ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.97.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 97/2021-830
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 o dovolání obviněného I. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, Slovenská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 3 To 62/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 2/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. M. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 50 T 2/2014, byl obviněný I. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným v bodě I. účastenstvím na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 a v bodě II. 1. a)-f), 2. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Za to byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje, prodej a zprostředkování obchodu a služeb, a dále v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech a jako zmocněnce či na základě jiné smlouvy o zastupování, a to na dobu šesti let. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§228 odst. 1, §229 odst. 1, 2 tr. ř.).
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 3 To 62/2020, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se obviněný zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016 (ad bod I.), a trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 [ad body II. 1. a)-f), 2.], dopustil tím, že:
I.
společně se zemřelým P. G. a již odsouzenými P. Ch. a J. Š. v době od 2. 7. 2009 do 2. 9. 2009 v Brně, Ostravě a jinde, s cílem zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty tím, že na území České republiky dopraví z Polské republiky minerální oleje – motorovou naftu, kterou zde prodají, a úmyslně nepřiznají a nezaplatí jednak spotřební daň, jednak daň z přidané hodnoty, již odsouzený J. Š., oprávněný na základě plné moci udělené jednatelem, obviněným I. M., jednat za obchodní společnost K. K., IČO: XY, se sídlem XY, XY, uzavřel dne 1. 7. 2009 s D. M. G., statutárním zástupcem obchodní společnosti O. S., ul. XY, XY, Polská republika, smlouvu č. 2/2009, na jejímž základě obchodní společnost K. K. zakoupila v šedesáti třech případech od obchodní společnosti O. S. minerální oleje – motorovou naftu v celkovém objemu 1 877 559 litrů, která byla přes hraniční přechod B.– Ch., okr. Karviná, přivezena v cisternových soupravách polských dopravců na různá místa na území České republiky, kde došlo k ukončení dopravy a přečerpání vybraných výrobků do stacionárních či mobilních zásobníků, a tedy k uvedení výrobků jejich stočením na úložištích do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a jejich následnému prodeji, aniž obviněný I. M. či již odsouzený J. Š. registrovali obchodní společnost K. K. jako plátce spotřební daně a aniž o pořízení motorové nafty informovali Celní úřad v Brně, jakožto příslušného správce spotřební daně, jak to ukládal §29 odst. 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a bez toho, aby na depozitní účet správce daně složili zajištění daně ve výši, kterou by byla tato obchodní společnost povinna přiznat a zaplatit, pokud by vybrané výrobky byly uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, jak to ukládal §60 odst. 13 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a aniž v rozporu s §9 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platném znění, v zákonné lhůtě přiznali a zaplatili správci daně spotřební daň a zároveň aniž v rozporu s §21 odst. 1 a §108 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, správci daně v zákonné lhůtě přiznali a zaplatili daň z přidané hodnoty za uskutečněná zdanitelná plnění – dodání motorové nafty v tuzemsku,
přičemž se konkrétně jednalo o 63 ve výroku rozsudku o vině dále přesně specifikovaných případů přepravy nafty,
načež tato motorová nafta byla následně obchodní společností K. K. prodána za cenu včetně DPH obchodní společnosti S. s., IČO: XY, se sídlem XY, jejímž jednatelem v té době byl M. Ch., bratr již odsouzeného P. Ch., za kterou však na základě plné moci jednal zemřelý P. G., která ji dále rozprodala dalším podnikatelským subjektům na území České republiky, když obě zmíněné daně i přes výzvy nezaplatila, přesto, že obchodní společnost K. K. byla registrovaným plátcem DPH a za motorovou naftu jí byly jejím odběratelem v České republice dle jí vystavených faktur zaplaceny kupní ceny včetně DPH v hotovosti, přičemž zemřelý P. G. s již odsouzenými P. Ch. a J. Š. takto získané finanční prostředky kromě úhrad kupních cen motorové nafty dodané obchodní společností O. S. použili k přesně nezjištěným účelům, nikoliv však k uhrazení předmětných daní, neboť tyto do současné doby uhrazeny nebyly, přičemž zemřelý P. G. fakticky ovládal obchodní společnosti K. K. a S. s., když zajišťoval i jejich finanční provoz a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzeného J. Š. a inkasoval finanční prostředky získané prodejem motorové nafty a rozhodoval o jejich dalším použití a zajišťoval vystavování faktur, jimiž bylo účtováno o prodejích motorové nafty odběratelům v České republice, když již odsouzený J. Š. byl oprávněn za obchodní společnost K. K. kupní smlouvu uzavřít, neboť obviněný I. M., její jednatel, jej plnou mocí udělenou výlučně pro zastupování a jednání za tuto obchodní společnost ve věci veškerých obchodních úkonů v Polsku a k založení bankovního účtu v Polsku k tomuto zmocnil, když tak učinil s vědomím, že obchodní společnost K. K. bude dovážet z Polské republiky pohonné hmoty, které v České republice řádně nezdaní, přičemž již odsouzenému J. Š. umožnil i disponovat s finančními prostředky na jejím bankovním účtu č. XY, přičemž po podpisu smlouvy s obchodní společností O. S. na základě pokynů zemřelého P. G. či odsouzeného P. Ch. kontaktoval již odsouzený J. Š. řidiče polských dopravců a určoval jim místa, kam mají motorovou naftu dopravit, když je na tato místa od státní hranice i doprovázel, na místech dodání kontroloval a přebíral motorovou naftu, potvrzoval řidičům převzetí zboží na mezinárodních nákladových listech (CMR), přebíral faktury vystavené dodavatelem a prováděl jejich úhrady, včetně úhrad cen přepravy, kdy finanční prostředky, které mu za tím účelem předal zemřelý P. G., osobně na území Polské republiky vkládal na bankovní účet obchodní společnosti O. S. a následně prodej motorové nafty fakturoval obchodní společnosti S. s., když za tuto činnost dostávali již odsouzený J. Š. a obviněný I. M. od zemřelého P. G. finanční odměnu,
kdy výše popsaným jednáním byla Česká republika, zastoupená v případě spotřební daně Celním úřadem v Brně a v případě daně z přidané hodnoty Finančním úřadem Brno II, celkově zkrácena na spotřební dani o částku 18 682 030 Kč a na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 7., 8. a 9. měsíce roku 2009 o částku nejméně 5 591 451,56 Kč,
II.
1. společně se zemřelým P. G. a již odsouzenými P. Ch., M. G. a J. Š.
a)
- s cílem obohatit se na úkor jiného v souladu s předchozí vzájemnou dohodou na základě pokynů zemřelého P. G., který fakticky ovládal obchodní společnosti K. K., IČO: XY, se sídlem XY, T., IČO: XY, se sídlem XY, a S. s., IČO: XY, se sídlem XY, když zajišťoval i jejich finanční provoz, rozhodoval o provádění plateb za odebrané zboží k navození dojmu u dodavatele o serióznosti podnikání obchodní společnosti K. K. a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzené J. Š. a M. G., přičemž již odsouzený J. Š. pod smyšleným jménem M. P. za obchodní společnost K. K. s vědomím a souhlasem jejího jednatele, obviněného I. M., dne 17. 9. 2009 v Ostravě s úmyslem získat a nevrátit vysokozdvižný vozík tov. zn. Hyundai HDF 25-5, žluté barvy, v. č.: XY, r. v. XY, v ceně 386 750 Kč, uzavřel s pronajímatelem, obchodní společností K. L. F., se sídlem XY, ul. XY, zastoupenou J. S., nájemní smlouvu č. 006/2009/Na, jejímž předmětem byl pronájem tohoto vysokozdvižného vozíku, který následně bez vědomí pronajímatele převezli z místa, kde měl být po dobu pronájmu umístěn, do areálu obchodní společnosti B. e., IČO: XY, v XY u XY čp. XY, který v té době měla pronajatý obchodní společnost S. s., IČO: XY, se sídlem XY, kdy převoz osobně zajistil již odsouzený M. G. prostřednictvím obchodní společnosti T. a nevrátili jej pronajímateli, čímž obchodní společnosti K. L. F., IČO: XY, způsobili škodu ve výši 386 750 Kč,
b)
- s cílem obohatit se na úkor jiného v souladu s předchozí vzájemnou dohodou na základě pokynů zemřelého P. G., který fakticky ovládal obchodní společnost K. K., IČO: XY, se sídlem XY, když zajišťoval i její finanční provoz, rozhodoval o provádění plateb za odebrané zboží k navození dojmu u dodavatele o serióznosti podnikání obchodní společnosti K. K. a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzené J. Š., M. G. a obviněného I. M., jednatele obchodní společnosti K. K., přičemž v Ostravě v době od 30. 9. 2009 do 19. 10. 2009 již odsouzený M. G. pod smyšleným jménem P., již odsouzený J. Š. pod smyšleným jménem D. a obviněný I. M. pod svým vlastním jménem za obchodní společnost K. K. vylákali a na podkladě kupní smlouvy, kterou podepsal obviněný I. M., odebrali s úmyslem zboží neuhradit od obchodní společnosti C.&F. M., IČO: XY, se sídlem XY, a od A. T., IČO: XY, s místem podnikání XY, XY, v případě obchodní společnosti C.&F. M. ve třech případech celkem pět motorových koleček zn. „Muck-truck“ s příslušenstvím v ceně 283 192,50 Kč, kdy v prvém případě jejich převzetí potvrdil na dodacím listě obviněný I. M. a v případě A. T. vysavač v ceně 38 989,16 Kč, které ani přes výzvy neuhradili a rozprodali je subjektům, které zajistil zemřelý P. G., přičemž finanční hotovost tímto způsobem získanou si ponechali pro vlastní potřebu, čímž způsobili obchodní společnosti C.&F. M. škodu ve výši 283 192,50 Kč a A. T. ve výši 38 989,16 Kč,
c)
- s cílem obohatit se na úkor jiného v souladu s předchozí vzájemnou dohodou na základě pokynů zemřelého P. G., který fakticky ovládal obchodní společnosti K. K., IČO: XY, se sídlem XY, a T., IČO: XY, se sídlem XY, když zajišťoval i jejich finanční provoz, rozhodoval o provádění plateb za odebrané zboží k navození dojmu u dodavatele o serióznosti podnikání obchodní společnosti K. K. a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzené J. Š. a M. G., kteří pod smyšlenými jmény M. P. a L. D. za obchodní společnost K. K. s vědomím a souhlasem jejího jednatele, obviněného I. M., dne 14. 10. 2009 v XY vylákali s úmyslem za odebrané zboží nezaplatit od M. Ch., IČO: XY, hokejovou výstroj a výzbroj v ceně 170 642 Kč, které poté obviněný I. M. prodal obchodní společnosti T., přičemž ta měla kupní cenu zaplatit v hotovosti obviněnému I. M.,
d)
- s cílem obohatit se na úkor jiného v souladu s předchozí vzájemnou dohodou na základě pokynů zemřelého P. G., který fakticky ovládal obchodní společnosti K. K., IČO: XY, se sídlem XY, a T., IČO: XY, se sídlem XY, a S. s., IČO: XY, když zajišťoval i jejich finanční provoz, rozhodoval o provádění plateb za odebrané zboží k navození dojmu u dodavatele o serióznosti podnikání obchodní společnosti K. K. a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzené J. Š. a M. G., přičemž již odsouzený J. Š. pod smyšlenými jmény P. a D. za obchodní společnost K. K. s vědomím a souhlasem jejího jednatele, obviněného I. M., v době od 9. 10. 2009 do 19. 11. 2009 ve XY, okr. Opava, objednal a odebral u A. G., IČO: XY, s místem podnikání XY č. XY, okr. Opava, celkem 16,425m 3 řeziva v ceně 88 933 Kč, které již v době vzniku smluvního závazku neměl ani jeden ze spolupachatelů v úmyslu uhradit, když na základě pokynu zemřelého P. G., který mu za tím účelem poskytl finanční prostředky, již odsouzený J. Š. uhradil pouze nižší kupní ceny zboží odebraného na základě dřívějších objednávek, a to proto, aby vzbudili u dodavatele dojem o solidnosti podnikání obchodní společnosti K. K. a mohli od něj odebírat zboží i v dalším období, kdy toto řezivo následně převzal již odsouzený M. G., který fakturačně zajistil prostřednictvím obchodní společnosti T. odvoz těchto trámů do areálu obchodní společnosti B. e., IČO: XY, v XY u XY čp. XY, který v té době měla pronajatý obchodní společnost S. s. za odebrané řezivo nezaplatili, čímž A. G. způsobili škodu ve výši 88 933 Kč,
e)
- s cílem obohatit se na úkor jiného v souladu s předchozí vzájemnou dohodou na základě pokynů zemřelého P. G., který fakticky ovládal obchodní společnost K. K., IČO:XY, se sídlem XY, když zajišťoval i její finanční provoz, rozhodoval o provádění plateb za odebrané zboží k navození dojmu u dodavatele o serióznosti podnikání obchodní společnosti K. K. a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzené J. Š. a M. G., přičemž již odsouzený M. G. v součinnosti s již odsouzeným J. Š. jménem obchodní společnosti K. K. s vědomím a souhlasem jejího jednatele, obviněného I. M., v době od 27. 10. 2009 do 3. 11. 2009 v XY, okr. Opava, objednal u obchodní společnosti P. O.-s., IČO: XY, se sídlem XY, automobilové pneumatiky v ceně 199 280 Kč, které již v době vzniku závazku neměli v úmyslu uhradit, když na základě pokynu zemřelého P. G., který mu za tím účelem poskytl finanční prostředky, již odsouzený M. G. uhradil pouze kupní cenu zboží odebraného na základě dřívější objednávky, a to proto, aby vzbudili u dodavatele dojem o solidnosti podnikání obchodní společnosti K. K. a mohli od něj odebírat zboží i v dalších případech, přičemž k jejich odběru využili za finanční odměnu 1000 Kč Z. T. S. a J. M., kteří podle instrukcí již odsouzeného M. G. vystupovali jako zástupci osoby jménem L. D. z obchodní společnosti K. K., kdy pod tímto smyšleným jménem vystupovali při objednávání zboží střídavě již odsouzení M. G. a J. Š., když je následně prodali subjektům, které zajistil zemřelý P. G., a finanční prostředky získané jejich prodejem si ponechali pro svou potřebu, a způsobili tak obchodní společnosti P. O. - s., škodu ve výši 199 280 Kč,
f)
- s cílem obohatit se na úkor jiného v souladu s předchozí vzájemnou dohodou na základě pokynů zemřelého P. G., který fakticky ovládal obchodní společnosti K. K., IČO: XY, se sídlem XY, a S. s., IČ: XY, se sídlem XY, když zajišťoval i jejich finanční provoz, rozhodoval o provádění plateb za odebrané zboží k navození dojmu u dodavatele o serióznosti podnikání obchodní společnosti K. K. a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzené M. G. a J. Š., přičemž ti pod smyšlenými jmény L. D. a M. P. za obchodní společnost K. K. s vědomím a souhlasem jejího jednatele, obviněného I. M., v době od 19. 10. 2009 do 21. 10. 2009 v Ostravě, Píšti a jinde objednali a na základě kupní smlouvy KS 78/09, podepsané obžalovaným I. M., odebrali od obchodní společnosti K.-G. H., v konkurzním řízení, IČO: XY, se sídlem XY, celkem 86,1 tun dlažebních kostek, přičemž již v době vzniku smluvního závazku neměli v úmyslu jejich kupní cenu uhradit, přičemž je následně prodali obchodní společnosti S. s. a finanční hotovost si ponechali pro vlastní potřebu, čímž obchodní společnosti K.-G. H. způsobili škodu ve výši 199 795,50 Kč,
2. společně se zemřelým P. G. a již odsouzenými P. Ch. a M. G.
s cílem obohatit se na úkor jiného v souladu s předchozí vzájemnou dohodou na základě pokynů zemřelého P. G., který fakticky ovládal obchodní společnosti K. K., IČO: XY, se sídlem XY, a S. s. IČO: XY, se sídlem XY, když zajišťoval i jejich finanční provoz, rozhodoval o provádění plateb za odebrané zboží k navození dojmu u dodavatele o serióznosti podnikání obchodní společnosti K. K. a řídil páchání trestné činnosti, kdy sám či v době své nepřítomnosti prostřednictvím již odsouzeného P. Ch. úkoloval již odsouzeného M. G., přičemž ten pod smyšleným jménem P. za obchodní společnost K. K. s vědomím a souhlasem jejího jednatele, obviněného I. M., dne 29. 9. 2009 v Ostravě a Českých Budějovicích objednal a následně odebral od obchodní společnosti K. B., IČO: XY, se sídlem XY, celkem 106 tun dlažebních kostek, přičemž již v době vzniku smluvního závazku neměli v úmyslu jejich kupní cenu uhradit, přičemž je následně prodali obchodní společnosti S. s. bez toho, aby uhradili kupní cenu, a takto získané finanční prostředky si ponechali pro vlastní potřebu, čímž obchodní společnosti K. B. způsobili škodu ve výši 349 013 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 3 To 62/2020, podal obviněný I. M. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Vytkl, že jeho jednání popsané pod bodem I. výroku o vině a spočívající v udělení plné moci nenaplňuje znaky pomoci na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a nezakládá jeho trestní odpovědnost za každé jednání spáchané již odsouzeným J. Š. na základě této plné moci. Z předmětného právního jednání - z udělení plné moci - nelze dovozovat, že by jako zmocnitel věděl, jaké konkrétní obchody, v jakém rozsahu a za jakým účelem bude odsouzený J. Š. na základě této plné moci realizovat, což sám odsouzený potvrdil. Zmocnitele nelze vinit z toho, co zmocněnec učiní, bez toho, že by bylo prokázáno, že zmocnitel konkrétní jednání zmocněnci předem uložil či si s ním uvedené dohodnul. Trestní odpovědnost obviněného nemůže zakládat skutečnost, že si při udělení plné moci nepočínal dostatečně obezřetně a že z pozice jednatele nedostatečně kontroloval jednotlivé obchody. I účastník musí být přinejmenším srozuměn s tím, co konkrétně hlavní pachatel učiní.
6. Dále obviněný namítl, že jeho nekonání (viz formulace „s vědomím a souhlasem“) popsané pod bodem II. výroku o vině nenaplňuje znaky spolupachatelství na zločinu podvodu. Obecně je mu vytýkáno toliko jeho vědomí a jeho blíže nespecifikovaný souhlas s jednáním ostatních obviněných, dnes již odsouzených. Z popisu jednotlivých skutků však nelze dovodit konkrétní jednání, kterým by se měl na trestné činnosti podílet, přičemž mu není kladeno za vinu, že by s jednotlivými obchodními partnery jednal či od nich přebíral zboží, popřípadě činil cokoliv jiného. I kdyby jeho vědomí a blíže nespecifikovaný souhlas byly prokázány, nebylo by možné hovořit o spolupachatelství, neboť to nepochybně vyžaduje konkrétní účast, konkrétní jednání na trestné činnosti páchané ostatními pachateli. Pouhá vědomost, případně i souhlas, trestní odpovědnost založit nemohou. Navíc nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že pokud cokoliv činil, tak pouze pod pohrůžkou třetích osob.
7. Uzavřel, že jeho jednání nelze posoudit ani jako trestný čin, ani jako pokus trestného činu. Protože nesouhlasil se závěry o vině, odmítl i závěry o trestu a o náhradě škody.
8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 3 To 62/2020, a všechna rozhodnutí na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný výslovně neoznačil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (v jeho druhé alternativě), byť napadl usnesení odvolacího soudu, ve kterém odvolací soud zamítnul jeho odvolání směřující do odsuzujícího rozsudku, přičemž v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, včetně samotného rozsudku krajského soudu, měl být podle obsahu dovolání dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále vyložil podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž zdůraznil, že na podkladě něj nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy posuzovat činnost nalézacího či odvolacího soudu v aplikaci procesních ustanovení. Zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně, popřípadě soudem odvolacím, je rozhodný pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Podle státního zástupce přitom obviněný hranice citovaného dovolacího důvodu zjevně překročil, když v dovolání nenamítal nesprávnost právního posouzení těch skutků, které se staly na podkladě provedených a v souladu s procesními zásadami pro hodnocení důkazů i soudy vyhodnocených důkazů součástí výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, nýbrž prokázaná skutková zjištění si poupravil podle své potřeby, vybral si z nich jen okleštěnou část a tuto se pak jal právně hodnotit. Uvedený přístup a argumentaci s ním spojenou však nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Státní zástupce konstatoval, že v případě skutku pod bodem I. výroku o vině dovolatel záměrně pominul, že si dobře uvědomoval formálnost výkonu funkce jednatele v dotčené obchodní společnosti, jakož i pravý účel fungování této společnosti, jímž nebyla řádná obchodní činnost. O hospodaření společnosti se nijak nezajímal, o vedení účetnictví a řádné zaúčtování obchodních případů se nestaral. Vůbec neměl potřebu řešit fungování společnosti po daňové stránce a neprojevil zájem o plnění zákonných povinností vůči daňovým a celním orgánům. Dovolatel taktéž nezmínil, že při vystavení plné moci, kterou udělil odsouzenému J. Š., jednal po vzájemné dohodě a na popud zemřelého P. G., který celou daňovou trestnou činnost páchanou za využití existence obchodní společnosti K. K. řídil, a takto obviněný konal ze zištných důvodů, přičemž mu byl znám i účel vystavení plné moci a smysl následných nákupů motorové nafty v zahraničí a její přepravy do České republiky. Na to, aby bylo možno dospět k závěru o srozumění obviněného se vznikem škodlivého následku v podobě zkrácené daně, již obviněný jako účastník nemusel mít přesný přehled o každém jednotlivém obchodu, kterým docházelo ke krácení daní. Podstatným je to, že obviněný o dovozech věděl, nechal ale další pachatele jednat, aniž by vůbec hodlal činit kroky ke splnění daňových povinností společnosti, za niž jako jednatel vystupoval. Přitom statutární orgán právnické osoby odpovídá za vedení účetnictví, za podávání daňových přiznání a další související činnost. Současně je odpovědný za své zaměstnance a i za osoby, které se podílejí na zpracování účetnictví. Sjedná-li statutární orgán za právnickou osobu smlouvu (včetně ujednání mezi zmocnitelem a zmocněncem o tom, že zmocněnec bude zastupovat zmocnitele v ujednaném rozsahu, za současného vystavení plné moci k uzavírání takových smluv), je jeho povinností kontrolovat, zda je plněno a v jaké míře, a zda se plnění z takové smlouvy promítlo do účetnictví (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1326/2017). Dovolatel pominul i to, že za tento svůj protiprávní přístup při výkonu funkce jednatele v souladu s počáteční dohodou se zemřelým organizátorem P. G. inkasoval odměny, k jejichž vyplácení jinak nebyl žádný faktický důvod. Námitce obviněného, že nevěděl nic o trestné činnosti ani o problematických obchodech, přisvědčit nelze, jelikož jde o tvrzení odporující učiněným skutkovým zjištěním. Ve věci se rozhodně nejednalo o nějaké prosté udělení plné moci jednatelem společnosti zmocněnci, kdy by se veškerá protiprávní činnost odehrávala za zády obviněného. Jeho jednání bylo správně posouzeno jako účastenství ve formě pomoci ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §24 odst. 1 tr. zákoníku, §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016.
11. Stejný postup nekorespondující se smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podle státního zástupce zvolil i v argumentaci ke skutkům pod body II. 1. a)-f), 2. výroku o vině rozsudku krajského soudu. I v tomto případě vyšel obviněný z vlastního skutkového děje s tím, že mu bylo vytýkáno toliko jeho vědomí a blíže nespecifikovaný souhlas s jednáním ostatních odsouzených. V případě podvodných útoků se však obviněný jako spolupachatel zapojil do trestné činnosti mnohem aktivněji, jak je patrno ze skutkové věty a dále rozvedeno v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Je pak naprosto příhodným závěr, že se obviněný dopustil jednotlivých útoků ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku minimálně jako článek řetězu směřující k vykonání trestného činu podvodu, kdy všechny články řetězu současně tvořily jeho skutkovou podstatu. Jeho role v určitých případech, zvlášť těch, kdy se na podvodném jednání dopouštěl i podepisováním příslušných smluv a listin, vykazovala i vyšší kvalitu spolupachatelství, kdy již lze hovořit o tom, že obviněný naplnil určité, či dokonce všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu.
12. Státní zástupce měl za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., proto navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného I. M. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
17. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. V projednávaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 37-41, body 59.-64. rozsudku nalézacího soudu, str. 10-12, body 10.-11. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. Dovolací soud přesto nad rámec výše uvedeného poznamenává, že participace obviněného I. M. na trestné činnosti realizované skupinou pachatelů a spočívající v dovozu motorové nafty z Polska do České republiky a jejím následném prodeji tuzemským odběratelům bez toho, aby byly příslušným správcům daně řádně přiznány a zaplaceny spotřební daň a DPH, a rovněž jeho více či méně přímá angažovanost na jednání dalších pachatelů spočívajícím v podvodných nákupech či pronájmu zboží byly v posuzované trestní věci prokázány. Trestná činnost byla co do její podstaty a rozsahu prokázána množstvím listinných důkazů (rejstříkové materiály, kupní a nájemní smlouvy, účetní doklady o obchodem s naftou, cenové komparace, odborná vyjádření Celního ředitelství Ostrava a Finančního ředitelství Ostrava, fakturace, dodávkové listy apod.) a svědeckých výpovědí (původně spoluobviněných i poškozených), přičemž vina původně spoluobviněných P. Ch., M. G. a J. Š. a jejich účast na trestné činnosti plyne z jejich odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2015. sp. zn. 50 T 4/2013, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 5 To 111/2015. Obviněný pak po skutkové stránce zpochybnil své vědomí jednatele obchodní společnosti, k jakému účelu vlastně původně spoluobviněnému J. Š. udělil plnou moc (bod I.), a dále vědomí, že spoluobvinění budou jménem jeho společnosti páchat podvodnou trestnou činnost (bod II.). Pokud jde o skutek popsaný pod bodem I. výroku o vině (dovoz motorové nafty z Polska), z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněný si byl vědom toho, k čemu svědka J. Š. (již odsouzeného) plnou mocí opravňuje. Obviněný byl v rozhodné době jediným společníkem a jednatelem společnosti K. K. (viz výpis z obchodního rejstříku) a z pozice jednatele této společnosti zmocnil svědka k tomu, aby za tuto společnost jednal při všech obchodních úkonech v Polsku, včetně podepisování listin s tím souvisejících, a aby v Polsku založil bankovní účet (viz plná moc). Podpisy obviněného a svědka byly na této plné moci notářsky ověřeny, což ostatně notářka JUDr. Marie Matoušková potvrdila (viz její sdělení). Dovolací soud se ztotožňuje s nalézacím soudem, že nejen s ohledem na formulaci textu plné moci, ale i vzhledem k dalším skutečnostem si obviněný musel být vědom toho, že na základě jeho úkonů - s jeho pomocí - bude do České republiky dovážena motorová nafta, která nebude zdaněna. Soud v tomto kontextu relevantně upozornil na domluvu obviněného s dnes již zemřelým P. G., že obviněný (pomýšlející reálně na trvalé opuštění České republiky) poskytne svou obchodní společnost za finanční profit k zadlužení. Správně vyzdvihl usvědčující výpověď svědka J. Š., který zejména sdělil, že se s obviněným setkali kvůli páchání trestné činnosti, že to bylo domluveno s P. G. a že mu obviněný za společnost K. K. poskytl zplnomocnění pro obchodní úkony v Polsku, na jejímž základě v daném státě založil bankovní účty. Nelze také opomenout, že sám obviněný připustil, že ten „nagelovaný muž“ (tj. svědek J. Š.), kterému plnou moc udělil, mu dříve zmiňoval zájem obchodovat s pohonnými hmotami z Polska, do čehož údajně obviněný jít nechtěl. Z těchto důkazních poznatků lze pak bez důvodných pochybností dovodit soudy správně ustálený závěr, že obviněný věděl o tom, za jakým účelem se fakticky zbavuje jakékoli kontroly nad obchodními aktivitami společnosti a zplnomocňuje svědka J. Š., tedy aby tato společnost byla zneužita k protizákonným obchodům s motorovou naftou dováženou z Polska, přičemž tzv. daňový rozměr trestné činnosti rovněž z provedených důkazů nepochybně vyplynul a našel adekvátního vyjádření v bodě I. výrokové části skutkové věty nalézacího soudu.
19. Co se týče skutků rozvedených v bodu II. výroku o vině (podvodné nákupy zboží či jeho pronájem), nutno poznamenat, že jednání v nich konkrétně specifikovaná mají jednak bezprostřední časovou návaznost na dovoz motorové nafty z Polska (ač obviněný původně uváděl, že bezprostředně po období představující trestnou činnost pod bodem I. odjel ze strachu před nespecifikovanými osobami, které jej donutily podepsat plnou moc, do západních Čech a poté mimo území České republiky), jednak jsou páchána prakticky stejným okruhem pachatelů a téměř totožným způsobem. Z toho důvodu nelze na jednotlivé skutky nahlížet izolovaně, nýbrž je zapotřebí je vnímat ve vzájemných souvislostech a reflektovat, že právě zmíněné skutečnosti jsou z hlediska závěru o vině určující. Nelze než zopakovat argumentaci nalézacího soudu, že obviněný se do podvodných obchodů zapojoval aktivněji, než sám připouští a ve svém dovolání výslovně popřel, ač tato aktivní jednání jsou součástí popisu níže uvedených skutků. Podle potřeby dojížděl do „pobočky“ společnosti K. K. do Ostravy, případně podepisoval potřebné smlouvy jako její jednatel, a bylo-li dodavatelem vyžadováno i převzetí zboží, figuroval u toho a operativně reagoval na zavolání již zemřelého P. G., realizované na popud svědka J. Š.. K bodu 1. b) vypovídali svědci A. T. a S. T., přičemž svědkyně uvedla, že jí její manžel sdělil, že při první dodávce zboží byli přítomni P. a M., kdy jednatel společnosti K. K. I. M. podepsal zároveň rámcovou kupní smlouvu i dodací list. Svědek S. T. vypověděl, že objednané zboží dovezl ve čtyřech případech do určeného skladu společnosti K. K. v Ostravě, kde se poprvé setkal se dvěma muži, panem P. a starším mužem, jenž mu byl představen jako jednatel společnosti. Uvedl, že tento muž jménem M. hovořil česko-polsko-slovenským nářečím a podepsal před ním rámcovou kupní smlouvu i dodací list. Nejen tato rámcová kupní smlouva za společnost K. K. obviněným skutečně podepsaná, ale rovněž prohlášení svědka, že obviněný je typově i hlasem podobný muži, s nímž ve spojitosti s předmětným obchodem přišel do kontaktu, svědčí o správnosti soudy učiněných skutkových zjištění. Pokud jde o bod 1. c), je nezbytné upozornit zejména na výpovědi svědků M. Ch., který se zabýval prodejem sportovního zboží, tj. i hokejové výstroje, a I. Š. K., mj. předsedkyně představenstva společnosti T. Svědek M. Ch. sdělil, že poslední a největší dodávka zboží v hodnotě 170 642 Kč nebyla zaplacena, když při dodání zboží mu bylo tvrzeno, že musí údajně počkat na příjezd šéfa, snad pana M. s tím, že je na cestě. Svědkyně I. Š. K. uvedla, že ve spol. K. K. byl jednatelem obviněný a ona s ním jako předsedkyně představenstva T., osobně jednala a uzavřela s ním i obchod týkající se koupě hokejové výstroje. Obviněný tuto výstroj ještě s jednou osobou dovezl do sídla společnosti v XY. Ve vztahu k bodu 1. e) je významné jednak to, že rámcová kupní smlouva byla podepsána obviněným, jednak i to, že svědek J. M. zmínil, že pneumatiky vyzvedávali na žádost nějakého muže ve věku kolem 50 let, snad Poláka či Slováka. Co se týče bodu 1. f), kupní smlouva za společnost K. K. byla uzavřena a stejně jako plná moc pro dopravce podepsána obviněným. Svědek J. Š. v těchto souvislostech rovněž pro tuto část trestné činnosti obecně potvrdil motivaci obviněného finančním profitem, kdy obviněného zajímalo prioritně, kolik obdrží jako odměnu, pak byl ochoten se účastnit na obchodech jakýmkoli způsobem. I v případě bodu II. výroku rozsudku nalézacího soudu o vině obviněného tak lze spolehlivě uzavřít, že věděl o předmětných podvodných obchodech, jejichž cílem bylo vylákání zboží bez následné úhrady a nejméně ve výše popsaných případech se jejich průběhu i osobně účastnil, přičemž celkově i v případě bodu II. dal svoji společnost k dispozici za účelem jejího zadlužení a použití k páchání trestné činnosti.
20. Shora uvedené důkazní poznatky dostatečně přesvědčivým způsobem odůvodňují závěry soudů nižších stupňů o vině obviněného. Způsobu hodnocení důkazů soudy tak nelze ničeho vytknout a i Nejvyšší soud se ztotožnil s ustáleným skutkovým dějem vyjádřeným ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu. Nebyly dány důvodné pochybnosti o vině obviněného, neboť souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětných skutků, objektivní i subjektivní stránku označených trestných činů a usvědčují z jejich spáchání obviněného. Ve shora uvedeném rozsahu tak dovolatel svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů, tedy v tomto rozsahu bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
21. Relevantně uplatněnými námitkami podřaditelnými pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo zpochybnění naplnění zákonných znaků stíhaných trestných činů. Ani s těmi se Nejvyšší soud neztotožnil. Obviněný se ve svém dovolání poměrně izolovaně koncentroval na jeho se týkající poměrně stručné, až kusé, pasáže skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně popisující jeho jednání, které má naplňovat zákonné znaky trestné činnosti (bod I. „udělení plné moci“ původně spoluobviněnému J. Š., bod II. spáchání činu jinými osobami „s vědomím a souhlasem obviněného jako jednatele“). Ve spojení s ostatními skutkovými zjištěními týkajícími se hlavních pachatelů (bod I.) či spolupachatelů (bod II.) trestné činnosti, ale i samotného obviněného a okolnostmi spáchání trestné činnosti, jež vyplývají z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů a jež byla shrnuta dříve, je však nutno právním závěrům soudů přisvědčit, jakkoliv by jistě bylo možné konkrétní jednání obviněného vymezit přesněji a přiléhavěji.
22. Pokud jde o skutek pod bodem I., podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Obviněný namítal, že z prostého udělení plné moci nelze dovozovat, že by jako zmocnitel věděl, jaké konkrétní obchody, v jakém rozsahu a za jakým účelem bude svědek J. Š. na základě této plné moci realizovat. Podle jeho názoru musí být i účastník přinejmenším srozuměn s tím, co konkrétně hlavní pachatel učiní. V tomto směru ale opomíjí (krom toho, že podstatná část těchto námitek je povahy skutkové – viz výše), že v jeho případě se nejednalo o pouhé udělení plné moci učiněné bez znalosti souvisejících okolností. V posuzované trestní věci je z hlediska naplnění znaků pomoci na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby stěžejní skutkové zjištění soudů, že obviněný se udělením plné moci vědomě a záměrně zapojil do organizované, plánované, promyšlené a koordinované protiprávní činnosti skupiny pachatelů řízené zemřelým P. G., která po vzájemné dohodě s cílem nepřiznat a nezaplatit spotřební daň a DPH dovážela po dobu několika měsíců z Polska do České republiky motorovou naftu, která byla následně prodávána tuzemským odběratelům bez toho, aby byly uvedené daně příslušným správcům daně řádně přiznány a zaplaceny. Soudy správně dovodily, že obviněný udělením plné moci záměrně vytvořil prostředí pro páchání projednávané trestné činnosti. Z provedených důkazů v tomto rozhodnutí shora akcentovaných jednoznačně vyplynulo, že plnou moc udělil právě za účelem úspěšné realizace zamýšlených nelegálních obchodů s pohonnými hmotami. V zájmu zisku finančních prostředků se dohodnul se zemřelým P. G., že poskytne svou společnost K. K. k zatížení dluhy. Není rozhodné, zda se o jednotlivé obchody dále zajímal či nikoliv. Podstatné je, že věděl minimálně rámcově, co skupina pachatelů vedená zemřelým P. G. hodlá učinit, že s tímto plánem souhlasil a poskytl za finanční protiplnění svou potřebnou součinnost, konkrétně vybavil svědka J. Š. plnou mocí pro předmětné obchodování s naftou v Polsku a poskytl tak svoji firmu pro tyto účely, aniž nadále dostál svým povinnostem společníka a statutárního orgánu vyvíjet řádnou obchodní činnost a zejména dostát svým daňovým registračním a odvodním povinnostem. Pro ostatní původně spoluobviněné tak vytvořil potřebné prostředí pro páchání trestné činnosti, tedy tomuto napomohl. O tom, že svým jednáním naplnil znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, neboť úmyslně umožnil jinému ve větším rozsahu zkrátit daň a spáchat tento čin ve velkém rozsahu (viz právní věta výroku o vině), tedy nelze pochybovat. Odvolací soud zcela vyčerpávajícím způsobem shrnul, že obviněný musel vzhledem ke všem skutečnostem (jednání a domluvy se zemřelým P. G. o zájmu zadlužení K. K. za úplatu, okolnosti setkávání se svědkem J. Š. i hovory o zájmu dovážet z Polska pohonné hmoty, dikce plné moci a její ověřování u notářky) nepochybně jednat s vědomím, že na základě jeho úkonů bude do České republiky dovážena motorová nafta, která nebude zdaněna. Celní úřad se nedozvěděl o údajích umožňujících správné vyměření daně a obviněný jako jednatel společnosti K. K. v tomto ohledu neposkytl žádnou součinnost. Obviněný si byl vědom, za jakým účelem uděluje plnou moc. Byl obeznámen s plánem hlavních pachatelů a s tímto zjevně ztotožněn. Jeho srozumění s důsledky takového jeho právního jednání je proto zcela evidentní.
23. V souvislosti s jednáním pod bodem II. obviněný vytýkal právní kvalifikaci jeho spolupachatelství, neboť to vyžaduje konkrétní účast na trestné činnosti páchané ostatními pachateli. Podle něj pouhá vědomost o trestné činnosti, případně i souhlas s ní, trestní odpovědnost založit nemohou. V kontextu této dovolací argumentace je vhodné v obecné rovině připomenout, že podle §9 odst. 2 trestního zákoníku byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). Rozhodný je u spolupachatelů společný úmysl, neboť ten musí směřovat k tomu, aby společným jednáním způsobili výsledek uvedený v zákoně. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována [postačí konkludentní dohoda – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 1925, sp. zn. Zm II 604/24 (uveřejněné pod č. 2180/1925 Vážný)]. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem společný, zvláště když každý svým přispěním napomáhal činnosti ostatních (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/1950 Sb. rozh. tr.). Společná činnost u spolupachatelství zahrnuje vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím společné trestné činnosti navzájem posilováni při jejím páchání, čímž je zvyšována společenská škodlivost takového jednání. V projednávané trestní věci spočívala trestná činnost specifikovaná pod bodem II. výroku o vině v tom, že skupina pachatelů - stejně jako v případě jednání pod bodem I. řízená zemřelým P. G. - odebírala od různých dodavatelů zboží s úmyslem nezaplatit jeho kupní cenu, resp. nezaplatit ji v plné výši, či pronajaté zboží nevrátit, a následně prodejem takového zboží získat finanční prostředky. Pro označené kvaziobchody uzavírala s dodavateli smlouvy, přebírala zboží a jeho převzetí dodavatelům potvrzovala na fakturách a dodacích listech. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, obviněný o této činnosti ostatních pachatelů nejenže věděl a umožnil její realizaci tím, že dal ostatním pachatelům k dispozici svou společnost K. K. (stejně jako v předchozím bodě I. výrokové části rozsudku nalézacího soudu), a poskytl jim tak možnost navodit u dodavatelů dojem kredibilního obchodního partnera, ale taktéž se do označené trestné činnosti zapojoval aktivně, když v některých případech podepisoval smlouvy a další obchodní dokumentaci a rovněž se osobně účastnil převzetí zboží, jeho následného prodeje apod. [viz zejména body 1. b), c), f)] a inkasoval za tuto činnost pravidelné odměny schválené P. G. Že jednal jako spolupachatel, je tedy zjevné. Činnost, které se dopustil, vykazovala znaky nejen společného jednání s ostatními pachateli, ale rovněž společný úmysl - sledování společného cíle spočívajícího v zisku finančních prostředků na základě podvodného jednání. V daném případě existovala společná dohoda o páchání trestné činnosti, s níž obviněný souhlasil a podle které i dále postupoval. Jednal souladně s ostatními pachateli, vytvořil prostředí a podmínky pro předstíraný zájem o koupi zboží vůči poškozeným a sám se na těchto obchodech podílel fyzickou přítomností u jednání a podepisováním souvisejících dokumentů. Těmito postupy společnými s již odsouzenými spolupachateli sebe a jiné obohacoval tím, že uváděl poškozené v omyl a působil tak na jejich majetku škodu. Závěr, že se dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, je proto taktéž namístě.
24. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Proto podané dovolání jako celek je zjevně neopodstatněné a Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth