ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1118.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1118/2021-906
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání obviněného M. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 3 To 149/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 137/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 2. 2021, č. j. 2 T 137/2019-814, byl obviněný M. S. shledán vinným v bodech 1) až 4) přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, a v bodech 5) a 6) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen podle §214 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 trest propadnutí věci, konkretizovaných v daném výroku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že
1) v blíže nezjištěný den na konci června 2018 převzal ve svém bydlišti v XY od další osoby čtyřkolové rodinné šlapadlo GranTour AF oranžové barvy s elektromotorem a plachtovou střechou v hodnotě 71 540 Kč a toto šlapadlo pro svou potřebu a potřebu dalších osob užíval až do 22. 8. 2018, přičemž uvedené šlapadlo bylo v době od 19.00 hod. dne 23. 6. 2018 do 15.00 hod dne 26. 6. 2018 neznámým pachatelem odcizeno poškozené společnosti KRÁSNÁ PÁLAVA, s. r. o, IČ: 28285069, se sídlem Brno, Cacovická 1595/66A, tak, že neznámý pachatel vnikl do zahradní části objektu C. F. společnosti KRÁSNÁ PÁLAVA, s. r. o., v obci XY č. p. XY tak, že dosud nezjištěným způsobem překonal elektrickou bránu o výšce 190 cm a vnikl do zahrady, zde nezjištěným předmětem přestříhl visací zámek, kterým bylo ke dřevěnému sloupku uvedené šlapadlo zajištěno,
2) v blíže nezjištěný den druhé poloviny měsíce července 2018 převzal ve svém bydlišti v XY od další osoby kovový rám pánského horského jízdního kola značky Superior a tento rám měl ve svém držení a užívání až do 22. 8. 2018, přičemž uvedený rám byl součástí pánského horského jízdního kola značky Superior v celkové hodnotě 5 800 Kč, které neznámý pachatel odcizil poškozenému V. M., narozenému XY spolu i s dalším dámským jízdním horským kolem značky Superior v době od 21.00 hod. dne 11. 7. 2018 do 10.00 hod. dne 12. 7. 2018 z volně přístupného parkoviště hotelu D., v obci XY na ulici XY tak, že poškodil zámek držáku včetně lankového zámku, kterým byla obě odcizená kola k sobě připevněna,
3) v dopolední době kolem 11.00 hodin dne 16. 8. 2018 převzal ve svém bydlišti v XY od další osoby elektrické horské jízdní kolo zn. Haibike Sduro Hardnine 9.0, v.č. XY, nabíječku k elektrokolu zn. Yamaha na výkon 400Wh, v celkové hodnotě 100 088 Kč, nabíječku k elektrokolu v hodnotě 2 000 Kč, pánské elektrokolo zn. CUBE, model REACTION HYBRID PRO 500, výrobního čísla: XY v hodnotě 58 000 Kč a nabíječku k elektrokolu spolu s elektrickým jízdním kolem značky Haibike Sduro Hardnine 9.0 si ponechal ve svém držení a užívání až do 22. 8. 2018, pánské elektrokolo zn. CUBE, model REACTION HYBRID PRO 500, výrobního čísla: XY, ještě dne 16. 8. 2018 v odpoledních hodinách v obci XY předal obžalovanému J. B. za účelem jeho dalšího prodeje, přičemž všechny tyto věci, které dne 16. 8. 2018 v dopolední době kolem 11.00 hodin obžalovaný M. S. převzal od další osoby byly vlastníkům věcí neznámým pachatelem odcizeny v době od 00.30 hod. do 05.50 hod. dne 16. 8. 2018 tak, že tento neznámý pachatel vnikl do objektu penzionu na ulici XY č. p. XY, XY tím způsobem, že překonal dřevěné oplocení dvora o výšce 185 cm a z prostoru pod pergolou odcizil zde volně zaparkované elektrické horské jízdní kolo zn. Haibike Sduro Hardnine 9.0 a nabíječku k elektrokolu zn. Yamaha na výkon 400Wh, a to poškozenému M. Š., nar. XY, dále odcizil nabíječku v hodnotě 2.000 Kč ke škodě R. S., nar. XY, dále pánské elektrokolo zn. CUBE, model REACTION HYBRID PRO 500 ke škodě poškozeného J. D., nar. XY, neznámý pachatel těmto poškozeným na místě činu odcizil i další věci a další věci odcizil i poškozeným D. L., nar. XY a L. M., nar. XY, na místo činu tento neznámý pachatel vnikl tak, že si za pomoci klíče zasunutého do zámku brány odemkl bránu dvora a s koly opustil místo činu, obžalovaný B. pánské elektrokolo značky CUBE od obžalovaného S. převzal, toto kolo nabídl a prodal třetí osobě a utrženou částku 23 000 Kč předal obžalovanému S.,
4) v blíže nezjištěné dopolední době dne 19. 8. 2018 převzal ve svém bydlišti v XY od další osoby kolo zn. CUBE, typ ANALOG s doplňky v hodnotě 21 587 Kč a také přední a zadní ráfek s výpletem Mavic Crossride s pneu Schwalbe Racing Ralpth, zadní s 9-ti kolečkem, řídítka zn. Logic Race Aluminium 6061, představec zn. Logic Race 3D Forged, odpružená sedlová trubka zn. Zoom, kteréžto věci byly součástí jízdního kola MRX typ RACE ELITE s vidlicemi zn. AERIAL, převodovkou SRAM X7, jehož celková hodnota činila 16 200 Kč a všechny tyto převzaté věci měl ve svém držení či dispozici umístěné buď ve svém bydlišti nebo u další osoby ve XY až do 22. 8. 2018, přičemž obě jízdní kola tzn. kolo zn. CUBE, typ ANALOG i jízdní kolo MRX neznámý pachatel odcizil v době od 03.30 hod. do 07.00 hod. dne 19. 8. 2018 tak, že vnikl do penzionu V. na ulici XY v obci XY tím způsobem, že přelezl bránu do dvora penzionu, následně odstranil visací zámek z kovové klece, kde byla kola zaparkována a odtud obě kola odcizil, přičemž kolo zn. CUBE, typ ANALOG patřilo poškozenému L. S., narozenému XY a kolo MRX patřilo poškozenému S. Č., narozenému XY, neznámý pachatel poté vyřadil z provozu elektronický mechanismus brány a bránu uvedl do manuálního režimu, tuto si otevřel a s odcizenými koly opustil místo činu,
a jednání uvedeného v bodech 1) až 4) se obžalovaný dopustil přesto, že musel ohledně všech věcí, které přebíral od další osoby ve svém bydlišti v XY vědět, že se v případě každé věci konkrétně popsané v bodech 1. až 4. výroku rozsudku jedná o odcizenou věc, která byla vlastníkům věci ukradena,
5) dne 9. 8. 2018 v době kolem 20.22 hod. řídil po silnici II. třídy č. 2/425 v obci XY z dosud neustanoveného místa do rodinného domu XY č. XY osobní motorové vozidlo Renault Megane, na kterém byly připevněny r. z. XY, MPZ: Francie,
6) dne 10. 8. 2018 v době 08:52 hod. řídil v obci XY z rodinného domu č. XY po silnici II. třídy č. 2/425 osobní motorové vozidlo Renault Megane, na kterém byly připevněny r. z. XY, MPZ: Francie,
a jednání uvedeného v bodech 5) a 6) se dopustil, přestože, že věděl, že mu byl trestním příkazem Městského soudu Brno ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 91 T 149/2017, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2017, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců, kdy výrok o trestu z uvedeného trestního příkazu byl později zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 9 To 58/2018, kterým mu byl uložen souhrnný trest, a to mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců, v jehož výkonu se nacházel.
3. Tento rozsudek obviněný napadl odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 3 To 149/2021-870, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že soudy obou stupňů shledaly prokázanou subjektivní stránku přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy jeho vědomost o původu předmětných věcí, ačkoli neměly pro toto tvrzení k dispozici žádný důkaz a vycházely pouze z domněnek. Nalézací soud hodnotil zejména jeho trestní minulost a tedy jeho zkušenost, jak se s kradenými věcmi nakládá, a rovněž že zmíněné věci nebyly jedinými odcizenými a u něj zajištěnými, odvolací soud přidal hodnocení zdravotního stavu R. K., jenž byl před smrtí nemocen a mohl vykonávat jen velmi nenáročnou fyzickou činnost. Podle názoru obviněného se však nejedná o důkazy ve vztahu k subjektivní stránce, ale pouze o podklady k domněnce, že o skutečném původu věcí věděl. Pokud by soud prvního stupně hodlal provést potřebné důkazy, nemohl zamítnout jeho návrh na provedení důkazu výslechem svědka A. C., jehož svědectví by přispělo k prokázání subjektivní stránky, resp. jeho nedbalostního zavinění, neboť tento svědek by vypověděl, že obviněný byl při přebírání věcí informován o koupi kol na burzách v Rakousku, a tedy že o skutečném původu věcí nevěděl. Odvolací soud zmínil, že kola vozil ke svědku R. B. kvůli opravám, obviněný však zdůraznil, že tam žádné opravy neprováděl, ale pouze drobné úpravy a čištění. Pokud jde o svědka R. K., soudy uzavřely, že vzhledem ke svému zdraví nemohl participovat na krádežích, obviněný však nikdy netvrdil, že by se R. K. měl podílet na krádežích, pouze uvedl, že mu jmenovaný předával věci s vysvětlením, že je koupil na burzách v Rakousku. Soudy tedy rozhodly o jeho vině na základě nedostatečného dokazování, při absenci spolehlivých důkazů, když v takovém případě ho měly u skutku, který byl posouzen jako přečin podílnictví, zprostit obžaloby.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i výrok o vině Okresního soudu v Břeclavi, jímž byl pod body 1) až 4) uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, aby zrušil v celém rozsahu výrok o trestech a věc vrátil Okresnímu soudu v Břeclavi k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňoval obviněný v rámci své obhajoby již od počátku trestního řízení, byly součástí jeho odvolání a zabývaly se jimi soudy obou stupňů. Odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením, přičemž předložené námitky obviněného jsou pouze polemikou se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy. Bylo však prokázáno, že obviněný odcizenými věcmi disponoval, část jich přemístil ke svědkovi R. B., k čemuž správně odvolací soud poukázal na obsah výpovědi tohoto svědka, jenž jednoznačně vyvrátil obhajobu obviněného, podle níž si k němu dával kola proto, aby je zde mohl opravovat, neboť zde za celou dobu nebyla provedena jediná oprava. Soudy se dostatečně věnovaly i obhajobě obviněného, že veškeré věci, které byly odcizené, a následně s nimi disponoval, měl získat od svědka R. K. Tento svědek zemřel podle úmrtního listu dne 18. 9. 2018, tedy krátce po páchání trestné činnosti obviněného, přičemž k jeho zdravotnímu stavu bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Meritorní rozhodnutí tak není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání podle ní naplněn nebyl.
7. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž vznesl námitky týkající se jednání, které bylo soudy kvalifikováno pod body 1) až 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je přitom dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. Nelze se tak jeho prostřednictvím domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve. Pokud tedy obviněný v části své dovolací argumentace namítal pochybení soudů činných dříve ve věci v procesu dokazování, s uplatněným dovolacím důvodem se míjel.
12. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
13. O žádnou ze zmíněných situací se však v posuzované věci nejedná. Především Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci proběhlo potřebné dokazování. Pokud obviněný uplatnil návrh na doplnění dokazování, bylo o nich řádným procesním způsobem rozhodnuto tak, že se zamítají (viz i odstavec 21 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Ve věci tak není dána situace opomenutých důkazů, když zmíněný, obhajobou předložený návrh na doplnění dokazování byl zjevně nadbytečný.
14. V návaznosti na provedené důkazy potom soudy obou stupňů zcela jasně a přehledně prezentovaly své úvahy ohledně zjištěného jednání obviněného, kterého se dopustil způsobem shora popsaným v bodech 1) až 4). Soudy si přitom vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry, tak není žádný, natož extrémní rozpor, jehož existenci obviněný ani netvrdil. Obviněný vznesl obdobné výhrady již v předchozích fázích trestního řízení a soudy na ně adekvátně reagovaly a vypořádaly se s nimi odpovídajícím způsobem. Soud prvního stupně pro své závěry vycházel z výsledků obsáhlého dokazování provedeného při hlavním líčení, kde vyslechl obviněného M. S., svědka R. B., J. B., J. H., D. B., R. S., L. S., B. B., svědkyni P. Ř. a K. K., L. S., S. D., znalkyni oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Provedl též další důkazy (záznamy o podaném vysvětlení, kamerové záznamy, znalecký posudek oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství na posouzení zdravotního stavu R. K., znalecké posudky z oboru ekonomika). Soud adekvátně reagoval na obviněným vznášenou obhajobu a zabýval se všemi okolnostmi případu. Z uvedeného vyplývá, že průběh skutku u všech jeho dílčích útoků [namítané jednání pod body 1) až 4) výroku o vině] soud objasňoval, jak již bylo řečeno, plně v souladu se zásadami stanovenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a usuzoval na něj ze souhrnu nepřímých důkazů, které tvořily logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů (srov. rozhodnutí publikované pod č. 38/1968-IV. Sb. rozh. tr.).
15. Na podkladě soudy učiněných skutkových zjištění, tak jak byly výše popsány a dále podrobněji rozvedeny v odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně, pak bylo možné posuzovat námitku obviněného zaměřenou proti závěru o jeho zavinění. Tvrzení absence subjektivní stránky trestného činu obecně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se jí zabýval, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou.
16. Obviněný ve vztahu k přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 zpochybnil svoje zavinění a vyjádřil přesvědčení, že soudy neměly k dispozici žádný důkaz, který by prokazoval subjektivní stránku uvedeného přečinu, tedy prokazoval jeho vědomost o původu předmětných věcí. Zdůraznil, že při přebírání věcí od R. K. jím byl naopak informován, že kola pocházejí z burzy v Rakousku.
17. Přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 se dopustil, kdo ukryl, na sebe nebo jiného převedl anebo užíval věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj, spáchal-li takový čin ve vztahu k věci, která má větší hodnotu.
18. K trestní odpovědnosti za tento přečin je třeba úmyslného zavinění (§13 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž postačí i úmysl eventuální [§15 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku]. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §214 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku potom postačuje zavinění nedbalostní ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku.
19. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem [přímý úmysl, §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [nepřímý úmysl, §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Srozuměním se přitom rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§15 odst. 2 tr. zákoníku).
20. V jednání obviněného shledaly soudy zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K tomu dále Nejvyšší soud v obecném smyslu připomíná, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010).
21. V návaznosti na shora rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Břeclavi (viz její citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, je evidentní, že obviněný jednal v daných případech v úmyslu přímém. Pokud obviněný v dovolání nadále trval na své verzi průběhu skutkového děje, na níž postavil svou obhajobu ohledně své vědomosti o původu předmětných věcí, tedy že předmětné věci (uvedené ve výroku o vině) přebíral od R. K., kterým měl být informován, že věci pochází z burzy nebo bazaru v Rakousku a že tedy byly věci získány řádně, je třeba zdůraznit, že tato obhajoba obviněného byla provedeným dokazováním zcela vyvrácena. Provedeným dokazováním k osobě R. K. bylo vyvráceno, že tento byl osobou, od které obviněný M. S. přebíral věci pocházející z krádeží. Ze všech okolností případu, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a výslechu znalkyně, výslechu partnerek R. K. P. Ř. a K. K., jakož i z hlediska časového (obviněný začal uplatňovat obhajobu týkající se osoby R. K. až po seznámení se s trestním spisem a výsledky dokazování) vyplynulo, že osobu (již zemřelého) R. K. jako dodavatele předmětných věcí, zvolil obviněný toliko účelově, ve snaze o své vyvinění. Stejně tak bylo vyvráceno jeho tvrzení o důvodech převozu věcí k R. B., pro opravy (žádné zde prováděny nebyly), již vůbec by podkladem neměly být úpravy, tedy seřízení sedla či dohuštění, pokud se obviněný měl, podle svého vyjádření, věnovat opravám kol (což však opět bylo vyvráceno). Cílem tedy zjevně bylo ukrytí předmětů.
22. Dále bylo poukázáno na skutečnost, že obviněný disponoval odcizenými věcmi časově i v řádu několika hodin po jejich odcizení, což rovněž podkládá závěr o jeho zřetelném zapojení do distribučního řetězce odcizovaných věcí. Navíc takové věci měl u sebe ve větším množství, tedy měl u sebe, kromě popsaných ve zmíněných bodech 1) až 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, i další věci pocházející z trestných činností (svářečku, kuklu, registrační značky, rozlomené části různých zájmových mechanismů). V neposlední řadě bylo poukázáno na cenu, za jakou obviněný prodal elektrokolo uvedené v bodu 3), která činila, navzdory skutečné hodnotě 58 000 Kč, pouze 23 000 Kč, což svědčí o prodeji bez ohledu na reálné a při řádném běhu věcí (řádném pořízení elektrokola) nutně zohledněné okolnosti. V širších souvislostech potom soudy připomněly i trestní minulost obviněného, jenž byl opakovaně odsouzen pro krádeže včetně jízdních kol za obdobných okolností (z penzionů).
23. Uvedené skutečnosti, ve svém souhrnu, pak podkládají závěr, že obviněný znal všechny rozhodné okolnosti týkající se jeho dispozice s věcmi, tedy že byly získány trestnými činy, a podle toho k těmto dispozicím také přistupoval. Jednal proto v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Byl tím, kdo předmětné věci ve více případech přebíral od jiné osoby, byť ji neztotožnil, manipuloval s věcmi a nakládal s nimi i bezprostředně po jejich krádeži a následně část odvážel dál mimo dohled svých rodinných příslušníků, případně je dále prodával, a to se znalostí postupů v takových (protiprávních) případech. Uvedené skutečnosti tak svědčí o splnění podmínek o naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu přímého.
24. Námitce obviněného, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky přečinu podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pro nějž byl odsouzen, nebylo s ohledem na výše popsané důvody možné přisvědčit, neboť právní závěr o jeho zavinění, jež učinily soudy, je přesvědčivý a správný. Obviněný přitom poukazoval pouze na některá zjištění soudů činných dříve ve věci, která navíc vytrhával z kontextu ostatních. Byť tedy v případě existence jen některého ze shora naznačených dílčích závěrů by nutně k dovození úmyslu na straně obviněného nemusela vést, jejich souhrn je pro vyslovený hmotněprávní závěr dostatečný.
25. Ve vztahu k zavinění stran znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu podle §214 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku potom obviněný žádné zvláštní námitky nepředložil, lze tedy konstatovat, že i ve vztahu k tomuto znaku jednal zaviněně.
26. Z uvedeného vyplývá, že soudy prvního i druhého stupně řádně zjištěný skutkový děj, pokud jde o zavinění obviněného, které zpochybňoval a svými námitkami napadl, správně právně posoudily, a tedy jeho dovolací argumentaci nelze přisvědčit.
27. K částem rozhodnutí soudů obou stupňů, které se týkaly skutkových dějů, posouzených jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pak obviněný nepředložil argumentaci žádnou, tudíž se jimi Nejvyšší soud nezaobíral.
28. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu