ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1344.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1344/2020-772
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 o dovolání obviněného P. Z. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 4 To 26/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 99/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Z. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 11. 2019, č. j. 3 T 99/2018-579, byl obviněný P. Z. shledán vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se spoluobviněnými J. K. a J. R. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. K. a J. R.
2. Podle učiněných skutkových zjištění se všichni obvinění dopustili pokusu uvedeného zločinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 14. 8. 2013 J. R. předložil jako pravou při dědickém řízení u notáře Mgr. Ladislava Černého ve Strakonicích závěť označenou datem 23. 7. 2013, v níž zůstavitel V. M., zemřelý dne 5. 8. 2013, údajně činí poslední vůli ve prospěch M. T. a na níž podepsaný J. R. a J. K. stvrzují, že tato listina skutečně obsahuje tuto poslední vůli V. M. a obviněný svým podpisem stvrzuje, že V. M. před ním výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a současně potvrzuje, že V. M., J. R. a J. K. tuto listinu před ním vlastnoručně podepsali, a tímto jednáním se všichni obvinění pokusili na úkor zákonných dědiců zůstavitele V. M., a to V. M., H. M., R. M. a V. P., obohatit nejméně M. T. a způsobit jim škodu v celkové výši čisté hodnoty dědictví 3 815 405,23 Kč, přičemž cena majetku zůstavitele činila 4 145 249,25 Kč a výše pasiv částku 329 844,02 Kč, a z vypracovaného znaleckého posudku z oboru písmoznalectví soudním znalcem JUDr. Jiřím Strakou pro občanskoprávní řízení u Okresního soudu ve Strakonicích k č. j. 4 C 121/2015 ze dne 1. 8. 2016 jednoznačně vyplývá, že se jedná o padělek, který byl vyhotoven napodobením vzoru pravého podpisu V. M. a tento znalecký posudek byl v trestním řízení potvrzen nejprve znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma ze dne 25. 6. 2018, který vypracovala kpt. Mgr. Kamila Lahodová, vrchní komisař KŘP JčK, Odboru kriminalistické techniky a expertíz, zkušební laboratoř č. 1604, pracoviště č. 2 - Plavská 2, České Budějovice, a z jehož závěru vyplývá, že sporný podpis číslo 001/2320 ve znění „M. V.“ na předložené listině „ZÁVĚŤ“ ze dne 23. 7. 2013 není pravým podpisem V. M., ale jedná se o padělek vyhotovený jinou osobou, padělek byl vyhotoven velmi pravděpodobně se snahou o nápodobu podle vzoru, a poté znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví – zkoumání ručního písma ze dne 8. 4. 2019, který vypracoval soudní znalec v oboru písmoznalectví Mgr. Jan Klapač, z jehož závěru vyplývá, že sporný podpis ve znění „M. V.“ ozn. č. 001/2320 na listině nazvané „Závěť“ datované 23. 7. 2013, není pravým podpisem V. M., nar. XY, ale jedná se o padělek (velmi pravděpodobně se snahou o nápodobu jeho pravého podpisu) vyhotovený jinou osobou, přičemž zhoršený zdravotní stav pisatele či jeho neobvyklá písařská poloha nebo podložka mohou mít do určité míry vliv na kvalitu vlastnoručního podpisu, avšak ne takový, aby se v podpisu vyskytovaly takové rozdíly (zejména v tvoření jednotlivých komponent), oproti souboru srovnávacích podpisů, jako je tomu v případě sporného podpisu.
3. Tento rozsudek napadli všichni tři obvinění odvoláními, z jejichž podnětu jej Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, č. j. 4 To 26/2020-665, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výrocích o trestech stran všech obviněných. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného P. Z. odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 3 let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Současně mu podle §67 odst. 1 tr. zákoníku uložil peněžitý trest, a to ve výměře podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku 100 denních sazeb ve výši 250 Kč, tedy v celkové výměře 25 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému stanoven, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o trestech spoluobviněných J. K. a J. R.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal (již pouze) obviněný P. Z. dovolání, v němž uvedl, že rozsudky soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pouhé pravděpodobnostní závěry znalců, byť na úrovni vysoké pravděpodobnosti, o pravosti či padělku podpisu V. M., nemohou být dostačující k výroku o vině a navazujícím výrokům o trestu. Poukázal na špatný zdravotní stav V. M., který měl poškozenou motoriku a podpis na závěti vytvářel po delší dobu a vleže, a rovněž na jeho medikaci na tišení bolesti, což mělo vliv na jeho výsledný podpis. Očekával, že vzhledem ke zmíněným možným vlivům bude opatřen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie a farmakologie, což se však nestalo. Údajným trestným činem nezískal žádný prospěch. Při ověřování podpisu na závěti netušil, že by mohlo dojít ke zkrácení práv zákonných dědiců, o tom ho nikdo neinformoval a ani nebyl povinen řešit obsah a formu podepisované závěti, neboť neměl zájem na výsledku věci. Ověření podpisu sice nebylo z profesního hlediska advokáta s dlouholetou praxí úplně šťastné, nikoliv však úmyslné. Z laického pohledu vyhodnotil, že V. M. je schopen i přes jeho vážné zdravotní obtíže předmětnou listinu podepsat. Závěr odvolacího soudu, že obviněný spolu se spoluobviněnými jednali v úmyslu způsobit zákonným dědicům škodu, není podepřen jediným důkazem. Jeho zavinění nelze dovodit ani v rovině nedbalostní. Vztahy mezi potomky V. M. a zda je chtěl vydědit pak nejsou pro posouzení věci podstatné. Skutková zjištění soudů obou stupňů jsou extrémně v rozporu s realitou, s právem na spravedlivý proces, zásadou presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo, a tedy nelze jeho trestní odpovědnost vůbec dovozovat.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, případně i přecházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích, zrušil a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že předložené námitky uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému podle §265b odst. 1 tr. ř., neodpovídají, neboť obviněný sice formálně namítal absenci zavinění na své straně, nevznesl však žádné námitky, kterými by napadl nesoulad skutkových zjištění, vymezených ve skutkové větě výroku o vině a subjektivních znaků pokusu zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Fakticky tak brojil proti skutkovým zjištěním učiněným soudy a setrvával na skutkové verzi uplatňované v původním řízení, podle které před ním V. M. závěť skutečně podepsal. Tuto skutkovou polemiku navíc do značné míry pojímal jako polemiku s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, což je nepřípustné již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Dovolacímu důvodu neodpovídají ani odkazy na procesní zásady presumpce neviny a in dubio pro reo. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu jen v případě, kdy v důkazním řízení došlo k vadám představujícím porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Porušení zmíněného práva sice obviněný formálně namítl, z jeho námitek však žádné konkrétní vady dokazování zakládající porušení tohoto práva nevyplynuly, neboť se domáhal pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Státní zástupce doplnil, že závěry znaleckých posudků o padělání podpisů v žádném případě nebyly pouze pravděpodobnostní, ale zcela jednoznačné, vysoce pravděpodobný závěr se týkal jen způsobu vyhotovení podpisu. Z hlediska znaků pokusu zločinu podvodu je pak irelevantní otázka motivace obviněného, tj. zda ze své účasti na věci měl nebo měl mít nějaký majetkový nebo jiný neoprávněný prospěch.
7. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., byť nelze přehlédnout, že obviněný neuvedl odkaz na konkrétní ustanovení §265b tr. ř., o které podání opřel. V rámci odůvodnění dovolání nicméně citoval znění ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na základě čehož je zřejmé, že uplatnil právě tento dovolací důvod.
10. Zmíněný dovolací důvod je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. Naopak se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
11. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitku ohledně absence subjektivní stránky trestného činu podvodu by sice bylo možné formálně pod uplatněný dovolací důvod podřadit, z materiálního hlediska ji však obviněný postavil pouze na výhradách proti učiněným skutkovým zjištěním. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
12. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady in dubio pro reo, je možné doplnit, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016). Obdobné závěry pak platí pro zásadu presumpce neviny (viz závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).
13. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů, a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
14. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného P. Z. shledat nelze.
15. Soudy obou stupňů jasně a přehledně prezentovaly své úvahy ohledně jednání obviněného. Opakovaným námitkám obviněného týkajícím se údajně pouze pravděpodobných, resp. vysoce pravděpodobných závěrů znaleckých posudků, že podpis V. M. byl zfalšovaný, nelze přisvědčit, neboť ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, Mgr. Jana Klapače (č. l. 437 tr. spisu) a taktéž z jeho výslechu (č. l. 568 tr. spisu) zcela jednoznačně vyplynulo, že podpis na závěti nebyl s jistotou pravým podpisem V. M., ale jedná se o padělek – tedy že tento podpis byl nesporně vyhotoven jinou osobou. V rovině pravděpodobnosti se znalec vyjadřoval pouze ohledně způsobu vzniku tohoto podpisu, tj. že byl s vysokou pravděpodobností vyhotoven se snahou o napodobení pravého podpisu V. M. Totožné závěry obsahoval i znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma (č. l. 193 tr. spisu), stejně tak obdobný znalecký posudek vypracovaný v rámci civilního řízení o určení dědice, který byl v tomto trestním řízení pojímán jako listinný důkaz (č. l. 75 trestního spisu). Nejvyšší soud na okraj připomíná, že znalec Mgr. Jan Klapač měl k dispozici podpisy obviněného od roku 1987 do července roku 2013, tedy i podpisy z totožného měsíce, v němž měl V. M. údajně podepisovat předmětnou závěť a kdy se podle tvrzení obviněného musel vlivem své nemoci a působením léků podepisovat zcela odlišně. Zkoumány tak byly i podpisy nesporně vyhotovené V. M. z doby, kdy již bylo jeho onemocnění plně rozvinuto. Znalec se zabýval rovněž otázkami, zda mohla mít vliv na kvalitu podpisu poloha vleže, zdravotní stav či medikace, se kterými se přesvědčivým způsobem vypořádal. V podrobnostech lze k tomu odkázat na odst. 19. rozsudku soudu prvního stupně, který není třeba na tomto místě opakovaně reprodukovat.
16. Při dovozování skutkového stavu pak soudy správně nepřehlédly ani poměrně výrazné odlišnosti ve výpovědích jednotlivých obviněných o tom, jak mělo samotné podepsání závěti V. M. proběhnout, stejně tak postupnou změnu ve výpovědích obviněného P. Z. ohledně toho, zda a od kdy další obviněné znal či kdy se měl dozvědět o podpisu závěti. Soud prvního stupně se tímto velmi podrobně zabýval v odst. 26. a 27. odůvodnění svého rozsudku.
17. Nejvyšší soud se ztotožňuje i se závěry soudu prvního stupně, aprobovanými soudem druhého stupně, ohledně zamítnutých důkazních návrhů učiněných obviněným (jednalo se o návrhy na vypracování dalších znaleckých posudků týkajících se vlivu zdravotního stavu a medikace V. M. na jeho podpis), neboť soud prvního stupně dostatečně odůvodnil, proč je považoval za nadbytečné. Zde lze znovu poukázat na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, Mgr. Jana Klapače, jenž vyložil přesvědčivé důvody, na jejichž základě se jevilo vypracování dalších znaleckých posudků ke zhodnocení vlivu zdravotního stavu V. M. či jeho medikace na jeho podpis zcela nepotřebným. Stejně tak tento jeho závěr podporovaly další dva (již zmiňované) znalecké posudky (listiny).
18. Bylo tak prokázáno, že V. M. předmětnou závěť nepodepsal, avšak obviněný svým podpisem na této závěti potvrdil, že V. M. před ním výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a že V. M., J. R. a J. K. tuto listinu před ním vlastnoručně podepsali. Jen na okraj k tomu Nejvyšší soud dodává, že za takových okolností obviněný nemohl jednat jinak než úmyslně ve smyslu §15 tr. zákoníku.
19. Závěrem je možné doplnit, že tvrzení obviněného, podle kterého na vytvoření falza závěti neměl žádný zájem, resp. že za jednání kladené mu za vinu nic neobdržel, je otázkou zejména motivu trestného činu, který však není obligatorním znakem nutným k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Byť tedy otázka, co obviněného k jeho jednání vedlo, popřípadě zda se rozhodl zapojit do předmětné trestné činnosti bezúplatně či zda byla nějaká úplata sjednána, nebyla v rámci tohoto trestního řízení objasněna, její nezodpovězení nemá na vznik trestní odpovědnosti obviněného žádný vliv. Pokud pak jde o vztahy mezi V. M. a potomky, lze obviněnému přisvědčit, že bez dalšího nejsou pro závěr o vině podstatné a soudy je za takové ani nepovažovaly, nicméně do jisté míry dokreslují celou situaci.
20. Souhrnně řečeno, soudy zcela důvodně neuvěřily obhajobě obviněného, kterou považovaly za zcela účelovou a nevěrohodnou. Veškeré důkazy pak jimi byly dostatečně pečlivě hodnoceny a není zde v konečném důsledku mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry žádný, natož extrémní rozpor.
21. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 1. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel