ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.138.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 138/2021-446
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání obviněného R. Ž. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 48/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 11 T 48/2019, byl obviněný R. Ž. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Za to byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §48 odst. 4 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení žil řádný život a uhradil poškozené J. K., nar. XY, způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 58 327 Kč a poškozené J. K. částku 124 205 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená J. K. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněného odvolání směřující do výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. byl obviněný podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku nově odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 11 T 48/2019, podal obviněný R. Ž. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná, neboť spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V důsledku uvedených vad podle něj došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
4. Vytkl, že soudy nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Podle jeho mínění měl být uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Zdůraznil, že poškozené J. K. nezpůsobil těžkou újmu na zdraví, nedopustil se těžkého ublížení na zdraví, tj. nezpůsobil úzkostnou depresivní poruchu, situačně podmíněnou, která si měla vyžádat léčení antidepresivy po dobu 3 měsíců. Závěr o delší dobu trvající poruše zdraví [§122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku] z provedených důkazů nevyplývá. Nalézací soud zjistil skutkový stav, který je v extrémním rozporu s důkazy, které v řízení provedl, zejména se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaným znalkyní MUDr. Zdeňkou Staškovou. Z tohoto znaleckého posudku je zřejmé, že se u poškozené nerozvinula posttraumatická stresová porucha, která by mohla být způsobilá k právní kvalifikaci závažné újmy na zdraví. Úvaha o těžkém ublížení na zdraví je založena na subjektivním tvrzení poškozené, že brala tři měsíce antidepresiva. Soud se nezabýval skutečnými dopady psychických obtíží na život poškozené, obvyklou dobou léčení a objektivně stanovenou diagnózou. Dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na legitimní očekávání, aby soudy rozhodovaly obdobně v podobných případech. Skutkově podobnou kauzou se zabýval Okresní soud ve Frýdku-Místku (viz sp. zn. 3 T 86/2018) a v návaznosti na to i Krajský soud v Ostravě (viz sp. zn. 4 To 70/2020). Zde oba soudy velmi podrobně posuzovaly podobné jednání, zejména se zabývaly otázkou rozvinutí či nerozvinutí posttraumatické stresové poruchy u dvou poškozených. Z procesní opatrnosti proto navrhl, aby si dovolací soud uvedený spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku vyžádal. Protože měl za to, že jeho dovolání je důvodné a že dovolací soud by měl obě napadená rozhodnutí zrušit, navrhl, aby v rámci nového projednání věci bylo dokazování doplněno o znalecký posudek z oboru psychologie a o revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, s výhradou dalších důkazů.
5. Obviněný ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 11 T 48/2019, v celém rozsahu zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265 l tr. ř. a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že nejprve je třeba se zabývat přípustností dovolání obviněného. Připomněla, že podle §265a tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se pak podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí mj. rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, případně ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Jestliže však bylo odvolání podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Podle protokolu o hlavním líčení soudu prvního stupně se obviněný po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku výslovně vzdal práva na odvolání i za osoby oprávněné podle §247/2 tr. ř. podat odvolání v jeho prospěch, státní zástupce podal u hlavního líčení odvolání v neprospěch obžalovaného proti výroku o uložení podmíněného trestu. Písemné odůvodnění odvolání směřovalo rovněž pouze do výroku o trestu. Obviněný odvolání nepodal, jak ostatně deklaroval u nalézacího soudu, kdy se svého práva vzdal, a k podanému odvolání státního zástupce zaslal prostřednictvím svého obhájce písemné vyjádření. Státní zástupkyně v této souvislosti poznamenala, že odvolací řízení spočívá podle §254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen tyto oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Takovým oddělitelným výrokem je např. i výrok o trestu. Jiné než napadené výroky pak odvolací soud zkoumá pouze, pokud mají vytýkané vady svůj původ i v nich, což se podle názoru státní zástupkyně v daném případě nestalo, neboť ve věci bylo podáno pouze odvolání státního zástupce, které směřovalo do výroku o trestu. Současně nebyl dán důvod k postupu podle §254 odst. 2 tr. ř. (jak ostatně konstatoval i odvolací soud v bodu. 8 jeho rozhodnutí). Odvolací soud tedy přezkoumal výhradně výrok o trestu a obviněný mohl následně uplatnit pouze námitky proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Obviněný však v této věci neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani žádný jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu.
7. Státní zástupkyně tedy konstatovala, že pokud námitky obviněného směřovaly proti výroku o vině, ač rozsudek soudu prvního stupně v tomto směru nenapadl ani obviněný, ani státní zástupce, nutno považovat dovolání za nepřípustné. Proto se také nevyjadřovala k námitkám, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které směřoval pouze proti výroku o vině. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání [které podal obviněný jako oprávněná osoba podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., které bylo podáno prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř. a ve lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1 tr. ř.] nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání obviněného podle §265a tr. ř., přičemž shledal, že dovolání přípustné není.
9. Dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle §265a odst. 3, 4 tr. ř.); dovolatel pak může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
10. Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (eventuálně chybějící výrok o náhradě škody) apod.
11. V těchto souvislostech nelze pominout, že zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících ustanoveních odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě evidentně nešlo. Podmínky pro aplikaci §254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, poněvadž odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, a nebyly splněny ani podmínky pro použití §254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky; vada této povahy však zjištěna nebyla.
12. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě
,
sp. zn. 11 T 48/2019
,
vyplývá, že proti rozsudku soudu prvního stupně, a to v neprospěch obviněného a výlučně proti výroku o trestu, podala odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, která shledávala uložený trest nepřiměřeně mírným (č. l. 334 ve spojení s č. l. 344). Obviněný odvolání nepodal. V závěru hlavního líčení po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku naopak uvedl, že se práva odvolání vzdává, a to i za osoby oprávněné podle §247 odst. 2 tr. ř. podat odvolání v jeho prospěch (č. l. 334). Jestliže tedy bylo odvolání podáno pouze státní zástupkyní a proti oddělitelnému výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost toliko tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (viz str. 4 rozsudku odvolacího soudu), aniž byl přitom s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání státní zástupkyně v konkrétním případě povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný mohl proto podat dovolání jen proti výroku o trestu.
13. Obviněný však uplatnil v dovolání výlučně výhrady proti výroku o vině, byť v úvodu mimořádného opravného prostředku deklaroval, že dovolání podává do všech výroků obou napadených rozhodnutí. Jestliže se domníval, že právní kvalifikace skutku též jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku je nesprávná, měl tyto skutečnosti namítat v odvolacím řízení. Pochybil, když takovou domnělou nesprávnost namítl až v řízení o dovolání. Dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a nebyl povinen přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., není přípustné. Názor, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen, přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, odpovídá i ustálené soudní praxi (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004 aj.). Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání, jako specifického mimořádného opravného prostředku (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).
14. Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud, že dovolání je z důvodů shora uvedených nepřípustné, proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth