ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.343.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 343/2021-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2020, č. j. 3 To 269/2020-339, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 120/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2020, č. j. 32 T 120/2019-314 , byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku jehož se dopustil tím, že
1)
nejméně v době od 03.04.2017 do 26.10.2017, v Českých Budějovicích, v bytě nacházejícím se v 1. patře domu v ulici XY, po vzájemné společné domluvě a vzájemné součinnosti, zjednali na základě jimi uveřejněného inzerátu na erotickém portálu XY na pronájem bytu za účelem poskytování erotických služeb, s požadavkem denního paušálu za využívání předmětných prostor, k provozování prostituce I. E., nar. XY, která si dále sama sjednávala klienty zejména prostřednictvím internetových stránek XY a XY , kterým jako dívka „Š.“ poskytovala sexuální služby za úplatu, a z takto získaného výdělku požadovali po I. E. vždy 1.000,- Kč za den a dále částku 10,- Kč za vyprání 1 ks ručníku a částku 20,- Kč za vyprání 1 ks prostěradla, přičemž jim za uvedené období odevzdala nejméně 100.000,- Kč za užití jejich bytu a 6.250,- Kč za praní ručníků a prostěradel,
2)
od přesně nezjištěného dne měsíce listopadu 2017 do přesně nezjištěného dne měsíce března 2018, v Českých Budějovicích, v bytě nacházejícím se v 1. patře domu v ulici XY, po vzájemné společné domluvě a vzájemné součinnosti, zjednali na základě jimi uveřejněného inzerátu na blíže nezjištěných internetových stránkách na pronájem bytu za účelem poskytování erotických služeb, s požadavkem denního paušálu za využívání předmětných prostor, k provozování prostituce P. S., nar. XY, která si dále sama sjednávala klienty prostřednictvím blíže nezjištěných internetových stránek, kterým jako dívka „D.“ poskytovala sexuální služby za úplatu, a z takto získaného výdělku požadovali vždy 1.000,- Kč za den a dále částku nejméně 10,- Kč za vyprání 1 ks ručníku a částku 15 Kč za vyprání 1 Ks prostěradla, přičemž jim za uvedené období odevzdala nejméně 30.000,- Kč za užití jejich bytu a nejméně 1.250,- Kč za praní ručníků a prostěradel,
3)
od přesně nezjištěného dne měsíce listopadu 2017 do přesně nezjištěného dne měsíce března 2018, v Českých Budějovicích, v bytě nacházejícím se v 1. patře domu XY, po vzájemné společné domluvě a vzájemné součinnosti, zjednali na základě jimi uveřejněného inzerátu na erotickém portálu XY na pronájem bytu za účelem poskytování erotických služeb, s požadavkem denního paušálu za využívání předmětných prostor, k provozování prostituce N. K., nar. XY, která si dále sama sjednávala klienty prostřednictvím blíže nezjištěných internetových stránek, kterým jako dívka „M.“ poskytovala sexuální služby za úplatu, a z takto získaného výdělku požadovali vždy 1.000,- Kč za den a dále částku nejméně 10,- Kč za vyprání 1 ks ručníku a 15,- Kč za vyprání 1 ks prostěradla, přičemž jim za uvedené období odevzdala nejméně 45.000,- Kč za užití jejich bytu a nejméně 1.925,- Kč za praní ručníků a prostěradel.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §189 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno hradit uložený peněžitý trest ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni v daném měsíci pod ztrátou výhody splátek peněžitého trestu, jestliže nezaplatí dílčí částku včas. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
3. O odvolání obviněného (a spoluobviněné) proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 3 To 269/2020-339 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Sokola dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotně právním posouzení, přičemž bylo zároveň porušeno právo na spravedlivý proces obviněného skrze existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
5. Zmíněný extrémní nesoulad je dovolatelem spatřován v tom, že z provedených důkazů nelze dovozovat jeho povědomí o poskytování erotických služeb v pronajímaném bytu, což následně vede k absenci subjektivní stránky, přičemž stejně tak nelze tvrdit, že by obviněný někoho zjednal a z toho kořistil (tudíž následně chybí i objektivní stránka).
6. Obviněný akcentuje, že od počátku trestního řízení tvrdí, že on a jeho manželka pouze pronajímali byt třem ženám, ne však proto, aby tyto ženy poskytovaly v bytě sexuální služby. Ve vztahu ke svědkyni E. uvádí, že tato jej ani jeho manželku nikdy neupozornila na skutečnost, že bude v daném bytě provozovat prostituci. Jakmile to však obviněný zjistil, byla svědkyně E. z bytu vykázána, což vedlo ke konfliktu mezi ní a H. S. (pozn. manželka obviněného; spoluobviněná).
7. Na výše uvedené dovolatel navazuje výkladem pojmu „zjednání“, načež poukazuje na skutečnost, že nebylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy či dohody mezi ním (či jeho manželkou) a svědkyní E., ze které by plynulo užívání bytu pro provozování prostituce. Jediným důkazem tak je výpověď svědkyně E., která není spolehlivá, vzhledem k jejímu vztahu s H. S. Pakliže se soudy hlouběji nezabývaly otázkou, zda byla uzavřena dohoda mezi dovolatelem a svědkyní E., došlo k upření jeho práva na spravedlivý proces. Totožná námitka se vztahuje též ke skutku pod body 2) a 3) výrokové části rozsudku nalézacího soudu. V tomto případě sice obviněný po prvním setkání se svědkyněmi S. a K. dovodil, že tyto míní v bytě poskytovat sexuální služby, nicméně z tohoto srozumění nelze vyvozovat trestní odpovědnost. Skutečnost, že s těmito svědkyněmi bylo ujednáno o málo vyšší nájemné, přitom vychází z očekáváného zvýšení nákladů spojených s užíváním bytu.
8. Znak zjednání byl oběma soudy dovozen z toho, že svědkyně S. a K. reagovaly na inzerát na pronájem bytu za účelem poskytování erotických služeb, na kterém se mělo nacházet telefonní číslo H. S. Podle svědkyně S. však v inzerátu byl uveden pouze e-mail bez telefonního čísla. Nemohla tak reagovat na inzerát, jež je součástí spisu, na němž zakládají soudy své závěry.
9. Dále obviněný zmiňuje, že nebylo prokázáno naplnění znaku „kořistění“ obsaženému ve skutkové podstatě podle §189 odst. 1 tr. zákoníku. Zisk z předmětného bytu byl nesprávně posouzen jako zisk z prostituce. Nebylo prokázáno, do jaké míry či zda vůbec obviněný získal majetkový prospěch, když všechny finanční záležitosti obstarávala H. S. Soudy tedy nepostupovaly v souladu se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, čímž došlo k porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces.
10. Nesprávný je taktéž závěr o spolupachatelství obviněného a jeho manželky, přičemž rozhodnutí soudů obou stupňů ve vztahu k tomuto závěru neobsahují žádné odůvodnění. Tato skutečnost znamená opětovné porušení práva na spravedlivý proces dovolatele, neboť soudy mají povinnost svá rozhodnutí řádně odůvodnit, jinak lze mluvit o jejich nepřezkoumatelnosti a zpravidla též protiústavnosti.
11. Obviněný podotýká, že se soudy nezabývaly mírou (zda vůbec nějaká byla) jeho zapojení do projednávané trestné činnosti, přičemž konstrukce obžaloby ohledně spolupachatelství dovolatele je zřejmě založena na premise, že je manželem H. S. a musel se tedy na trestné činnosti podílet.
12. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2020, č. j. 3 To 269/2020-339, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2020, č. j. 32 T 120/2019-314, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvádí, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jiný důvod dovolání, není naplněn námitkami, kterými se dovolatel snaží dosáhnout změny skutkových zjištění.
14. Dovolatel užil skoro výlučně námitek, kterými se domáhá přezkumu skutkového stavu, k čemuž není dovolací řízení určeno. Nadto soudy zjištěné skutečnosti tvoří dostatečný podklad pro konstatování viny obviněného. Tato vyplývá především z výpovědi svědkyň E., S. a K. poskytujících sexuální služby v pronajaté nemovitosti. Uvedené svědkyně shodně vypověděly, že oba obvinění věděli o tom, jaké služby budou v předmětném bytě poskytovat a s ohledem na to bylo stanoveno i nájemné a navazující služby. Cíl zjednat ženy k provozování prostituce vyplývá již z toho, že nabídka pronájmu byla zveřejněna na erotickém portálu XY . Výpověď jmenovaných svědkyň je podpořena i výpovědí svědka V. a spolu s nahrávkou svědkyně K. zaznamenávající její schůzku s obviněnými, při které po ní chtěli, aby svědkyni S. přemluvila, aby ve věci nevypovídala. Rovněž spolupachatelství obviněných bylo prokázáno, kdy je bez jakýchkoliv pochybností možné dovodit, že oba kořistili z prostituce provozované jiným.
15. S určitou mírou tolerance je možné jako právní uznat námitku, v níž obvinění zpochybnili, že by se pobíráním nájmu od žen provozujících prostituci, mohli dopustit kořistění z ní. Pro naplnění znaku kořistění přitom postačí opakované přijímání úplaty za umožnění provozovat prostituce například poskytováním ubytování, pronajímání pokoje, či pasivní situace, kdy se osoba nechá zisky z prostituce vydržovat. Pro takové případy postačí i srozumění s tím odkud dané peněžní prostředky pochází. V předmětné věci bylo tedy kořistění obviněného jednoznačně prokázáno, což ostatně i on sám ve svém dovolání připouští.
16. Pro shrnutí státní zástupkyně uvádí, že soud zhodnotil provedené důkazy podrobným a logickým způsobem. Dospěl k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že obvinění iniciativně vyhledávali ženy za účelem poskytování prostituce s cílem jím nabídnout prostory k jejímu provozování, z níž následně kořistili, a to formou pobírání nájmu, přičemž věděli o původu daných finančních prostředků. Soudy nevybočily z mezí zásady volného hodnocení důkazů a žádné důkazy v procesu jejich hodnocení nedeformovaly.
17. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Ohledně námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno konstatovat, že tyto nejsou s to naplnit zmíněný dovolací důvod a ani žádný z dalších taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Jedná se totiž o námitky skutkové, resp. procesní povahy, skrze něž se obviněný snaží znehodnotit hmotně právní posouzení až sekundárně.
24. Nejvyšší soud připomíná, že z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s provedenými důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
25. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
26. Obviněný sice zmíněný extrémní nesoulad namítl, nicméně je nutné uzavřít, že napadené rozhodnutí (ani rozhodnutí prvostupňové) jím zatíženo není. Za skutkové laděné je třeba označit ty části dovolací argumentace, ve kterých obviněný rozporuje spolehlivost výpovědi svědkyně E. a prokázání, že byla uzavřena dohoda mezi ním (resp. spoluobviněnou) a ženami provozujícími prostituci, jejímž obsahem by bylo právě i poskytování sexuálních služeb. Nalézací soud, s jehož hodnocením se ztotožnil i soud druhého stupně, dospěl k závěru o existující dohodě návazně naplňující znak předmětného přečinu „zjednání“ na podkladě řady důkazů. Především tak zohlednil vzájemně se podporující výpovědi svědkyň E., S. a K., které shodně vypověděly, že jim byt byl pronajímán obviněnými za účelem provozování prostituce (str. 4, 5 rozsudku nalézacího soudu). Uvedené zjištění bylo zasazeno do kontextu samotných inzerátů, kterými obvinění nabízeli pronájem bytu, přičemž tyto byly umístěny na erotickém portálu (str. 6, 7 rozsudku nalézacího soudu, resp. č. l. 165 - 167). Soud prvního stupně zmíněná zjištění podtrhuje i tím, že „[s]ami obžalovaní si musí být dobře vědomi toho, že pokud by byt dané dispozice, nacházející se v předmětné lokalitě, byl skutečně nabízen k bydlení, jak tvrdil M. S., těžko by – za předpokladu jeho plného využití – mohli obžalovaní inkasovat 30.000 Kč měsíčně, kolik by jim náleželo, pokud by v něm celý měsíc bydleli I. E., P. S. nebo N. K.“ (str. 7 rozsudku nalézacího soudu). Je zjevné, že soudy měly dostatečný důkazní podklad pro své skutkové úvahy následně plynoucí do závěrů právních, konkrétně do závěru o naplnění znaku zjednání a jeho pokrytí subjektivní stránkou, který je, jak již bylo zmíněno, obviněným napadán až sekundárně. Ostatně sám obviněný ve svém dovolání připouští, že ve vztahu k částem skutku vymezeným pod body 2) a 3) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, si již od počátku uvědomoval, že poskytuje prostory k provozování prostituce.
27. Dovolatel uplatnil též dílčí námitku, že svědkyně S. uvedla, že inzerát, na který reagovala, neobsahoval žádné telefonní číslo, a tudíž musela reagovat na jiný inzerát, než který je založen ve spisu, resp. ze kterého soudy vycházely. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že se opět jedná o námitku skutkové a poměrně marginální povahy. Je přitom možné odkázat na protokol o hlavním líčení ze dne 27. 2. 2020, ze kterého plyne, že svědkyně S. si pouze nebyla jista, zda inzerát obsahoval i telefonní číslo (č. l. 302), přičemž shrnutí obsahu tohoto důkazu na str. 5 rozsudku nalézacího soudu není s tímto údajem v rozporu. Nadto je třeba zdůraznit, že dovolatel předmětnou námitkou pouze vytrhává okrajovou jednotlivost z jejího kontextu, přičemž, jak bylo shora zmíněno, ji navíc deformuje způsobem vyhovujícím jeho verzi skutkového děje.
28. Ve vztahu k námitce, podle které soudy nesprávně posoudily zisk z pronájmu, jako zisk z prostituce, je třeba uvést, že ani tato neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Dovolatel ji totiž koncipuje v první řadě skutkově, resp. procesně, neboť se snaží rozdělit skutkové zjištění soudu, že jeho zisk z pronájmu byl zároveň ziskem z poskytování sexuálních služeb jeho nájemnicemi. Po této separaci trvá na tom, že ze svého pohledu profitoval pouze z prostředků nabytých z pronájmu bytu, aniž by si byl jakkoliv vědom, že je v něm provozována prostituce. Nadto navazuje námitkou, že soudy ani řádně nezjistily, zda se mu nějakého zisku vůbec dostalo, kdy se snaží v podstatě celou finanční stránku věci a její následné (opět sekundární) hmotně právní posouzení svalit na svoji manželku – spoluobviněnou H. S. Pro závěr o kořistění obviněného v první řadě existuje v rozsudku nalézacího soudu (potažmo i odvolacího) spolehlivý důkazní podklad, neboť jednoznačně vyplynulo, že se zmíněnou spoluobviněnou nabízel skrze inzeráty na erotickém portálu k pronájmu byt, který byl evidentně poskytován za úplatu k provozování prostituce (viz výše). Obviněný si však i v údajích obsažených v jeho dovolání sám protiřečí, když v jeho rámci akcentuje, že jediné čeho se měl dopustit je pronájem bytu třem ženám, což samozřejmě předpokládá zisk z tohoto pronájmu. Až ve chvíli, kdy dojde k rozporování toho, zda z uvedeného pronájmu vůbec profitoval, se dovolatel náhle snaží sám sebe vytrhnout ze zapojení do tohoto pronajímání se snahou přesunout pozornost na svoji manželku (spoluobviněnou). Nejvyšší soud tedy ani v této oblasti dovolací argumentace obviněného neshledává podklad pro konstatování tzv. extrémního nesouladu, resp. porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
29. Námitkou, kterou obviněný zdánlivě směřuje do oblasti právního posouzení spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku opět nelze označit za vyhovující jakémukoliv dovolacímu důvodu. Jejím obsahem totiž napadá pouze úplnost odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně či usnesení soudu odvolacího, když uvádí, že jejich rozhodnutí neobsahují ani náznak jakéhokoliv zdůvodnění stran předmětné kvalifikace. Ve vztahu ke zmíněným rozhodnutím nelze tvrdit, že by nebyly naplněny požadavky spravedlivého procesu, neboť kritéria řádného odůvodnění týkající se závěru o spolupachatelství obviněného a spoluobviněné H. S. byla splněna. Nejvyšší soud tak musí odkázat zejména na str. 6 rozsudku nalézacího soudu, kde tento hodnotí, že obvinění „prostřednictvím podaného inzerátu na poskytování erotických služeb zjednali tři osoby, které v jim přiděleném bytě provozovaly prostituci, přičemž z této činnosti obžalovaným odváděly paušálně stanovenou částku, čímž obžalovaní manželé S. naplnili … … skutkovou podstatu přečinu kuplířství … … formou spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku.“ Tímto hodnocením, byť poněkud stručným, soud odkazoval na předchozí provedené a v rozsudku vyložené důkazy skýtající oporu pro závěr o spolupachatelství obviněných. Nadto ve spojení s následnými úvahami soudu prvního stupně, jež dovolací soud nepovažuje za nutné opakovat, rozhodně nelze stran odůvodnění závěru o spolupachatelství mluvit o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí či porušení práva na spravedlivý proces.
V.
Způsob rozhodnutí
30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Zároveň nebyl shledán zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
31. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu