ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.360.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 360/2021-1114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný A. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, č. j. 7 To 256/2020-1086, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 90/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 32 T 90/2019-1041 , byl obviněný A. K. (dále „obviněný“, příp. dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), d) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od roku 2012 do 2. 5. 2019 ve společném obydlí nejprve na adrese XY, a poté na adrese XY, ve společném obydlí napadal vulgárními výrazy svou manželku poškozenou M. K., nar. XY, které stále nadával, urážel jí a ponižoval slovy, že je to kurva a laciná šlapka, neustále se jí ptal, s kým šuká, zakazoval jí nosit sukně nesměla se malovat a chodit ke kadeřníkovi, od roku 2018, kdy nastoupila do nového zaměstnání ve společnosti M., jednání obžalovaného začalo gradovat, kdy poškozené zakazoval holit si nohy, nesměla chodit nikam sama, při společné jízdě autem musela mít ve dvou případech přes hlavu hadr, aby „nekoukala po chlapech“, neustále jí telefonoval do zaměstnání, aby ji tak kontroloval, donutil ji nosit pás cudnosti, který nepřiměřeně utahoval, což poškozené způsobovalo viditelné podlitiny a bolesti v oblasti břicha, při prvém použití tohoto pásu se pokálela, jelikož řitní otvor nebyl v úrovni otvoru na pásu, v tomto musela vydržet během celé pracovní doby, než odjela domů, kde jí obžalovaný pás opět sundal, obžalovaný poté pás opatřil dvěma kovovými zámky, přičemž klíče měl pouze on, dále poškozenou přinutil nosit při sobě kameru, která měla natáčet vše, co poškozená dělala, když nebyla s obžalovaným, poškozená musela mít kameru, namířenou do interiéru, i ve vozidle, dále obžalovaný, jelikož mu přišlo, že nemá nad poškozenou úplnou kontrolu, upravil pás cudnosti tak, že k tomuto připevnil kolík se šroubem, a vždy než šla poškozená K. do zaměstnání, jí tento pás upevnil tak, že kolík jí zavedl do pochvy a pás uzamkl, v mezidobí než obžalovaný upravil pás cudnosti, tak poškozené vždy, než jela ráno do zaměstnání, mazal na genitálie a řitní otvor Sudocrem a poté, co se tato vrátila ze zaměstnání, jí kontroloval, zdali ho nemá někde setřený, což považoval za důkaz její nevěry, poškozené kontroloval telefon, obžalovaný poškozené rovněž jedenkrát vyhrožoval tím, že si najme Bulhary či Ukrajince a nechá jí prostřílet kolena za její nevěru, rovněž vyhrožoval, že doma všechno zapálí, kdy obava poškozené byla ještě umocněna tím, že obžalovaný byl držitelem velkého množství střelných zbraní a střeliva, se kterými před poškozenou i manipuloval, dne 16. 4. 2019 obžalovaný poškozenou fyzicky napadl tak, že ji udeřil otevřenou dlaní ruky do tváře, až upadla na zem a následně ji chytl za krk a cloumal s ní, z čehož měla pohmožděniny na krku, kdy veškeré toto jednání poškozená K. pociťovala jako těžké příkoří, v důsledku kterého se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, resp. anxiózně depresivní porucha, pro kterou se tato psychiatricky léčí od 3. 10. 2017 dosud, včetně nutnosti užívání psychofarmak.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené M. K., nar. XY, částku 1 122 300 Kč jako náhradu nemajetkové újmy.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 8. 2020, č. j. 7 To 256/2020-1086 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Sokola dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný dále připojuje námitku tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, a to ve vztahu k prokázání objektivní stránky tvrzeného trestného činu. Rovněž ve své věci shledává porušení svého práva na spravedlivý proces.
6. Obviněný kategoricky popírá, že by se dopustil trestného činu, pro který byl odsouzen. Odvolací soud nekriticky převzal skutková zjištění soudu nalézacího, jehož závěry však neměly dostatečný podklad. Namítá, že byl odsouzen převážně na základě výpovědi poškozené, kterou není možné považovat za věrohodnou, soudy však jeho námitky v tomto směru ignorovaly. Vzhledem k pochybnostem o věrohodnosti poškozené bylo obhajobou navrženo doplnění dokazování znaleckým posudkem z odvětví klinické psychologie k posouzení její věrohodnosti. Znalci MUDr. Danešem a PhDr. Tůmovou byl zpracován doplněk znaleckého posudku, ovšem za absence řádného psychologického vyšetření poškozené. Znalkyně PhDr. Tůmová vycházela jen z osm měsíců starých poznatků z osobního vyšetření a protokolů z hlavního líčení. Uvedený postup je ve vztahu k posouzení věrohodnosti zcela nevhodný, když je nutné hodnotit i neverbální znaky posuzované osoby. Doplněk znaleckého posudku je tedy neprůkazný a zkreslený, vyžadující zpracování revizního posudku.
7. Ve vztahu ke zmíněnému znaleckému posudku dovolatel taktéž uvádí, že již v odvolacím řízení byla namítána vada spočívající v tom, že tento doplněk nebyl doručen obhajobě v souladu s §107 odst. 3 tr. ř., a to i přes její písemnou žádost. Obviněný se tedy nemohl seznámit s obsahem doplňku znaleckého posudku řádně a včas. Znalci přitom podali doplněk písemně a během svého výslechu u hlavního líčení dne 20. 4. 2020 na jeho písemné vyhotovení opakovaně poukazovali. Tímto postupem byl dovolatel zkrácen na svém právu na obhajobu a právu na spravedlivý proces.
8. Odepření výpovědi ze strany svědkyň D. a B. bylo podle dovolatele nedůvodné. V případě svědkyně D. byl její příbuzenský vztah k obviněnému velmi vzdálený. Ohledně svědkyně B. nebylo důkladně zjišťováno, zda se jedná o dostatečně blízký příbuzenský vztah ve smyslu §100 odst. 2 tr. ř. Soudu prvního stupně postačilo pouhé prohlášení svědkyň, bez objektivního zkoumání existence poměrů, které by odůvodnily odepření výpovědi. Svědkyně D. přitom sama napsala dne 11. 7. 2019 dopis vyznívající ve prospěch obviněného, a tudíž její výpověď mohla přispět k objasnění věci.
9. Pochybení shledává dovolatel rovněž v tom, že H. byl při hlavním líčení přítomen jak v pozici svědka, tak i jako obecný zmocněnec poškozené. Výpověď tohoto svědka je jedním ze stěžejních usvědčujících důkazů. V situaci, kdy svědek vystupuje také jako zmocněnec poškozené, je nutné jeho výpověď označit za zaujatou a nevěrohodnou. Nalézací soud to však vůbec nezohlednil, přičemž není pravda, že by touto situací nebyla ovlivněna věcná správnost jeho zjištění, jak posléze uvedl soud druhého stupně. Nadto je nutné zmínit, že H. působí v roli přísedícího u Okresního soudu v Ústí nad Labem, což mohlo mít vliv na hodnocení jeho věrohodnosti.
10. Přesto, že povaha trestné činnosti ve smyslu §199 tr. zákoníku je typicky latentní, tedy tzv. „za zavřenými dveřmi“, jak zmínil odvolací soud, nelze rezignovat na zákonný požadavek zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. V tomto směru obviněný zdůrazňuje, že fakticky proti němu stojí pouze výpověď poškozené. Výpovědi rodinných příslušníků (obviněného i poškozené) je nutno brát s rezervou vzhledem k daným rodinným vztahům. Aktéry předmětných situací byli pouze dovolatel a poškozená, ostatní měli informace jen „z doslechu“. Soud prvního stupně hodnotil důkazy selektivně a dával přednost důkazům hovořícím v neprospěch klienta v rozporu se zásadou in dubio pro reo .
11. K usnesení odvolacího soudu obviněný zmiňuje, že přes zamítnutí jeho odvolání soud nepřípustným způsobem dotvářel skutková zjištění, zejména stran vymezení počátku trestné činnosti. Z usnesení odvolacího soudu ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně není zřejmé, zda mělo k týrání poškozené docházet v nějakých epizodách či nikoliv, což souvisí s právní kvalifikací skutku podle §199 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spočívající ve znaku dlouhodobosti trestného jednání. Dále obviněný poukazuje na to, že nebylo prokázáno, že by poškozenou týral právě od roku 2012, případně kdy k tomu mělo přesně docházet. Z dokazování nevyplynulo ani to, že by dovolatel k nošení pásu cudnosti poškozenou nutil, stejně jako nebylo zjištěno, že by poškozená utrpěla těžkou újmu na zdraví.
12. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, č. j. 7 To 256/2020-1086, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. 32 T 90/2019-1041, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného dosud nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
19. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a tento opravný prostředek zamítl vzhledem k tomu, že jej neshledal důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Ohledně námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno konstatovat, že tyto nejsou s to naplnit zmíněný dovolací důvod a ani žádný z dalších taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Jedná se totiž o námitky skutkové, resp. procesní povahy, skrze něž se obviněný snaží znehodnotit hmotněprávní posouzení až sekundárně.
22. Nejvyšší soud připomíná, že z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s provedenými důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
23. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
24. Obviněný sice zmíněný extrémní nesoulad namítl, nicméně je nutné uzavřít, že napadené rozhodnutí (ani rozhodnutí prvostupňové) jím zatíženo není. Skutkově (resp. i procesně) laděnou je námitka, kterou se obviněný snaží napadat důkazní hodnotu výpovědi poškozené, kdy uvádí, že byl, fakticky vzato, odsouzen pouze na jejím základě, a rovněž související dílčí námitka, že poškozenou nenutil nosit pás cudnosti. Je třeba uvést, že za tímto účelem vytrhává z kontextu jednotlivosti, jako např. poznámku odvolacího soudu o tom, že předmětná trestná činnost je svojí povahou typicky latentní, odehrávající se tzv. „za zavřenými dveřmi“. Opomíjí však skutečnost, že soud prvního stupně dospěl k závěru o vině dovolatele zcela logickým a poměrně důkladným zhodnocením důkazní materie, kdy podle jeho úvah jednoznačně převážily důkazy usvědčující. Výpověď poškozené přitom rozhodně nebyla hodnocena osamoceně, nýbrž v jejím zasazení do souvislostí zejména s výpověďmi zbylých svědků, znaleckého posudku, případně i řady dalších důkazů (protokol o zadržení podezřelé osoby, obrazově-zvukový záznam ze zásahu policie, zpráva o psychologickém vyšetření dcery obviněného, dopisy od obviněného starostovi obce S. a poškozené, záznamy emailové korespondence, zpráva o akutní hospitalizaci poškozené, viz body 43. – 47. rozsudku nalézacího soudu). Tyto důkazy soud hodnotil zcela adekvátním způsobem, přičemž se v bodech 51. – 56. svého rozsudku vyjádřil i k obhajobou namítané situaci tzv. „tvrzení proti tvrzení“ ve spojení s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Nejvyšší soud nevidí důvod, proč poměrně rozsáhlé úvahy soudu prvního stupně na tomto místě reprodukovat, zvlášť za situace, kdy se jedná o námitku, k jejímuž vznesení v dovolacím řízení obviněný ani není oprávněn. Ve vztahu k předmětné námitce již toliko uvede, že úvahy nalézacího (potažmo odvolacího) soudu jsou vedeny logickým způsobem, který přes tvrzení dovolatele rozhodně nevybočuje z ústavně garantovaných mantinelů zásady volného hodnocení důkazů.
25. Obdobně je možné se vyjádřit o skutkových námitkách dílčího charakteru, podle kterých nebylo spolehlivě zjištěno, v jakém časovém rozmezí docházelo k dané trestné činnosti či zda poškozená utrpěla těžkou újmu na zdraví. Sekundárně se pak obviněný domáhá změny právní kvalifikace, a to na podkladě tímto způsobem provedené modifikace skutkových zjištění. Ve vztahu k námitce týkající se časových souvislostí činu je vhodné odkázat na bod 20. usnesení odvolacího soudu, v němž tento uvádí, že závěr o časovém průběhu je podložen provedenými důkazy, kdy „[z] výpovědi poškozené a svědků H. a K. vyplynulo, že ke zhoršení vztahů v soužití obžalovaného a poškozené došlo po ukončení studia poškozené na vysoké škole (2010) a vygradovalo před povodněmi, jež proběhly v prvním pololetí roku 2013. Z uvedeného je zřejmé, že ke zhoršení soužití obžalovaného a poškozené … došlo nejpozději v průběhu roku 2012. Je logické, že se nejednalo o setrvalé jednání od roku 2012 do zadržení obžalovaného, nicméně v tomto období proběhly epizody ve výroku o vině napadeného rozsudku popsané a chování obžalovaného vůči poškozené postupně vygradovalo do té podoby, jež si vyžádala jeho zadržení a vykázání. O tom svědčí i vyjádření poškozené, která uvedla, že krátce po povodních došlo mezi nimi ke krátkému uklidnění, neboť v souvislosti s odstraňováním následků povodní měli jiné starosti.“ . Ke zmíněné pasáži odůvodnění usnesení odvolacího soudu se pojí i námitka, podle které byla soudem nepřípustně doplňována skutková zjištění, neboť v odsuzujícím rozsudku se nenachází zmínka o tom, že by poškozený trestně jednal v jakýchsi epizodách. Dovolací soud k tomuto musí poznamenat, že se zjevně jedná o slovně jinak popsaný závěr soudu prvního stupně, kdy odvolací soud na rozhodnutí v nalézacím řízení přímo odkazuje ( „… epizody ve výroku o vině napadeného rozsudku popsané …“ – viz výše ) . Je samozřejmé, že v rámci trestního řízení nebude zjištěna a ve vymezení skutku popsána každá podrobnost, která se ve předmětném časovém rozmezí odehrála, tudíž jsou ve skutkové větě rozsudku uvedena ta jednání, která byla zjištěna s jistotou nad rozumnou pochybnost a jsou trestněprávně relevantní. Vzhledem k tomu, že obviněný se dopouštěl týrání poškozené v rámci delší doby, je možné jednotlivé incidenty, jež byly prokázány, označit za epizody trestného jednání obviněného v rámci širšího časového období. Namítaný pojem epizoda tedy v žádném případě nenarušuje skutková zjištění nalézacího soudu, ani nevytváří pochybnost o tom, co se stran trestné činnosti odehrálo.
26. Přisvědčit nelze ani námitkám týkajícím se postavení H. jako svědka, či nedůvodnosti nevyslechnutí svědkyň B. a D. I těmito výhradami se obviněný snaží zpochybnit zjištěný skutkový stav. Nadto se jimi zabýval již soud odvolací v bodech 7. až 9. jeho usnesení. Dovolací soud pouze dodává, že ani pohledem zmíněných námitek nelze vysledovat tzv. extrémní nesoulad či porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces, když i mimo rámec výpovědi svědka H., resp. absence výpovědí svědkyň B. a D., nalézací soud dospěl v souladu s obsahem §2 odst. 5 tr. ř. ke zcela podloženým skutkovým závěrům, jež následně přiléhavě hmotněprávně kvalifikoval.
27. Ohledně námitky, že nebyla prokázána těžká újma na zdraví na straně poškozené, je třeba opět konstatovat primární zaměření do procesní oblasti. Dovolatel totiž v první řadě tvrdí neprokázání poruchy zdraví, kterou by následně bylo možno subsumovat pod znak těžké újmy na zdraví ve smyslu §199 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [resp. §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku]. Je tak opět vhodné zmínit rozsudek nalézacího soudu, konkrétně jeho bod 56. (příp. obdobně bod 22. usnesení odvolacího soudu), ve kterém je zhodnoceno, že „… jednáním obžalovaného poškozená utrpěla následky na duševním zdraví, kdy jí byla diagnostikována středně těžká posttraumatická stresová porucha, resp. anxiózně depresivní porucha jakožto její podmnožina, pro kterou se tato psychiatricky léčí od 3. 10. 2017 dosud a od tohoto data užívá psychofarmaka. Jedná se tak o vážné onemocnění, resp. vážnou poruchu zdraví, spočívající v delší dobu trvající poruše zdraví ve smyslu ustanovení §122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku; jde tedy o těžké ublížení na zdraví.“ . Pro závěr o tom, že poškozená trpěla zmíněnou posttraumatickou poruchou, resp. anxiózně depresivní poruchou, měl nalézací soud zcela dostatečné podklady, což shrnuje ve svém usnesení i soud odvolací, konkrétně v bodě 23. K výše citovaným závěrům soudu prvního stupně tak dodává, že znalci „… u poškozené diagnostikovali středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, ve kterou se vyvinula původně diagnostikovaná anxiózně depresivní porucha …“ , se kterou se poškozená „… léčí již od 3. 10. 2017, kdy poprvé navštívila specialistu psychiatra a byla jí předepsána psychofarmaka, přičemž její léčba nebyla dosud ukončena. … … Z výpovědi poškozené, jakož i výpovědi jejích rodičů pak plyne, že poškozená stále trpí poruchami spánku, sužují ji noční děsy, trpí výpadky pozornosti a soustředění.“ .
28. Pokud se obviněný domnívá, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces skrze nerespektování jeho práva na obhajobu, neboť mu nebyl doručen doplněk znaleckého posudku v souladu s §107 odst. 3 tr. ř., je vhodné připomenout následující. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. přiměřeně věc K. proti Belgii, stížnost č. 40233/07, rozsudek ze dne 31. 1. 2017, body 89, 90) i judikatury Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1537/07) vyplývá, že je třeba posuzovat spravedlivost řízení jako celku. Tedy, zda celkový průběh řízení je s to garantovat spravedlivý výsledek. I kdyby bylo zjištěno, že některé dílčí ustanovení trestního řádu bylo porušeno, nemusí vždy dojít ke zrušení napadených rozhodnutí, pokud takové porušení práva nedosahuje ústavněprávní dimenze. Stejně tak je důležité zohlednit, zda bylo dané porušení práva možno zhojit v dalším průběhu řízení. Kritéria, na jejichž splnění stojí spravedlivý průběh řízení, tedy nutno posuzovat spíše pohledem faktických důsledků případného dílčího porušení formálního pravidla.
29. V předmětné věci byl vypracován doplněk ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie (č. l. 970), o jehož zaslání obhajoba skutečně požádala písemnou formou dne 16. 4. 2020 (č. l. 997), přičemž tento doplněk nebyl obhajobě doručen. Formálně vzato je tedy možné mluvit o pochybení ve vztahu k §107 odst. 3 tr. ř., nicméně je třeba mít na paměti, že povaha znaleckého posudku (resp. jeho doplňku) není primárně listinná. Oba znalci, kteří jej zpracovali (PhDr. Tůmová, MUDr. Daneš) přitom byli k jeho obsahu vyslechnuti v rámci hlavního líčení dne 20. 4. 2020 (č. l. 1012). Obhajobě bylo ve zmiňovaném hlavním líčení poskytnuto též písemné vypracování doplňku znaleckého posudku a obviněný i jeho obhájce měli možnost klást znalcům dotazy, což také směrem ke znalkyni PhDr. Tůmové obsáhle činili. Ve vztahu k náplni znaleckého posudku obviněný následně mohl vznášet námitky i v odvolacím řízení, což udělal a soud druhého stupně se s nimi vypořádal náležitým způsobem (viz body 17. a 18. jeho usnesení). Stejně tak nelze odhlédnout od shora zmíněné důkazní situace, kdy závěr o vině dovolatele nebyl učiněn zdaleka jen na podkladě doplňku znaleckého posudku, který byl v jistém smyslu spíše marginální hodnoty, jak plyne z celkového odůvodnění odsuzujícího rozsudku. V souhrnu tedy nelze hovořit o nedodržení obhajovacích práv obviněného, jež by mělo za následek nespravedlivý průběh řízení v jeho věci.
30. Znalecký posudek je obviněným, stran jeho věcné stránky, napadán též v dovolacím řízení. Nejdříve je třeba podotknout, že i z judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III 299/06) vyplývá povinnost soudů nezabývat se pouze formálně-právními náležitostmi znaleckých posudků, nýbrž i jejich věcnou správností, a to alespoň na elementární úrovni. Může se tak například jednat o opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem atd. Pakliže by soud nabyl přesvědčení, že znalecký posudek nedosahuje kvalit nutných k jeho akceptaci, nemůže sám nahradit odborné závěry znalce svými laickými názory. Východiskem je poté žádost o vysvětlení pochybností, nejasností a neúplností daným znalcem, případně i opatření revizního znaleckého posudku podle §109 tr. ř., čehož se snažil domoci obviněný. Je však třeba podotknout, že ani k rozporování obsahu znaleckého posudku (či jeho doplňku) není v rámci dovolacího řízení místo, neboť taková námitka rovněž spadá do oblasti nepřípustných námitek procesní povahy. Soudy obou stupňů přitom zjevně dospěly k závěru o korektnosti předmětného doplňku znaleckého posudku. Za vhodné považuje Nejvyšší soud připomenout, že na obsahově shodné výhrady obviněného reagovala znalkyně PhDr. Tůmová již v rámci jejího výslechu při hlavním líčení dne 20. 4. 2020 (č. l. 1014 a násl.), jejíž odborné závěry byly nalézacím soudem patrně akceptovány, neboť návrh na zpracování revizního znaleckého posudku byl zamítnut (č. l. 1019 p.v.). Ostatně ani Nejvyšší soud neshledává při konfrontaci citované části spisu s kladným přístupem nalézacího soudu k věcné stránce znaleckého posudku žádný rozpor, tedy ani takový, jenž by měl za následek zásah do ústavně garantovaných práv dovolatele. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se pohybovaly zcela v rámci mezí zásady volného hodnocení důkazů.
31. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za potřebné k námitkám, které obviněný uplatnil v dovolání a kterými se již jako obsahově shodnými soudy nižších stupňů zabývaly, odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
V.
Způsob rozhodnutí
32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Za daného stavu nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Zároveň nebyl shledán zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 5. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu