ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.541.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 541/2021-1115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovolání obviněného S. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 6 To 40/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 66/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 11 T 66/2017, byl obviněný S. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku a pod bodem 2. přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za ty byl podle §354 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby [§226 písm. b) tr. ř.] a o nárocích poškozených na náhradu škody (podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě a poškozená R. K. Č. Obviněný napadl všechny výroky rozsudku, státní zástupce brojil v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a výroku, kterým byl obviněný zproštěn obžaloby, poškozená směřovala odvolání proti výroku o náhradě škody. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 6 To 40/2020, byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného a poškozené R. K. Č. podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině pod bodem 1., ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody týkajících se poškozené R. K. Č. a poškozené Š. S.. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku, za což byl při nezměněném výroku o vině pod bodem 2. i za přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen podle §354 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. V dalším bylo nově rozhodnuto o nárocích poškozených R. K. Č. a Š. S. na náhradu škody (podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř.). V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tř. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obviněný přečinů nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku [ad bod 1. výroku o vině] a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [ad bod 2. výroku o vině] dopustil tím, že:
1.
v období od září roku 2016 do 31. 12. 2016 zasílal v denních i pozdních nočních hodinách své bývalé manželce R. K. Č., se kterou je již rozveden od 16. 11. 2015, minimálně v 50 případech SMS zprávy ze svého mobilního telefonu na její mobilní telefon, které obsahovaly slova ve znění „Boží soud přijde“, „stihne tě trest, to si piš“, „Ke jmeninám jen zdraví, štěstí si takový člověk nezaslouží, ale já tě budu provázet jako noční můra, ale zdraví budeš potřebovat!“, „Ty určitě chápeš, wat so gou, to teprve začíná“, „Můžeš ublížit každému, ale věř tomu, že tobě může ublížit každý, za to, co jsi mi provedla, ty lhářko, teprve přijdou ty extrasystoly, to mi věř.“, na které poškozená zčásti odepisovala a opakovaně mu sdělila, ať jí již nepíše, na což však nereagoval, rovněž v uvedeném období zjevně z důvodu žárlivosti kontaktoval telefonicky v několika případech jejich společné syny AAAAA (pseudonym), ročník XY, a BBBBB, ročník XY, a požadoval po nich informace o pohybu jejich matky, co dělá, v kolik končí v práci, aby se podívali do pracovního diáře matky k zjištění jejích zákazníků a také, aby jeden ze synů ofotil číslo SIM karty matčina mobilního telefonu, když bude matka ve sprše, což však syn nakonec neučinil, dále dne 28. 10. 2016 osobně sledoval poškozenou, když se bavila na večírku v restauraci F., která se nachází v blízkosti jejího trvalého bydliště, přičemž v této době se měl však nacházet ve městě XY a v místě bydliště jeho matky pečovat o své dva syny, které měl na víkend svěřeny, dále dne 5. 11. 2016 kolem 00:00 hodin přijel nečekaně do domu poškozené, které sdělil, že jel zrovna kolem ohledně pracovních záležitostí a že do rána v domě přespí, přičemž v té době měl stále v místě bydliště poškozené trvalý pobyt a také disponoval klíči od domu, které mu byly poškozenou ponechány pro snazší kontakt s dětmi, čímž v poškozené s ohledem na obsah SMS zpráv, telefonický nátlak na společné syny a sledování její osoby vzbudil důvodnou obavu o její život a zdraví,
2.
dne 11. 1. 2017 v blíže neurčené době, minimálně však od 03:30 hodin do 07:50 hodin, na ulici XY v Ostravě-XY, v úmyslu způsobit škodu, nejprve opatřeným žebříkem vystoupal na kovový balkón v 1. nadzemním podlaží objektu garáží, poté si žebřík vytáhl na balkón a vystoupal po něm na střechu garáží a po střeše garáží pokračoval k přilehlým venkovním nebytovým prostorům, kde odstranil venkovní ventilační mřížku větracího mechanismu kadeřnictví T., které provozuje jeho bývalá manželka R. K. Č., pak odstranil násilným způsobem vnitřní ventilační mřížku, přes kterou doposud nezjištěným akcelerantem, mimo jiné napuštěným v rukavici, kterou vhodil dovnitř, za pomocí iniciace sirek, které byly nalezeny na místě události, zapálil prostory kadeřnictví T. a odešel neznámo kam, kdy vlivem požáru došlo k poškození vybavení kadeřnictví a prasknutí vodovodního řadu, a následkem takto prasklého vodovodního řadu došlo k vytopení dalších nebytových prostor objektu, čímž způsobil poškozené R. K. Č., IČ XY, škodu ve výši 62 802 Kč, poškozené M. H., IČ XY, škodu ve výši 9 000 Kč, poškozené D. K., IČ: XY, škodu ve výši 32 300 Kč, poškozené H. B. D., IČ: XY, škodu ve výši 14 350 Kč, poškozené Š. S., IČ: XY, škodu ve výši 8 000 Kč, poškozené R. T., IČ: XY, škodu ve výši 5 000 Kč, a poškozené společnosti Družstvo pro výstavbu a správu garáží Ostrava-Poruba, IČ 41033558, škodu ve výši 276 800 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 6 To 40/2020, podal obviněný S. K. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání ze dne 24. 11. 2020, které bylo z iniciativy dovolacího soudu prostřednictvím soudu prvního stupně postupem podle §265h odst. 1 tr. ř. doplněno podáním ze dne 4. 5. 2021. Obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem 1. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že tento skutek není trestným činem. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že v případě tohoto skutku došlo k vadám řízení, které mají charakter porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
5. Vytkl, že odvolací soud zpřísnil výrok o vině pod bodem 1., a to k jeho odvolání (státní zástupce proti tomuto výroku odvolání nepodával). Zatímco nalézací soud konstatoval, že obviněný u poškozené vyvolal obavy o její zdraví, odvolací soud uvedl, že v ní vzbudil důvodnou obavu i o její život. Dále měl za to, že jeho jednání neodpovídá trestněprávní kvalifikaci, neboť většina SMS z rozhodného období je běžného obsahu, týká se zejména informací ohledně dětí. Zopakoval svou odvolací argumentaci, podle níž jsou on a poškozená bývalí manželé, kteří spolu mají dvě nezletilé děti, nejsou tudíž cizími lidmi, a přesto, že byli rozvedeni, po rozvodu spolu určitý čas žili. 50 SMS za půl roku odpovídá 8 SMS měsíčně, tj. cca 2 zprávám za týden, nejde tedy o žádnou nepřiměřeně frekventovanou komunikaci. Kromě toho se jednalo o komunikaci vzájemnou, nikoliv jednostrannou. Jeho SMS nesou znaky podrážděnosti a zlosti (byl přesvědčen, že se poškozená stýkala s jiným mužem, což v situaci vzájemného sbližování vnímal jako zradu), nikoliv však vyhrožování. K tomu, aby mohlo být obtěžování kvalifikováno jako trestný čin, je zapotřebí, aby předmětná sdělení byla způsobilá vyvolat v obtěžovaném člověku důvodnou obavu o život či zdraví (ať už jeho nebo osob blízkých), anebo obavu z jiné vážné újmy. Nemá-li obtěžování takovou kvalitu, jde „pouze“ o obtěžování, které jistě může být nepříjemné, dokonce i znechucující, ne ale nebezpečné. Při hodnocení, zda ono „vyhrožování“ může vyvolat v adresátovi sdělení kvalifikovanou obavu, nutno přihlédnout jednak ke vztahům či dřívějším vztahům „obtěžovatele“ a poškozeného, jednak k povahovým vlastnostem pisatele a ke zkušenostem obtěžovaného. V posuzovaném případě obviněný poškozenou nikdy fyzicky nenapadl, neublížil ani dětem či jiné osobě. Slovně proto v poškozené nemohl vzbudit důvodnou obavu o její život či zdraví nebo o život či zdraví společných dětí. Posuzovaná SMS komunikace je charakterizována množstvím výčitek a je plná ukřivděnosti, nikoliv nebezpečných výhrůžek. Poznámky o Božím soudu či Božím trestu rozhodně nelze považovat za nebezpečné vyhrožování způsobilé vyvolávat obavy o život a zdraví (dokonce dětí), anebo vyvolat obavy z hrozící jiné velké újmy. Předmětná SMS komunikace neobsahuje ani žádné hrubosti, vulgarity, nadávky, či expresívní výrazy, s výjimkou jediného slova ve zprávě z 20. 11. 2016, kde je uvedeno označení „čubka“. Obviněný proto tuto komunikaci nepovažoval za nadměrné obtěžování či pronásledování. Stejně ani jediná návštěva v bytě poškozené přes noc, kterou mu neodepřela, či jediný případ pozorování poškozené oknem restaurace a opatřování si informací o časovém programu poškozené nemají charakter vyhrožování ani ohrožování na životě a zdraví. Poškozená své tvrzené obavy z hrozící újmy evidentně přeháněla, což vyplynulo i z toho, že jí tvrzené následky v psychické oblasti, označované jako posttraumatická stresová porucha, znalec z oboru psychiatrie jednoznačně odmítl. Ostatně poškozená ani žádné trauma, na které by mohla reagovat posttraumatickou stresovou poruchou, neutrpěla.
6. Závěr, že obviněný v poškozené svými SMS vzbudil důvodné obavy o její zdraví a život, není v rozsudku odůvodněn. Vůči nikomu se v minulosti obviněný nedopustil násilného jednání, takovou zkušenost nemá ani poškozená a újma na zdraví či na životě způsobená z jeho strany nepadá v úvahu (mj. i pro jeho výšku pod 160 cm a subtilní fyzickou konstituci). Podle znaleckého posudku z oboru psychologie byla u poškozené shledána určitá labilita psychiky, poškozená je snadno zranitelná, navenek snadno manipulovatelná, ve skutečnosti nepoddajná. Nicméně ani z tohoto posudku neplyne, že by trpěla bludy a že by z citovaných SMS měla vyrozumět, že jí ze strany dovolatele hrozí násilí, újma na zdraví, případně smrt. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že opakováním se rozumí více než 10 pokusů o kontakt, trvajícím obdobím pak minimálně doba čtyř týdnů. Takové hodnocení může být užito u osob vzájemně cizích, nikoliv u rodičů společných nezletilých dětí. Kromě toho v daném případě není popsáno žádných 10 a více pokusů o kontakt. Pokus o osobní kontakt je popsán pouze dvakrát, a sice sledování poškozené v restauraci (bez uvedení data) a nečekaná návštěva dne 5. 11. 2016 za účelem přespání, proti kterému poškozená uvedeného dne nic nenamítala. Obviněný tak uzavřel, že popsané jednání neodpovídá užité trestněprávní kvalifikaci.
7. Pokud jde o skutek pod bodem 2., již v odvolacím řízení namítal obviněný závažné procesní vady mající za následek nesprávné skutkové zjištění a nesprávný závěr o vině. Ten je postaven na jediném důkazu, a to identifikaci obviněného svědkyní L. K. v rámci rekognice. Svědkyně obviněného označila jako osobu, kterou zahlédla v noci 11. 1. 2017 mezi 3:30 a 4:00 z okna svého bytu a která se pohybovala na střeše protějšího domu. Přitom se jednalo o osobu jí neznámou. Obviněný poukázal na to, že rekognice byla provedena nezákonným způsobem a že jiné údaje touto svědkyní uváděné při jejím výslechu byly nepravdivé. Zejména se jednalo o vzdálenost obou objektů a o skutečnost, že střecha protějšího domu nebyla osvětlena pouličním osvětlením, jak svědkyně tvrdila. Za tím účelem navrhoval ohledání na místě samém, návrhu však nebylo vyhověno. Odvolací soud se s těmito námitkami nikterak nevypořádal, v rámci odvolacího řízení sám žádné důkazy neprováděl. Obviněný svou odvolací argumentaci zopakoval. Zdůraznil, že svědkyně nemohla bezpečně rozpoznat obličejové rysy osoby nacházející se uprostřed noci na střeše garáží, navíc osoby jí neznámé, jejíž tvář viděla na vzdálenost 14 metrů ve tmě po dobu 5 sekund, když nedokázala precizně popsat žebřík, po němž ona osoba sestupovala. Dále obviněný poukázal na fotodokumentaci z rekognice svědkyně in natura, při níž byl postaven do řady s dalšími třemi muži, z nichž dva měli výrazný knír, případně plnovous, oholenou tvář měl kromě obviněného pouze jediný z figurantů. Tím, že nebyl postaven mezi několik osob podobného vzhledu, došlo k závažné vadě při provádění tohoto neopakovatelného úkonu, kterou již nelze napravit. K výsledkům rekognice proto nelze přihlížet. Podle obviněného policie neprovedla ohledání místa, nepořídila nákres situace, fotodokumentaci exteriéru, nezměřila vzdálenosti atd. Pokud by místo bylo zdokumentováno, bylo by zjištěno, že vzdálenosti uváděné svědkyní L. K. vůbec neodpovídají skutečnosti a že místo nebylo osvětleno tak, aby jej svědkyně mohla identifikovat podle vzhledu. Uzavřel, že rozhodnutí o vině pod bodem 2. je postaveno na jediném důkazu, který byl získán nezákonným způsobem, tedy mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces.
8. Ze shora uvedených důvodů se obviněný domáhal „zrušení napadeného rozsudku“ odvolacího soudu.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že pokud jde o výhradu, že byla porušena zásada zákazu reformace in peius , odvolací soud se dopustil nanejvýš formálního pochybení, které se nijak nedotklo postavení nebo základních práv obviněného. Nedostatek skutečného zhoršení postavení obviněného vyplývá z toho, že zůstala plně zachována právní kvalifikace činu jako nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku. V tomto ohledu tedy nedošlo k žádnému zpřísnění, obviněnému byl současně nově uložen mírnější trest, to vše za situace, kdy odvolací soud naopak vypustil některé okolnosti, jež činily jednání obviněného závažnějším. Z hlediska trestní odpovědnosti za předmětný přečin je pak nepodstatné, jaký je vztah mezi obviněnou a poškozenou osobou. Delikt lze spáchat mezi rodinnými příslušníky, mezi známými i mezi cizími lidmi, ustanovení §354 odst. 1 tr. zákoníku žádné limity nezakládá. Relevantní nejsou ani úvahy týkající se nízké intenzity zaslaných SMS. Jednak nejde o období „půl roku“, ale o maximálně čtyři měsíce, jednak je nepodstatné, že poškozená na některé SMS reagovala. Státní zástupce zdůraznil, že SMS nebyly jediným způsobem kontaktu ze strany obviněného. V kontextu tvrzení, že jednání bylo prostým obtěžováním, které nebylo způsobilé vzbudit důvodnou obavu o zdraví nebo život, odkázal na str. 7-10 rozsudku odvolacího soudu, kde je ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu vysvětleno, že vznik takové obavy byl jednoznačně prokázán, a to nikoliv pouze výpovědí poškozené, ale i lékařskými zprávami a znaleckými posudky. Závěru o existenci takové obavy plně odpovídá též povaha jednání obviněného, popsaného v tzv. skutkové větě ve spojení s jeho žhářským útokem, který byl kvalifikován jak přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je odpovídající ustanovení§125 odst. 1 tr. ř., srozumitelné a plně dostačující k přezkumu. Co se týče námitek vztahujících se k rekognici, obviněný nebyl uznán vinným toliko na základě jediného důkazu, jak poněkud nesprávně tvrdí. Kromě svědkyně L. K. je usvědčován rovněž odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví trasologie. Tyto důkazy, samy o sobě dostatečné, navíc plně korespondují se závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, plně odpovídají též předchozímu jednání, jež spočívalo v pronásledování. Na základě toho neexistuje o vině žádná, natož důvodná pochybnost. Nejsou tak dány žádné zásadní nedostatky, které by představovaly zkrácení obviněného na jeho základních právech, když orgány činné v trestním řízení vyhověly všem nezbytným požadavkům na řádné provedení vytýkané rekognice.
10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného S. K. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předpokladem uplatnění důvodu dovolání obsaženého v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti označenému rozhodnutí jako celku. Odkázal-li proto dovolatel na tento dovolací důvod jen ve vztahu ke skutku pod bodem 2. v rozsudku soudu prvního stupně, učinil tak nadbytečně, navíc i zde uplatnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
17. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal.
18. K otázce případné procesní nepoužitelnosti rekognice je zapotřebí předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Podle obviněného tím, že nebyl postaven mezi několik osob podobného vzhledu, došlo k závažné vadě při provádění úkonu, kterou již nelze napravit, a k výsledkům rekognice proto nelze přihlížet. Nejvyšší soud přesvědčení dovolatele o nezákonnosti provedené rekognice nesdílí. Podle §104b odst. 3 věty první tr. ř., má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS. 3709/16, při rekognici by měla být poznávána jen jedna osoba, která by se neměla odlišovat od figurantů ani v obecných, ani ve specifických (popsaných) znacích. Podle komentářové literatury osoby, mezi něž je zařazena poznávaná osoba, se nesmí výrazně odlišovat zejména svým vzrůstem, obličejem a jeho úpravou (vousy, barva), vlasy (barvou, množstvím a délkou), oblečením apod.
19. Odvolací soud se k namítané procesní nepoužitelnosti rekognice z důvodu tvrzeného nesplnění požadavků kladených ustanovením §104b odst. 3 věty první tr. ř. dostatečně vyjádřil (str. 10, bod 18. jeho rozsudku). Uvedl, že svědkyně L. K. před provedením rekognice popsala pachatele jako muže – bělocha, střední postavy, ve věku 50-56 let, kolem 170 cm vysokého, který byl zvláštní ve tváři, hodně si ho zapamatovala, přičemž následně jej mezi dalšími třemi muži podobného vzhledu co do výšky, typu postavy i obličeje, kdy ani jeden nebyl oholen dohladka, poznala. Dovolací soud se s argumentací soudu nižšího stupně ztotožňuje. Má za to, že v projednávané věci z protokolu o rekognici osoby podle §104b tr. ř. a přiložené fotodokumentace vyplývá (viz č. l. 65-73), že předmětem poznávání byla jen jedna osoba (obviněný), která se od figurantů ani v obecných, ani ve specifických (popsaných) znacích výrazně neodlišovala. Byť skutečně dva figuranti měli více či méně zřetelný vous (na rozdíl od obviněného a jednoho figuranta), předmětem rekognice byla skupina osob podobné výšky, tělesné konstituce i obličeje, která byla oděna do zcela shodného oblečení (stejný typ a barva čepice, mikiny a kalhot). Rozhodně tak na základě celkového zrakového vjemu nelze říci, že by některá z osob, jak obviněný namítá, z této skupiny svým vzhledem vybočovala, což se především týká jeho samotného. Vyšší či nižší míra „porostu“ na tváři (k němuž se při popisu svědkyně L. K. přesně ani nevyjádřila a nemohlo tak ani dojít ke znehodnocení úkonu rekognice ignorováním popisných údajů svědkyně při výběru figurantů) není z pohledu dovolacího soudu stěžejní. Ani jeden z mužů zachycených fotodokumentací nebyl oholen dohladka a navíc, jak shora popsáno, všichni svým celkovým vzezřením odpovídali typu muže, kterým byl obviněný. Dovolací soud proto uzavřel, že orgány činné v trestním řízení pečlivým výběrem podobných figurantů a jejich oděvem podpořily důkazní sílu obviněným zpochybňované rekognice, která tak je důkazem, jenž může v trestním řízení bez problémů obstát. Z průběhu posuzovaného úkonu nevyplynulo nic, co by mělo inspirovat svědkyni k označení právě osoby obviněného, svědkyně naopak zcela jednoznačně a přesvědčivě označila obviněného na základě jejího vyjádření o dostatečném pozorování a zapamatování specifické tváře.
20. V projednávaném případě dále není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 12-15, bod 15. rozsudku nalézacího soudu, str. 7-8, body 7.-8., str. 10-11, body 18.-19. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Nejvyšší soud proto ve vztahu ke skutku pod bodem 2. (jehož spáchání obviněný zpochybnil, čímž namítal důkazní nedostatečnost pro výrok o vině tímto skutkem) pouze pro úplnost doplňuje, že obviněný je usvědčován nejen přesvědčivou výpovědí svědkyně L. K., ale i dalšími důkazy s touto výpovědí korespondujícími. Svědkyně poměrně podrobně popsala muže, jenž se vyskytoval na objektu, v němž se nacházelo kadeřnictví, a to v době, kdy bylo zcela prokazatelně zapáleno. Vzhledem muže si byla zcela jistá, zmiňovala, že má na obličeje dobrou paměť, neboť dlouhodobě pracovala v obchodě a onen muž, jehož v noci v zasněženém a dobře osvětleném prostředí zcela zřetelně viděla, měl podle jejího mínění atypický obličej. Obviněného posléze bezpečně identifikovala v rámci prováděné rekognice, přičemž závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie, spolehlivost jejího úsudku, že mužem, jehož rozhodného dne pozorovala ze svého okna, byl skutečně obviněný, potvrzují. Podle uvedeného odborného vyjádření byly na místě činu ve sněhu, na střeše garáže objektu, kde se nacházelo kadeřnictví poškozené R. K. Č., zajištěny stopy, jež vykazovaly vzájemnou shodu skupinové příslušnosti vzoru dezénu, velikosti a také shodný stupeň opotřebení sešlapáním s obuví obviněného (nalezenou v jeho automobilu), kdy tyto stopy byly s velkou pravděpodobností vytvořeny právě obuví obviněného. Nelze souhlasit s dovolatelem, že by místo činu nebylo řádně zadokumentováno, když součástí spisového materiálu jsou všechny potřebné náležitosti splňující detailní protokol o ohledání, včetně popisu fotodokumentace a zajištění trasologických stop ve sněhu (viz č. l. 218-234). Absence měření jednotlivých vzdáleností ani podrobnější dokumentace světelných podmínek nejsou v kontextu všech ostatních důkazů relevantní. Soudy se pak s těmito okrajovými námitkami logicky a věcně správně vypořádaly, zejména nepovažovaly za podstatné, že si svědkyně L. K. nevšimla přesné vizáže žebříku použitého pachatelem. Stejně tak neshledaly významným, zda svědkyně správně určila vzdálenost, na kterou pachatele pozorovala. Tyto výhrady jsou se zřetelem k jistotě, s jakou svědkyně pachatele identifikovala, s ohledem na jí uváděný podrobný popis pachatelova vzhledu, výsledky rekognice a konvenující výstup zmiňovaného odborného vyjádření bezvýznamné. Obviněný, ač lze pochopit, že mu výpověď svědkyně nevyhovuje, těžko může polemizovat s poměrně jednoznačným vyjádřením svědkyně o tom, co viděla či mohla vidět, neboť jsou to její vlastní poznatky z místa činu, podpořené opakovanou výpovědí i jednoznačnou identifikací obviněného, jakož i důkazy dalšími. Dovolací soud zdůrazňuje, že svědkyně není osobou zainteresovanou na výsledku řízení, není nijak spjata s osobami obviněného a poškozené či s projednávaným skutkem. Proto není ani nejmenšího důvodu, aby její výpověď byla označena za nevěrohodnou. V neposlední řadě nelze ani pominout, že událost popsaná v bodu 2. výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu navazuje zcela evidentně a bezprostředně na jednání obviněného popsané v bodu 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, představuje jeho gradaci a je v souladu i se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Podle nich byl u obviněného shledán sklon k dramatickým odezvám situace osobní frustrace. Znalci konstatovali, že pokud by bylo prokázáno, že obviněný skutek spáchal, jednalo by se o neuvážené jednání s cílem potrestat nebo zastrašit poškozenou – jeho bývalou manželku – a omezit její běžný způsob života. Ani dovolací soud nemůže nevnímat, že jediným, kdo měl motiv se poškozené zapálením jejího kadeřnictví pomstít, byl právě obviněný.
22. Za tohoto stavu věci byl proto skutek pod bodem 2. jednoznačně prokázán, a to nejen co do popsaného děje, nýbrž především co do osoby pachatele, přesvědčivě ztotožněného s obviněným. Pakliže ve vztahu ke skutku pod bodem 2. založil obviněný své námitky na polemice se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, nejedná se o argumentaci náležející pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Naopak právně relevantně uplatněnými námitkami podřaditelnými pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem 1. zpochybnil naplnění zákonných znaků přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Toho se dopustí, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých. Podle tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu obviněný jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu vyhrožoval ublížením na zdraví, vyhledával jeho osobní blízkost a vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací písemně kontaktoval, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život.
24. Obviněný vytkl, že většina SMS, které poškozené zaslal, je běžného charakteru, neobsahuje nebezpečné výhrůžky, a nejedná se tedy o komunikaci způsobilou vyvolat v obtěžovaném člověku důvodnou obavu o život či zdraví, obzvláště za situace, kdy poškozená se jako exmanželka s obviněným dlouhodobě zná a nikdy se neprojevoval jako agresor. Výhrady vztáhl i proti závěru o dlouhodobosti jeho působení na poškozenou a četnosti či frekvenci telefonické komunikace. Nejvyšší soud však těmto námitkám nepřisvědčil. Soudy na podkladně učiněných skutkových zjištění správně dovodily, že obviněný poškozenou dlouhodobě pronásledoval tím, že jí vyhrožoval ublížením na zdraví (námitka, že takové výhrůžky obsaženy nebyly, je tedy skutkovou a navíc provedeným dokazováním plně vyvrácenou), vyhledával její osobní blízkost a vytrvale ji prostřednictvím prostředků elektronických komunikací písemně kontaktoval, přičemž odvolací soud relevantně naznal, že takové jednání obviněného bylo způsobilé vzbudit v poškozené důvodnou obavu o její život.
25. Jak již odvolací soud upozornil, společným jmenovatelem společensky škodlivých aktivit spadajících pod pojem „nebezpečné pronásledování“ je v jejich souhrnu záměr jiného obtěžovat tak intenzivně, že to již ohrožuje jeho psychickou a v některých případech i fyzickou integritu, resp. život. Přitom na počátku nemusí jít o viditelně patologické, asociální chování. Hranici mezi tím, co je ještě sociálně akceptovatelné a na co již je třeba nahlížet jako na patologický, sociálně škodlivý projev chování, není přitom snadné vždy jednoznačně stanovit a k jejímu překročení může často dojít nenápadným způsobem, kdy pronásledování oběti postupně nabývá na intenzitě a teprve od určitého okamžiku se pro ni stává skutečně nebezpečným. Zcela jistě je však taková hranice sociálně konformního chování překročena v okamžiku, kdy je z okolností případu zřejmá bezvýslednost snahy pronásledovatele získat přízeň oběti, navzdory tomu však v jejím pronásledování v řádu měsíců až let neúnavně pokračuje, popř. když se začne vůči oběti chovat násilně. Na prvý pohled nevinné telefonické a virtuální pronásledování expartnera (e-maily, SMS apod.) se časem může transformovat v permanentní obtěžování, vedoucí k cílenému psychickému teroru, a k naplnění skutkových podstat mnoha jiných závažnějších trestných činů. Nejinak tomu bylo i v projednávaném případě, kdy (jak bude ještě uvedeno níže) původně relativně standardní komunikace obviněného překročila parametry normálu, stala se agresivní a vyhrožující, způsobilou vyvolat reálné obavy poškozené a byla, jak výše uvedeno, vygradována do odlišně právně kvalifikovaného skutku pod bodem 2. spočívajícím v přímém útoku na majetek a živnostenskou provozovnu poškozené, kdy vzájemnou souvislost nelze přehlédnout.
26. Dovolací soud nemá pochyb o tom, že jednání obviněného znaky přečinu podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku naplnilo. Jestliže poškozenou R. K. Č., svou bývalou manželku, po dobu čtyř měsíců soustavně v denních i pozdních nočních hodinách proti její vůli kontaktoval, zaslal jí nejméně 50 SMS, mimo jiné i zprávy ve znění „Boží soud přijde“, „stihne tě trest, to si piš“, „Ke jmeninám jen zdraví, štěstí si takový člověk nezaslouží, ale já tě budu provázet jako noční můra, ale zdraví budeš potřebovat!“, „Ty určitě chápeš, wat so gou, to teprve začíná“, „Můžeš ublížit každému, ale věř tomu, že tobě může ublížit každý, za to, co jsi mi provedla, ty lhářko, teprve přijdou ty extrasystoly, to mi věř.“ (kdy nelze takovým textům upřít jednoznačně výhrůžný podtext), přičemž poškozená s takovým jednáním opakovaně vyjadřovala svůj nesouhlas a žádala, aby svého jednání zanechal, což on nerespektoval, a jestliže se v uvedeném období několikrát pokoušel získat o pohybu poškozené a jejím denním režimu informace od společných nezletilých synů, kteří byli poškozené svěřeni do péče, a za tím účelem je instruoval k prohledání osobních věcí poškozené, a pokud poškozenou osobně sledoval v době, kdy se bavila na večírku, a taktéž ji v jednom případě přijel o půlnoci nečekaně navštívit a toliko jí oznámil, že v domě, kde žila, přespí, je zjevné, že ji dlouhodobě pronásledoval. Je zřejmé, že v projednávané věci byla hranice sociálně konformního chování zcela evidentně překročena. Poškozená vypověděla, že obviněný na počátku rozhodného období telefonicky zjišťoval, zda někoho má, co dělá, s kým se stýká, poté jí začal zasílat divné dvojsmyslné SMS zprávy, urážející, vyhrožující a rovněž ty, které sice nebyly na první pohled výhružné, ale doslova z nich „mrazilo“. Vyrozuměla z nich, že jí obviněný způsobí ublížení na zdraví, že dosáhne toho, že se jí zastaví srdce (viz užitý termín „extrasystoly“). Měla velký strach, že se jí něco stane, v SMS, které se začaly stupňovat koncem září 2016 a vyostřily Vánocemi 2016, psal, že děti budou mít trauma několik let. Poškozená rovněž popsala okolnosti, za kterých vnímala nedůvodnou a obtěžující přítomnost obviněného v její blízkosti, ať už na večírku, kde se nacházela se svými přáteli, v době, kdy měl obviněný pečovat v místě jeho bydliště o jejich společné syny, či v jejím obydlí, kde se v pozdních hodinách nečekaně ocitl a oznámil jí, že tam přespí. V obou případech byla přítomností obviněného znepokojená, necítila se dobře, vylekala se. Hovořila o strachu, který pociťovala, když obviněného pozdě večer spatřila v objektu svého kadeřnictví; měla obavy, aby se něco nestalo. Den před zapálením kadeřnictví kontaktovala svého právního zástupce, chtěla požádat o krátkodobou policejní ochranu. Jakmile se dozvěděla o zapálení kadeřnictví, za podezřelého automaticky označila obviněného. Měla za to, že obsah SMS se začal naplňovat, v té době už měla o svůj život velký strach. O tom, že měla z obviněného mimořádné obavy, že v ní jeho systematické a intenzivní obtěžování ve formě telefonických, písemných i osobních kontaktů, narušování jejího soukromí a vytěžování jejích synů vyvolalo zvýšený neklid a výrazně negativně zasáhlo do běžného chodu jejího života, svědčí skutečnost, že nechala vyměnit zámky v domě, na obviněného podala trestní oznámení a vyhledala odbornou psychiatrickou pomoc.
27. Bagatelizace specifikovaného permanentního obtěžování, k níž obviněný v rámci dovolací argumentace přistoupil, neobstojí. Je zřejmé, že jednání obviněného v rozhodné době vyvolávalo v poškozené strach, pocity ohrožení, významně jí ztrpčovalo její existenci, bylo způsobilé vzbudit v ní důvodnou obavu o její život a tuto také reálně vzbudilo, což bylo evidentním záměrem obviněného. Nelze pak jeho jednotlivé akty jednání hodnotit izolovaně, jak obviněný činí, nýbrž výlučně v celkovém kontextu a komplexu jeho postupů, které právě v rozhodném období vůči poškozené realizoval. Podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Pavla Hlavinky poškozená prožívala v inkriminované době situačně neurotické příznaky vyvolané zátěžovou situací, úzkost, nejistotu, poruchy spánku a výkonnosti. Byť, jak na to obviněný poukazuje, nebylo možno znalcem konstatovat přítomnost posttraumatické stresové poruchy u poškozené, není možno tuto skutečnost pojmout jako vylučující naplnění zákonných znaků projednávaného přečinu, neboť tento závažný zdravotní následek není podmínkou trestnosti, postačuje způsobilost jednání pachatele „vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozeného nebo o život a zdraví osob jemu blízkých“. Navíc podle znaleckého posudku objektivně poškozená v návaznosti na jednání obviněného trpěla neurotickými symptomy ve vyšší míře, vyhledala oprávněně odbornou psychiatrickou pomoc, došlo k zaléčení a celkovému zklidnění. SMS, které obviněný poškozené navzdory její explicitně projevené vůli po dobu čtyř měsíců – tj. bezesporu dlouhodobě – pravidelně a cíleně, nikoliv tedy ojediněle a nahodile, zasílal, zjevně obsahovaly výhrůžky. Poselství poškozené adresovaných sdělení je navzdory pokusu obviněného o jejich „skutečnou“ interpretaci jednoznačné. Formulace uvedené výše a vycházející z výrokové části napadeného rozsudku mají prokazatelně výhrůžný charakter a jsou objektivně způsobilé vzbudit v jejich příjemci důvodnou obavu. Podle názoru dovolacího soudu není o jejich pravém významu pochyb a je zjevný varovný podtext takto znějících sdělení a upozornění na hrozící nebezpečí ze strany jejich autora. Poškozená byla nadto sděleními uvedeného typu atakována v době, kdy si plně uvědomovala frustraci obviněného způsobenou jejich rozvodem, vnímala jeho žárlivost a snahu mít přehled o jejím osobním životě a kontrolovat její denní režim – to, kde se nachází a s kým se kdy vídá. Že tedy v této situaci pociťovala na základě těchto konkrétních a dalších jim podobných SMS obavy o život, je naprosto přirozené. Že se obviněný vůči poškozené nedopustil za dobu jejich společného soužití násilného jednání, neznamená, že jeho vyjádření nebyla způsobilá v poškozené vyvolat důvodnou obavu. Jeho kontakt s poškozenou vybočoval z mezí běžné komunikace, a to nejen četností, ale i intenzitou a zejména pak svým obsahem. Nejenom že se nejednalo o komunikaci vzájemnou (poškozená vyjádřila s opakovanými SMS nesouhlas a obviněného žádala, aby jejich zasílání ukončil), nýbrž se nejednalo ani o komunikaci realizovanou za účelem domluvy o péči o společné děti, tedy komunikaci mezi rozvedenými manželi nezbytnou. Charakter SMS byl rozebrán výše a to, že byla sdělení určena osobě v minulosti blízké, jejich výhrůžný význam nesnižuje. 50 nevyžádaných, obtěžujících, nepříjemných, znepokojujících a zjevně výhrůžných SMS spolu s telefonickými kontakty poškozené a kontakty společných dětí za účelem zjištění bližších informací o denním režimu poškozené (navíc i snaha o získání čísla SIM karty jejího mobilního telefonu) a ve spojení s nečekanými a překvapivými osobními „návštěvami“ poškozené v jejím obydlí, na jejím pracovišti či v místě, kde tráví svůj volný čas, uskutečněnými z důvodu kontroly jejího pohybu a ověření, s kým se stýká, svědčí i s ohledem na délku období, v němž k těmto kontaktům docházelo (4 měsíce, nikoliv, jak obviněný tvrdí, půl roku), o mimořádné intenzitě pronásledování poškozené a odůvodňuje závěr o přisouzené právní kvalifikaci. Nebezpečné pronásledování poškozené postupně sílilo, gradovalo a v důsledku vyústilo v podpálení jejího kadeřnictví (viz skutek pod bodem 2.). Dovolací argumentace je tudíž zjevně neopodstatněná.
28. Pokud jde o výhrady naznačující porušení zásady zákazu reformace in peius , dovolací soud se ztotožnil se stanoviskem státního zástupce, že k žádnému zhoršení postavení obviněného rozhodnutím odvolacího soudu ve skutečnosti nedošlo. Lze sice formálně poukázat na disproporce mezi skutkovými a právními větami u rozhodnutí soudů obou nižších stupňů a mj. i přisvědčit, že skutková věta nalézacího soudu je zakončena uvedením „obavy poškozené o svoje zdraví a zdraví jejích dětí“ (tedy bez uvedení obavy o život poškozené), zatímco skutková věta odvolacího soudu uvádí „obavu poškozené o svůj život a zdraví“ (tedy sice s nově uvedenou obavou poškozené o svůj život, nicméně bez uvedení obavy o zdraví jejích dětí), nicméně tuto mírnou formulační nevyváženost rozhodně nelze považovat za relevantní pochybení ve smyslu zhoršení celkového postavení obviněného rozhodnutím odvolacího soudu z podnětu odvolání obviněného. Ten byl odvolacím soudem ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku (tedy nedošlo k vyslovení viny přísnější právní kvalifikací), přičemž odvolací soud mu za tento přečin a za přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku uložil mírnější úhrnný trest než soud nalézací. Navíc odvolací soud ze skutkové věty výroku o vině vypustil, že obviněný v poškozené vzbudil důvodnou obavu o zdraví jejích dětí a z právní věty vypustil, že jednání obviněného bylo způsobilé vzbudit v jiném důvodnou obavu o život a zdraví osob jemu blízkých. Ve prospěch obviněného upravil i skutkovou větu výroku o vině, pokud jde o vymezení období, v němž se obviněný protiprávního jednání dopouštěl (podle odvolacího soudu nikoliv od léta 2016, nýbrž až od září uvedeného roku). Že do skutkové věty na rozdíl od nalézacího soudu zahrnul, že obviněný v poškozené vzbudil důvodnou obavu i o život, nikoliv pouze o zdraví, by bylo možné chápat jako jisté „zpřísnění“, nicméně vzhledem k tomu, že již právní věta rozsudku nalézacího soudu obsahovala formulaci, že jednání bylo způsobilé vzbudit v jiném důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví osob jemu blízkých, že v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu bylo uvedeno, že obviněný v poškozené vzbudil důvodnou obavu o její život a zdraví, jakož i o život a zdraví dětí a její rodiny (viz bod 16.), a že postavení obviněného, jak shora rozvedeno, nebylo rozhodnutím odvolacího soudu fakticky nijak zhoršeno, nelze považovat postup odvolacího soudu za zasahující do práv obviněného.
29. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Podané dovolání jako celek je tak zjevně neopodstatněné a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth