ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.747.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 747/2021-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný N. F. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, sp. zn. 8 To 52/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 77/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2020, č. j. 46 T 77/2020-87, byl obviněný N. F., uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Dále byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to padělku řidičského průkazu.
2. Přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 26. 10. 2020 kolem 11:40 hodin v budově Magistrátu hl. města Prahy, na ulici XY na přepážce Odboru dopravních činností, oddělení registrace řidičů předložil jako pravý ukrajinský řidičský průkaz č. XY, znějící na jeho jméno a opatřený jeho fotografií, přičemž odborným vyjádřením bylo zjištěno, že se jedná o celkový padělek, a této skutečnosti si musel být vědom.
3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 8 To 52/2021-109, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jelikož nebyla naplněna subjektivní stránka posuzovaného přečinu, když si nebyl vědom toho, že na Magistrátu hl. města Prahy předkládá padělek řidičského průkazu. V době spáchání trestného činu mu bylo 18 let, sám si absolvování řidičského kurzu na Ukrajině nedomluvil a spoléhal na svého otce, který vše vyřizoval. Průběh získání řidičského průkazu byl nestandardní, ale tato nestandardnost neprokazuje, že by věděl, že takto získané řidičské oprávnění je padělkem. Jeho otec, a prostřednictvím jeho i on sám, byl ujištěn, že získá řidičský průkaz pravý, tedy vydaný a registrovaný k tomu zákonem určenými státními orgány. To, že mu byl průkaz zaslán poštou, neshledával podezřelým, neboť se v zákonných postupech na Ukrajině vůbec neorientuje a je mu známo, že celý systém na Ukrajině prostupuje korupce. Domníval se tedy, že pan „T.“ přes své známé vše vyřídí na příslušném úřadě. Závěry soudů o tom, že musel v době předložení řidičského průkazu na magistrátu, vědět o tom, že jde o padělek, tak podle obviněného zůstává pouhou spekulací vytvořenou na základě pravděpodobnosti.
5. Obviněný s ohledem na výše uvedené poukázal na princip presumpce neviny, který vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno, a existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo „in dubio pro reo“, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Obviněný uzavřel, že měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby.
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání nevyjádřilo.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
10. Dovolání obviněného je v podstatě založeno na jediné námitce spočívající v nedostatku zavinění, subjektivní stránky posuzovaného přečinu, resp. neprokázání úmyslu obviněného předložit padělanou listinu jako pravou a na ní navazující argumentaci prostřednictvím zásady in dubio pro reo. Takto formulovaná námitka je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je však zjevně neopodstatněná.
11. Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým stavem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
12. Soudy obou stupňů uvedená pravidla v projednávané věci respektovaly, neboť si pro své závěry o subjektivní stránce uvedeného trestného činu opatřily dostatek důkazů. V souladu se skutkovými závěry soudů jsou i jejich závěry hmotně právní, týkající se subjektivní stránky trestného činu. Ve vztahu k aplikovanému ustanovení §348 odst. 1 tr. zákoníku shledaly v jednání obviněného zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Současně je nutné doplnit, že subjektivní stránka byla popsána i v rámci skutkové věty rozsudku nalézacího soudu („…že se jedná o celkový padělek, přičemž této skutečnosti si musel být vědom.“).
13. Námitka nedostatku zavinění je námitkou, která byla již uplatněná v rámci odvolacího řízení. Touto námitkou se odvolací soud poměrně podrobně zabýval (odst. 9-11 usnesení odvolacího soudu) a také doplnil dokazování. Na podrobné odůvodnění odvolacího soudu je pak možné odkázat, když mu nelze nic zásadního vytknout. Odvolací soud po doplnění dokazování zprávou velvyslanectví Ukrajiny ke způsobu doručování osobních dokladů občanů, cestovním pasem obviněného a jeho doplňujícím výslechem dospěl k závěru, že zásadní vnitřní rozpory ve výpovědích obviněného i rozpor jeho tvrzení s listinnými důkazy, a to včetně důkazů předložených samotným obviněným (které odvolací soud podrobně rozebral) jednoznačně prokazují, že obviněný si byl vědom toho, že potvrzení i řidičský průkaz, který předkládal, jsou padělkem, neboť žádné závěrečné zkoušky na území Ukrajiny dne 22. 9. 2020 neabsolvoval (svou neúčast na výuce po 28. 8. 2020 obviněný sám doznal) a také se neúčastnil, s výjimkou údajných 9 jízd, další výuky v období od 21. 6. až do 21. 9. 2020, natož aby absolvoval lékařskou prohlídku dne 10. 6. 2020. Je nutné také poukázat na zprávu velvyslanectví Ukrajiny, ze které vyplývá, že řidičský průkaz (případně i další doklady totožnosti) si musí žadatel vyzvednout osobně a převzetí dokladů podepsat a prokázat se cestovním pasem. Obviněný si musel být tohoto zákonného postupu vědom, když mu byl na Ukrajině již vydáván nejen doklad totožnosti, ale též cestovní pas, a měl tak s osobním převzetím dokladů na rodné Ukrajině osobní zkušenost. Je tedy možné souhlasit s názorem soudů, že obviněný se vytýkaného přečinu dopustil minimálně v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, neboť věděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn, tedy srozuměn s tím, že předkládá padělek veřejné listiny v úmyslu užít jej jako pravý.
14. Jen na okraj je možné zmínit, že obviněný zpochybňuje také dodržení zásady in dubio pro reo, přičemž, jak již bylo uvedeno výše, pochybnosti spatřuje toliko na základě vlastního hodnocení důkazů a vlastní verze ohledně jeho zavinění. K naplnění této zásady považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout již ustálenou rozhodovací praxi, dle které odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného by tedy ani v případě, že by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačovalo pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Tato zásada se tedy vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak vyžaduje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly. Naopak soudy vzaly z provedených důkazů správně za prokázané, že se obviněný dopustil trestné činnosti tak, jak je popsána ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku.
15. Námitka uvedená v dovolání obviněného sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, avšak je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.