ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.332.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 332/2022-8266
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2022 dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné D. D., nar. XY v XY, Ukrajinská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 11 To 25/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2020, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněné D. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 42 T 5/2020, byla obviněná D. D. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byla odsouzena podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 200.000 Kč.
2. Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněné D. D., jakož i odvoláním státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaným v neprospěch obviněné, když obě odvolání byla podána toliko do výroku o trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 11 To 25/2021, a to tak, že napadené rozhodnutí městského soudu z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d) a písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu poté vrchní soud nově rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 200.000 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí odvolacího soudu. Naopak obviněnou podané odvolání Vrchní soud v Praze podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněná D. D. předmětné trestné činnosti dopustila tím, že:
společně s P. B., T. Č., M. L., D. M. a J. L. , vůči kterým bylo rozhodnuto samostatným rozhodnutím, přestože věděli, že nedisponují nezbytným povolením k zacházení s omamnými látkami, jednali v rozporu s ustanovením §4 zákona č. 167/1998 Sb, o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, a v blíže nezjištěné době, nejméně od listopadu 2018, D. M. od začátku roku 2019, do 9. 6. 2019, M. L. nejméně do konce ledna 2019, obstarávali v Nizozemsku u samostatně trestně stíhaného G. A. A., nar. XY, omamnou látku kokain, kterou poté neoprávněně, zejména za použití osobních motorových vozidel a v některých případech také za využití dopravy v dálkových linkových autobusech společnosti Eurolines, v množství od 500 gramů do 900 gramů přibližně jednou za 14 dní, dováželi do České republiky, kde ji skladovali a distribuovali koncovým uživatelům, a to zejména na území hlavního města Prahy a v jeho okolí, přičemž takto jednali s vědomím, že nakládání s omamnou látkou kokain je nezákonné a činili tak v rámci organizované skupiny s přesným rozdělením rolí, kdy P. B. byl vůdčí postavou celé skupiny, kokain v Holandsku nakupoval, rozhodoval, kdo, kdy a jakým způsobem drogu bude dopravovat do České republiky, J. L. byl kurýrem a kokain dále buď sám, nebo prostřednictvím D. M. či D. Š. distribuoval, kdy tito obvinění byli zároveň jeho řidiči, D. D. a M. L. kokain dováželi, T. Č. umožnila již odsouzenému L. pro skupinu půjčovat motorová vozidla jejím jménem, J. L. vozila, když kokain prodával koncovým uživatelům, dala mu k dispozici svůj bankovní účet, aby na něj mohl ukládat finanční prostředky získané trestnou činností, o níž věděla, a takto jednali v úmyslu získat prospěch z prodeje kokainu, který je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná, přičemž obviněná D. se podílela konkrétně na těchto kurýrních jízdách:
I. dne 12. 12. 2018 cca v 11:15 hodin společně J. L., M. L. a D. D. odjeli vozidlem tov. zn. Audi A3, rz XY, z České republiky přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. a M. L. uložili k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a J. L., M. L. a P. B. jeli vozidlem tov. zn. Audi A5, rz XY, které řídil obviněný L., a obě vozidla se i s posádkami vrátila do České republiky dne 13. 12. 2018 kolem 07:36 hodin přes hraniční přechod XY a následně obě vozidla za sebou dorazila do XY,
II. za účelem dovozu kokainu do České republiky nejprve dne 21. 12. 2018 cca v 20:54 hodin společně P. B., M. L. a D. D. odjeli nezjištěným vozidlem z České republiky přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté nejméně P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a M. L. s P. B. jeli vozidlem tov. zn. Audi A5, rz XY a obě vozidla se i s posádkami vrátila do České republiky dne 23. 12. 2018 kolem 05:08 hodin přes hraniční přechod XY a následně obě vozidla za sebou dorazila do XY,
III. M. L. a D. D. dne 5. 1. 2019 odjeli z České republiky tak, že M. L. jel ve vozidle tov. zn. Seat Leon, rz XY, a opustil Českou republiku přes XY v době od 21:17 hodin do 21:38 hodin, a D. D. jela ve vozidle tov. zn. Audi A3, rz XY, a opustila Českou republiku přes stejný hraniční přechod v době od 20:47 hodin do 21:24 hodin, poté oba pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a sám M. L. jel vozidlem tov. zn. Seat Leon rz XY, kdy oba se vrátili do České republiky dne 7. 1. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou v čase 06:24 hodin,
IV. M. L. a D. D. dne 12. 1. 2019 v odpoledních hodinách, odjeli nezjištěným dopravním prostředkem z České republiky přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a sám M. L. jel vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, kdy se oba vrátili do České republiky dne 14. 1. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou v čase 04:21 hodin,
V. dne 25. 1. 2019 kolem 16:50 hodin odjeli M. L. ve vozidle tov. zn. Fiat Punto, rz XY, a D. D. ve vozidle tov. zn. Audi A3, rz XY, přes hraniční přechod XY z České republiky a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Audi A3, rz XY, které řídila D. D., a sám M. L. jel vozidlem tov. zn. Fiat Punto, kdy oba se vrátili do České republiky dne 27. 1. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou v čase 02:35 hodin, kdy obě vozidla řidiči zaparkovali před komplexem garáží v ulici XY v XY, kde M. L. vystoupil z vozidla tov. zn. Fiat, otevřel vrata garážového komplexu, z vozidla tov. zn. Audi vyndal nějaký předmět a uložil ho do garáže a následně oba z místa odjeli,
VI. dne 19. 2. 2019 odjela nezjištěným vozidlem do XY D. D., kdy v 17:24 hodin překročila hranice na hraničním přechodu XY, přičemž v Nizozemsku G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté v XY nejméně P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla, které na zpáteční cestě do České republiky řídila D. D., a před ní jeli jako doprovod ve druhém vozidle J. L. a T. Č., kdy tito překročili hranice do České republiky na hraničním přechodu XY dne 21. 2. 2019 v 04:30 hodin,
VII. dne 28. 2. 2019 v odpoledních hodinách odjeli J. L. a D. D. ve vozidle tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které si předtím J. L. půjčil od své matky v XY, přes hraniční přechod XY z České republiky a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které řídila D. D., a J. L. jel z Nizozemska zpět společně s P. B. ve vozidle tov. zn. VW Caddy, přičemž se všichni vrátili do České republiky dne 2. 3. 2019 přes hraniční přechod XY a do XY přijeli za sebou, kdy byli zachyceni v čase 09:56 hodin,
VIII. dne 15. 3. 2019 objednal již odsouzený L. jménem T. Č. přes aplikaci HoppyGo, sloužící ke sdílení vozidel, vozidlo tov. zn. VW Passat, rz XY, a D. D. si za stejným účelem a přes stejnou aplikaci objednala vozidlo tov. zn. Toyota Auris, rz XY, dne 16. 3. 2019 jeli T. Č. a J. L. vyzvednout objednané vozidlo a poté jel J. L. a D. D. vozidlem tov. zn. VW na místo převzetí vozidla tov. zn. Toyota, následně J. L. ve vozidle tov. zn. VW Passat a D. D. ve vozidle tov. zn. Toyota opustili Českou republiku kolem 17:00 hodin přes hraniční přechod XY a pokračovali do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté nejméně P. B. a J. L. uložili k přednímu kolu do vozidla tov. zn. VW Passat, rz XY, které řídila D. D., a J. L. jel vozidlem tov. zn. Toyota Auris, rz XY, přičemž oba překročili hranice do České republiky přes hraniční přechod XY dne 18. 3. 2019 kolem 04:36 hodin, a následně oba dojeli na benzínovou čerpací stanici Benzina do ul. XY do XY, kde provedli úklid zapůjčených vozidel,
IX. dne 29. 3. 2019 si D. D. půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Superb, rz XY, a téhož dne kolem dvacáté hodiny s vozidlem opustila přes hraniční přechod XY Českou republiku a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. společně s G. A. A. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Superb, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 31. 3. 2019 kolem 06:50 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekal J. L., přičemž D. D. po této zastávce pokračovala do XY, kde vrátila půjčené vozidlo,
X. dne 12. 4. 2019 si D. D. půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, XY, a téhož dne kolem 23:50 hodin s vozidlem opustila přes hraniční přechod XY Českou republiku a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Fabia XY, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 14. 4. 2019 kolem 06:55 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekal J. L., kterého tam dne 13. 4. 2019 dovezl D. M., přičemž D. D. po zastávce v XY pokračovala do XY, kde vrátila půjčené vozidlo,
XI. dne 24. 4. 2019 objednal již odsouzený L. přes aplikaci HoppyGo jménem obviněné Černé vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které dne 25. 4. 2019 převzala od již odsouzeného L. obviněná Č., jež ho následně za účelem realizace kurýrní cesty předala D. D., která s vozidlem dne 26. 4. 2019 kolem 16:40 hodin opustila přes hraniční přechod XY Českou republiku, cestou do Nizozemska, ve XY, však měla problém s poruchou vozidla, kdy tento problém telefonicky řešila s J. L., následně dne 27. 4. 2019 v 01:30 hodin vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které si předtím půjčil od své matky v XY a vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, stejného majitele jako u porouchaného vozidla, které na jméno T. Č. dne 27. 4. 2019 přes aplikaci HoppyGo vypůjčil J. L., opustili J. L. a D. M. přes hraniční přechod XY Českou republiku, J. L. a D. M. se zpět do České republiky vrátili přes hraniční přechod XY dne 28. 4. 2019 v 02:11 hodin vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, a to poté, co ve XY předali vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, D. D., která vozidlem dále pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté nejméně P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 28. 4. 2019 kolem 10:54 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekal J. L., kterého tam po návratu z Německa nechal D. M.,
XII. již odsouzený L. objednal na jméno obviněné T. Č. přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které dne 10. 5. 2019 společně s J. L. a D. M. vyzvedla v XY, a poté si vozidlo převzala D. D., která s vozidlem téhož dne ve 21:34 hodin opustila Českou republiku přes hraniční přechod XY a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 12. 5. 2019 v 07:44 hodin, dále pokračovala do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekali J. L. a T. Č. (ta v bytě matky již odsouzeného L.), kteří tam předtím přijeli vozidlem tov. zn. Hyundai I30, rz XY, což bylo vozidlo obviněné D. za havarované vozidlo tov. zn. Audi, kdy D. D. z XY odjela svým vozidlem tov. zn. Hyundai a J. L. a T. Č. odjeli vozidlem tov. zn. Škoda Octavia do XY, kde ho vrátili majiteli,
XIII. D. D. si půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Superb, rz XY, které si dne 24. 5. 2019 převzala a téhož dne ve 21:48 hodin opustila Českou republiku přes hraniční přechod XY a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. opatřil nezjištěným způsobem na blíže nezjištěném místě za účelem vývozu do České republiky nezjištěné množství kokainu, nejméně však 500 gramů, který poté P. B. uložil k přednímu kolu do vozidla tov. zn. Škoda Superb, a D. D. tímto vozidlem překročila hranice zpět do České republiky přes hraniční přechod XY dne 26. 5. 2019 a kolem 13:00 hodiny přijela do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni v té době čekali J. L. a T. Č.,
XIV. D. D. si půjčila přes aplikaci HoppyGo vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které si dne 7. 6. 2019 převzala a téhož dne ve 21:42 hodin opustila Českou republiku přes hraniční přechod XY a pokračovala do Nizozemska, kde G. A. A. v blíže nezjištěné době, na dosud nezjištěném místě a dosud nezjištěným způsobem opatřil za účelem vývozu z Nizozemského království nejméně 795,47 gramů kokainu s obsahem 413,54 gramů účinné látky kokain hydrochlorid, ten poté za účelem jeho dovozu do České republiky předal na blíže nezjištěném místě v Nizozemském království P. B., jenž následně zorganizoval dovoz kokainu do České republiky tak, že nejméně on sám uložil kokain zabalený do dvou balíčků z plastové lepenky do vozidla tov. zn. Škoda Octavia, rz XY, které do České republiky řídila sama D. D., která přijela do České republiky přes hraniční přechod XY dne 9. 6. 2019 v 11:10 hodin a následně v 11:40 hodin přijela do bydliště matky J. L. v XY, kde na ni již čekali J. L., kterého tam dne 8. 6. 2019 přivezl D. M., a P. B., který předtím přijel z Nizozemska do České republiky přes hraniční přechod XY téhož dne v 04:45 hodin vozidlem tov. zn. BMW, rz XY, přičemž kokain z vozidla hned po příjezdu D. D. vyndali P. B. a J. L. a uložili ho do garáže.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 11 To 25/2021, v rozsahu, v němž soud zamítl odvolání státní zástupkyně podané proti výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 42 T 5/2020, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné D. D. dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jelikož obviněné byl rozhodnutím soudu druhého stupně uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku Nejvyšší státní zástupce předně připomíná argumentaci odvolacího soudu ohledně výroku o trestu uloženého osobě obviněné D. D., přičemž se neztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze stran existence podmínek pro aplikaci moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Podle názoru dovolatele se ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku týká mimořádného snížení trestu odnětí svobody, kdy za zvláštní okolnosti či poměry podmiňující aplikaci tohoto ustanovení nelze bez dalšího považovat takové okolnosti, které jsou „obecnými“ okolnostmi polehčujícími ve smyslu §41 tr. zákoníku (např. doznání, projevená lítost, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení nebo dosavadní trestní bezúhonnost). Tyto okolnosti musí být výraznějším způsobem atypické, v případě obdobných trestných činů se běžně nevyskytující. Použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku má být výjimečné s tím, že pouze za situace, kdyby by polehčující okolnosti uvedené v §41 tr. zákoníku byly natolik intenzivní a závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, by je bylo možné posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k obviněné D. D. však podle názoru dovolatele nelze takovéto výjimečné okolnosti případu dovodit, neboť jde-li o dosavadní bezúhonnost pachatele, je třeba na jí vedený způsob života pohlížet jako na běžný standard, nikoli jako na okolnost neobvyklou či snad nějakým způsobem výjimečnou.
6. Podle mínění dovolatele odvolací soud obecně argumentoval přiléhavými pravidly a principy pro mimořádné snižování trestů cestou §58 tr. zákoníku, avšak v předmětné věci užil těchto pravidel a principů v rozporu s ustálenou judikaturou. Za mimořádné okolnosti případu označil okolnosti zcela běžné, které se nikterak nevymykají z okruhu případů obdobného druhu a důvodnost aplikace §58 tr. zákoníku tak nezakládají. Ani skutečnost, že se obviněná jako zdravotní sestra nadále věnovala své profesi při léčbě pacientů s infekčním onemocněním COVID-19, přitom podle dovolatele nemůže mít bezprostřední vliv na důvodnost aplikace §58 tr. zákoníku. Uvedené prospěšné činnosti se totiž podle jeho názoru v rozhodné době věnovalo velké množství zdravotnického personálu českých nemocnic, aniž by v tom bylo spatřováno cokoliv osobnostně mimořádného, neboť daná činnost zřetelně souvisela s jinak obvyklým povoláním obviněné. Ryze teoreticky by podle dovolatele bylo možno takovou obětavou službu vzít v potaz v případě činnosti dobrovolníků z řad nezdravotnických profesí, nicméně sama obviněná takovým dobrovolníkem nebyla.
7. Z výše uvedeného dovolatel dovozuje, že takto vymezené okolnosti případu a poměry pachatele k mimořádnému zmírnění trestu odnětí svobody nepostačují, přičemž odkazuje mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 11 Tdo 434/2021, vydané ve věci, v níž bylo obdobné jednání pachatelky právně kvalifikováno totožně jako jednání obviněné v nyní posuzované věci. Jsou-li obě uvedené trestní věci porovnány, je podle dovolatele patrné, že nyní předkládaná věc obviněné D. D. se jeví jako nepoměrně závažnější, a to jak v otázce rozsahu trestného činnosti (s ohledem na množství drogy a délku jejího páchání), tak ohledně role obviněné v organizované skupině působící na území více států a charakteru činnosti, jíž se na trestné činnosti podílela.
8. Se závěrem vrchního soudu ve vztahu k naplnění podmínek vymezených v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku se tak podle dovolatele nelze ztotožnit, tzn. že trest odnětí svobody měl být obviněné uložen v rozmezí trestní sazby podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, tedy v rozmezí deset až osmnáct let. Jestliže jí byl tento trest uložen pouze v trvání sedmi let, došlo k situaci, kdy jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.
9. V závěru podaného dovolání nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 11 To 25/2021, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265 l odst. 1 tr. řádu. Pro případ jiného rozhodnutí než jím navrhovaným způsobem dovolatel vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
10. Obviněná se prostřednictvím svého obhájce ani přes řádně zaslané dovolání nejvyššího státního zástupce k jeho obsahu ve stanové lhůtě věcně nikterak nevyjádřila. Vzhledem k této skutečnosti nemohlo být její vyjádření zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k jeho případné replice.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je podané dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda toto podání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
12. Po jeho prostudování shledal, že nejvyšší státní zástupce výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež Nejvyšší soud předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. V souvislosti s nejvyšším státním zástupcem uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 označen jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], Nejvyšší soud připomíná, že v rámci své rozhodovací praxe již v minulosti opakovaně deklaroval, že tento dovolací důvod může být naplněn jen ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, anebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem stanovených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu pak znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo k nezákonnému prolomení její dolní hranice, včetně nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 26/2004 Sb. rozh. tr.). Tento dovolací důvod naopak nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. V době rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání již byla od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž je dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 - v nezměněné dikci - vymezen v písmenu i) téhož ustanovení. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu). Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že nejvyššímu státnímu zástupci lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula ještě před datem 1. 1. 2022, tj. před datem účinnosti výše označené novely trestního řádu.
16. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
17. Výhrady nejvyššího státního zástupce jsou založeny výhradně na tvrzení, že v nyní přezkoumávané věci nejsou v poměrech obviněné ani v okolnostech, za nichž byl daný čin spáchán, patrné natolik výjimečné okolnosti, aby jimi byly naplněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Argumentace nejvyššího státního zástupce tak byla uplatněna právně relevantně, nicméně dovolací soud ji z níže uvedených důvodů shledal zjevně neopodstatněnou.
18. Nejprve je třeba připomenout, že dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod vymezen v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu] lze s odkazem na §58 odst. 1 tr. zákoníku podat jen tehdy, bylo-li mimořádné snížení trestu odnětí svobody aplikováno i přes skutečnost, že pro takový postup nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. V takovém případě jde o trest uložený pod dolní hranicí trestní sazby stanovené v trestním zákoně, čímž je tento dovolací důvod formálně naplněn [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, seš. 26, č. T 617, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 3 Tdo 362/2014].
19. V obecné rovině přitom platí, že podle §58 odst. 1 tr. zákoníku může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovenou, má-li vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákoníkem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.
20. Ustanovení §58 tr. zákoníku tedy představuje jeden z prostředků soudcovské individualizace trestu a je projevem depenalizace v trestním zákoníku, přičemž postup podle §58 tr. zákoníku umožňuje řešit situace, kdy by trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a současně by dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích §39 tr. zákoníku. Předpokladem pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je přitom naplnění tří kumulativně daných podmínek, jimiž jsou a) určité okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že b) použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody – s ohledem na její dolní hranici – by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že c) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele anebo o obě tato hlediska zároveň, vždy ovšem bude stačit alespoň jedno z nich (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a 792).
21. Žádnou z výše uvedených podmínek zákon výslovně neupravuje, pročež bude vždy záležet na individuálním posouzení každé věci, zda jde o naplnění souhrnu těchto okolností v takové míře a kvalitě, že je odůvodněna aplikace uvedeného ustanovení. Z hlediska použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je nezbytně nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít jej jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Je totiž zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, pročež jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 1966, sp. zn. 4 Tz 14/66, uveřejněné pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr.). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 25. 11. 1964, sp. zn. 4 Tz 49/64, uveřejněné pod č. 1/1965 Sb. rozh. tr.).
22. Rozhodovací praxe soudů vymezila některá kritéria určující, které okolnosti případu lze považovat za ty, jež uvedené hledisko - při splnění zbylých dvou - naplňují, nicméně okolnosti případu, jako je dobrovolná náhrada způsobené škody, upřímná lítost nad spáchaným trestným činem či vedení řádného života před činem, představují polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku, ke kterým soud přihlédne jako k okolnostem snižujícím závažnost trestného činu při výměře trestu, zpravidla v rámci příslušné trestní sazby. Tyto okolnosti lze ve většině případů považovat pouze za obvykle se vyskytující, nikoliv výjimečné okolnosti případu, které tak nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 11. 1966, sp. zn. 4 Tz 75/66, uveřejněné pod č. 11/1967 Sb. rozh. tr.). Jen tehdy, kdy by některé polehčující okolnosti uvedené v §41 tr. zákoníku, příp. jiné tam neuvedené okolnosti, byly v konkrétním případě natolik intenzivní a tak závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, by je bylo možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku [např. by se mohlo jednat o zvlášť závažné polehčující okolnosti uvedené v §41 písm. e) nebo písm. g) tr. zákoníku apod.]. Splnění mimořádných podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku přitom lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 6 Tdo 622/2007). Zásadně však nelze vyloučit ani situaci, že by více okolností, které jinak samy o sobě jsou jen obecnými okolnostmi polehčujícími, ve svém souhrnu v konkrétním případě nabylo takového významu, že by je bylo možné hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu §58 tr. zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 6. 1967, sp. zn. 8 Tz 45/67, uveřejněné pod č. 11/1968 Sb. rozh. tr.).
23. Z odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně v nyní posuzované věci je přitom patrné, jaké skutečnosti tento soud zohlednil při svých úvahách o druhu a výměře trestu ukládaného osobě obviněné D. D. (viz body 27. až 46. odůvodnění rozsudku). Vrchní soud vzal v úvahu především míru zapojení obviněné do předmětné trestné činnosti, způsob, jakým se na této činnosti podílela (když zohlednil skutečnost, že obviněná měla v rámci organizované skupiny působící ve více státech nejnižší postavení), fakt, že její zapojení coby kurýrky kokainu bylo nejnižší, že svým protiprávním jednáním získala oproti samostatně stíhaným členům organizované skupiny nižší majetkový prospěch, že učinila doznání, upřímně litovala vlastního jednání, dosud nebyla soudně trestána a nepodílela se na další distribuci kokainu jako někteří z dalších členů skupiny. Soud vzal rovněž v úvahu i to, že je obviněná kladně hodnocena nejen ve svém zaměstnání, ale rovněž probační úřednicí, přičemž z těchto skutečností, stejně jako z faktu, že obviněná v závěru přípravného řízení usilovala o přiznání statusu spolupracující obviněné a po svém propuštění z vazby dobrovolně pomáhala pacientům s onemocněním COVID-19 ve Fakultní nemocnici Plzeň, dovodil, že je obviněná motivována ke své nápravě a vedení řádného života. Podle odvolacího soudu nelze pominout ani osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry obviněné, když po propuštění z vazby na svobodu upustila od konzumace drog (kokainu, marihuany, extáze), které užívala v době páchání dotčené trestné činnosti, protiprávního jednání se začala dopouštět ve věku 26 let, přičemž od poslední části jejího protiprávního jednání uplynula doba převyšující dva roky, v níž se obviněná – alespoň podle orgánům činným v trestním řízení dostupných materiálů - nedopustila žádného jiného delikventního jednání vykazujícího znaky trestného činu nebo přestupku.
24. Vrchní soud v Praze připustil, že uvedené okolnosti, ke kterým při ukládání trestu přihlížel, jsou obecnými polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, ke kterým soud přihlíží jako k okolnostem snižujícím závažnost trestného činu při výměře trestu zpravidla v rámci zákonné trestní sazby. Současně však zdůraznil, že k uplatnění §58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba přistupovat individuálně ve vztahu ke konkrétnímu pachateli a ke konkrétnímu trestnému činu, nikoliv mechanicky, neboť jsou-li některé polehčující okolnosti mimořádně intenzivní a závažné, mohou snižovat závažnost trestného činu, v důsledku čehož je možné je posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud rovněž akcentoval skutečnost, že více okolností, které jsou jinak samy o sobě jen obecnými polehčujícími okolnostmi, může ve svém souhrnu nabýt takového významu, že je možné je hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na značnou kumulaci, jakož i charakter jednotlivých polehčujících okolností vrchní soud v nyní posuzované věci vyhodnotil podmínky pro uplatnění §58 odst. 1 tr. zákoníku jako naplněné. Zohlednil tedy veškeré výše uvedené okolnosti, zejména obviněnou projevenou lítost, způsob, jakým došlo k jejímu zapojení se do trestné činnosti, míru, jakou se obviněná na trestné činnosti podílela, jakož i její doznání a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. S ohledem na výše uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že na podkladě všech těchto okolností lze v případě obviněné přistoupit k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, když k nápravě její osoby není třeba uložení trestu odnětí svobody vyměřeného v rámci zákonné trestní sazby, nýbrž postačuje uložení trestu vyměřeného mírně pod spodní hranicí této zákonné sazby v kombinaci s dalšími druhy trestů. Uložený trest odnětí svobody ve výměře sedmi let ve spojení s dalšími souběžně uloženými tresty, konkrétně peněžitým trestem ve výši 200.000 Kč a trestem propadnutí věci v podobě movitých věcí, které byly nástrojem trestné činnosti, tak odvolací soud považoval za zcela adekvátní a z hlediska dosažení účelu trestní sankce přiměřený.
25. Vrchní soud v Praze při posuzování přiměřenosti uloženého trestu zároveň odkázal na přesvědčivé a správné závěry nalézacího soudu prezentované v jeho rozsudku, s nimiž se zcela ztotožnil. Rovněž nalézací soud vyslovil názor, podle kterého vedle řady obecných polehčujících okolností, z nichž některé dosahovaly mimořádné úrovně (zejména spolupráce obviněné s orgány činnými v trestním řízení a její náhled na dotčenou trestnou činnost), je nutné přihlížet i k osobním poměrům obviněné. Aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku tak byla v daném případě podle nalézacího soudu zcela na místě (k tomu blíže body 154. až 162. odůvodnění jeho rozsudku).
26. K výhradám dovolatele Nejvyšší soud, který v postupu soudu druhého stupně nezjistil žádných nedostatků, připomíná - jak již bylo shora naznačeno - že ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, nýbrž vždy přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018).
27. Byť lze s nejvyšším státním zástupcem souhlasit v tom směru, že určité okolnosti, jež soudy při posuzování splnění podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku zohlednily, jsou obecnými polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, tak je třeba mít v duchu shora citované judikatury obecných soudů na paměti, že více okolností, které by jinak samy o sobě byly jen obecnými polehčujícími okolnosti, mohou ve svém souhrnu nabýt takového významu, že je možné je hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu ustanovení umožňujícího uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 6. 1967, sp. zn. 8 Tz 45/67). Současně je třeba pamatovat na to, že i v případě, kdy je některá tato obecná polehčující okolnost výrazně intenzivní, lze přistoupit k aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 19. 11. 1969, sp. zn. 10 Tz 57/69). O takovouto situaci se přitom jedná i v nyní posuzované věci ve vztahu k osobě obviněné D. D.
28. Nad rámec tohoto závěru je vhodné zmínit, že Vrchní soud v Praze (stejně jako tak již před ním učinil i Městský soud v Praze) v bodě 28. odůvodnění svého rozsudku zmínil, že v daném případě nelze odhlédnout mimo jiné od faktu, že obviněná v závěru přípravného řízení usilovala o přiznání statusu spolupracující obviněné, což však nebylo státní zástupkyní vyslyšeno. K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že označení osoby jako spolupracujícího obviněného je ve smyslu §178a tr. řádu ve výlučné pravomoci státního zástupce, který takto může označit obviněného v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu. Jedná se přitom o určitou formu dohody mezi státním zástupcem a osobou, která může napomoci objasnění závažné trestné činnosti. Označení jako tzv. spolupracujícího obviněného je možné pouze v případech, které souvisejí s objasňováním zločinu páchaného v souvislosti s organizovanou skupinou, přičemž v nyní posuzované věci byla tato formální podmínka řádně splněna. Ze strany státní zástupkyně však byly okolnosti dané věci vyhodnoceny tak, že v případě obviněné D. D. nebylo takovéto označení potřebné a nezbytné, byť nalézací soud následně v rámci svého odsuzujícího rozsudku výslovně uvedl, že bez doznání této obviněné by v daném případě nebylo možno učinit jednoznačné skutkové závěry o vině spoluobviněných M. L. a P. B. stran jednotlivých cest učiněných z České republiky do Nizozemska a zpět za účelem obstarání omamné látky kokain a jejich podílu na jednotlivých dovozech této drogy.
29. Výše uvedené společně s poukazem odvolacího soudu na skutečnost, že obviněná v dané věci po přednesu obžaloby nemohla využít institutu prohlášení viny, jenž byl do ustanovení §206c tr. řádu zakotven až zákonem č. 333/2020 Sb., který nabyl účinnosti od 1. 10. 2020 (zatímco hlavní líčení v této věci proběhlo dne 29. 7. 2020, tzn. ještě před účinností této novely), jednoznačně vypovídá o tom, že podle závěrů obou soudů nižších stupňů ve prospěch obviněné významně svědčí její doznání učiněné již v závěru přípravného řízení, stejně jako jí poskytnutá součinnost orgánům činným v trestním řízení, když obviněná významným způsobem napomohla k objasnění nejenom vlastní trestné činnosti, ale i související trestné činnosti dalších osob. V obecné rovině lze konstatovat, že doznání obviněného může mít jako polehčující okolnost různou váhu a jeho hodnota může být posuzována odlišně, např. v situaci, kdy jde o pachatele, který byl přistižen přímo při spáchání trestné činnosti, oproti případům, kde se předpokládá výslech značného počtu svědků, přičemž pachatel svým doznáním urychlí trestní řízení a vypovídá rovněž o trestné činnosti ostatních obviněných. O podobnou situaci se přitom jedná i v nyní posuzovaném případě, kdy by jinak, tedy bez doznání a součinnosti ze strany obviněné, bylo nezbytné vyslýchat větší počet svědků, přičemž bez doznání obviněné by ani nebylo možné učinit jednoznačné skutkové závěry stran účasti konkrétních osob na konkrétních částech protiprávního jednání.
30. Nejvyšší státní zástupce dále namítá, že při hodnocení okolností případu nemohla být ve prospěch obviněné hodnocena skutečnost, že se jako zdravotnice v rámci dobrovolnické činnosti osobně podílela na pomoci pacientům trpícím onemocněním COVID-19, neboť větší váha by takovéto okolnosti mohla být přičítána toliko u dobrovolníka přicházejícího z nezdravotnické profese. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud se s tímto názorem dovolatele nikterak neztotožňuje, když je naopak bezpochyby žádoucí, aby v případě dobrovolnické činnosti, jejímž prostřednictvím se obvinění pokoušejí dát najevo svůj postoj k dříve páchané trestné činnosti a svoji snahu být prospěšní společnosti, jejímiž jsou členy, využívali svých dovedností a vzdělání (v případě obviněné odborných znalostí a zkušeností z profese zdravotní sestry, jíž dříve vykonávala na zubní klinice) - v daném případě navíc i s určitou mírou rizika pro své vlastní zdraví - pro maximalizaci takovéhoto prospěchu. Názor vyjádřený dovolatelem v jím podaném mimořádném opravném prostředku, podle kterého by měla větší váhu dobrovolnická činnost osoby se zdravotnickým vzděláním např. při výkonu manuální činnosti v rámci odklízení následků živelné pohromy, než pomoc v rámci snahy o zmírnění dopadů celosvětové pandemie onemocnění COVID-19, nedává v tomto ohledu žádný smysl. Přístup obviněné nadto nelze bagatelizovat pouhým odkazem na skutečnost, že i řada dalších zdravotníků se rovněž angažovala v rámci obdobné dobrovolnické činnosti, když tato skutečnost nic nemění na charakteru této společensky prospěšné činnosti, ani nikterak nesnižuje rizika s ní spojená. Jednání obviněné (tj. snahu být společensky prospěšnou výkonem dobrovolnické činnosti s rizikem onemocnění v době pandemie COVID-19) totiž není namístě hodnotit v porovnání s průměrnou osobou zaměstnanou ve zdravotnictví, nýbrž v porovnání s běžnými pachateli obdobných trestných činů.
31. Výše uvedené okolnosti, které by osamoceně nemohly odůvodnit aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, tak v jejich vzájemné souvislosti a zároveň ve spojení se zbylými „běžnými“ polehčujícími okolnostmi nabyly takové intenzity, že je lze ve svém souhrnu hodnotit jako okolnosti mimořádné, významně polehčující, svědčící ve prospěch obviněné a jako takové je promítnout i do úvah soudu stran ukládání trestu. Právě tyto specifické okolnosti současně odlišují daný případ od případu řešeného v dovolatelem poukazovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 11 Tdo 434/2021.
32. Současně podle Nejvyššího soudu nebyl nikterak pominut ani fakt, že pro rozhodování soudu o druhu a výměře trestu je prvořadým hlediskem povaha a závažnost spáchané trestné činnosti. V nyní posuzovaném případě tak nebylo možné pominout, že se obviněná D. D. dopustila ze ziskuchtivosti závažného zločinu, v jehož páchání pokračovala společně s dalšími osobami po relativně delší dobu, přičemž se osobně podílela na dovozu značného množství drogy. S ohledem na charakter uvedené trestné činnosti tedy bylo zcela namístě, aby byla obviněná odvolacím soudem postižena trestem odnětí svobody ukládaným výrazně nad dolní hranicí snížené trestní sazby, jež podle §58 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku činila 3 roky až 18 let (oproti nesnížené trestní sazbě od 10 do 18 let). Konkrétní výše (výměra) trestu je pak do značné míry otázkou soudcovského uvážení, tzn. že nejde o údaj, jenž by bylo možné přesně vypočítat podle předem určeného vzorce. Podstatným je přitom zjištění, že vrchní soud při ukládání trestu v dané věci nevybočil ze zákonných mezí, jeho rozhodnutí odpovídá zákonným podmínkám vyjádřeným v §58 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž své závěry stran v tomto směru rovněž řádně odůvodnil.
33. Nejvyšší soud proto neshledal opodstatněnými výhrady nejvyššího státního zástupce a naopak přisvědčil argumentům soudů prvního a druhého stupně, které dostatečně objasnily jak specifické okolnosti případu, tak i konkrétní poměry obviněné. V této souvislosti je třeba zdůraznit mimo jiné i tu skutečnost, že obviněné byly vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženy i další druhy trestů, a to již citelnější peněžitý trest v celkové výši 200.000 Kč a trest propadnutí věci. Za daného stavu je tak dovolací soud toho názoru, že v nyní posuzované věci bylo možno dospět k závěru, že uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné (tj. nesnížené) trestní sazby by bylo pro obviněnou nepřiměřeně přísné, přičemž k její nápravě nepochybně postačí i trest mírnější, vyměřený pod dolní hranicí zákonné trestní sazby stanovené pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jímž byla obviněná pravomocně uznána vinnou, tzn. že postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku byl v případě uložení trestu osobě obviněné D. D. zcela namístě.
VI.
Závěr
34. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 11 To 25/2021, ani jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny (a to ve znění citovaného ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022). Jelikož tak bylo dovolání nejvyššího státního zástupce shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu