ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.436.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 436/2022-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2022 o dovolání, které podala obviněná V. Š., nar. XY, trvale bytem XY, doručovací adresa XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 14 To 432/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 111/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 2 T 111/2021, byla obviněná V. Š. uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což jí byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dva a půl) roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) roků za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. c), písm. h) tr. zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost spočívající v podrobení se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením a dále jí byla uložena povinnost zdržet se požívání jiných návykových látek, a to jako podmínka osvědčení.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
- v dosud přesně nezjištěném časovém období, nejpravděpodobněji od měsíce prosince 2020 do poloviny měsíce ledna 2021, v XY a XY prodala E. M. nejméně ve dvou případech psychotropní látku metamfetamin (pervitin), za celkovou částku 1.300 Kč, v celkovém množství cca 0,5 gramů,
- v dosud přesně nezjištěném časovém období, nejpravděpodobněji od měsíce listopadu 2020 do poloviny měsíce ledna 2021, ve XY prodala L. V. nejméně ve třech případech psychotropní látku metamfetamin, za celkovou částku 3.000 Kč, v celkovém množství cca 1 gram,
- v dosud přesně nezjištěném časovém období, nejpravděpodobněji od měsíce dubna do měsíce května 2021, na různých místech ve XY, prodala D. M. nejméně v sedmi případech psychotropní látku metamfetamin, za celkovou částku 4.400 Kč, v dosud přesně nezjištěné gramáži,
- v dosud přesně nezjištěné době, nejpravděpodobněji od února 2021 do poloviny měsíce dubna 2021, na různých místech ve XY prodala A. P. nejméně v deseti případech psychotropní látku metamfetamin, za celkovou částku nejméně 8.000 Kč, v dosud přesně nezjištěné gramáži,
- v přesně nezjištěném časovém období, nejpravděpodobněji v průběhu měsíce května 2021, v obci XY prodala J. K. nejméně ve třech případech psychotropní látku metamfetamin, za částku 2.000 Kč, v dosud nezjištěné gramáži, dále mu ve stejném časovém období v obci XY poskytla zdarma (jako protislužbu za odvoz/dovoz vozidlem) nejméně v sedmi případech psychotropní látku metamfetamin, v množství cca 1,9 - 2.0 gramů,
- v přesně nezjištěném časovém období, nejpravděpodobněji od počátku roku 2021 do konce měsíce dubna 2021, na různých místech ve XY a v obci XY prodala J. P. nejméně v pěti případech psychotropní látku metamfetamin, za částku cca 5.000 Kč, v dosud přesně nezjištěné gramáži, dále mu poskytla zdarma ve stejném časovém období ve XY a v obci XY, jako protislužbu za odvoz vozidlem, nejméně v pěti případech psychotropní látku metamfetamin, vždy v množství na jednu dávku, v přesně nezjištěné gramáži,
- v přesně nezjištěném časovém období, nejpravděpodobněji v průběhu měsíce června 2021, ve XY prodala D. F. nejméně ve dvou případech psychotropní látku metamfetamin, za částku 2.000 Kč, v přesně nezjištěné gramáži,
když látka zvaná pervitin je pod mezinárodním nechráněným názvem metamfetamin uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013, o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, jako látka psychotropní, zařazená do Seznamu č. II. podle Úmluvy o psychotropních látkách,
3. Oproti tomu byla obviněná podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 1 ZT 64/2021, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit pod bodem II. obžaloby tím, že v dosud přesně nezjištěném časovém období, nejpravděpodobněji od měsíce ledna 2021 do konce měsíce března 2021, v obci XY nejméně ve třech případech užívala psychotropní látku metamfetamin (pervitin), když na základě rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 23. 8.2016, vedeno pod sp. zn. 2 T 116/2016, s nabytím právní moci dne 23. 8. 2016, byla odsouzena pro zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, kdy trest byl podmíněné odložen, zkušební doba byla stanovena na 5 (pět) roků za současného vyslovení dohledu, kdy součástí rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě byla povinnost zdržet se požívání jiných návykových látek , neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě v neprospěch obviněné, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové - pobočka Pardubice rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 14 To 432/2021 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné za přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal v napadeném rozsudku výrok o vině nezměněn, uložil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku obviněné trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
5. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích napadla obviněná V. Š. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, směřujícím do výroku o trestu, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť podle jejího názoru rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky výše trestu, který shledává jako nepřiměřený.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná poukázala na polehčující okolnosti, mající vliv na výrok o trestu, které podle jejího názoru nebyly zohledněny vůbec či zcela nedostatečně. V tomto směru uvedla, že vinu v průběhu celého řízení nepopírala, ke svému protiprávnímu jednání se v celém rozsahu doznala, od počátku spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení, své výpovědi nijak neměnila a skutečnosti líčila do podrobností bez záměru cokoli zamlčovat, čímž byla naplněna polehčující okolnost podle §41 písm. m) tr. zákoníku. Zároveň nad spácháním trestného činu projevila lítost, čímž naplnila i polehčující okolnost podle §41 písm. o) tr. zákoníku. Tuto okolnost však ani soud prvního ani soud druhého stupně ve svém rozhodnutí nezohlednil. Ztotožnila se se závěry soudu prvního stupně, který v její prospěch mj. zhodnotil nejen její kladné hodnocení z místa bydliště, skutečnost, že v jejím životě došlo k určitému zklidnění, ale především zohlednil ochranu zájmu jejího nezletilého dítěte, když podle jeho názoru má výchova nezletilého dítěte obviněnou přednost jejím potrestáním takovým druhem trestu, který by ji od dítěte na určitou dobu odloučil. Právě skutečnost, že má malou dceru, představuje významný rozdíl oproti předchozím odsouzením, která jsou navíc staršího data, přičemž k jednomu z nich už ani není možné přihlížet.
7. V tomto směru obviněná uvedla, že v případě odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebude péče o nezletilou dceru zajištěna, když nebylo prokázáno, že by se o dceru mohl celodenně postarat kdokoli jiný z rodiny a ani její přítel by nebyl schopen se o ni plnohodnotně postarat. Poukázala též, že by ztratila i nájem v městském bytě, neboť nájemníci nesmějí být ve výkonu trestu odnětí svobody. Vyjádřila tak ochotu přijmout raději vyšší podmíněný trest nebo jiný alternativní trest kupř. obecně prospěšné práce či jiné zpřísnění trestu.
8. Vzhledem ke skutečnosti, že jí byla dne 25. 1. 2022 doručena výzva k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody, žádá současně o dočasný odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, které odůvodnila trvalou péčí o svou dvouletou dceru, a to alespoň do 1. 9. 2022, dokud nebude pravidelně docházet do mateřské školy, a kdy by otec nezletilé již mohl být schopen skloubit své zaměstnání s péčí o ni. Neusiluje o prominutí trestu ani se nezříká své odpovědnosti, je však pro ni těžko představitelné, aby dcera skončila ve státním zařízení, když existuje možnost, aby zůstala v péči rodiny.
9. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebo provedl jeho změnu uložením podmíněného trestu odnětí svobody.
10. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání úvodem vyplývá, že ačkoliv mimořádný opravný prostředek obviněná podala již v době, kdy byla účinná novela provedená zákonem č. 220/2021 Sb. (vyhotovení dovolání obviněné je datováno dnem 9. 2. 2022), která modifikovala pořadí, resp. věcné znění dovolacích důvodů zakotvených v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. ř., uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci namítla nesprávné právní posouzení. S účinností od 1. 1. 2022 byl totiž prosazen nový dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dopadá na situaci, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. I přes nepřiléhavost odkazu obviněné na příslušné ustanovení trestního řádu státní zástupce nicméně uvedl, že přezkoumání deklarovaného důvodu lze s určitou tolerancí dovozovat ze slovního vyjádření, když lze mít za to, že obviněná měla fakticky na zřeteli dovolací důvod nově uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. Pokud obviněná v dovolání brojila proti uloženému trestu ve spojitosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. nyní podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce konstatoval, že dovolání není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale jen k nápravě těch nejzávažnějších pochybení. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě v rámci důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [dříve §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To však není posuzovaný případ, neboť obviněné byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, tedy přípustný druh trestu a v rámci příslušné zákonné trestní sazby podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, která dosahuje horní hranice až pěti let. Samotný výrok o uložení trestu lze napadat kvůli porušení hmotného práva v zásadě jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [dříve §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] lze, jde-li o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. 7 Tdo 342/2019). Námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani v jeho variantě, která je vymezena jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Námitky, jimiž je zdůrazňována přísnost, resp. nepřiměřenost trestu, kdy se obviněná dožadovala důraznějšího zohlednění určitého souboru polehčujících okolností, proto v zásadě nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného se zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
12. Zásah Nejvyššího soudu by mohl být v případě uloženého trestu možný zcela výjimečně, pokud by takový trest vykazoval výrazné ústavněprávní nedostatky. V tomto ohledu státní zástupce s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016 uvedl, že k uvedené situaci dochází tehdy, jakmile byl napadeným rozhodnutím uložen trest extrémně přísný, exemplární, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Takové pochybení však ve věci obviněné nelze dovodit, a proto ani z ústavněprávní roviny této námitce nelze přisvědčit.
13. Podle státního zástupce se Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích individualizací trestu ve vztahu k osobě obviněné a jejímu případu zabýval adresně a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil odpovídajícím způsobem, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení druhu a výměry trestu, který byl ve výsledku zpřísněn oproti rozhodnutí soudu prvního stupně, který při ukládání trestu nezohlednil stupeň společenské škodlivosti jednání obviněné a existenci více přitěžujících okolností. V tomto směru zdůraznil, že obviněná byla v minulosti již dvakrát trestána pro distribuci pervitinu, v obou případech jí soud uložil podmíněný trest odnětí svobody, podruhé byl nad jejím chováním po zkušební dobu stanoven též dohled. Navzdory předchozím odsouzením obviněná opětovně prodávala pervitin, a to i v době podmíněného odsouzení za předcházející drogovou trestnou činnost. Pervitin předávala více osobám, celkem ve čtyřech desítkách případů. Dřívější tresty tak neměly na obviněnou očekávaný vliv v resocializaci, a proto bylo přistoupeno k uložení již nepodmíněného trestu odnětí svobody, byť kratšího trvání.
14. Jestliže obviněná v dovolání zvýrazňuje dopad uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na další péči o nezletilou dceru, nepřímo tím poukazuje na nejlepší zájem dítěte jako faktor pro neuložení tohoto druhu trestu. Předmětná materie byla zevrubně rozebírána nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020 sp. zn. IV. ÚS 950/19. Uložení trestu odnětí svobody rodiči nezletilého dítě lze zařadit do třetí kategorie právních řízení z hlediska čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, kam spadají řízení, jejichž účelem není přímo zasáhnout do právního postavení dítěte (přímo rozhodovat o jeho právech a povinnostech), ale které mají na dítě zprostředkovaný právní dopad, neboť jejich výsledek je nutně a nepominutelně spojen s navazující změnou právního postavení dítěte. Povinnost zohledňovat nejlepší zájem dítěte však nemůže být neomezená. Veřejný zájem na ochraně společnosti před trestnou činností zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte, nejsou-li v konkrétním případě specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy. Povinnost obviněné nezletilé dítě vychovávat a vyživovat bez dalšího nedosahuje na ony specifické okolnosti, ale je spíše projevem uvedeného základního pravidla.
15. K tomu státní zástupce dodal, že přítomnost mimořádně tíživých důvodů v rodinném stavu odsouzeného pachatele, které mohou bránit ve výkonu trestu odnětí svobody, lze zohledňovat v rámci využití jiných nástrojů procesní povahy, na které výslovně pamatuje trestní řád, pomocí nichž se nabízí tyto skutečnosti dočasně překlenout, typicky odkladem výkonu trestu podle §323 tr. ř. O takovou situaci se jednalo i v posuzované věci obviněné, když usnesením Okresního soudu v Havlíčkové Brodě ze dne 10. 2. 2022 sp. zn. 2 T 111/2021, byl podle §323 odst. 2 tr. ř. odložen výkon trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený obviněné rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 10. 2021 sp. zn. 2 T 111/2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 1. 2022 sp. zn. 14 To 432/2021, a to na dobu do 12. 7. 2022. Takto bylo možné povolit odklad nejdéle na šest měsíců ode dne nabytí právní moci rozsudku. Žádost o odklad výkonu trestu přitom odůvodnila obviněná argumentací, která se překrývá s námitkami nyní uplatňovanými v dovolání.
16. Státní zástupce shrnul, že nebylo možné dovodit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 220/2021 Sb.). Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou, o které dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (od 1. 1. 2022 jde o §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
19. Obviněná V. Š. podala svůj mimořádný opravný prostředek v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
20. Tuto změnu právní úpravy v dovolání obviněná zcela nereflektovala, když pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítala vadu nesprávného právního posouzení. S účinností od 1. 1. 2022 byl zákonem č. 220/2021 v řízení o dovolání v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
21. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Z obsahu dovolacích námitek obviněné lze mít nicméně za to, že měla na zřeteli fakticky dovolací důvod nově uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. /dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
23. Obviněná s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.) shledala vadným výrok o trestu z rozsudku odvolacího soudu, přičemž namítá jeho nepřiměřenost, když má za to, že nedostatečně zohlednil všechny polehčující okolnosti. Takové námitky však nelze prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatnit, neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
24. K těmto námitkám Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejž však obviněná v dovolání neuplatnila, a proto je třeba jen v zájmu úplnosti uvést, že tento se vztahuje na případy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
25. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
26. Nejvyšší soud musí konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022 (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
27. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby ) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”
28. Poukazuje-li obviněná na své osobní a rodinné poměry, na jejichž pozadí považuje uložený roční nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, jedná se zjevně toliko o námitku pouhé nepřiměřenosti trestu, která však, jak již výše uvedeno, zjevně žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. Obviněná přitom nenamítá uložení trestu mimo rámec zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byla uznána vinnou, ani by taková námitka nemohla mít naději na úspěch. Obviněné byl totiž uložen přípustný druh trestu a zcela v rámci zákonné trestní sazby, dokonce na samé dolní hranici jejího rozmezí. V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněná byla v dané věci uznána vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho do pěti roků či peněžitý trest.
29. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněné, stupně jejího narušení i možnosti její nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jejího protiprávního jednání. V daném případě tak po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu obviněné přihlédl k tomu, že se k trestné činnosti doznala, k její rodinné situaci, ke skutečnosti, že se u ní jedná o první nepodmíněný trest odnětí svobody, jakož i k tomu, že lze důvodně očekávat přeměnu dříve uloženého tříletého podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný. Současně však oproti soudu prvního stupně odvolací soud poukázal na vysokou společenskou škodlivost předmětné trestné činnosti, kterou nepochybně zvyšuje fakt, že ačkoliv obviněná byla v minulosti již dvakrát trestána pro distribuci pervitinu, přičemž v obou případech jí byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, nyní projednávané trestné činnosti se dopustila v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení. Rovněž zdůraznil, že nelze přehlédnout, že pervitin předávala více osobám, a to celkem ve čtyřiceti čtyřech případech, za celkovou úplatu přesahující 25.000 Kč a další pervitin jim poskytla zdarma. Již tato okolnost podle odvolacího soudu sama o sobě postačuje pro závěr, že na obviněnou již nelze působit jinak, než uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nelze totiž přehlédnout, že obviněné byla dříve uloženými podmíněnými tresty odnětí svobody dávána šance k nápravě. Nevyužila ani dobrodiní, které se jí dostalo v podobě podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody s uložením zvláštní podmínky osvědčení rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 2 T 116/2016 – podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením a povinnosti zdržet se požívání návykových látek. I tuto porušila, když v průběhu zkušební doby v několika případech užila pervitin. Ani opětovná hrozba nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu ji tak nepřiměla k vedení řádného života, naopak téměř vzápětí opakovala úmyslnou trestnou činnost shodného charakteru. (str. 3 – 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
30. Zjevně tedy dřívější podmíněné tresty odnětí svobody nesplnily svůj účel a na obviněnou neměly výchovný účinek, neboť svým přístupem prokázala naprostou absenci náhledu na jí páchanou trestnou činnost. Odvolací soud zcela správně uzavřel, že další příležitost v podobě podmíněného trestu odnětí svobody, již není v daném případě akceptovatelná, a na obviněnou je již třeba působit přímým výkonem trestu odnětí svobody. Je tedy vyloučeno, aby bylo účelu trestního řízení dosaženo uložením trestu „bez její izolace ve věznici“ nespojeného s jeho přímým výkonem, či uložením trestu alternativního, jak se obviněná domáhá. Nejvyšší soud se tak ztotožnil s odvolacím soudem, přičemž shledal uložený trest v rámci příslušné trestní sazby, za zákonný a přiměřený.
31. Z výše uvedených důvodů lze za irelevantní shledat rovněž námitky obviněné stran dopadů uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody na ztrátu možnosti osobní péče o její nezletilou dceru. Jak v tomto směru přiléhavě s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, uvedl již státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněné, uložení trestu odnětí svobody rodiči nezletilého dítěte je sice nepominutelně spojeno s navazující změnou právního postavení dítěte, povinnost zohledňovat nejlepší zájem dítěte však nemůže být neomezená. Veřejný zájem na ochraně společnosti před trestnou činností zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte, nejsou-li v konkrétním případě specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy. Povinnost obviněné nezletilé dítě vychovávat a vyživovat bez dalšího nedosahuje na ony specifické okolnosti, ale je spíše projevem uvedeného základního pravidla.
32 . Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že v posuzované věci neshledal žádný exces při vyměření trestu, neboť odvolací soud zkoumal podmínky rozhodné pro jeho ukládání, když podrobně uvedl veškeré okolnosti, které posuzoval. Vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby (viz body 8. a 9. rozsudku odvolacího soudu). Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti včetně důvodnosti zařazení obviněné do věznice s ostrahou, lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
33. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod obviněného (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, bod 56).
IV.
Závěrečné shrnutí
34. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné V. Š. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
35. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněné V. Š. na odložení či přerušení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
36. K tomu jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k žádosti obviněné na odklad výkonu trestu odnětí svobody, již odůvodnila totožnými námitkami nyní uplatňovanými v dovolání, byl usnesením Okresního soudu v Havlíčkové Brodě ze dne 10. 2. 2022 sp. zn. 2 T 111/2021, podle §323 odst. 2 tr. ř. odložen výkon trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený jí rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 10. 2021 sp. zn. 2 T 111/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 14 To 432/2021, a to na dobu šesti měsíců, tedy do 12. 7. 2022.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu