ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1258.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 1258/2020-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 dovolání obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 282/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 96/2020, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 282/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 2 T 96/2020, byl obviněný M. H. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2 . Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, který je zaměřil do výroku o trestu, a státní zástupce, který je podal v neprospěch obviněného a brojil proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 282/2020, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného M. H. uznal vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za což jej podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný dopustil zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že dne 1. 5. 2020 v době kolem půl druhé odpoledne v hypermarketu Globus v XY, na adrese XY, vzal z regálu lahev alkoholického nápoje Johnnie Walker Red Label o objemu 200 ml a hodnotě 159,90 Kč, kterou si ukryl do kapsy a záměrně prošel kolem pokladen, aniž by za zboží zaplatil, čímž společnosti Globus ČR, v. o. s., IČ 63473291, se sídlem Kostelecká 822, Praha, způsobil škodu ve výši 159,90 Kč,
a tohoto jednání se dopustil v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (69/2020 Sb.) na území České republiky na 30 dní vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-2, který byl následně dne 9. 4. 2020 prodloužen usnesením vlády České republiky č. 396 (156/2020 Sb.) do 30. 4. 2020 a dne 30. 4. 2020 prodloužen usnesením vlády České republiky č. 485 (219/2020 Sb.) do 17. 5. 2020, a ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 T 48/2020-27, v právní moci dne 6. 3. 2020, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který do dne rozhodnutí odvolacího soudu nevykonal.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 282/2020, podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5 . Obviněný nesouhlasil s přístupem odvolacího soudu, který podle jeho názoru dynamicky se vyvíjející a bezprecedentní situaci související s vývojem pandemické situace a reakcí státu na tuto situaci posoudil ryze formálně. Odvolací soud uvedl, že obviněný spáchal trestný čin v době, kterou lze označit za událost vážně ohrožující život a zdraví, avšak pro takový závěr neměl žádný podklad, ani nevedl dokazování, které by tento stav prokázalo. Zmínil, že dne 1. 5. 2020, v době vyhlášeného nouzového stavu, kdy se dopustil trestné činnosti, byl denní počet osob nově nakažených onemocněním COVID-19 v celkovém počtu 55 osob na území České republiky. Dne 6. 8. 2020, kdy odvolací soud rozhodoval, byl denní počet nově nakažených osob již 215 a nouzový stav přesto vyhlášen nebyl. Jednalo se o trend, kdy denní přírůstky nově nakažených podstatně převyšovaly čísla nově nakažených po dobu nařízeného nouzového stavu. Jak následně ukázal vývoj situace, bez vyhlášení nouzového stavu byla pandemie onemocnění COVID-19 řešena i za situace, kdy denní počet nově nakažených osob byl v počtech přesahující tisíc nově nakažených denně. Odvolací soud měl podle obviněného hodnotit, zda objektivně panovala situace vážně ohrožující život a zdraví, nikoli pouze takový stav brát za prokázaný z nařízení nouzového stavu. Odvolací soud sám argumentoval spíše atmosférou strachu, nežli skutečným ohrožením společnosti. Obviněný měl za to, že za takové situace nelze naplnění kvalifikované skutkové podstaty dovodit. Nelze argumentovat ani zatížením záchranných a represivních složek, když nebylo prokázáno, že by k tomuto zatížení skutečně došlo nebo mohlo dojít. Podotkl, že denní nárůst spočíval v 55 nakažených osobách, které jednoznačně všechny nebyly v XY. Podle obviněného může být vyhlášený nouzový stav posuzován jako událost vážně ohrožující zdraví lidí teprve tehdy, kdy již prokazatelně k takovému následku došlo, nikoli ve chvíli, kdy je obava, že k němu dojít může, a pro ten případ by se měla celá výkonná moc soustředit na případný zásah. Jak z dokazování u nalézacího soudu vyplynulo, nouzový stav byl vyhlášen a především prodloužen především pro snadnější nákup ochranného materiálu a jako příprava na hrozící epidemii.
6. Obviněný měl za to, že – na rozdíl od odvolacího soudu – se nalézací soud podrobně zabýval otázkou, zda skutečně byly splněny podmínky situace vážně ohrožující život a zdraví osob v době, kdy byl spáchán trestný čin, a na jejím základě správně přistoupil k teologickému výkladu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud však rozhodnutí nalézacího soudu zrušil, aniž by se faktickým stavem zabýval, a rozhodl tak na základě jazykového výkladu. Absentuje-li relevantní judikatura, měl soud věnovat větší prostor výkladové metodě, přičemž podle obviněného jazykový výklad předmětného ustanovení není v daném případě vhodný. V tomto směru připomněl názor nalézacího soudu vyjádřený v bodech 14. až 19. odůvodnění jeho rozsudku. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, v němž Ústavní soud uzavřel, že jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.) a že mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity. V souvislosti s výkladem označeného ustanovení dále odkázal i na závěry Ústavního soudu uvedené ve stanovisku ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96-1.
7 . Podle obviněného se měl odvolací soud zabývat i společenskou škodlivostí, která není vyšší než u krádeže spáchané mimo nouzový stav. Konstatoval, že krádež dopadala na dobře zásobený supermarket a odcizenou věcí byl alkohol, který se téměř za žádné situace nemůže stát věcí nezbytnou pro řešení krizové situace. Vyjádřil přesvědčení, že §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku by mohl být aplikován pouze v případech, týkala-li by se krádež ochranných nebo dezinfekčních pomůcek nutných pro naplnění podmínek nouzového stavu.
8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 282/2020 (návrh na další procesní postup neučinil).
9 . Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně poznamenal, že uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu námitky dovolatele odpovídají s výjimkou výtky, že odvolací soud nevedl žádné dokazování ohledně naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když taková výtka je procesního charakteru. Nadto podle státního zástupce není z věcného hlediska důvodná, neboť o existenci nouzového stavu jako takového v rovině skutkové nebyla v řízení žádná pochybnost, spor panoval toliko ohledně právního posouzení tohoto stavu pro zjištěnou trestnou činnost. Státní zástupce se neztotožnil s námitkou obviněného, že jím spáchaná krádež v době vyhlášeného nouzového stavu nenaplnila též znak spáchání činu „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. Připomněl, že na spáchání trestného činu za určité situace (krizová situace, živelná pohroma, jiná nebezpečná událost) nebo na určitém území (kde byla v době činu prováděna nebo již provedena evakuace osob a majetku) pamatuje především přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku. Za podstatné však považoval, že spáchání trestného činu na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, nebo za stavu ohrožení státu, za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, je u některých trestných činů přímo znakem základní skutkové podstaty nebo dokonce okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. V takových případech už nelze pachateli přičítat i přitěžující okolnost podle §42 písm. j) tr. zákoníku. Aktuální celosvětová pandemie koronaviru plošně se dotýkající mimo jiné celého území České republiky a představující hrozbu epidemie v celé republice je podle jeho názoru podřaditelná pod znak „jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, který je pak stěžejním předpokladem pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Konstatoval, že na takovém závěru nic nemění ani ta skutečnost, že nouzový stav vyhlášený v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky v rámci znaku „za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný posádek nebo majetek“ explicitně vyjádřen není. Z hlediska formy totiž není aplikování předmětných kvalifikovaných skutkových podstat na vyhlášení nouzového stavu nijak navázáno a podmínkou aplikace je výlučně vlastní existence takto závažné krizové situace. Z hlediska systematického výkladu poukázal na ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, jehož čl. 5 upravuje, kdy může vláda vyhlásit nouzový stav, přičemž tyto podmínky se obsahově překrývají s citovanou okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Podmínka pro vyhlášení nouzového stavu je nastavena dokonce přísněji, neboť je možné jej vyhlásit až tehdy, pokud k události ohrožující život nebo zdraví lidí dochází ve značném rozsahu. Státní zástupce měl za to, že musí-li ohrožující situace nutná k vyhlášení nouzového stavu existovat ve značném rozsahu, tím spíše lze takovou situaci považovat za událost naplňující znak uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Oproti tomu samotná přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku zřetelně vystihuje situace méně závažné, a není tak podle jeho názoru způsobilá náležitě vyjádřit takovou míru ohrožení, která reálně nastala v souvislosti s šířením nemoci COVID-19 a vedla právě k nutnosti vyhlásit nouzový stav.
10. K názoru dovolatele, že nouzový stav měl sloužit pouze ke snadnějšímu opatření ochranných pomůcek, uvedl, že nouzový stav zřetelně směřoval k širšímu omezení práv a svobod s tím cílem, aby na jeho základě přijatá opatření jednak přispěla ke zpomalení šíření tohoto onemocnění, jednak zajistila dostupnost lékařské péče a zabránila kolapsu zdravotního systému. Pro aplikaci této skutkové podstaty přitom není podstatný například stav dostupnosti věcí, kterých se pachatel zmocňuje, jejich charakter, množství a hodnota, způsob spáchání skutku, a podobně. Podle státního zástupce je podstatné, že k odcizení takových věcí dojde za situace objektivně ohrožující zdraví a životy lidí. Vyšší závažnost pachatelova jednání je totiž odůvodněna již tím, že celá společnost čelí hrozbě a v dané době je tak potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této hrozby. Závažnost jednání pachatele takové trestné činnosti tedy spočívá v celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje soustředit na zcela jinou oblast. V dané souvislosti státní zástupce připomněl, že v důsledku šíření onemocnění COVID-19 došlo k omezení osobnostních práv a svobod všech občanů a že činnost odpovědných složek byla zaměřena navíc na potřebu kontroly dodržování vládních nařízení, byly na ně proto kladeny mnohem vyšší nároky, a například policisté, kteří řešili krádeže pachatelů, nutně chyběli při činnostech souvisejících s kontrolou dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. Konstatoval, že podstata vyšší míry závažnosti stíhaného protiprávního jednání se tedy odvíjela mj. od zneužití strachu běžných obyvatel, kteří svou pozornost zaměřili na ochranu zdraví a dodržování nařízených opatření, a naopak menší ostražitost v porovnání s tím věnovali zabezpečení svého majetku. Současně pak byla vysoká závažnost takového jednání odůvodněna nebezpečným zatěžováním systému, který by se měl v nouzovém režimu v maximální možné míře soustředit právě na odstraňování krizových situací a nikoli na řešení (byť jindy bagatelní) trestné činnosti. Státní zástupce uzavřel, že dovolatel nepochybně situace vyvolané pandemií koronaviru zneužil a jako osoba opakovaně páchající trestnou činnost a navíc speciální recidivista se dopustil zavrženíhodného jednání, které bylo po právu posouzeno jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
11 . Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
12 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
13 . Nejvyšší soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z označeného důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14 . V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Námitky obviněného lze pod tento důvod dovolání podřadit.
15. Z hlediska napadeného rozhodnutí, uplatněného důvodu dovolání a obsahu dovolání obviněného je relevantní otázka, zda obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
16. V obecné rovině je vhodné připomenut, že přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, spáchá zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se obviněný zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí.
17. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění odvolacího soudu v tom, že dne 1. 5. 2020 v odpoledních hodinách v hypermarketu Globus v XY vzal z regálu lahev alkoholického nápoje Johnnie Walker Red Label o objemu 200 ml v hodnotě 159,90 Kč, kterou si ukryl do kapsy a záměrně prošel kolem pokladen, aniž by za zboží zaplatil, a tohoto jednání se dopustil v době, kdy byl usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (69/2020 Sb.) na území České republiky na 30 dní vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-2, který byl následně dne 9. 4. 2020 prodloužen usnesením vlády České republiky č. 396 (156/2020 Sb.) do 30. 4. 2020 a dne 30. 4. 2020 prodloužen usnesením vlády České republiky č. 485 (219/2020 Sb.) do 17. 5. 2020, a ačkoliv byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 T 48/2020-27, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací, který do dne rozhodnutí odvolacího soudu nevykonal.
18. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, který jednání obviněného kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spatřoval v jednání obviněného označený zločin. V této souvislosti připomněl, že obviněný se činu vykazujícího znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku dopustil v době, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav a obviněný si byl vědom, za jakého stavu se jednání dopouští. Měl na sobě roušku, v K-centru byl poučen o tom, že je třeba ji nosit, a nastalou situací se stále zabývaly všechny sdělovací prostředky. Situaci, v jaké se Česká republika nacházela, bylo třeba podle odvolacího soudu označit za událost vážně ohrožující život a zdraví lidí. Pandemie COVID-19 představuje plošné riziko pro zdraví a životy obyvatel, přičemž život obyvatel byl nemocí COVID-19 ovlivněn v takové míře, že si obviněný musel být situace vědom a při páchání trestné činnosti s tím srozuměn. Odvolací soud akcentoval, že se jednání dopustil v napjaté době, která se promítla i do atmosféry v obchodech, kdy nakupující museli mít roušky, vyžadovalo se, aby od sebe udržovali odstupy 2 m, používali ochranné rukavice a desinfekci. Nakupující i obsluha prodejen byli plně zaměstnáni těmito opatřeními, přičemž panovala i atmosféra nervozity a u mnoha lidí pocit strachu z nemoci. Odvolací soud vyjádřil názor, že kvalifikovaná skutková podstata zde reflektuje, že je třeba zvýšeně vyžadovat ochranu zájmů chráněných trestními předpisy nad míru odpovídající běžnému životu v případech, kdy je život a zdraví lidí ohroženo mimořádnými situacemi, mezi něž lze počítat i zvýšenou hrozbu viru SARS-CoV-2 a prakticky celosvětovou pandemii nemoci COVID-19. Po stránce objektivní i subjektivní proto obviněný naplnil znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 11.–13. napadeného rozsudku odvolacího soudu).
19. S odvolacím soudem nutno souhlasit, že „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 1. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno také dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
20. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, jak ostatně opodstatněně namítá i dovolatel, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu).
21. V trestní věci dovolatele ovšem ani soud prvního stupně a ani odvolací soud nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu a odvolací soud, který změnil právní kvalifikaci skutku, neuvedl, v čem se tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Odvolací soud argumentoval, jak již bylo uvedeno (viz bod 18. tohoto usnesení Nejvyššího soudu), že se obviněný „jednání dopustil v napjaté době, která se promítla do atmosféry v obchodech, kdy nakupující museli mít roušky, vyžadovaly se odstupy 2 m, používali ochranné rukavice a desinfekci. Nakupující i obsluha prodejen byli plně zaměstnáni těmito opatřeními, přičemž panovala i atmosféra nervozity a u mnoha lidí pocit strachu z nemoci“. Takovou argumentaci však nelze označit za relevantní.
22. Není pochyb o tom, že obviněný se inkriminovaného jednání dopustil v prostorách hypermaketu Globus, kde odcizil běžně dostupné zboží – lahev alkoholického nápoje, byl po celou dobu monitorován bezpečnostní kamerou a po projití kolem pokladen bez problémů zadržen pracovníkem ostrahy, jemuž lahev alkoholu v nepoškozeném stavu vydal, a zboží bylo vráceno do prodeje. Napjatá doba, atmosféra a omezení popisovaná odvolacím soudem přijatá skutečně coby důsledek „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ se při spáchání činu nijak konkrétně ve prospěch obviněného neprojevila, neusnadnila jeho spáchání. Odvolací soud neuvedl žádnou okolnost, která by dokládala též věcnou souvislost mezi spáchaným jednáním obviněného a zmiňovanou „událostí“.
23. Z uvedených skutečností vyplývá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím je odsuzující rozsudek odvolacího soudu zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 282/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o podaných odvoláních znovu rozhodl. V dalším řízení je označený soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu