ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.506.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 506/2021-581
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný Z. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 9 To 25/2021-522, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 48/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 12. 2020, č. j. 52 T 48/2020-474 , byl obviněný Z. H. (dále „obviněný“, příp. dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se (spolu s obviněným J. H.) dopustil tím, že
dne 13. 2. 2020 v době kolem 23:00 hodin v XY, ul. XY v blízkosti domu č. p. XY, kam obžalovaní H. s H. společně přijeli blíže neidentifikovaným vozidlem Škoda Octavia, společným jednáním, násilím a pod pohrůžkou dalšího násilí, nutili poškozeného P. K. k zaplacení údajného dluhu ve výši 700.000,- Kč obžalovanému H., tím způsobem, že obžalovaný H., vyběhl k poškozenému K., přičemž držel v napřažené ruce sekáček na maso zabalený od igelitového obalu, kterým máchal proti poškozenému se slovy, že ho rozseká, vyhrožoval slovy „kde máš prachy ty kundo, před námi se nikdy neschováš“, přitom naznačoval údery sekáčkem na hlavu poškozeného, jedenkrát tupou částí sekáčku udeřil poškozeného do levé tváře, následně oba obžalovaní donutili poškozeného nasednout do vozidla Škoda Octavia na místo spolujezdce s tím, že se domluví na dalším postupu, ptali se, kdo byl s ním na místě, zda by mu nemohl půjčit, proto poškozený K. zavolal M. P., který mezitím z místa odjel, ať na ně počká, následně přejeli do XY ulice ke střední škole, kde obžalovaný H. po vystoupení z vozidla začal vyhrožovat mácháním sekáčkem P., ptal se ho, jestli má nějaké peníze, po přislíbení dodání finanční částky ve výši 100.000,- Kč nechali P. odjet, následně poškozený K. nastoupil zpět do vozidla Škoda Octavia, přičemž obžalovaný H. se sekáčkem v ruce, vyhrožoval K., že „už nepřijde se sekáčkem, ale prožene mu kulku hlavou, že má G. se dvěma zásobníky, že už za to dostal zaplaceno“, obžalovaný H. poškozenému K. sděloval, ať raději ty peníze sežene, poté poškozeného K. z automobilu propustili, přičemž údajný dluh ve výši 700.000,- Kč měl vzniknout obžalovanému H. jednáním poškozeného K., kterého H. již dne 6. 2. 2020 pověřil předáním kožené taštičky s neznámým obsahem neznámým osobám za hotovost ve výši 700 000,- Kč, avšak tato hotovost poškozenému předána nikdy nebyla.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to sekáčku na maso, obaleného v průhledné plastové folii, uloženého v bezpečnostním sáčku Policie ČR č. XY.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2021, č. j. 9 To 25/2021-522 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Marie Koričanské, Ph.D. dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Obviněný dále připojuje námitku tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel uvádí, že odvolacímu soudu doložil potvrzení o pracovní neschopnosti, přičemž prostřednictvím své obhájkyně se soudu omluvil a žádal o odročení veřejného zasedání, když zároveň sdělil, že trvá na svojí účasti v něm. Odvolacímu soudu rovněž doplnil, že v kontextu své zdravotní indispozice nemůže využít ani vycházky jemu povolené v rámci pracovní neschopnosti. Důvodem má být jeho chronické onemocnění, které ho činí ohroženou skupinu ve vztahu k onemocnění COVID-19, kdy mu ani ošetřující lékař nedoporučil účast na veřejném zasedání, kvůli vyšší koncentraci osob na jednom místě. Dále obviněný upozorňuje na to, že soud jej k veřejnému zasedání předvolal, čímž dal sám najevo, že je jeho účast na něm nutná. Ohledně možnosti vycházek při pracovní neschopnosti uvádí, že jejich využití je jeho právem, které může využít v závislosti na svém momentálním zdravotním stavu. Pokud měl o tomto stavu odvolací soud pochybnosti, měl si vyžádat další důkazy (např. zprávu lékaře atd.).
6. Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud přezkoumal skutková zjištění soudu nalézacího, resp. jejich hodnocení soudem odvolacím. Obviněný po dobu celého trestního řízení vypovídal, že se žalovaného skutku nedopustil, což bylo v souladu s výpovědí spoluobviněného H. Soud prvního stupně se však přiklonil k výpovědím poškozených K. a P. Jediné usvědčující důkazy jsou právě tyto dvě výpovědi. Ohledně úderu obviněného sekáčkem na maso do tváře poškozeného K. neexistuje žádná fotodokumentace ani jiný důkaz. Dovolatel dále zpochybňuje důvěryhodnost výpovědi poškozeného P., neboť ten je přítelem poškozeného K. Je tedy možné, že verze událostí předložená poškozeným K., je účelově vykonstruovaná s cílem zprostit se povinnosti uhradit dluh, který má vůči spoluobviněnému H.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil s odkazem na §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten námitku obviněného uplatněnou pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. shledává jako formálně tomuto dovolacímu důvodu odpovídající, hodnotí ji však jako zjevně neopodstatněnou.
9. Ve svém vyjádření uvádí, že trestní řád ve vztahu k přítomnosti obviněného u veřejného zasedání neobsahuje zvláštní ustanovení jako v případě hlavního líčení, z čehož plyne, že na nutnost přítomnosti obviněného při veřejném zasedání lze usuzovat podle toho, zda byl k němu předvolán či jen vyrozuměn o jeho konání (případně když jsou dány podmínky podle §263 odst. 4 tr. ř.). Obviněný byl o konání veřejného zasedání soudem pouze vyrozuměn (bod 9. usnesení odvolacího soudu), jeho osobní účast na veřejném zasedání tedy odvolací soud patrně nepovažoval za nutnou. Současně nebyly splněny podmínky §263 odst. 4 tr. ř., neboť obviněný nebyl ve vazbě či výkonu trestu. Pokud jde o omluvu obviněného, pak státní zástupce uvádí, že obecně není možné samotné potvrzení o pracovní neschopnosti považovat za překážku účasti na jednání soudu. Nadto za situace, kdy měl obviněný povolené vycházky. Z žádné lékařské zprávy nevyplynula objektivní nemožnost obviněného dostavit se k veřejnému zasedání, přičemž jeho chronické onemocnění mu zjevně nebránilo v účasti na hlavním líčení. Zároveň nedošlo k reálnému zkrácení práv obviněného, když byl přítomen u hlavního líčení, ve věci vypovídal, bylo mu umožněno vyjádřit se k jednotlivým důkazům a užít i práva závěrečné řeči.
10. K námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce sdělil, že tyto nenaplňují deklarovaný důvod dovolání, přičemž nenaplňují ani kritéria tzv. extrémního nesouladu. Rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným, stojí na logických a přesvědčivých úvahách s dostatečným důkazním podkladem. Výpovědi poškozených byly podloženy i jinými důkazy (zejm. zbraní vydanou obviněným H.). V podrobnostech je možné odkázat na bod 10. usnesení odvolacího soudu a dále na odstavec 6. až 9. rozsudku soudu prvního stupně, kde se soudy skutkovými zjištěními zabývají.
11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
15. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního právo obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Námitky uplatněné obviněným pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. svým obsahem tomuto důvodu dovolání odpovídají, nicméně je nutné označit je za zjevně neopodstatněné. K tomuto problému se, byť stručně, vyjadřoval již samotný odvolací soud v bodě 9. jeho usnesení. Za nepravdivé je nutno označit tvrzení dovolatele, že sám odvolací soud měl za to, že je jeho přítomnost při veřejném zasedání nutná, neboť ho k jednání soudu předvolával a nikoliv o něm pouze vyrozumíval. Jak uvedl soud druhého stupně ve shora zmíněném bodě jeho usnesení, obviněný byl nikoliv předvoláván, ale pouze vyrozuměn o konání veřejného zasedání, čemuž odpovídá i obsah spisu (viz č. l. 512 – referát k nařízení veřejného zasedání a dodejka se vzorem č. 14).
20. Ve vztahu k obviněným doložené pracovní neschopnosti je třeba připomenout, že samotná pracovní neschopnost nutně nevypovídá o objektivní překážce, pro kterou by se obviněný nemohl účastnit veřejného zasedání (srov. NS 17/2002-T 419). Odvolací soud poukazuje i na to, že v rámci pracovní neschopnosti měl obviněný povoleny vycházky (č. l. 516). Vhodné je taktéž zohlednit snahu soudu vyjít obviněnému vstříc, neboť tento měl podle předložené lékařské zprávy (č. l. 517) dvě hodiny před daným veřejným zasedáním plánovanou návštěvu lékaře. Z tohoto důvodu soud odročil čas veřejného zasedání až na 14.30 hod., za respektování shora zmíněného času povolených vycházek v pracovní neschopnosti. Soudu druhého stupně je rovněž nutné přisvědčit v tom, že z dokumentů poskytnutých obviněným v podstatě nevyplývá žádná konkrétní překážka (resp. zdravotní důvod), pro kterou by nebyl schopen se veřejného zasedání účastnit. V návaznosti na uvedené je pak bez podkladu obecný odkaz obviněného na riziko nákazy COVID-19, když soudy byly vybaveny k dodržování epidemiologických opatření. Navíc v souvislosti s tím, že se dovolatel účastnil hlavních líčení ve dnech 2. 10. 2020 (č. l. 377) a 9. 11. 2020 (č. l. 445), kdy již byl v pracovní neschopnosti, přičemž epidemiologická situace byla nepříznivá, se tato dílčí část jeho argumentace jeví jako spíše účelová.
21. Za takto zjištěných okolností nelze odvolacímu soudu vytýkat procesní pochybení, když shledal omluvu obviněného týkající se jeho účasti u veřejného zasedání, resp. s ní spojenou žádost o jeho odročení, nedostatečnou. Pakliže obviněný usiloval o odročení veřejného zasedání, bylo jeho povinností doložit takové akceptovatelné důvody, ze kterých by plynula jeho objektivní neschopnost účastnit se jednání soudu. V situaci, kdy obviněný toto neučinil, je třeba konstatovat, že se ve smyslu zásady vigilantibus iura skripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé; rozuměj: pro ty, kteří dbají o svá práva) jednalo o pochybení v jeho vlastní procesní bdělosti, které nemůže vyčítat soudu druhého stupně.
22. Ohledně námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , nutno konstatovat, že tyto nejsou s to naplnit zmíněný dovolací důvod a ani žádný z dalších taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Jedná se totiž o námitky skutkové, resp. procesní povahy.
23. Nejvyšší soud připomíná, že z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s provedenými důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
24. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07).
25. Obviněný sice zmíněný extrémní nesoulad namítl, nicméně je nutné uzavřít, že napadené rozhodnutí (ani rozhodnutí prvostupňové) jím zatíženo není. Omezil se toliko na snahu o obecné zpochybnění výpovědí poškozených s tím, že jeho vlastní výpověď a potažmo údaje spoluobviněného H. nebyly dostatečně zohledněny, přičemž pro jeho odsouzení neexistoval dostatečný důkazní podklad. Dlužno podotknout, že zmíněné výhrady jsou velmi vágní a stěží je možné nazvat přesvědčivou argumentací důvodně zpochybňující skutkové závěry soudů nižších stupňů. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jakkoliv dotvářet či domýšlet nekonkrétně nebo lakonicky vyjádřené námitky, to navíc za situace, kdy k jejich vznesení ani není obviněný oprávněn. Na místě je tedy pouze konstatovat, že soudy vyšly z dostatečné důkazní materie, kterou hodnotily logicky přijatelným způsobem. V tomto ohledu je na místě odkázat zejména na bod 7. – 9. rozsudku nalézacího soudu. Z uvedené části odůvodnění odsuzujícího rozsudku vyplývá, že výpověď obviněného H. nepodporovala tvrzení dovolatele o tom, že se žalovaný skutek neudál, naopak bylo možné ji hodnotit jako částí usvědčující. Jak uvádí soud prvního stupně, tak o vině dovolatele svědčí i „… výpověď spoluobžalovaného H., který sám připustil, že obžalovaný H. s poškozeným K., ale i se svědkem P. hovořil dosti nahlas a vzrušeně gestikuloval tak, že jej musel sám uklidňovat.“ (bod 7. rozsudku nalézacího soudu). V shrnutí výpovědi obviněného H. je rovněž uvedeno, že připouští, že by dovolatel dal poškozenému K. facku (bod 4. rozsudku nalézacího soudu). Důkazy potvrzujícími vinu obviněného pak byly především výpovědi obou poškozených, které se vzájemně podporovaly, přičemž tyto byly soudem prvního stupně hodnoceny komplexně v souvislosti s důkazy listinnými – záznamy SMS zpráv, kterými dovolatel vyhrožoval poškozenému K. (č. l. 143 – 147), případně s důkazem zvukovým záznamem linky 158 ze dne 14. 2. 2020 (č. l. 180 – 181) či protokolu o vydání věci, včetně fotodokumentace (č. l. 138 – 140) dovolatelem vydaného sekáčku na maso, jež byl zabalen v plastové fólii. Za dané situace Nejvyšší soud nevidí důvod, proč dále citovat odůvodnění rozhodnutí soudu nalézacího či dokonce odvolacího, zejména ve shora zmíněné situaci velmi omezeně uplatněných výhrad dovolatele.
V.
Způsob rozhodnutí
26. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil sice námitky relevantní, nicméně tyto byly vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné. Zároveň nebyl shledán zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu