ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.397.2021.1
6 Tdo 397/2021-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Vladimíra Veselého a JUDr. Jana Engelmanna o dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 11. 2020, č. j. 9 To 286/2020-184, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 82/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se k dovolání obviněného zrušují rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 11. 2020, č. j. 9 To 286/2020-184, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8. 2020, č. j. 1 T 82/2020-113, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že
obviněný J. M. ,
nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří,
je vinen, že
v době od 23. 4. 2020 od 17:30 hod. do 24. 4. 2020 do 13:00 hod. v obci XY čp. XY, okres Karlovy Vary, v úmyslu odcizit různé věci, vnikl po vytlačení okna do rodinného domu majitele M. Č., následně z obytné části odcizil 1 l polotučného mléka zn. Boni v ceně 15 Kč, 1 l zn. Dr. Halíř v ceně 15 Kč, 3 ks 1,5 l minerálních vod zn. Poděbradka, Korunní a Aquila v celkové ceně 45 Kč, 2ks zavařenin zeleniny domácí výroby v ceně 30 Kč, sirup zn. Hello v ceně 35 Kč, šumivé tablety do vody neznámé značky v ceně 30 Kč, vojenský spací pytel, nůž s dřevěnou rukojetí o velikosti 15 cm oboje bez hodnoty, sekyrku s vytahovákem v ceně 100 Kč, 1 pár pracovních bot vel. 44 v ceně 300 Kč, 1 pár pantoflí zn. Crox vel. 45 v ceně 100 Kč, čímž způsobil poškozenému M. Č. škodu ve výši 670,-Kč,
přičemž se skutku dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 2. 2018 pod sp. zn. 1 T 128/2017, který nabyl právní moci téhož dne, potrestán pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 12ti měsíců, který vykonal dne 22. 3. 2019,
tedy jednak si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a čin spáchal vloupáním, přičemž byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
jednak neoprávněně vnikl do obydlí jiného, přičemž překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
Tím spáchal
jednak přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku,
jednak přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Z a t o se m u u k l á dá
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání
10 (deseti) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8. 2020, č. j. 1 T 82/2020-113 , byl obviněný J. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
v době od 23. 4. 2020 od 17:30 hod. do 24. 4. 2020 do 13:00 hod. v obci XY čp. XY, okres Karlovy Vary, v úmyslu odcizit různé věci, vnikl po vytlačení okna do rodinného domu majitele M. Č., následně z obytné části odcizil 1 l polotučného mléka zn. Boni v ceně 15 Kč, 1 l zn. Dr. Halíř v ceně 15 Kč, 3 ks 1,5 l minerálních vod zn. Poděbradka, Korunní a Aquila v celkové ceně 45 Kč, 2ks zavařenin zeleniny domácí výroby v ceně 30 Kč, sirup zn. Hello v ceně 35 Kč, šumivé tablety do vody neznámé značky v ceně 30 Kč, vojenský spací pytel, nůž s dřevěnou rukojetí o velikosti 15 cm oboje bez hodnoty, sekyrku s vytahovákem v ceně 100 Kč, 1 pár pracovních bot vel. 44 v ceně 300 Kč, 1 pár pantoflí zn. Crox vel. 45 v ceně 100 Kč, čímž způsobil poškozenému M. Č. škodu ve výši 670,-Kč,
přičemž se skutku dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 2. 2018 pod č,j. 1 T 128/2017, který nabyl právní moci téhož dne, potrestán pro přečin krádeže dle §205/1 b, 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 12ti měsíců, který vykonal dne 22. 3. 2019,
dále se jednání dopustil v době, kdy trval nouzový stav, který byl vyhlášen Usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu Coronaviru SARS CoV-2 na území České republiky.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. Č., nar. XY, bytem XY, se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 11. 2020, č. j. 9 To 286/2020-184 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku per analogiam odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bc. Jana Tolara dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle názoru dovolatele došlo k chybné právní kvalifikaci jeho činu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je při výkladu trestněprávních norem nutné respektovat zásadu subsidiarity trestní represe. Právě pohledem této zásady má být hodnoceno případné právní posouzení skutku výše citovanou kvalifikovanou skutkovou podstatou. Zvláště pak za situace, kdy se jedná o krádež nepotřebných věcí s bagatelní hodnotou 670 Kč, a to jídla, pití, bot, případně dalších věcí sloužících k přežití venku. Mělo tak být zváženo uložení trestu hluboko pod dolní hranicí trestní sazby. Skutečnost, že byl čin spáchán za nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s nákazou COVID-19, nemá být pod danou kvalifikovanou skutkovou podstatu subsumována automaticky. Tato kvalifikace by byla relevantní například při krádeži roušek v lékárně. Stav zásob majitele domu (příbuzného obviněného), ve kterém k činu došlo, nebyl předmětnou společenskou situací ovlivněn a obviněný se zmocnil pouze věcí, které nutně potřeboval k přežití bez domova.
6 . Krajský soud v napadeném rozsudku argumentoval i tím, že roli hrála zejména vytíženost a ztížená práce policie ČR. Takové zdůvodnění není k dané věci přiléhavé. Ke skutku došlo v obci XY, kde ani není policejní stanice. Tudíž ani v případě nevyhlášení nouzového stavu, by ze strany policie pravděpodobně nedošlo k zabránění spáchání trestného činu.
7. Dovolatel shrnuje, že kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku neměla být užita, a tudíž nemělo ani dojít k uložení trestu podle vyšší trestní sazby.
8 . Závěrem svého dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
9. K dotazu Nejvyššího soudu obviněný prostřednictvím svého obhájce sdělil, že souhlasí s rozhodnutím o jeho dovolání v neveřejném zasedání.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“). Ten ve vztahu k námitce nezohlednění zásady subsidiarity trestní represe ve vazbě na kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku poukázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj se uvedená zásada zohlední ve vztahu k činům, které z hlediska jejich společenské škodlivosti neodpovídají běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty z hlediska její spodní hranice trestní sazby. Ve vztahu k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, však podle citovaného stanoviska tuto zásadu nelze přímo využít. Při naplnění kvalifikované skutkové podstaty tedy není možné užít mírnější kvalifikace pouze s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe. Materiální znak totiž není pojmovým znakem trestného činu. Okolnosti odůvodňující nižší společenskou škodlivost mohou být zohledněny v rámci úvahy o stanovení druhu a výměry trestu (resp. mimořádném snížení trestu odnětí svobody). Státní zástupce též uvádí, že ve věci obviněného neexistují zvláštní okolnosti, které by v porovnání s jinými typově podobnými činy snižovaly společenskou závažnost.
11 . Ačkoli není ve skutkové podstatě přímo zmíněn nouzový stav, výkladem v souvislosti s důvody, pro které byl předmětný nouzový stav vyhlášen (COVID-19), je možné podle státního zástupce dovodit, že představuje situaci ohrožující zdraví a životy lidí. Je třeba poukázat na argumentaci vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu v jeho usnesení sp. zn. 4 Tdo 1255/2020. Podle této jsou krádeže spáchané za výše popsaného stavu nepochybně společensky škodlivější a aplikace řešené kvalifikované skutkové podstaty je na místě, pakliže je znak jiné události ohrožující život nebo zdraví lidí pokryt zaviněním. Skutečnost, že obviněný odcizil pouze potraviny a další věci k přežití venku, nehraje ve vztahu k aplikaci dané kvalifikované skutkové podstaty roli. Nadto je dovolatel mnohonásobným recidivistou a nelze tedy mluvit o jakémsi excesu z řádného života.
12 . Stejně tak nelze přisvědčit námitce týkající se absence vztahu činu obviněného k zatížení Policie ČR, když tato (resp. systém jako celek) byla jednoznačně více zaneprázdněná v souvislosti s dohledem nad dodržováním vládních nařízení a zvládáním krizové situace. Skutečnost, že se v obci, kde ke krádeži došlo, nenacházela policejní stanice, nehraje pro právní kvalifikaci roli. Případně je možné mluvit naopak o podporu pro argumentaci soudu, když cestou přes území mimo obec XY musely být vyčleněny další zdroje pro policejní činnost. Navíc vzhledem k tomu, že obviněný vnikl do domu, ve kterém se poškozený nenacházel, je možné poukázat i na zneužití okolnosti omezené možnosti poškozeného chránit vlastní majetek v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem.
13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání podle §265 odst. 1 písm. a) tr. ř., pro což dává souhlas i v případě jiného než navrženého rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Nestačí tak jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Nejvyšší soud zjistil, že argumenty dovolatele zákonnému rozsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají a že námitky v jeho mimořádném opravném prostředku uvedené neumožňují o něm rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí.
19. Přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že v případě právní kvalifikace skutku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (stran užití zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty) byl relevantně uplatněnými námitkami uvedený dovolací důvod [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] naplněn. Obviněný jeho existenci v případě označeného zločinu dovozoval ze skutečnosti, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť posuzovaný skutek byl nesprávně kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na základě zjištění, že čin byl spáchán za nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s nákazou COVID-19, a v tom, že soudy nezohlednily konkrétní společenskou škodlivost jeho jednání z pohledu zásady subsidiarity trestní represe. Ve vztahu k právní kvalifikaci jeho činu jako přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu se shora uvedeným trestným činem, nevznesl obviněný žádné námitky.
20. Z pohledu zvolené dovolací argumentace je třeba především uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatnil v podstatě stejné námitky jako v rámci odvolacího řízení, přičemž soud druhého stupně se jimi zabýval a reagoval na ně (viz body 9. - 10. jeho rozsudku). Dospěl nicméně (v souladu s rozhodnutím soudu nalézacího) v případě této napadené právní kvalifikace skutku k závěrům, s nimiž se Nejvyšší soud neztotožnil. Dovolací soud totiž shledal důvodnými dovolací námitky proti závěru o nutnosti zohlednit tuto skutečnost (vyhlášení nouzového stavu) jako okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby a spočívá ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
21. K tomuto specifickému zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Dospěl pak k těmto závěrům:
22. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže ve dnech 24. – 25. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení soudů nižších stupňů je však třeba spatřovat jednak v tom, jaký význam je přisuzován vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že se vychází jen z časové souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
23. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
24. V tomto ohledu je nutné uvést, že rozhodnutí soudů obou stupňů sice obsahují zmínky o jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, tyto jsou však zcela nevhodně navázány na primárně hodnocený nouzový stav. Je tak možné citovat rozsudek nalézacího soudu v jeho bodě 6., kde uvádí, že obviněný „… čin spáchal za stavu jiné události ohrožující život a zdraví lidí, konkrétně se jednalo o Usnesení vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020, kdy pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázaným výskytem Coronaviru SARS CoV-2 … … byl vyhlášen nouzový stav.“ . Soud prvního stupně pak stejně nepřípadně pokračoval i ve vztahu k posouzení subjektivní stránky, když uvedl, že „se dále zabýval okolnostmi, jestli ve vědomí obžalovaného byla informace, že v době spáchání činu je vyhlášen tzv. „nouzový stav“ …“ , kdy následně podotkl, že „… žalovaného jednání se obžalovaný dopustil již zhruba šest týdnů poté, co byl tzv. nouzový stav vyhlášen …“ , přičemž má za vyloučené „… že by obžalovaný nevěděl, že jednal za tohoto tzv. nouzového stavu.“ . Tyto úvahy o významu vyhlášení nouzového stavu nalezly svůj odraz i v nevhodně vyjádřeném popisu skutku v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku (byť bylo alespoň stručně zmíněno ohrožení zdraví lidí v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2), podle které se obviněný „… jednání dopustil v době, kdy trval nouzový stav, který byl vyhlášen Usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu Coronaviru SARS CoV-2 na území České republiky.“ .
25. Nouzový stav přitom může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V této souvislosti je možné sledovat poněkud přijatelnější úvahy soudu odvolacího, který v bodě 10. svého rozsudku zmiňuje, že „… sám obžalovaný uvádí, že mu bylo známo, že byl vyhlášen nouzový stav, bylo mu známo, že byl vyhlášen v souvislosti s pandemií vysoce nakažlivého koronaviru, kterou lze označit za jinou událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí.“ . Z této citace je sice zřejmé, že soud druhého stupně hodnotil vyhlášený nouzový stav z hlediska jeho významu spíše podpůrně. Nicméně je nutné poukázat na to, že i on vycházel z jím nezrušeného výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, který obsahoval výše zmíněnou nevhodně formulovanou skutkovou větu založenou prvořadě na trvajícím nouzovém stavu.
26. Jak bylo předestřeno výše, ve světle citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia je za nesprávný třeba považovat i závěr soudů, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí být dána určitá věcná souvislost spáchané krádeže s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. K tomuto závěru lze dospět i s oporou o historický výklad citovaného ustanovení na základě důvodové zprávy k návrhu trestního zákoníku, o doktrinální výklad obsažený v odborné literatuře a zčásti také o dosavadní judikaturu. Ostatně potřebu věcné souvislosti (a nedostatečnost samotné časové a místní souvislosti) oné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí se spáchaným trestným činem už vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 Tdo 10/2021 (viz zejména bod 20. jeho odůvodnění). Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
27. Takový výklad odpovídá i důvodové zprávě k trestnímu zákoníku, která odůvodnila zpřísnění trestního postihu pachatele trestného činu krádeže v souvisejících ustanoveních §205 odst. 1 písm. e) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku potřebou reakce na stav, kdy se pachatel dopustí tohoto činu „v místě, kde je … velmi ztížena ochrana majetku, přičemž pachatel zde využívá této situace a projevuje zvláštní bezohlednost, která si zaslouží přísnější postih“, přičemž „zásadní zpřísnění pak v tomto směru zavádí odstavec 4 písm. b), jestliže pachatel spáchal trestný čin krádeže za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, čímž se reaguje na takové trestné činy spáchané v minulosti zejména při povodních“. Z této citace je nezbytné dovodit, že důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“. Důvodem zavedení zmíněné zpřísňující právní úpravy tedy nepochybně byla snaha postihnout zjištěnou věcnou souvislost spáchaného trestného činu krádeže s konkrétní nepříznivou situací.
28. Stejné závěry lze učinit i s poukazem na část odborné literatury. Ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku obsahuje fakultativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, tj. takové znaky, které zde charakterizují určité okolnosti spáchání trestného činu krádeže a které se sice nutně neprojevují na jeho objektu, avšak vedou k dalším důsledkům, pro něž se zvyšuje škodlivost daného trestného činu. Podle jednoho z názorů v literatuře (viz ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Svazek 1. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 189) platí, že k přičtení fakultativního znaku objektivní stránky skutkové podstaty pachateli musí být „mezi ním a tímto zvláštním způsobem navázání na objekt … příčinná souvislost, neboť právě toto navázání na objekt bylo důvodem, proč byl daný fakultativní znak objektivní stránky vůbec zaveden, a zpravidla se jím zvyšuje typová společenská škodlivost činu (tak, že z činu beztrestného je čin trestný, jde-li o fakultativní znak základní skutkové podstaty, respektive že je přísněji trestný, jde-li o znak kvalifikované skutkové podstaty)“. V konkrétním případě tedy přísnější postih pachatele za spáchání trestného činu krádeže v době některého ze stavů či událostí vymezených v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je podmíněn zjištěním výše vyloženého volnějšího příčinného vztahu, což se v citované literatuře projevuje konstatováním, podle něhož „mezi stavem či událostí ve smyslu tohoto ustanovení a trestným činem krádeže proto musí být dána příčinná souvislost“ (viz ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Svazek 2. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1658). Obdobný závěr lze učinit i na podkladě další části literatury (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1991), kde se při výkladu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odkazuje na komentář k ustanovení §42 písm. j) tr. zákoníku, podle něhož „jinou událostí vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek by mohly být rozsáhlejší nepokoje, vzpoura vězňů, teroristické akce, větší železniční, letecká nebo dopravní nehoda, kterou pachatel nezpůsobil, ale situace vzniklé v jejím důsledku zneužil ke spáchání trestného činu“ (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 563). Stejný závěr vyplývá z dalšího komentáře k posledně zmíněnému ustanovení, v němž se mimo jiné konstatuje, že může jít o „jakýkoliv trestný čin, k jehož spáchání přispěla zmíněná situace“ (viz DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 346). Z citované odborné literatury tedy lze dovodit, že i v ní se shledává potřebným prokázání jisté věcné souvislosti existující situace (události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí …) a trestného činu pachatele.
29. Ostatně obdobným způsobem vyložil velký senát trestního kolegia v usnesení ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, publikovaném pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr. jinou okolnost, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku a která spočívá v porušení důležité povinnosti pachatele vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. I zde Nejvyšší soud akcentoval význam příčinné souvislosti mezi porušením takové povinnosti jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a způsobeným následkem, přičemž odmítl možnost přísnější právní kvalifikace skutku jen na základě formálního naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty daného přečinu.
30. Právní názor, který zaujal velký senát trestního kolegia ohledně výkladu a použití ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, pak odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Uvedená zásada má místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele. Proto podle názoru velkého senátu trestního kolegia jinak celkem bagatelní krádeže, které by vzhledem k minimální výši způsobené škody byly jen přestupkem a trestným činem jsou zejména pouze vzhledem k recidivě pachatele (§205 odst. 2 tr. zákoníku), rozhodně ve všech případech nevyžadují nějaké exemplární trestání a automatické zvyšování sazby trestu odnětí svobody (je však vhodné zmínit, že v předmětné věci došlo k naplnění znaku spáchání činu vloupáním podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Takový přístup by navíc omezoval soud v možnosti potřebné individualizace sankcionování různých trestných činů spáchaných různými pachateli. Tím ovšem velký senát nehodlá zlehčovat význam a závažnost takové trestné činnosti, na jejímž spáchání se skutečně projevila událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
31. S přihlédnutím k výše uvedeným argumentům je třeba dospět k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
32. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v trestní věci obviněného J. M. soudy nižších stupňů nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Stejně tak neuvedly přesvědčivé důvody pro závěr, že se tato událost relevantně projevila na spáchání trestného činu krádeže. Pouze soud druhého stupně rozvedl úvahu stran toho, že vyhlášený nouzový stav a s ním spojená kontrola vydaných opatření obecně ztěžovala práci policii ČR. Tato argumentace však nemá dostatečnou hodnotu, neboť by ji v daném období bylo možné použít v případě všech spáchaných krádeží na území České republiky. To ve svém důsledku znamená ztrátu rozlišovacího potenciálu zmíněného argumentu ve vztahu k tomu, kdy se jedná o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť se jeho akceptací při právním posouzení skutku soudy fakticky omezují na již zmiňovanou nedostačující obecnou časovou a místní spojitost s danou trestnou činností. Nadto i sám odvolací soud akcentuje přímo časovou spojitost, když v bodě 10. svého rozsudku uvádí, že „[k]valifikační znak čtvrtého odstavce písmene b) §205 trestního zákoníku však výhradně popisuje dobu páchání, nikoliv to, proti čemuž konkrétně jednání pachatele směřovalo, jaké byly předměty jeho útoku.“ . Žádný z provedených důkazů přitom neskýtá podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, kterou v napadeném rozsudku nenapravil ani odvolací soud.
V. Způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání
33. Protože dovolací soud stran výkladu znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dospěl k závěrům, které vyložil výše (a jež jsou fakticky akceptací právního názoru vysloveného velkým senátem trestního kolegia v usnesení ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, tj. názoru obsaženého v rozhodnutí, které bylo schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem na jednání jeho trestního kolegia dne 21. 4. 2021) a současně zjistil, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, neobsahuje žádné okolnosti, které by s ohledem na zaujatý výklad odůvodňovaly jeho posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, shledal důvodným tvrzení obviněného, že jím napadená rozhodnutí zatěžuje vada ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
34. Na podkladě dovolání obviněného tedy podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 11. 2020, č. j. 9 To 286/2020-184 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8. 2020, č. j. 1 T 82/2020-113, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. I když vytýkanou vadou byla zatížena jen ta část výroku o vině, která se vztahovala k posouzení činu obviněného jako zločinu krádeže, Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí v celém rozsahu z důvodu jasného vymezení viny obviněného, resp. proto, že jiný způsob rozhodnutí o jediném skutku, právně kvalifikovaném jako jednočinný souběh dvou trestných činů, ani nebyl možný.
35. Nejvyšší soud pak na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které nebyly dovolatelem zpochybněny a ohledně jejichž správnosti nevznikají žádné pochybnosti, podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř., protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Po dílčím doplnění dokazování spočívajícím v ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněného na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněného uznal vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Při popisu skutků dovolací soud převzal skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, která upravil odstraněním nadbytečného skutkového vyjádření, nemající význam pro právní posouzení trestného činu krádeže, tj. že obviněný spáchal čin za situace, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav způsobem a s důsledky popsanými soudem prvního stupně.
36. Pokud jde o odůvodnění právní kvalifikace skutku v podobě výše uvedené, ta byla v dostatečném rozsahu vyložena dovoláním napadenými rozhodnutími, takže na příslušné pasáže těchto rozhodnutí Nejvyšší soud odkazuje, aniž by cítil potřebu jejich detailnějšího rozvedení.
37. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, a to v rámci zákonné trestné sazby vymezené přísněji trestným přečinem krádeže, neboť obviněnému bylo nezbytné uložit podle §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest jako právní následek trestní odpovědnosti za oba jím spáchané přečiny.
38. Při ukládání trestu byl Nejvyšší soud veden hledisky vymezenými v §39 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska povahy a závažnosti činu (§39 odst. 2 tr. zákoníku) lze skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, označit spíše za bagatelní, a to vzhledem k následku, který se projevil vznikem škody nedosahující ani jednoho tisíce Kč. Ve prospěch obviněného lze přihlédnout i k jeho doznání. Na straně druhé nelze ohlížet od způsobu jeho spáchání (vloupáním) a toho, že obviněnému je nezbytné k tíži přičíst přitěžující okolnost (§39 odst. 3 tr. zákoníku) zejména ve smyslu §42 písm. p) tr. zákoníku. Mimo odsouzení, které zakládá důvod právního posouzení skutku podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (odsouzení pod bodem 16 opisu Rejstříku trestů), k němuž pochopitelně nelze znovu přihlížet při rozhodování o právním následku trestní odpovědnosti obviněného (§39 odst. 5 tr. zákoníku), bylo totiž k osobě obviněného zjištěno, že má v opise z evidence Rejstříku trestů vyjma posuzovaného odsouzení a odsouzení zakládajícího zpětnost vykazováno dalších 15 odsouzení (někdy jde o řízení o sbíhajících se či pokračujících trestných činech) převážně pro trestné činy porušování domovní svobody a krádeže, spáchané jak za účinnosti trestního zákona (č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tak trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž byl postižen opakovaně ukládanými, byť nikoli dlouhodobými, nicméně nepodmíněnými tresty odnětí svobody, které vykonal. V souhrnu obviněný před nástupem trestu v nyní posuzované věci vykonal trest odnětí svobody v celkové výměře nejméně 109 měsíců (ad 1 - 7 měsíců, ad 2, 4 – 8 měsíců, ad 3 – 6 měsíců, ad 5 – 8 měsíců, ad 6 – 10 měsíců, ad 7 – 8 měsíců, ad 8 – 6 měsíců/amnestie, ad 9 – 12 měsíců, ad 10, 11 – 14 měsíců, ad 12 – 7 měsíců, ad 13,14, 15 – 17 měsíců, ad 16 – 12 měsíců).
39. Toto zjištění vylučuje možnost uložení jiného druhu trestu, než trestu odnětí svobody. Obviněnému, který byl ohrožen trestní sazbou v trvání šesti měsíců až tří let (§205 odst. 2 tr. zákoníku), uložil Nejvyšší soud jako trest přiměřený trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
40. Poznatek opakovaného páchání trestné činnosti obviněným – přes skutečnost, že na něj již vícekrát bylo působeno uložením trestů odnětí svobody, které vykonal – vede k závěru, že ve smyslu §55 odst. 2 tr. zákoníku je nezbytné mu uložit trest nepodmíněný, neboť vzhledem k jeho osobě by uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby vedl řádný život. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil Nejvyšší soud obviněného pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou .
41. Vzhledem k tomu, že jak obviněný tak státní zástupce souhlasili s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání, rozhodl Nejvyšší soud v této formě zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Ohledně vyhlášení rozsudku, jímž Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl, bylo postupováno způsobem upraveným v§265r odst. 9 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu