ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.473.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 473/2021-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2021 o dovolání, které podali A. R. , nar. XY v XY, bytem XY, a jeho opatrovnice E. R. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2021, č. j. 12 To 53/2021-38, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 Nt 953/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání A. R. a dovolání jeho opatrovnice E. R. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 1. 2021, č. j. 1 Nt 953/2020-23 , bylo podezřelému A. R. (dále „dovolatel“) uloženo podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku ochranné léčení psychiatrické a protialkoholní v ústavní formě.
2. O stížnostech podaných obhájcem podezřelého a jeho opatrovnicí proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 12 To 53/2021-38 , jímž je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení stížnostního soudu podali prostřednictvím obhájce dovolání A. R. a jeho opatrovnice E. R. (dále „dovolatelé“), v nichž uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j), l) tr. ř. Posledně uvedený dovolací důvod vznesli proto, že podle nich stížností soud nesprávně zamítl jejich stížnosti, přestože řízení před soudem prvého stupně a jeho rozhodnutí bylo zatíženo vadou jiného nesprávného hmotně právní posouzení a současně vadou spočívající v uložení ochranného léčení bez splnění všech zákonných podmínek.
4. Dovolatelé označili ústavní formu psychiatrického a protialkoholního ochranného léčení za nepřiměřenou, odporující pravidlu vymezenému v §96 tr. zákoníku a nerespektující princip subsidiarity ústavní formy ochranného léčení. V návaznosti na uvedené poukázali na postoj znalce MUDr. Tichého, který ve své výpovědi u veřejného zasedání přiznal, že původně měl v úmyslu navrhovat ambulantní formu ochranného léčení. Podotkli, že tento znalec navíc i za stávajícího skutkového stavu, tj. po provedení důkazů jeho výslechem a čtením zpráv ošetřujícího lékaře B. a Policie ČR OO J., nevyloučil možnost ochranné léčby v ambulantní formě. Vyjádření MUDr. Tichého lze interpretovat tak, že účelu ochranného léčení lze dosáhnout i pokračováním jeho ambulantní formy, a to při nasazení depotní léčby a zamezení vlivu alkoholu. Dovolatelé posléze soudům vytkli nedostatky nejen co do rozsahu dokazování, ale také ve vztahu ke způsobu hodnocení provedených důkazů, přičemž jejich skutková zjištění označili za extrémně nesouladná s provedenými důkazy. Namítli kromě jiného, že nebyly dostatečně objasněny osobní poměry podezřelého a rodinné zázemí, čemuž by dopomohly kupříkladu výslechy jeho bratra a matky. Obdobně pak podle jejich mínění nebyla spolehlivě objasněna četnost, s jakou požívá alkohol.
5. Dovolatelé proto navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2021, č. j. 12 To 53/2021-38, tak jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 1. 2021, č. j. 1 Nt 953/2020-23, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání A. R. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Úvodem svého podání poukázal na to, že dovolatel v podstatě nepopírá, že činu jinak trestného se dopustil a nezpochybňuje ani potřebu uložení ochranného léčení. Jeho stěžejní námitka je postavena na přesvědčení, že nebyly dány důvody pro uložení ochranného léčení v jeho ústavní formě. Tuto námitku, jako jedinou, pokládá státní zástupce za podřaditelnou pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť zbývající část dovolací argumentace je postavena na zpochybnění rozsahu dokazování a především na nesouhlasu se způsobem, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, a se závěry, k nimž dospěly. Protože východiskem ke všem dovolatelem uplatněným důvodům dovolání jsou zásadně skutková zjištění soudů prvého a druhého stupně, námitky skutkové a procesní povahy pod žádný z nich podřadit nelze. Věcně se s nimi podle státního zástupce rozchází např. námitka, v jejímž rámci označil skutková zjištění soudu prvého stupně za extrémně nesouladná s provedenými důkazy. Stejnou povahu mají i námitky, jejichž prostřednictvím se s poukazem na údajně neúplné dokazování domáhá výslechů svého bratra a matky. Okresní soud návrhy na doplnění dokazování pečlivě přezkoumal a dospěl k opodstatněnému závěru, že jde o důkazy nadbytečné. Důvody takového rozhodnutí pak u veřejného zasedání dne 28. 1. 2021 řádně odůvodnil.
7. S dovolacími důvody se podle státního zástupce věcně rozchází i účelové tvrzení dovolatele, že vyjádření znalce MUDr. Tichého je možno interpretovat rovněž tak, že účelu ochranného léčení lze dosáhnouti pouhým pokračováním jeho ambulantní formy, a to při nasazení depotní léčby a zamezení vlivu alkoholu. Jde o zavádějící tvrzení dovolatele, které nemá oporu v provedených důkazech. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 28. 1. 2021 sice vyplývá, že znalec skutečně na dotaz soudu uvedl, že v případě A. R. „… naděje na dosažení účelu ochranného léčení je dána, kdy primární je jeho stabilizace, dále nasazení depotní léčby…. a konečně i odstranění vlivu alkoholu …“, dovolatel však zjevně pomíjí, že znalec se takto vyjádřil ve vztahu k dotazu soudu, zda již nejsou dány důvody pro rozhodnutí o zabezpečovací detenci.
8. Podle státního zástupce lze uzavřít, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. žádnou z námitek dovolatele podřadit nelze. Naprostá většina jeho výhrad se pak rozchází i s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť jen s velkou dávkou tolerance lze ve vztahu k tomuto důvodu dovolání podřadit pouze námitku, v jejímž rámci zpochybnil důvodnost ústavní formy ochranného léčení.
9. V návaznosti na obsahové vymezení posledně jmenovaného dovolacího důvodu a právní úpravu obsaženou v §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku státní zástupce připomenul, že ve vztahu k naplnění úvodních podmínek ochranného léčení dovolatel žádné faktické výhrady nevznesl. Pokud jde o jeho klíčovou námitku zpochybňující potřebu ústavní formy ochranného léčení, tu shledává státní zástupce zjevně neopodstatněnou.
10. Podle jeho hodnocení provedl okresní soud poměrně rozsáhlé dokazování, z něhož vyplynulo, že ke spáchání skutku popsaného v návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření došlo, tento má znaky činů jinak trestných spáchaných nepříčetným dovolatelem, jehož pobyt na svobodě je s ohledem na zjištěné okolnosti nebezpečný.
Znalcem MUDr. Vlastimilem Tichým bylo zjištěno, že dovolatel trpí závažnou duševní chorobou, a to schizoafektivní bipolární poruchou s postprocesuálním defektem osobnosti, intelektu a kognitivních funkcí. Střídají se u něj fáze manické se zvýšenou aktivitou, megalomanickými bludy, rezonancí, impulsivní reaktivitou s nedostatečným zvažováním následků svých činů, a fáze depresivní, kdy je snížená aktivita, přičemž jsou přítomny mikromanické bludy a zvýšená závislost na okolí. Mezi těmito fázemi pak u dovolatele může být přítomno stadium klidové projevující se relativní stabilizací stavu, což ale předpokládá pravidelné užívání psychofarmak a abstinenci od alkoholu. Pokud nicméně dovolatel tyto dva zásadní požadavky nerespektoval, což bylo přesvědčivě prokázáno provedenými důkazy, došlo u něj k dekompenzaci stavu a k vymizení ovládací a rozpoznávací složky v době páchání protiprávního jednání. MUDr. Tichý současně potvrdil, že jen důsledné dodržování medikace a abstinence jsou základními premisami pro to, aby dovolatel nebyl nebezpečný pro společnost.
11. Významným z pohledu rozhodnutí o formě ochranného léčení je vedle shora připomenutých důkazů rovněž postoj dovolatele, který na své onemocnění nemá dostatečný náhled, přičemž v rozporu s realitou se cítí zdravý. V rámci výslechu
u veřejného zasedání kromě jiného potvrdil, že léky odmítá brát z toho důvodu,
že není nemocný a jeho diagnózu si vymysleli jiní lidé, aby mu ničili život.
Ostatně o absenci náhledu svědčí i jeho nestandardní chování u veřejného zasedání.
12. Pominout nelze ani skutečnost, že dovolatel se násilného jednání dopustil
již v minulosti, kdy za užití násilí napadl tehdejšího přítele své matky a požadoval
po něm vydání mobilního telefonu a peněžní částky 1.000 Kč. Právě v důsledku tohoto činu jinak trestného – neboť také v době páchání uvedeného jednání byl nepříčetný – mu bylo usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 1 Nt 972/2017, uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Jak je přitom zřejmé z aktuálně posuzované věci, svůj účel toto ochranné léčení uložené v mírnější formě zjevně neplnilo, neboť dovolatel podmínky léčby porušoval a v reakci na to spáchal další činy jinak trestné.
13. Státní zástupce proto shledal splněnými všechny zákonné podmínky
pro uložení ochranného léčení psychiatrického a protialkoholního v ústavní formě.
14. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněnému dovolatelem v jeho druhé alternativě sdělil, že pokud ten dovodil, že v řízení, které předcházelo vydání usnesení stížnostního soudu, byl dán některý z jiných důvodů dovolání obsažených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), a j) tr. ř., a stížnostní soud proto pochybil, pokud jeho řádný opravný prostředek zamítl, ve skutečnosti tomu tak nebylo. Rozsudek Okresního soudu v Rakovníku na jiném nesprávném hmotně právním posouzení nespočívá a stejně tak není zatížen ani vadou založenou na uložení ochranného léčení bez splnění zákonných podmínek. Proto ani usnesení soudu druhého stupně nemůže být vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
15. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vzhledem k uvedenému považoval
za bezpředmětnou žádost dovolatele o odklad či přerušení výkonu trestu (správně výkonu rozhodnutí). Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle
§265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., že byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 in fine tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda dovolateli vznesené námitky naplňují jimi uplatněné dovolací důvody.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky pro uložení ochranných opatření, jimiž tr. zákoník (§98) rozumí ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochrannou výchovu jsou vymezeny v příslušných ustanoveních hlavy V, dílu třetího cit. zákona, v případě ochranného léčení konkrétně v ustanovení §99 tr. zákoníku.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
22. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a tento opravný prostředek zamítl vzhledem k tomu, že jej neshledal důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
24. Protože dovolání obou dovolatelů jsou ve své argumentaci prakticky shodná (dovolání opatrovnice vyjadřuje navíc rozvinutí námitek obsahově vyjádřených již v dovolání prvně zmiňovaném – vyhotovené obhájcem za A. R.), vyjadřuje se Nejvyšší soud k oběma mimořádným opravným prostředkům společně.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
25. Jak z obsahu mimořádných opravných prostředků vyplynulo, dovolatelé primárně (část II.) svá dovolání staví na tvrzeném naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Svými námitkami však brojí výlučně vůči formě, v níž mu bylo ochranné léčení uloženo. Nevznáší totiž – jak správně upozornil ve svém vyjádření již státní zástupce – žádné výhrady ve vztahu ke skutečnostem, které zakládají důvod aplikace §99 odst. 1 tr. zákoníku, podle jehož znění soud uloží ochranné léčení pachateli činu jinak trestného za současného splnění pěti předpokladů, a to že
· se předmětný skutek stal,
· tento skutek má jinak znaky trestného činu,
· osoba, jíž se ochranné léčení ukládá, je pachatelem tohoto skutku,
· pachatel není pro nepříčetnost trestně odpovědný a
· jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
26. Závěry soudů učiněné ve vztahu k těmto pěti zákonným předpokladům uložení ochranného léčení dovolatelé (ať již v podání zpracovaném jeho obhájcem či v podání, jím zpracovaném za opatrovnici) ve svých dovoláních nezpochybňují, z čehož plyne, že dovolací soud necítí potřebu se k nim vyjadřovat. Je tomu tak proto, že i v případě přezkumu prováděného podle §265i odst. 3 tr. ř. (k němuž však v této věci Nejvyšší soud nepřistoupil) se důvodnost dovolání posuzuje v zásadě jen na podkladě dovolatelem vznesených námitek, ve vztahu k nimž pak má nárok na jejich odpovídající zodpovězení dovolacím soudem.
27. Dovolatelé základem své námitky pod tímto dovolacím důvodem uplatněné učinili zpochybnění závěru soudů o nezbytnosti uložení ochranného léčení v ústavní formě. Jak však důvodně poukázal již státní zástupce, jejich interpretace odborných závěrů znalce neodpovídá jejich obsahovému vyznění v kontextu toho, v jakých souvislostech se znalec k dotazům soudu vyjádřil. Závěry soudů, opřené o odborná zjištění znalce, proto mají oporu v provedeném dokazování a s ohledem na to, co soudy ve svých rozhodnutích uvedly, nelze uložení ochranného léčení A. R. ve formě ústavní pokládat za rozporné se zněním §99 odst. 4 tr. zákoníku, a to ani z hlediska perspektiv nastavených ustanovením §96 tr. zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Tento dovolací důvod dovolatelé vznesli v souvislosti s uplatněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (část III.), učinili tak však zákonu odporujícím způsobem, neboť jej spojil s tvrzením o nesprávnosti skutkových zjištění soudů, které pokládají za extrémně nesouladné s provedeným dokazováním. Jak již bylo vyloženo, tvrzení o nesprávnosti skutkových zjištění nenaplňuje žádný ze zákonem upravených důvodů dovolání, vada tzv. extrémního nesouladu v jeho vymezení judikaturou Ústavního soudu [podle některých názorů podřaditelná pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] by – v případě její skutečné existence – odůvodňovala kasaci napadených rozhodnutí primárně na základě aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K takovému řešení by ovšem mohl Nejvyšší soud přistoupit pouze tehdy, pokud by tak hrubou vadu zatěžující rozhodnutí soudů nižších stupňů skutečně shledal, což však není případ posuzovaný.
29. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
30. Ve věci posuzované takový rozpor zjišťován není. Argumentace dovolatelů je výrazem jejich neochoty přijmout skutkové a potažmo právní závěry učiněné soudy nižších stupňů v napadených rozhodnutích, resp. jejich nesouhlasu se způsobem jejich vypořádání se s důkazními návrhy, které učinili. Ve vztahu k posledně zmíněnému je však nezbytné uvést, že dovolatel nevznáší výhradu tzv. opomenutých důkazů, které by měly svědčit o zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. Žádnou námitku hmotně právní povahy podřaditelnou pod tento důvod dovolání ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
31. Protože Nejvyšší soud nedospěl k poznatku, že by usnesení nalézacího soudu bylo zatíženo vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a stejně tak ani v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.], nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, jak ho dovolatelé uplatnili. Z povahy věci – z důvodu věcného přezkoumání napadeného usnesení stížnostním soudem – nemohlo dojít k naplnění ani jeho první varianty.
V.
Způsob rozhodnutí
32. Ve shodě s posouzením dovolání státním zástupcem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v části, v níž podané mimořádné opravné prostředky vyhověly obsahovému zaměření zvoleného důvodu dovolání [ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. v části formy výkonu ochranného léčení], jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Proto o nich jako celku rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. jako zjevně neopodstatněná odmítl.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání.
34. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
35. O podnětu na odklad, případně přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí předseda senátu Nejvyššího soudu nerozhodoval samostatným usnesením, neboť toto není v případě, kdy neshledá důvod k jeho vyhovění, což se stalo v případě posuzovaném, nezbytné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu