ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.163.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 163/2021-361
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 3. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných L. D. , nar. XY v XY, bytem XY, a M. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2018, sp. zn. 4 To 229/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 241/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. D. a M. S. odmítají .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2017, č. j. 70 T 241/2015-142, byli obviněni uznáni vinnými každý zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni podle §209 odst. 4 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Současně jim byl uložen každému podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí ve výroku konkretizovaných (jednalo se o mobilní telefony). Podle §228 odst. 1 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se uvedených zločinů dopustili obviněný L. D. jednáním popsaným v bodech 1. až 23. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný M. S. pak jednáním popsaným v bodech 9. až 23. téhož výroku, a to zjednodušeně řečeno tím, že v návaznosti na společnou domluvu, spočívající v plánu vylákat finanční částky od dále jmenovaných osob, s ujednáním, že si takto získané peněžní prostředky mezi sebe rozdělí, ve vzájemné součinnosti, v níž každý z obviněných vykonával předem dohodnuté činnosti, které ve svém souhrnu měly vést k uskutečnění uvedeného záměru, v době od dubna 2005 do března 2006 R. D. D., stíhaný samostatně, telefonicky prostřednictvím pevné linky kontaktoval poškozené, obvykle starší ženy, u kterých navodil dojem, že hovoří se svým příbuzným, synem, vnukem apod., a požádal je o půjčení finanční částky, jejíž vyzvednutí následně obstarávali mimo jiné obvinění L. D. a M. S. K předání částek v některých případech v konečném důsledku nedošlo (body 8., 10., 11., 12. a 17. výroku o vině), avšak ve většině útoků se tak stalo, čímž byla poškozeným způsobena škoda, a to obviněným L. D. ve výši 2 283 512 Kč a obviněným M. S. ve výši 1 624 512 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění odvoláními, která Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 11. 2018, č. j. 4 To 229/2018-227, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Lze doplnit, že soud prvního stupně již dříve ve věci obviněných L. D. a M. S. a dalšího obviněného J. D. rozhodl rozsudkem ze dne 7. 4. 2014, č. j. 70 T 99/2007-3543, který však byl zrušen k odvolání obviněných L. D. a M. S. unesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 To 220/2014-3594, poté rozsudkem ze dne 16. 12. 2014, č. j. 70 T 99/2007-3635, jenž byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2015, č. j. 4 To 191/2015-3716, a následně po vyloučení věci obou obviněných z původního řízení usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2015, č. j. 70 T 99/2007-3727, již shora uvedeným rozsudkem ze dne 28. 11. 2017 pod novou sp. zn. 70 T 241/2015.
5. Proti usnesení soudu druhého stupně ze dne 16. 11. 2018, č. j. 4 To 229/2018-227, podali oba obvinění prostřednictvím obhájců dovolání. Obviněný L. D. je opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se měl jednání, kladeného mu za vinu, dopustit, proto nemohl spáchat ani trestný čin. O jeho účasti na skutkovém ději chybí jakýkoli důkaz, k útokům se ani nedoznal, ač s ohledem na délku trestního řízení měl dostatek času uvědomit si závažnost případné trestné činnosti a učinit tak. Mělo být zohledněno specifikum romské kultury a jeho pachatelství mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo vyloučeno. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby.
6. Obviněný M. S. své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že nesprávné právní posouzení spočívá v existenci extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými zjištěními a dále v tom, že odvolací soud neaplikoval zásady presumpce neviny a in dubio pro reo. Dovozená skutková zjištění nemají oporu v provedených důkazech, resp. tyto důkazy, z nichž jsou zřejmé pochybnosti o jeho vině, byly hodnoceny v jeho neprospěch. Nebyl označen jako pachatel žádným z poškozených, nebyly provedeny stran všech útoků rekognice. Za stěžejní důkaz byly považovány odposlechy telekomunikačního provozu a výpisy o nich, přitom v jejich obsahu nebylo zmíněno jeho jméno a nedošlo ani ke ztotožnění jeho hlasu s volajícím. Současně nebylo zřejmé, že by užívané mobilní telefony měli u sebe právě obvinění, neboť jim byly opakovaně odcizeny. Samostatně stíhaný R. D. D. rovněž nebyl doposud za zmíněnou trestnou činnost odsouzen, rovněž nebyla prokázána činnost organizované skupiny. S ohledem na zásadu in dubio pro reo mělo být proto rozhodnuto v jeho prospěch. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby jej zprostil obžaloby.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k podaným dovoláním nebude vyjadřovat.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud rovněž shledal, že obviněný L. D. dne 20. 8. 2020 zemřel (viz úmrtní list na č. l. 356 tr. spisu), což však projednání jeho dovolání nebrání (§265p odst. 3 tr. ř.).
9. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Obvinění svá dovolání výslovně opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [resp. jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení].
10. Při přezkumu, zda taková vada (tedy zda došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení) nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, popřípadě dále upřesněn v jeho odůvodnění. Naopak se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
11. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obvinění napadli výlučně správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněných tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, resp. proti jejich procesnímu postupu, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], činit nelze. Vzhledem k tomu, že obvinění svou argumentací namítali také porušení zásady presumpce neviny a in dubio pro reo, je možné doplnit, že takové námitky taktéž nemohou naplňovat zvolený, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz závěry o procesní povaze takových námitek v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).
12. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
13. V daném případě však uvedené pochybení, vyžadující zásah Nejvyššího soudu, zjevně nenastalo. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny řádně provedené důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných (kteří sice skutečně popírali, že by se dopustili výše popsaných deliktů, což ovšem jejich vinu bez dalšího nevylučuje) byla vyvrácena především získanými odposlechy telekomunikačního provozu, kde je o celé trestné činnosti, zjevně páchané mimo jiné oběma obviněnými, a o dělení výnosů komunikováno, resp. souvisejícími údaji, zjištěnými ve vztahu k mobilním telefonům ve vlastnictví obviněných. Vedle toho byly zadokumentovány i bankovní transakce obviněných ve prospěch R. D. D. Soudy rovněž nepřehlédly, že po provedení posledního útoku byli v blízkosti místa činu oba obvinění zjištěni při kontrole jejich vozidla. Z učiněných závěrů rovněž jednoznačně vyplynulo, že se na celém jednání koordinovaně a plánovitě podílelo více osob (jedna osoba telefonicky oslovovala poškozené, v návaznosti na to další zajišťovaly převzetí peněz), přičemž pro posouzení jednání obviněných není rozhodné, zda všechny byly pro tuto svoji účast shledány vinnými a odsouzeny (§9 odst. 1 tr. ř.).
14. Na podkladě řádně provedeného dokazování tak byl spolehlivě zjištěn skutkový děj (což vyloučilo možnost aplikace zásady in dubio pro reo), jehož podstatou bylo vylákávání finančních prostředků od poškozených, starších osob, které byly uvedeny v omyl volajícím, vydávajícím se za jejich rodinné příslušníky. Následně po takovém hovoru a po vnitřní domluvě spolupachatelů do děje vstoupili obvinění, kteří zajistili převzetí peněz a poté jejich rozdělení. Dělo se tak 23 dílčími útoky, resp. v případě obviněného M. S. 15 útoky, které byly páchány kontinuálně po delší dobu, což vylučuje zneužití jejich mobilních telefonů, obviněnými dlouhodobě používanými, např. při zapůjčení nebo při odcizení.
15. Pokud jde tedy o skutkové závěry soudů obou stupňů, je nutné je označit za důvodné, logické a navazující na provedené důkazy, což značí nemožnost dovození jakéhokoli, natož extrémního, rozporu mezi nimi a na základě nich učiněnými právními závěry.
16. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněných neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,], stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud jejich dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
17. Obiter dictum je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 16. 11. 2018, avšak věc byla v konečném důsledku předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 15. 2. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel