ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1363.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1363/2021-2804
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 o dovolání obviněného M. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 15 To 37/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 7 T 6/2020, byl obviněný M. J. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zčásti dokonaným, zčásti ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
společně s J. F. po předchozí vzájemné dohodě spočívající v pěstování rostlin konopí za účelem výroby a prodeje drogy marihuany
1. od blíže nezjištěné doby, nejpravděpodobněji od počátku ledna 2016, nejméně do 20. 8. 2019 v přízemí a v prvním nadzemním podlaží bývalého rekreačního objektu na adrese XY, Královéhradecký kraj, skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků, předřadníků, sodíkových výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry nejméně pěstovali ve 13 cyklech rostliny konopí setého indického, následně je sušili, zpracovávali a vyráběli z nich drogu marihuanu, přičemž takto za trvalé účasti J. F. a občasné účasti M. J. vypěstovali a zpracovali při jednom pěstebním cyklu 2 500 ks rostlin konopí, z nichž získali 30 až 50 kg marihuany, přičemž ve všech cyklech vypěstovali celkem asi 32 500 kusů vzrostlých rostlin konopí setého indického o výšce 80 cm - 180 cm, z nichž získali celkem nejméně 390 kg sušené upotřebitelné hmoty - drogy marihuany, kterou následně M. J. prodával dalším osobám, když při ceně 90 Kč za 1 gram marihuany takto utržili částku nejméně 35 100 000 Kč.
2. v době nejméně od 25. 4. 2019 do zadržení policejním orgánem dne 6. 10. 2019, v suterénu a v prvním nadzemním podlaží pronajatého objektu chaty XY v XY, Královéhradecký kraj, společně zřídili pěstírnu konopí setého indického, v níž za pomoci M. P., která do objektu dovážela vodu, J. F. s M. J., který v pěstírně občas a nepravidelně pomáhal a kontroloval pěstební proces, skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, zejména speciálních živných roztoků, substrátů, hnojiv, předřadníků, výbojkových svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky takto pěstovali rostliny konopí setého indického v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysokou koncentraci psychotropní látky delta9-THC, přičemž ke dni 6. 10. 2019 takto pěstovali celkem 1 756 ks rostlin konopí setého indického o průměrné výšce od 70 cm do 130 cm ve fázi velmi krátce před sklizní, z nichž v případě sklizení, usušení a zpracování mohli získat nejméně 57 kg upotřebitelné rostlinné hmoty - drogy marihuany obsahující nejméně 6,3 kg čisté účinné látky delta9-THC, kterou plánovali prodat dalším osobám, když při jejím prodeji by při ceně 90 Kč za 1 gram marihuany utržili částku nejméně 5 130 000 Kč, avšak k dopěstování, sklizení, usušení a výrobě drogy marihuany nedošlo pouze díky zásahu policejního orgánu,
přičemž M. J., který v uvedeném období neměl prokazatelný legální příjem, zajistil za tímto účelem oba, svým charakterem podobné, objekty nacházející se na málo frekventovaných místech, s vlastním zdrojem vody a dostatečně dimenzovaným jističem elektrického proudu, financoval je včetně nákupu kompletního vnitřního vybavení k nelegálnímu pěstování a výrobě drogy marihuany, částečně pocházejícího i z firmy P. – G., v níž byl jednatelem a společníkem, dále hradil spotřebovanou elektrickou energii a nájemné, obstarával a dodával semena a rostliny s předpokládaným vysokým obsahem psychotropní látky delta9-THC, rostlinné substráty a hnojiva a staral se o sklizeň, sušení a odbyt sušiny - drogy marihuany, kterou prodával za částku 90 Kč za 1 gram, když v souvislosti s touto činností sám vynaložil prokazatelné náklady, a to:
platby za spotřebu elektrické energie v objektu XY ve výši 2 558 120 Kč,
platby za spotřebu elektrické energie v objektu XY ve výši 147 251 Kč,
nájem za objekt XY ve výši 1 600 000 Kč,
kupní cena objektu XY v celkové výši 4 104 247 Kč,
nájem + platby za objekt XY ve výši 700 000 Kč,
nákup hnojiv ve výši 9 000 000 Kč,
nákup semen ve výši 1 400 000 Kč,
vnitřní vybavení objektů pěstíren ve výši 4 000 000 Kč,
celkem tedy ve výši 23 509 618 Kč,
J. F., rovněž bez legálního příjmu, výměnou za možnost bezplatného ubytování a pravidelných finančních odměn ve výši 25 000 Kč měsíčně, vyplácených hotově M. J., a podílu ve formě drogy marihuany, kterou spotřeboval kouřením, obě pěstírny, částečně s pomocí M. J., vybudoval, provedl zednické úpravy místností, rozvedl vodu, elektřinu 230 V, zapojil a rozvěsil veškeré pěstební komponenty, a po celé období se od
počátku osobně staral o rostliny konopí v úmyslu je dopěstovat do úplné zralosti, sklidit, usušit a zpracovat na drogy marihuanu s vysokým obsahem kanabinoidních látek, za tím účelem rostliny přihnojoval, obsluhoval čerpadla, závlahu, osvětlení, vytápění a ventilaci, když v souvislosti s touto činností sám vynaložil jako náklad na zřízení pěstíren část kupní ceny objektu XY ve výši 250 000 Kč,
oba společně pak v době vegetační zralosti rostliny sklízeli, květenství zpracovávali na drogu marihuanu, kterou výhradně M. J. distribuoval dosud neustanoveným osobám.
2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný M. J. odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. 300 000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce, obviněný M. J. i obviněný J. F. odvoláními, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 15 To 37/2021, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek k odvolání státního zástupce v části výroku o trestu propadnutí věci, a to propadnutí rostlin konopí a upotřebitelné sušiny o hmotnosti 53 752 gramů, uloženém obviněnému M. J. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. J. odsoudil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to rostlin konopí a upotřebitelné sušiny o hmotnosti 53 746,851 g a 28,9005 g; celkem tedy 53 775,7515 g. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněný. Odvolání obviněných M. J. a J. F. postupem podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 572/2021, a dovodil, že nalézací soud postupoval správně, jestliže prospěch, jehož měli oba obvinění dosáhnout, nehodnotil jen podle předpokládaných tržeb, ale též podle nákladů, které byly na pěstování konopí vynaloženy, avšak z výroku rozsudku nalézacího soudu není zřejmé, do jaké míry částka 700 000 Kč za platby na objektu XY zahrnuje vodné a stočné, ale v každém případě chybí vyčíslení vodného a stočného na objektu XY. Kromě toho nejsou zahrnuty náklady na přepravu vody, nebylo zjištěno, o jaké množství vody šlo, kolikrát se museli tzv. „otočit“ aby nasytili spotřebu na XY pěstovaných rostlin. Obdobné je to pro hodnocení nákladů na nákup semen. Soud vycházel toliko z výpovědi obviněného J. F., který po propuštění z vazby změnil výpověď v neprospěch obviněného M. J. Je zřejmé, že tento obviněný chtěl usvědčující výpovědí získat pro sebe výhodu, která se nakonec projevila i v tom, že prohlásil svou vinu a krajský soud postupoval podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za daných okolností však měl hodnotit výpověď tohoto obviněného daleko pečlivěji. Z tohoto hlediska bylo na místě vyhovět jeho návrhu, aby byl vyslechnut J. M., případně aspoň vyžádána zpráva, v kolika případech obviněný J. F. s policií spolupracoval. Obviněný M. J. dále poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 928/20, přičemž připustil, že nalézací soud měl k dispozici další věcné důkazy, avšak co do rozsahu trestné činnosti byla výpověď J. F. rozhodující, a proto je třeba u ní uplatnit to, co platí pro hodnocení věrohodnosti výpovědi osoby usilující o postavení spolupracujícího obviněného. Orgány činné v trestním řízení pochybily již v přípravném řízení, když nebyl přibrán znalec, popřípadě vyžádáno odborné vyjádření k tomu, kolik pěstebních cyklů mohlo být v obou pěstírnách vypěstováno za dobu, jejíž počátek je určen jen velmi neurčitě (srov. určení „nejpravděpodobněji od počátku ledna 2016“ v popisu skutku). Znalecky nebo odborným vyjádřením mělo být oceněno také zařízení, které bylo zajištěno pro provoz pěstírny, aby byla zjištěna reálná hodnota těchto předmětů. Při stanovení množství nebylo přihlédnuto k obhajobě obviněného, že celá jedna várka se nepodařila a museli ji vyhodit a také k tomu, že část drogy jim byla odcizena neznámým pachatelem, pravděpodobně osobou L.
6. Dovolatel dále namítal, že z hlediska právní kvalifikace je odcizené množství drogy nutno zařadit k té části, která byla posouzena jako nedokonaný čin, kdy pro stanovení společenské škodlivosti má objektivní stránka, tj. objem obviněnými skutečně distribuované drogy, podstatný význam. Za situace, kdy pohybnosti o znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu“ bylo možné odstranit dalším dokazováním v naznačeném směru, je posouzení právní kvalifikace jednání obviněného M. J. porušením zásady presumpce neviny, jak vyplývá z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti poukázal obviněný na nález ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2142/11. Obviněný rovněž upozornil na to, že v odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud uvádí, že prospěch, který obvinění získali, několikanásobně překročil hranici velkého rozsahu 5 000 000 Kč. V té době (12. 2. 2021) však již byla platnou hranicí škody velkého rozsahu částka dvojnásobná. Za této situace, kdy prověření okolností, jakého prospěchu obvinění dosáhli, a jaký byl jejich úmysl ve vztahu k nákladům, které museli vynaložit, má podstatný význam pro určení přísnější právní kvalifikace, neboť pokud by o takovém úmyslu vznikly důvodné pochybnosti, rozdíl mezi trestní sazbou podle §283 odst. 3 a §284 odst. 4 tr. zákoníku je velmi podstatný.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 15 To 37/2021, zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 7 T 6/2020, a dále postupoval podle §265 l tr. ř.
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že pokud dovolatel či státní zástupce v některém ze stadií trestního řízení vznesli požadavek na provedení nového důkazu, žádný ze soudů takový návrh nepominul, posoudil ho z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu, přičemž pokud takovému návrhu nevyhověl, řádně rozvedl důvody, pro které shledává doplnění dokazování za nadbytečné. V dané věci k opomenutí důkazů ze strany nižších soudů nedošlo, a pokud některé důkazní návrhy nebyly akceptovány, stalo se tak z důvodu naprosto legitimního, totiž nadbytečnosti dalšího dokazování. Obviněnému lze přisvědčit pouze v té části jeho dovolání, ve které zmiňuje význam výpovědi spoluobviněného J. F. pro závěr o vině a upozorňuje na potřebu přistupovat k této výpovědi obezřetně právě v důsledku možné snahy spoluobviněného domoci se mírnější reakce orgánů činných v trestním řízení. Přesně této skutečnosti si byl ale Krajský soud v Hradci Králové velmi dobře vědom, přičemž mj. v odstavcích 31. a 32. odůvodnění odsuzujícího rozsudku rozvedl důvody, pro které shledává pravdivou právě komplexní a neměnnou výpověď spoluobviněného J. F., a nikoli účelová a lživá vyjádření dovolatele. Nalézací soud přitom akcentoval nejen výpověď zmíněného spoluobviněného, ale zohlednil rovněž celou řadu dalších důkazů stvrzujících pravdivost výpovědi J. F. Současně je namístě označit za naprosto korektní také argumenty, kterými zmíněný soud podpořil závěr o naplnění dvou, z pohledu právní kvalifikace stěžejních okolností, totiž „spáchání činu obviněným ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“. Pokud jde o druhý z naznačených znaků, neboť k němu především nesouhlasné námitky dovolatele směřují, soud od sumy utržené za zobchodované drogy (potažmo sumy, kterou takto bylo možno utržit) odečetl všechny objektivně zjištěné náklady a dospěl ke správnému závěru, že tento tzv. čistý prospěch významně přesáhl 10 000 000 Kč. Zjevně se tak jednalo o prospěch velkého rozsahu. Navíc je zapotřebí dodat, že kvalifikační znak vyjádřený v §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je naplněn již v případě, kdy pachatel jedná v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu. K dosažení čistého zisku převyšujícího 10 000 000 Kč tedy vůbec nemusí dojít a postačí, pokud k takovému cíli pachatel svým jednáním směřuje. Právě nalézacím soudem zjištěné skutečnosti, zejména tedy dlouhodobost, intenzita a sofistikovaný způsob produkce drogy, stejně jako ta okolnost, že se jednalo o hlavní zdroj obživy, který byl přerušen až zásahem policie, nepochybně svědčí pro závěr, že jednání dovolatele bylo skutečně vedeno záměrem dosahovat mnohamilionového čistého profitu, významně přesahujícího spodní hranici velkého rozsahu.
9. Podle státního zástupce by s opravdu velkou dávkou tolerance snad bylo možno pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021) podřadit toliko dílčí námitky, v jejichž rámci obviněný podotýká, že v případě odcizené marihuany se jednalo pouze o pokus trestného činu, eventuálně pokud v samotném závěru dovolání naznačuje, že nelze vyloučit ani kvalifikaci jednání podle §284 odst. 4 tr. zákoníku, za které by byl ohrožen nižší trestní sazbou. Obě jsou však zjevně neopodstatněné. Pokud jde o údajné odcizení marihuany, státní zástupce v prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že jednání obviněného bylo tak či tak posouzeno jako spáchané dílem ve stadiu pokusu, přičemž pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Stěžejní je však především zjištění, že pokud již byla odcizena vyprodukovaná a k dalšímu prodeji přechovávaná sušená rostlinná hmota, zjevně se jednalo o dokonané jednání. Co se pak týká eventuálního posouzení jednání podle §284 odst. 4 tr. zákoníku, to nepřichází do úvahy krátce řečeno proto, že marihuana vyrobená a vyráběná mj. obviněným byla určena k dalšímu prodeji jiným zájemcům a nebyla tedy vyrobena a přechovávána jen pro osobní spotřebu dovolatele.
10. Státní zástupce proto v návaznosti na všechny shora uvedené skutečnosti uzavřel, že naprostou většinu námitek obviněného pod žádný dovolací důvod podřadit nelze a zbylé jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl tudíž, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
12. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (v jím uplatněném, tehdy ještě neúčinném znění), resp. v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Obviněný M. J. podal svůj mimořádný opravný prostředek v říjnu roku 2021. V mezidobí od podání dovolání obviněným došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.,
14. Ačkoliv tedy dovolatel nesprávně formálně uplatnil dovolací důvody, jak jsou vymezeny v trestním řádu až s účinností od 1. 1. 2022, vzhledem k tomu, že dovolání podal již v říjnu 2021, věcně uplatnil dovolací důvody upravené do 31. 12. 2021 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočíval v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu sice bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným s tím, že na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., nicméně aplikační praxe Nejvyššího soudu (potažmo Ústavního soudu) ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu věcně přezkoumávala nedostatky napadených rozhodnutí v rozsahu, na který od 1. 1. 2020 míří nynější znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud formálnímu pochybení v označení uplatněných dovolacích důvodů dle právní úpravy účinné až od 1. 1. 2022 nepřikládá žádnou relevanci. Nejvyšší soud totiž již před 1. 1. 2022 připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil, což Nejvyšší soud následně akceptoval, taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
15. Obviněný M. J. uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž nově zařazený dovolací důvod směřující k nápravě zásadních vad soudních rozhodnutí v oblasti skutkových zjištění, který je s účinností od 1. 1. 2022 vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je, jak již bylo rozvedeno v předchozím odstavci, kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám skutkových zjištění. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
16. K námitce obviněného týkající se výše čistého prospěchu, který měli a mohli svým jednáním získat, když podle jeho názoru náklady na výrobu drogy byly ve skutečnosti vyšší, Nejvyšší soud poznamenává, že nalézací soud v souladu se skutkovými zjištěními dovodil, že výnos ze zpeněžené marihuany dosáhl částky více než 35 000 000 Kč, přičemž pokud by došlo k dopěstování dalších rostlin, mohli utržit více než 5 100 000 Kč (v podrobnostech srov. bod 31 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Současně nalézací soud ve skutkové větě výroku rozsudku konkretizoval a odečetl všechny prokazatelné náklady (navíc jen na okraj, spíše ve prospěch dovolatele). Z komentářové literatury se podává, že k dokonání trestného činu podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku postačí, aby pachatel jednal v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, ale nemusí tohoto prospěchu dosáhnout (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 2625). Postačující je tedy pro naplnění kvalifikačního znaku podle ustanovení §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby pachatel jednal v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, přičemž jeho jednáním vůbec nemusí dojít k dosažení čistého zisku převyšujícího 10 000 000 Kč. Jelikož obvinění pěstovali konopí rozsáhle a dlouhodobě, zvolili profesionální technologie, vnitřní pěstování v uzavřených objektech, pěstovali rostliny konopí a vyráběli marihuanu opakovaně a intenzivně, není pochyb o tom, že jednání dovolatele směřovalo k zisku významně přesahujícího dolní hranici velkého rozsahu. V tomto ohledu nemá námitka dovolatele vliv na užitý kvalifikační znak, tj. spáchání činu v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu.
17. S ohledem na tyto skutečnosti a dále na to, že spoluobviněný J. F. uvedl, že v objektu XY bylo od ledna 2016 do dubna 2019 uskutečněno celkem 13 pěstebních cyklů (srov. str. 10 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), Nevyšší soud neshledal, že by soudy nižších stupňů pochybily, jestliže nepřibraly znalce či nevyžádaly odborné vyjádření, jež by vyhodnotilo jednak množství pěstebních cyklů od počátku trestné činnosti a jednak hodnotu zařízení na provoz pěstírny. Nejvyšší soud proto ani nedovodil, že by v projednávaném případě došlo k opomenutí důkazů. Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. je nezbytné prokázat skutkový stav bez důvodných pochybností a tento prokázán byl, nadto by se navrženými důkazy jen ověřovala skutečnost již prokázaná. Nejvyšší soud k tomu pro úplnost dodává, že problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další). K této námitce obviněného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nalézací soud nemusí provádět všechny důkazy, jejichž provedení je v průběhu řízení navrhováno. Je povinen provést dokazování v takovém rozsahu, aby měl dostatek podkladů pro tvorbu skutkových zjištění tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti, a taková situace byla dána v projednávané věci. Nalézací soud měl dostatek důkazů, o něž se mohl opřít při vyslovení výroku o vině obviněného M. J., a proto nebyly splněny podmínky vyplývající ze shora zmíněné judikatury pro přehodnocení závěrů obou nižších soudů s ohledem na nadbytečnost jím navrhovaných důkazů.
18. K námitce dovolatele týkající se výpovědi spoluobviněného J. F., spočívající konkrétně v tom, že ačkoliv mu nebyl přiznán institut spolupracujícího obviněného, vypovídal účelově, a to ve snaze dosáhnout mírnějšího trestu, načež soudům dále vytýká, že nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování a nevyslechly jako svědka J. M., či alespoň nevyžádaly zprávu, z níž by se podávalo, v kolika případech spoluobviněný J. F. spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, Nejvyšší soud uvádí následující. Nalézací soud velmi podrobně popsal, jakými skutkovými zjištěními a úvahami se řídil při hodnocení věrohodnosti a účelovosti svědecké výpovědi jmenovaného spoluobviněného. Nalézací soud zejména uvedl, že vztah obou obviněných byl dobrý, obviněný J. F. neměl žádný osobní zájem na tom, aby nepravdivě obvinil obviněného M. J., navíc jeho výpověď je podporována i dalšími důkazy, svědeckými výpověďmi (M. P., P. V., V. L., B. P., Z. H., T. M.) a listinnými důkazy (v podrobnostech srov. str. 23 – 24 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud následně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud obviněný J. F. navrhoval doplnit v odvolacím řízení dokazování o výslech vrchního komisaře Policie České republiky J. M. a o vyžádání si od policie informace, zda a v kolika a jakých kauzách obviněný s policií spolupracuje, tomuto návrhu nevyhověl, neboť s ohledem na veškeré provedené důkazy již vybočuje z mezí nutného dokazování (srov. str. 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V návaznosti na učiněné závěry soudy nižších stupňů Nejvyšší soud uzavírá, že soudy si byly vědomy snahy spoluobviněného J. F. dosáhnout svou výpovědí mírnějšího trestu, s tímto se však dostatečně, a zejména nalézací soud velmi podrobně, vypořádaly.
19. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s tou částí argumentace dovolatele, v níž uváděl, že soudy nezohlednily odcizenou část drogy, což mělo být posouzeno jako nedokonaný trestný čin, a mělo ovlivnit společenskou škodlivost trestného jednání. Obecně rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku zpravidla snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin, neboť podle §21 odst. 2 tr. zákoníku platí, že pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Jelikož ale z provedeného dokazování vyplynulo, že nalézací soud vyhodnotil výpovědi obviněného M. J. jako nevěrohodné a ryze účelové, tedy vlastní postoj obviněného nelze považovat za napomáhání orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti jemu kladené za vinu, navíc u obviněného nelze nalézt ani žádnou sebereflexi, jakožto základní podmínku uvědomění si protiprávního jednání a snahy po nápravě, potom v tomto konkrétním případě samotné nedokonání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku rozhodně neznamená nižší závažnost jeho jednání, kdy navíc stupeň dokonání činu měl byl dán pouze odcizením jeho drogy ze strany jiného pachatele, tedy vlivem okolností nezávislých na vůli dovolatele. Ale především nelze přehlédnout, že již došlo k výrobě předmětné drogy se záměrem ji prodat, tedy k dokonání trestného činu, takže případné následné odcizení části již vyrobené drogy nemělo žádný vliv na právní posouzení věci.
20. Konečně pokud se týká námitky obviněného M. J., že výše čistého prospěchu, jehož dosáhli, nebyla řádně ověřena a vznikly tak pochybnosti o tom, zda stíhané jednání nemělo být kvalifikováno spíše jako trestný čin podle §284 odst. 4 tr. zákoníku, ani tato nemůže být Nejvyšším soudem akceptována, neboť trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle ustanovení §284 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně přechovává drogu pro vlastní potřebu. Pojem pro vlastní potřebu se týká osoby, která sama neoprávněně předmětné látky v tomto ustanovení vymezené užívá jako konzument, tedy důvodem jejich přechovávání je výhradně osobní spotřeba (konzumace) osoby, která je takto přechovává. Nemohou být proto určeny pro kohokoli jiného, neboť v takovém případě by se již přechovávání vztahovalo k osobě jiného, tj. „pro jiného“ ve smyslu trestného činu podle §283 tr. zákoníku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2633). V případě dovolatele již nalézací soud na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovým a právním závěrům spočívajícím v tom, že neoprávněně vyrobil a prodal omamnou a psychotropní látku - marihuanu, spáchal takový čin ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch velkého rozsahu (objekt XY), současně se pak dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, jehož se dopustil v úmyslu vyrobit a prodat omamnou a psychotropní látku, spáchal takový čin ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe a jiného prospěch velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo (objekt XY) v důsledku zásahu policejních orgánů. Nalézací soud proto jeho jednání správně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zčásti dokonaný, zčásti nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
21. Nejvyšší soud konečně upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě částečně stalo. Námitky obviněného jsou opakováním jeho obhajoby v průběhu celého trestního řízení, když stejnými námitkami se zabývaly oba nižší soudy, které své skutkové i hmotně právní závěry náležitě odůvodnily.
22. Závěrem lze říci, že nižší soudy již na námitky obviněného reagovaly, přesvědčivě se s nimi vypořádaly a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil, přičemž neshledal jakoukoli snahu o deformaci důkazních prostředků ani tendenčnost v uvažování v neprospěch obviněného při hodnocení důkazů či ukládání sankcí. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud shledal námitky obviněného jako zjevně neopodstatněné.
23. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného M. J. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu