potvrdil převzetí zálohy, stavbu nikdy neprovedl, materiál nedodal, převzaté peněžní prostředky nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž způsobil M. N., nar. XY, škodu ve výši 20.000 Kč,
4. dne 14.09.2018 kolem 17:00 hodin z přesně nezjištěného místa kontaktoval z telefonního čísla XY T. T., nar. XY, společníka společnosti S., dojednal si s ním ústně provedení zemních prací v obci XY, když následně T. T. tyto práce za pomoci bagru provedl, avšak společnosti S., za odvedenou práci J. M. nezaplatil a stal se nekontaktní, čímž způsobil společnosti S., IČO XY, se sídlem XY, škodu ve výši 18.090 Kč,
když jednání uvedeného pod bodem č. 4 se J. M. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15.06.2018 ve věci sp. zn. 4 T 73/2017, s nabytím právní moci dne 10.08.2018, a to ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. 55 To 230/2018, odsouzen pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců s dohledem, se zkušební dobou ve výměře 24 měsíců, tedy do 10.08.2020, a k peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb po 1.000 Kč a s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře 2 měsíců.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb po 600 Kč, tedy celkem 60.000 Kč (šedesát tisíc korun českých). Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno splácet uložený peněžitý trest v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč měsíčně do každého 15. dne kalendářního měsíce počínaje právní mocí citovaného rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku uložen (správně stanoven) náhradní trest odnětí svobody v délce deseti měsíců. Podle §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře dvě stě padesát hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené společnosti S., se sídlem XY, IČO XY, ve výši 18.090 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození S. K., nar. XY, a M. N., nar. XY, odkázáni se svými uplatněnými a nepřiznanými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 4 To 308/2020-540 , jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody týkajícího se obchodní společnosti S., se sídlem XY, IČO XY. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal zmíněnou obchodní společnost s uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Lištvana dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř., neboť podle dovolatele v řízení bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a rozhodnutí odvolacího soudu (včetně rozhodnutí soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, kdy v řízení předcházejícím vydání napadeného rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel uvádí, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces (resp. právu na obhajobu), když mu byla odepřena možnost osobní účasti na veřejném zasedání. Dne 24. 9. 2020 doručil prostřednictvím svého obhájce odvolacímu soudu žádost o odročení nařízeného zasedání, a to ze zdravotních důvodů. Obviněný utrpěl pracovní úraz – poranění ruky, kdy byl uznán práce neschopným, byl mu doporučen klidový režim a nebylo mu doporučeno řízení motorových vozidel. Uvedené bylo podloženo lékařskou zprávou a potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti. Odvolací soud k tomuto vůbec nepřihlédl a veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného. Žádost o odročení veřejného zasedání hodnotil čistě formalistickým způsobem, když uzavřel, že v lékařské zprávě není výslovně uvedeno „vyloučena účast u veřejného zasedání“. Dovolatel se pouze řídil pokyny vyplývajícími z doložených dokumentů (lékařské zprávy a potvrzení o pracovní neschopnosti), ze kterých vyplývá nevhodnost, aby cestoval 150 km daleko od svého bydliště do místa konání veřejného zasedání. V situaci, kdy soudy běžně odročovaly jednání i při podezření na onemocnění COVID-19, bez hlubšího podkladu, je zvláštní, že zcela důvodná žádost o odročení nebyla vyslyšena. Obviněný explicitně uvedl, že hodlá využít svého práva na přítomnost u veřejného zasedání, v čemž mu bylo soudem druhého stupně zabráněno.
6. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vznáší na základě svého přesvědčení, že skutek, kterého se dopustil, není trestným činem, a to proto, že jeho čin nebyl protiprávní a nevykazoval znaky uvedené ve skutkové podstatě podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Namítá porušení zásady in dubio pro reo i zásady subsidiarity trestní represe. Odvolacímu soudu vytýká, že zcela rezignoval na svoji úlohu, neboť nekriticky převzal závěry soudu prvního stupně včetně těch, které nevyplývaly z provedených důkazů. Jako chybné zmiňuje závěry soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu a o jeho „neoprávněném podnikání“ (z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné zakázky byly obstarávány jménem, na účet a odpovědnost společnosti S. I., nikoli v jeho prospěch), závěry o účelovosti jeho zaměstnaneckého poměru a další v odvolání vytýkané vady rozsudku soudu prvního stupně.
7. Podle dovolatele se v jeho věci jedná o běžný civilněprávní spor. V otázce naplnění subjektivní stránky shledává tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazování. U dílčí části skutku popsané pod bodem 4) je možné sledovat situaci „tvrzení proti tvrzení“, celá konstrukce trestnosti je postavena na výpovědi jednatele poškozené společnosti S., T. T., jež stojí proti tvrzení obviněného podporovaného výpovědí svědka B. Mimo zmíněné výpovědi nebyl o jeho trestném jednání doložen jediný důkaz. Porušení zásady in dubio pro reo dovolatel shledává v tom, že zjištěné pochybnosti byly vyloženy v jeho neprospěch. Posouzení skutku pod bodem 4) má přesah do hodnocení celého jednání dovolatele, stejně jako úvah o trestu, když k jeho předmětnému jednání došlo ve zkušební době (viz rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 4 T 73/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouc ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. 55 To 230/2018). Dovolatel je též názoru, že zmíněný extrémní nesoulad existuje i ve vztahu k ostatním částem skutku.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2020, č. j. 4 To 308/2020-540, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2020, č. j. 31 T 156/2019-482, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž je dovolací argumentace obviněného pouze opakováním již dříve užité obhajoby.
10. Ve vztahu k námitce stran porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání státní zástupkyně zmiňuje, že obviněný byl o termínu a místě konání veřejného zasedání řádně a včas vyrozuměn. Soudní jednání bylo k žádosti obhájce odročeno ze dne 22. 9. 2020 na den 29. 9. 2020. Následně obviněný dodal soudu lékařské potvrzení o jeho úrazu ruky spolu s další žádostí o odročení, avšak tímto potvrzením nedoložil, že by z jeho zdravotních důvodů byla vyloučena jeho přítomnost při veřejném zasedání, ke kterému nebyl předvolán, nýbrž jen vyrozuměn o jeho konání.
11. K dovolacím námitkám podřazeným pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. státní zástupkyně uvádí, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plynou závěry o podvodném jednání obviněného na podkladě toho, že se prezentoval jako zmocněnec společnosti S. I., přičemž takto realizoval vlastní podnikatelskou činnost. Dále si byl vědom, že nemůže dostát závazkům, které na sebe vzal, když z výpovědí objednatelů jednotlivých zakázek vyplynulo, že inkasoval předmětné částky, přičemž dalším dodavatelům za práci nezaplatil a peníze si ponechal. Svým jednáním naplnil znaky pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku.
12. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
16. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního právo obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
20. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a tento opravný prostředek zamítl vzhledem k tomu, že jej neshledal důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
22. Obviněný deklaroval naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. argumentací založenou na tom, že mu bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit jednání odvolacího soudu, přestože svou neúčast z již nařízeného veřejného zasedání na den 29. 9. 2020 omluvil prostřednictvím obhájce včas a řádně takovými objektivními skutečnostmi, které odůvodňovaly jeho odročení. Tuto jeho argumentaci je sice možno považovat za právně relevantní z hlediska zvoleného dovolacího důvodu, současně je však nutné ji označit za zjevně neopodstatněnou. Jeho omluvu z účasti u veřejného zasedání odvolacího soudu, spojenou se žádostí o jeho odročení, by bylo možno považovat za řádnou tehdy, pokud by obsahovala dostatečný podklad pro závěr, že tvrzené zdravotní důvody mu skutečně znemožňovaly účast na předmětném nařízeném úkonu. Nejvyšší soud je toho názoru, že postup soudu odvolacího byl správný, pokud v omluvě spojené s žádostí o odročení veřejného zasedání ze dne 24. 9. 2020 (č. l. 518–520) neshledal splnění kritérií pro její vyhovění.
23. Obviněný sice doložil potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti spolu s lékařskou zprávou, to však samo o sobě neznamená, že by vyvstala zákonem předvídaná překážka bránící soudu v provedení nařízeného veřejného zasedání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není automaticky dán v situaci, kdy soud provede příslušný procesní úkon (hlavní líčení, veřejné zasedání) v nepřítomnosti obviněného, který doloží potvrzení o pracovní neschopnosti (srov. NS 17/2002-T 419.). Lékařská zpráva (č. l. 520 pv), kterou se dovolatel snažil podložit svoji žádost o odročení veřejného zasedání, neobsahuje informaci odůvodňující závěr o jeho neschopnosti dostavit se na jednání soudu. Doporučující povaha lékařské zprávy neimplikuje ani vyšší míru pravděpodobnosti, že by účast na veřejném zasedání mohla obviněného nějak vážně ohrozit na zdraví. Za takto zjištěných okolností nelze odvolacímu soudu vytýkat – pokud shledal omluvu obviněného týkající se jeho účasti u veřejného zasedání, resp. s ní spojenou žádost o jeho odročení, nedostatečnou – vadnost jeho procesního postupu. Pakliže chtěl obviněný, aby veřejné zasedání bylo odročeno, bylo jeho povinností doložit takové akceptovatelné důvody, ze kterých by plynula jeho objektivní neschopnost účastnit se jednání soudu. V situaci, kdy obviněný toto neučinil, je třeba konstatovat, že se ve smyslu zásady vigilantibus iura skripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé; rozuměj: pro ty, kteří dbají o svá práva) se jednalo o pochybení v jeho vlastní procesní bdělosti, které nemůže vyčítat soudu druhého stupně.
24. Lze dodat, že obviněný nezpochybňuje základ argumentace odvolacího soudu (bod 8. rozsudku), tj. že o veřejném zasedání jím byl toliko vyrozuměn (a nikoli k němu předvolán). Rovněž lze zmínit, že nezpochybňuje ani údaj soudu o tom (bod 9. rozsudku), že soud jeho obhájce předem upozornil, že předložené potvrzení neshledává dostatečným pro závěr o nutnosti odročení nařízeného jednání (úřední záznam č. l. 522). Z obsahu dovolání neplyne, jaké další skutečnosti (vyjma námitek rozvedených v písemně vyhotoveném odvolání a přednesených obhájcem) hodlal obviněný osobně soudu sdělit. Odvolací soud neprováděl žádné dokazování, které by mělo vliv na výrok o vině či výrok o trestu, dílčí doplnění dokazování přečtením listin majících vliv na výrok o náhradě škody, vedlo k vydání pro dovolatele příznivějšího rozhodnutí (odkázání poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních). Nemožnost vyjádření se obviněného k těmto listinám – hodnoceno z hlediska materiálního – proto nezakládá tak závažnou procesní vadu (zejména v porušení práva obviněného na spravedlivý proces), která by odůvodňovala zrušení napadeného rozhodnutí cestou mimořádného opravného prostředku.
25. Ohledně námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno konstatovat, že tyto nejsou s to naplnit zmíněný dovolací důvod a ani žádný z dalších taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Jedná se totiž o námitky skutkové, resp. procesní povahy, skrze něž jsou obviněným (až sekundárně) vzneseny námitky stran chybného hmotněprávního posouzení (např. posouzení subjektivní stránky).
26. Nejvyšší soud připomíná, že z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s provedenými důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
27. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
28. Za námitky procesního charakteru je nutné považovat všechny poukazy dovolatele na údajné porušení zásady in dubio pro reo , které připojuje k jinak dosti obecně formulovaným výhradám týkajícím se již ustálených skutkových zjištění. Zmíněná obecnost je přitom zásadní, neboť jedinou námitkou, kterou je alespoň možné poněkud konkrétněji interpretovat je ta, podle níž byla celá konstrukce protiprávnosti části skutku pod bodem 4. rozsudku nalézacího soudu, založena na výpovědi jednatele poškozené, svědka T. Na tomto podkladě se obviněný snaží vyvolat dojem, že se v posuzované věci jedná o situaci „tvrzení proti tvrzení“, kdy v duchu výše zmíněné zásady musí být upřednostněna skutková verze pro něj příznivější. Uvedené úsilí dovolatele je však zcela bezpředmětné. Důkazní situace, na které je založen závěr o jeho vině, je podstatně odlišná od té, již prezentuje. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje především na bod 31. rozsudku nalézacího soudu. V první řadě je tak vhodné poukázat na skutečnost, že soud výpověď svědka B., která podle dovolatele svědčí jeho verzi skutkového děje, shledal nevěrohodnou z důvodů, které rozhodně nevykazují jakékoliv pochybení stran logického postupu při hodnocení důkazů. Nalézací soud uvedl, že po výslechu svědka Č. „… přišel obžalovaný s tím, že práce na staveništi mu nevyhotovoval svědek P. Č., ale M. B. M. B. … … uvedl, že se v podstatě s obžalovaným nezná. … … V XY byl celý den. Na fotografiích, které doložil obžalovaný, svědek označil místa, kde měly být práce prováděny, a uvedl, že bagr na fotografiích je jeho. Nevzpomněl si však, který den na staveništi pracoval ani kdy jej obžalovaný oslovil. Pamatoval si přesně, že neproběhla žádná objednávka, že mu obžalovaný za práce nic nezaplatil, protože to byla přátelská služba pro souseda pana H., který kolnu užíval. Soud podotýká, že k pracím v XY došlo až v době, kdy kolnu neužíval pan H., ale kdy pozemky náležely Biskupství královéhradeckému, které minimálně od poloviny července 2018 poptávalo likvidaci stodoly v XY. Ke skutečné likvidaci pak došlo až o dva měsíce později“. Dále uzavřel, že je s podivem, že obviněný svědka B. nezmínil již na počátku trestního řízení, ale až ve chvíli, kdy svědek Č. odmítl vypovídat v jeho prospěch .
29. Skutečnost, že soud uvěřil svědku T., přitom sama o sobě neznamená pochybení a už vůbec ne takové, které by se vyznačovalo citelným zásahem do Ústavou zaručených práv dovolatele. Nalézací soud zjevně hodnotil výpověď svědka T. a její věrohodnost oproti nevěrohodnosti výpovědi obviněného (a svědka B.) na základě zjištěného skutkového podkladu jako celku, tedy i v souvislostech vyplývajících ze zbylých skutkových zjištění. Uvážil poznatky o vyhýbání se obviněného kontaktu s poškozenou K., od které přijal zálohu na práce, které pouze započal (bod 26. rozsudku), o zasílání záloh (v případě zakázek pro M. N. a V. S.) na účet odlišný od účtu společnosti S. I., na který měly být správně zasílány, o jeho vystupování z pověření jednatele M. K. H. i v době, kdy už jednatelem nebyl (bod 27. rozsudku) či o nepříznivé majetkové situaci obviněného (bod 28. rozsudku). Tyto skutečnosti soud prvního stupně shrnuje v bodě 29. jeho rozsudku, načež navazuje hodnocením dalších provedených důkazů v bodě 30. Ke zhodnocení výpovědi obviněného a svědka T. se obdobně vyjádřil i soud odvolací v bodech 30. a 31. jeho rozsudku.
30. Nejvyšší soud nevidí důvod, proč opakovat všechny závěry soudu prvního či druhého stupně, zvlášť za situace již zmíněné obecnosti dovolacích námitek obviněného, které nejsou podloženy hlubší argumentací. Pouze dodává, že v předmětných rozhodnutích soudů rozhodně nelze vysledovat existenci tzv. extrémního nesouladu, ani porušení zásady in dubio pro reo , neboť jejich úvahy jsou vedené pravidly formální logiky za komplexního zohlednění všech zjištěných skutečností. Konečně také nelze tvrdit, že by soud druhého stupně rezignoval na svoje povinnosti, pokud se ztotožnil se závěry soudu nalézacího, neboť, jak uvádí sám obviněný, soud odvolací má povinnost korigovat skutková zjištění vyplývající z nalézacího řízení až v případě, kdy v nich skutečně nalezne pochybení, což se v předmětné věci zcela pochopitelně nestalo.
31. Ke zmíněné povaze dovolacích námitek obviněného je nutné uvést, že jeho nářky o pochybeních ve vztahu k ostatním částem skutku (mimo bod 4.), či jeho tvrzení, že čin, jímž byl shledán vinným, není trestný činem ve smyslu §13 tr. zákoníku, nejsou podloženy žádnými argumenty. Dovolatel se omezuje na pouhý obecný nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, a to ještě v souvislosti s jejich skutkovými zjištěními. Jeho námitky směřují do roviny procesní, což není přípustné. Jedinou námitkou, která by byla s to naplnit deklarovaný dovolací důvod, je poukaz dovolatele na porušení zásady subsidiarity trestní represe, nicméně tato je opět jen zmíněna, bez jakéhokoliv zdůvodnění či podkladu, přičemž z kontextu zbylých námitek se jeví i tato jako primárně skutkově zaměřená.
32. Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě něhož by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel (např. ve smyslu konstrukce argumentů za dovolatele v místech, kde vyjadřuje pouhý nesouhlas se závěry soudu). Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě námitek, které dovolatel ve svém opravném prostředku uplatní. Mimo jiné z důvodu možného splnění uvedeného požadavku je vyžadováno to, aby obviněný své dovolání podal prostřednictvím osoby právně erudované – tj. obhájce.
33. Stran námitek, které obviněný uplatnil v dovolání a kterými se již soudy nižších stupňů zabývaly, lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
V.
Způsob rozhodnutí
34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově rozešly. Zároveň nebyl shledán zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byly jeho námitky shledány zjevně neopodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
35. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu