ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.607.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 607/2021-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 9 To 57/2021-253, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 101/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 12. 2020, č. j. 2 T 101/2020-234 , byl obviněný P. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 19. 3. 2020 v 08:03 hodin telefonicky prostřednictvím call centra Allianz pojišťovny, a.s., ohlásil pojistnou událost, zaevidovanou pod č. XY k pojistné smlouvě o povinném ručení a havarijním pojištění č. XY, kterou uzavřel s touto pojišťovnou dne 26. 12. 2017 na vozidlo Škoda Superb, rz. XY, přičemž nepravdivě uvedl, že mělo dojít k odcizení tohoto vozidla v XY, ulici XY před domem č. p. XY, v době od 15:00 hodin dne 8. 3. 2020, kdy jej zde zaparkoval, do 17:30 hodin dne 18. 3. 2020, kdy se na uvedené místo vrátil a zjistil, že se zde vozidlo již nenachází, ačkoli ve skutečnosti zde vozidlo v uvedenou dobu nezaparkoval, neboť jej naposledy uvedl do provozu dne 27. 2. 2020 v 15:28:06 hod., po uvedené období zde vozidlo nebylo technickou správou komunikací monitorováno, ačkoli se jedná o zónu placeného stání, k němuž neměl rezidentní ani abonentní oprávnění, a v uvedený den 8. 3. 2020 v době od 11:48:54 do 17:00:00 hodin se prokazatelně pohyboval po území hlavního města Prahy s jiným svým vozidlem, zn. Mercedes Benz, rz. XY, které nově užíval v rámci své podnikatelské činnosti v oboru taxislužby, čímž se snažil získat na úkor poškozené Allianz pojišťovna, a. s., IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, pojistné plnění v částce 290 000 Kč, které však s ohledem na zjištěné okolnosti poškozená nevyplatila.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti šesti měsíců.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2021, č. j. 9 To 57/2021-253 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaromíra Štůska, LL.M., Ph.D., dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotně právním posouzení.
5. Obviněný trvá na tom, že jeho vina nebyla provedenými důkazy prokázána nade vši pochybnost. Soudy vycházely jen z nepřímých důkazů, které netvoří logický a propojený řetězec. V této souvislosti cituje komentářovou literaturu a judikaturu (R 38/1970-I.). Provedenými důkazy bylo podle dovolatele prokázáno pouze to, že nezaparkoval automobil v ulici XY na XY, a že v březnu 2020 užíval pro potřeby taxislužby vůz značky mercedes. Netvrdil přitom, že v této době užíval v rámci taxislužby vozidlo Škoda Superb. Skutečnost, že automobil nezaparkoval na ulici XY, potvrdil i v hlavním líčení. V době ohlašování krádeže vozu nebyl v dobrém zdravotním stavu a nechtěl ve vesnici, kde žije dělat rozruch. Uvedené činil i z důvodu, že měl špatné zkušenosti s postupem Policie ČR při hlášení vykradeného či odcizeného vozidla.
6. Dále dovolatel uvádí, že otázka toho, zda vozidlo Škoda Superb řídil či nikoliv, s předmětnou věcí vůbec nesouvisí. Bylo prokázáno, že vozidlo neřídil, a toto se nenacházelo v ulici XY. Nicméně již nebyl prokázán jeho úmysl spáchat pojistný podvod. Soudy nebyl zkoumán ani jeho motiv v situaci, kdy pojistná smlouva byla uzavřena tři roky před údajným spácháním trestného činu. Skutečnost, že v rámci hlavního líčení změnil svoji výpověď, vyplývá z toho, že byl hned po nahlášení krádeže obviněn ze spáchání pojistného podvodu. Nadto je zcela jeho věcí, kdy a jak uplatní svoji obhajobu, což vyplývá i z jeho ústavně garantovaných práv.
7. Zároveň podle dovolatele absentuje i naplnění znaků objektivní stránky. Tato v jeho případě měla zřejmě spočívat v předstírání pojistné události. K tomuto cituje komentářovou literaturu, ze které podává, že by se v takovém případě událost nesměla vůbec stát. Obviněný je však přesvědčen, že se jím tvrzená událost odehrála.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 9 To 57/2021-253, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 2 T 101/2020, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Tato k námitkám, kterými dovolatel rozporuje skutková zjištění soudů, aniž by namítl tzv. extrémní nesoulad, uvedla, že jsou založeny na vlastní úvaze obviněného o tom, jak měly soudy hodnotit důkazy. Není přitom účelem dovolacího řízení, aby byly důkazy znovu hodnoceny, a aby z nich Nejvyšší soud dovozoval vlastní skutkové závěry.
10. Státní zástupkyně dále zrekapitulovala skutková zjištění učiněná nalézacím soudem a dodala, že není pravdou, že by se Policie ČR nesnažila po předmětném vozidle pátrat, což vyplývá i z obsahu spisu (č. l. 183 – 188).
11. Obviněný rozporuje, že by vozidlo zn. Škoda Superb řídil, s čímž se však nelze ztotožnit. Skutečnost, že vozidlo řídil, vyplývá ze záznamů o podání vysvětlení ze dnů 18. 3. 2020 a 19. 3. 2020, v nichž uváděl, že zmíněný automobil zaparkoval na ulici XY v XY, což zopakoval při nahlášení škodné události u pojišťovny Allianz. Soud poté neuvěřil argumentaci, že obviněný jen uvedl chybnou adresu.
12. Dovolatel podle státní zástupkyně uplatnil též námitky odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, a to ty, jež zaměřil do rozporování naplnění subjektivní a objektivní stránky přisouzeného trestného činu. Ve vztahu k objektivní stránce státní zástupkyně uvádí, že obviněný nepravdivě udal policii i pojišťovně, že mu byl vůz značky Škoda Superb ukraden ze shora zmíněné ulice, kde jej zaparkoval. Tímto se na úkor poškozené pojišťovny Allianz snažil získat pojistné plnění v částce 290.000 Kč. Informace podané obviněným byly nepravdivé a poškozená tedy plnění nevyplatila. Tím, že dovolatel uvedl nepravdivý údaj, který vůbec neodpovídal reálnému stavu o důležité skutečnosti při uplatnění práva z pojistného plnění, naplnil objektivní stránku.
13. Subjektivní stránka je podle státní zástupkyně taktéž bezezbytku naplněna, když obviněný v předmětný den neměl k dispozici automobil, o němž říkal, že jej řídil (resp. parkoval), přičemž tuto skutečnost nebyl schopen vysvětlit a později ji sváděl na svůj zdravotní stav. Jeho výpověď byla shledána nedůvěryhodnou s tím, že jeho úmysl směřoval k vylákání pojistného plnění, k němuž nebyl oprávněn, neboť kdyby mu skutečně bylo vozidlo odcizeno, nic mu nebránilo nahlásit skutečnou adresu, kde se měl vůz před jeho odcizením nacházet.
14. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyslovila souhlas, aby tak učinil v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Ohledně námitek obviněného nutno konstatovat, že nejsou s to naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný z dalších taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle §265b tr. ř. V argumentaci obviněného jsou uplatněny námitky skutkové, resp. procesní povahy, skrze něž se obviněný snaží znehodnotit hmotně právní posouzení až sekundárně.
21. Nejvyšší soud připomíná, že z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s provedenými důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
22. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu jsou taková, jež obsahují skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu, ať již se tak stalo v důsledku toho, že obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut, či v důsledku jiných hrubých vad nastalých v procesu dokazování a jeho hodnocení. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., přičemž ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V celé řadě rozhodnutí, ať již Ústavního či Nejvyššího soudu, lze nalézt shrnutí vyznívající tak, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07). Prvotním předpokladem pro to, aby se Nejvyšší soud případným extrémním nesouladem zabýval, je, že jej obviněný učiní předmětem svého dovolání. To se v předmětné věci nestalo.
23. Dovolací soud k argumentaci obviněného pouze stručně uvede, že tato není s to založit důvod pro jeho kasační zásah, neboť vůbec nevybočuje z charakteru běžné argumentace odvolací. Svými námitkami dovolatel nepředložil nic, co by mohlo zvrátit závěr o jeho vině pohledem shora zmíněného tzv. extrémního nesouladu, kterým napadené rozhodnutí (resp. rozhodnutí prvostupňové) zatíženo není. Je tak možné odkázat na zcela přesvědčivé odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, který zejména v jeho bodě 6. vyložil, proč obviněného uznal vinným žalovaným přečinem. K tomuto dospěl na základě řady důkazů. Jedná se tak o protokol o vydání věci – tří autoklíčů údajně odcizeného vozidla, načtená data z těchto autoklíčů, ze kterých bylo zjištěno, že daný automobil byl užit k jízdě naposledy 27. 2. 2020. Dále lze mluvit o záznamu telefonického nahlášení pojistné události, kdy obviněný podal nepravdivé informace poškozené o tom, kdy a kde mu bylo odcizeno vozidlo. V souvislosti s posledním zmíněným je možné odkázat i na protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací, podle kterého podal tyto informace i policii. Vozidlo nebylo na místě označeném obviněným zachyceno ani firmou Cortec, s.r.o., která na něm parkující vozidla monitorovala, jak vyplynulo z výpovědi O. H. Nadto bylo prokázáno, že obviněný předmětného dne (tj. 8. 3. 2020, kdy měl údajně odcizené vozidlo odstavit) řídil odlišné vozidlo – značky Mercedes Benz, což vyplynulo ze zprávy společnosti Holotaxi-transport s.r.o., výpovědi svědka L. R., či jeho zachycení průjezdovými kamerami, ke kterému došlo 9x v různých částech Prahy v časech od 14 do 17 hod. Ohledně tvrzení obviněného, že ve skutečnosti zaparkoval vozidlo v obci XY a jinou informaci uváděl pouze, aby v této obci (místě jeho bydliště) nevyvolával „rozruch“, přičemž důvodem mohl být i jeho špatný zdravotní stav, je třeba uvést, že se jím zabýval jak soud prvního (bod 6 jeho rozsudku), tak soud druhého stupně (bod 7. jeho usnesení). Zcela pochopitelně mu ani jeden ze soudů neuvěřil, když dovolatelem předložené údaje působí jako účelová výmluva, kterou se snažil vyhnout následkům trestního řízení.
24. Pakliže se obviněný snaží zpochybnit řetězec usvědčujících důkazů, činí tak zcela bez podkladu, kdy v podstatě jen setrvává na svém nesouhlasu s tím, že byl uznán vinným. Namítá sice i pochybení ve vztahu k naplnění subjektivní stránky, nicméně toto činí zcela formálně. Obsahem jeho námitky totiž není nic jiného než tvrzení, že nebyly prokázány skutečnosti, na základě kterých by bylo možné konstatovat její naplnění. Uvedené platí i o jeho povzdechu nad tím, že údajně nebyl zjišťován (ze skutkového hlediska) motiv, který ostatně, jakožto fakultativní znak, není v dané věci zásadní pro závěr o naplnění subjektivní stránky. Ke konci svého mimořádného opravného prostředku obviněný rovněž zmínil údajné nenaplnění objektivní stránky, nicméně tuto výhradu opět navázal na jím již vyřknuté námitky procesní povahy o obecném neprokázání, že se žalovaného skutku dopustil.
V.
Způsob rozhodnutí
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu