Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.05.2022, sp. zn. 11 Tdo 449/2022 [ usnesení / výz-CD ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.449.2022.1

sp. zn. 11 Tdo 449/2022-4102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání obviněných 1. D. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, a 2. J. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha – Ruzyně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 11 To 5/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 21/2020, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných D. B. a J. F. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 T 21/2020-3655, byl obviněný D. B. pod bodem 4) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Týmž rozsudkem byl pod bodem 3) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku obviněný J. F. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 T 21/2020-3655, přitom byli pod bodem 1) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku rovněž obvinění J. V., J. J., L. M., obchodní společnost V., a obchodní společnost B., jimiž však dovolání podáno nebylo. 4. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze nabyl právní moci pouze ve vztahu ke spolupracujícím obviněným J. V., J. J. a L. M. Naopak obvinění D. B. a J. F., jakož i právnické osoby B., a V., podali proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 T 21/2020-3655, odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 To 5/202-3769, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněných D. B., J. F. a právnických osob B., IČ XY a V., IČ XY, napadený rozsudek krajského soudu zrušil v celém rozsahu a nově podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že: - obviněného D. B. za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [uvedeného pod bodem 4)] v souladu s §283 odst. 3 tr. řádu odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, - obviněného J. F. za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [uvedeného pod bodem 3)] podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, - obviněnou právnickou osobu B., za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §20 t. o. p. o. odsoudil k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu činnosti v oblasti rostlinné výroby zaměřené a související s pěstováním rostlin rodu konopí v trvání osmi let. Současně uložil této společnosti podle §19 t. o. p. o. a za použití §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tov. zn. Honda Civic, bez registrační značky, VIN XY s autoklíči, osobního motorového vozidla tov. zn. Suzuki Swift Sport NZ registrační značky XY s autoklíči, a podle §19 t. o. p. o. za použití §70 odst. 1 tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci v podobě finanční částky 45.207,50 Kč, uložené na bankovním účtu číslo XY vedeném u Fio banky, a. s., a - obviněnou právnickou osobu V. za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §20 t. o. p. o. odsoudil k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu činnosti v oblasti rostlinné výroby zaměřené a související s pěstováním rostlin rodu konopí v trvání osmi let. Současně podle §19 t. o. p. o. a za použití §70 odst. 1 tr. zákoníku uložil této obchodní společnosti trest propadnutí věci, a to finanční částky 53.789,39 Kč uložené na bankovním účtu číslo XY vedeném u Fio banky, a. s. 5. Podle skutkových zjištění krajského soudu, modifikovaných vrchním soudem, se obvinění D. B. a J. F. předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že: 3) obviněný J. F. od přesně nezjištěné doby roku 2018 do 12. 2. 2019 v XY, v blízkosti ulice XY a jinde, bez řádného povolení a za finanční odměnu odebral od odsouzeného L. M. celkem nejméně 9.500 g sušeného konopí, kdy tuto látku distribuoval dalším dosud neustanoveným osobám, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do Seznamu č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb. v platném znění, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrocannabinol jako psychotropní látka do Seznamu č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, v platném znění, 4) obviněný D. B. od přesně nezjištěné doby roku 2016 do 12. 2. 2019 v XY a jinde, bez řádného povolení a za finanční odměnu odebral od odsouzeného L. M. celkem nejméně 13.500 g sušeného konopí, kdy tuto látku distribuoval dalším dosud neustanoveným osobám, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do Seznamu č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb. v platném znění, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrocannabinol jako psychotropní látka do Seznamu č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, v platném znění. II. 1. Dovolání obviněného D. B. a vyjádření k němu 6. Obviněný D. B. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 To 5/2021-3769 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 T 21/2020-3655) poměrně rozsáhlým dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítl i to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, event. mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 7. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel D. B. namítl, že oba soudy nižších stupňů se stran objektivního množství a kvality konopí, které mu mělo být distribuováno prostřednictvím spolupracujícího obviněného L. M., dostaly do stavu důkazní nouze, neboť u něho nebyly žádné omamné látky nalezeny a v jeho bydlišti nebyla za tímto účelem ani provedena domovní prohlídka. Taktéž z provedených odposlechů nebyly objektivně zjištěny žádné indicie, které by svědčily o tom, že by zakoupené konopí dále distribuoval. V této procesní situaci si Vrchní soud v Praze „vypomohl“ provedením opětovné výpovědi spolupracujícího obviněného L. M., kterého během veřejného zasedání vyslechl jako svědka, nicméně ten si již nebyl schopen vybavit, že v řízení před soudem prvního stupně uvedl, že obviněnému prodal 8 kg sušiny konopí, přičemž souběžně s tím zpochybnil i další část své původní výpovědi stran toho, že v roce 2016 mu prodal konopí o něco méně. Vzhledem k tomu, že tento svědek vypovídal odlišně během přípravného řízení i řízení před soudy nižších stupňů, má dovolatel za to, že rozhodná skutková zjištění nebyla postavena na přímém důkazu, přičemž žádoucí procesní jistotu do věci nepřinesl ani soubor důkazů nepřímých. S ohledem na to tvrdí, že mu projednávaná trestná činnost nebyla řádně prokázána a ani aplikovaná právní kvalifikace zjevně neodpovídá učiněným skutkovým závěrům. 8. Na podporu své argumentace dovolatel odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (konkrétně na body 60 až 69 odůvodnění rozsudku), kde se tento soud podle jeho mínění velmi nepřesvědčivě vypořádal s množstvím delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen „THC“) a nahradil tak kvalitu konopí (tj. obsah THC v sušině) kvantitou (tj. množstvím odebrané konopné sušiny), aby závěrem své argumentace uzavřel, že pochybnosti panují i v samotné kvantitě, pročež mu (s odkazem na nepřesvědčivou výpověď svědka M.) vrchní soud (oproti rozsudku krajského soudu) snížil celkové množství distribuované sušiny konopí o 4 kg. 9. Za tohoto důkazního stavu dovolatel a jeho obhajoba nechali posoudit otázku množství celkově vypěstovatelné a následně prodatelné sušiny, a s ní spojenou problematiku možného množství THC v takto získané konopné sušině znalcem, jehož posudek přiložili jako přílohu k mimořádnému opravnému prostředku. Ze závěrů znalce Mgr. Karla Lehmerta, Ph.D. poté dovolatel dovodil, že k relevantním závěrům použitelným jako důkaz v této věci lze dospět toliko přepočítáváním zjištěných údajů v rámci platné metodiky. V návaznosti na to tvrdí, že soudem ustanovení znalci na tento způsob určení množství omamné látky buď rezignovali, nebo znalecký úkol provedli způsobem, který vylučuje jakoukoli přezkoumatelnost a tedy i použitelnost takových závěrů (v této souvislosti dovolatel odkázal zejména na odpověď znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D. na otázku č. 7, viz s. 34 posudku). 10. Vzhledem k tomu, že vzorky konopí byly zajištěny a skladovány v rozporu se zákonem a stejně tak byly posuzovány a hodnoceny v rozporu s platnou metodikou Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV), označil dovolatel výsledné údaje za procesně nepoužitelné s tím, že na základě takových důkazů nelze učinit hodnověrný skutkový ani hmotněprávní závěr. Jelikož tedy Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku aplikoval neodpovídající hmotněprávní kvalifikaci, vedl tento postup logicky k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody mimo zákonnou trestní sazbu. Porovnání argumentace odvolacího soudu v napadeném rozsudku (viz odůvodnění pod body 60 až 69) s obsahem a závěry předkládaného znaleckého posudku znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D. tedy naplnilo důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a při změněné právní kvalifikaci, která je přímým důsledkem takového srovnání, je podle dovolatele rovněž naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. 11. V závěru svého posudku dospěl znalec Mgr. Karel Lehmert Ph.D. k tvrzení, že jediným možným způsobem, jakým lze zjistit podíl na celkové distribuci 8.378,9 gramů sušiny s obsahem THC 240,27 gramů, je metodicky přesný výpočet. K tomu obviněný dodal, že i kdyby se soud striktně držel výpovědi svědka M. stran prodaného množství 13,5 kg sušiny a obsah účinné látky by byl zvýšen o 1/3, nenaplnily by ani takovéto výchozí údaje ve svém důsledku jemu přisouzenou hranici „velkého rozsahu“, neboť pro právní kvalifikaci je klíčové množství účinné látky (tj. THC) v sušině. K tomu dovolatel doplnil, že v případě, že by soudy nižších instancí disponovaly relevantními skutkovými zjištěními, dospěly by v krajním případě k závěru, že se obviněný D. B. dopustil jednání, které je možné právně kvalifikovat toliko podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 12. Nad rámec výše uvedeného obviněný podotkl, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nikterak nevyjádřil ani ke skutečnosti, že v rozhodnou dobu čelil exekuci ve výši cca 200.000 Kč a tudíž byl a je nemajetný, pročež i z tohoto úhlu pohledu vyznívá skutečnost, že za prodané konopí obviněnému M. zaplatil částku přesahující 1.500.000 Kč, krajně nepravděpodobně. 13. Závěrem tedy dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud na základě jeho dovolání napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 To 5/2021-3769, ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu, §265k odst. 1 tr. řádu a §265 l odst. 1 tr. řádu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 14. K výše uvedenému mimořádnému opravnému prostředku obviněný D. B. Nejvyššímu soudu prostřednictvím svého obhájce posléze doručil doplnění svého dovolání ze dne 18. 3. 2022. V něm úvodem předeslal, že ve vztahu k předloženému znaleckému posudku č. 1/20/2022 ze dne 15. 3. 2022 znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D. jsou splněny podmínky pro přerušení, resp. odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu a §265o odst. 1 tr. řádu. 15. Následně s odkazem na §265r odst. 7 tr. řádu vyjádřil očekávání, že Nejvyšší soud v řízení již provedené důkazy (výjimečně) doplní o provedení předmětného znaleckého posudku, přičemž ponechal na úvaze soudu, zda v rámci veřejného zasedání osobně vyslechne znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D. V této souvislosti obviněný akcentoval, že předložený znalecký posudek není ve věci důkazem novým, neboť ve své podstatě hodnotí důkazy v řízení již zajištěné, byť vadně provedené či neúplné. Předmětný posudek je proto podle jeho mínění jen odbornou sumarizací ve věci vzniklých pochybení (a to jak ze strany Policie ČR při zajišťování důkazního materiálu, tak znalců v již provedených znaleckých posudcích, stejně jako soudů při výpočtech nutných pro užití odpovídající právní kvalifikace). Předložený důkaz tedy po odborné stránce pouze staví na jisto skutková zjištění a jejich hodnocení ve spise již shromážděné. 16. V závěru svého doplnění dovolatel vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání, ovšem s výhradou, že dokazování doplní o závěry předloženého znaleckého posudku znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D. V opačném případě dovolatel trvá na konání veřejného zasedání s tím, že podle §265r odst. 7 tr. řádu navrhne doplnění řízení výslechem znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D. s ohledem na to, že se jedná o důkaz, jehož provedení je nezbytné k řádnému rozhodnutí v projednávané věci. 17. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 1 NZO 195/2022-36, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že námitky dovolatele D. B. vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. 18. Ve vztahu k výhradám, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce podotkl, že primárně dovolatel rozporuje způsob, jakým soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy, zejména usvědčující výpověď spoluobviněného M. a znalecké posudky, nicméně státní zástupce s tímto názorem obviněného vyjádřil nesouhlas. Dovolatelem namítaný tzv. extrémní rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů státní zástupce při svém přezkumu neshledal, neboť výpověď spoluobviněného L. M. v projednávaném případě zjevně nezůstala osamocená, nýbrž koresponduje s dalšími ve věci provedenými důkazy (v této souvislosti odkázal na bod 43 odůvodnění rozsudku vrchního soudu v návaznosti na rozsudek soudu krajského). Pakliže je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že skutková zjištění rozhodně mají podklad v provedených důkazech, přičemž jakékoli závažné vnitřní rozpory státní zástupce nezjistil ani stran provedených znaleckých posudků. 19. K obviněným namítanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce stručně uvedl, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, nicméně dovolací argumentace obviněného neobsahuje konkrétní výtky, které by byly skutečně podřaditelné pod tento dovolací důvod. 20. Stran námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, tedy že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští (nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným), státní zástupce dodal, že ani tento dovolací důvod naplněn nebyl, ježto trest uložený obviněnému odpovídá všem zákonným hlediskům. 21. K novému důkazu v podobě znaleckého posudku Karla Lehmerta, Ph.D. ze dne 15. 3. 2022, státní zástupce doplnil, že z obsahového hlediska by daná argumentace mohla být podnětem na povolení obnovy řízení, avšak z hlediska dovolacího řízení je bezpředmětná, neboť Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení přezkoumává napadené rozhodnutí pouze podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí. 22. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání, avšak pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby bylo učiněno v neveřejném zasedání i jiné, než navrhované rozhodnutí. II. 2. Dovolání obviněného J. F. a vyjádření k němu 23. Obviněný J. F. napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 To 5/2021-3769 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 T 21/2020-3655) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou podle jeho mínění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně má dovolatel za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 24. Rovněž dovolatel J. F. vyjádřil zásadní nesouhlas s tím, že Vrchní soud v Praze vyhodnotil výpověď svědka L. M., podobně jako v přechozím stadiu trestního řízení Krajský soud v Praze, jako hlavní usvědčující důkaz. K tomuto důkazu obviněný doplnil, že odvolací soud tohoto spolupracujícího obviněného opětovně vyslechl v rámci veřejného zasedání, nicméně ten s odstupem času již nebyl schopen nikterak upřesnit množství jím vypěstované marihuany a toliko usiloval o to, aby jeho výpověď alespoň částečně odpovídala jím udávaným množstvím z předchozích fází trestního řízení, pročež dovolatel tuto svědeckou výpověď označil za zcela účelovou. 25. V souvislosti s výpovědí tohoto svědka se dovolatel ohradil rovněž proti tvrzení odvolacího soudu, že svědectví L. M. není jediným přímým důkazem pro dokázání jeho viny. Podle názoru dovolatele veškeré další ve věci provedené důkazy usvědčují ze spáchání projednávaných skutků toliko ostatní spoluobviněné, avšak nikterak neprokazují trestnou činnost, která je připisována jeho osobě. To prakticky znamená, že pokud svědek M. stran množství dodané omamné látky tvrdí, že mu distribuoval marihuanu o celkovém objemu 9,5 kg a dovolatel toto neguje a naopak uvádí, že to bylo toliko cca 100 gramů, neexistuje na podporu ani jedné strany žádný další věrohodný důkaz, který by doložil, že ze strany svědka bylo dodáno více předmětné omamné látky – nehledě na to, že výpověď svědka M. podle náhledu dovolatele obsahuje zjevné objektivní nepřesnosti. Pakliže tedy soudy nižších instancí svoji argumentaci založily na jediném usvědčujícím důkazu, kterým je výpověď nevěrohodného svědka, není splněn požadavek prokázání viny mimo jakoukoli pochybnost (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 3741/11). Současně dovolatel namítl, že zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, anebo o které z provedených důkazů opře své skutkové závěry a které opomene (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). 26. Nelze-li tedy s jistotou konstatovat, která ze skutkových verzí je ve vztahu ke klíčové otázce množství distribuované omamné látky pravděpodobnější (zda verze obviněného J. F. nebo již pravomocně odsouzeného L. M., přičemž jeho výpověď vykazuje řadu odlišností jak v přípravném řízení, tak nalézacím i odvolacím řízení), jedná se o situaci reálně existujícího rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry. Takto závažnou procesní skutečnost však nelze „upozaďovat“ odkazem soudů nižších stupňů na zásadu rychlosti či hospodárnosti trestního řízení. 27. S ohledem na výše uvedené dovolatel závěrem stručně navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 To 5/2021-3769, zrušil. 28. K podanému dovolání obviněného J. F. se ve svém písemném stanovisku ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 1 NZO 195/2022-10, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který námitky dovolatele označil za zjevně neopodstatněné, neboť obviněný v jejich rámci primárně vyjádřil nesouhlas s tím, jakým způsobem byly soudy nižších instancí hodnoceny důkazy, především pak usvědčující výpověď spolupracujícího obviněného M., v důsledku čehož se ohradil proti závěru, že na základě provedených důkazů tyto soudy vyhodnotily projednávanou trestnou činnost jako prokázanou bez důvodné pochybnosti. 29. Ve vztahu k námitkám, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce zdůraznil, že soudy obou stupňů zcela správně pracovaly s výpovědí spoluobviněného L. M. jako s usvědčujícím důkazem, neboť tento důkaz koresponduje i s dalšími ve věci provedenými skutkovými zjištěními (v podrobnostech státní zástupce odkázal zejména na bod 43 rozsudku odvolacího soudu, se kterým vyjádřil bezvýhradný souhlas). Pakliže je obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů s učiněnými skutkovými zjištěními zcela ve shodě, je zřejmé, že učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech spolehlivý podklad, pročež mezi nimi nepanuje žádný, natož zásadní rozpor. Vzhledem k tomu státní zástupce kategoricky odmítl námitku dovolatele stran namítaného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyplynuvšími skutkovými závěry. 30. K obviněným namítané existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce stručně uvedl, že směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, jsou ze strany Nejvyššího soudu akceptovatelné pouze námitky, ve kterých dovolatel tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy nižších instancí, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Z nastíněné dovolací argumentace obviněného je však patrné, že neobsahuje žádné výtky, které by byly pod uplatněný dovolací důvod relevantně podřaditelné. 31. S ohledem na shora uvedené tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil s tím, aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání i jiné než jím navrhované rozhodnutí. 32. Obě vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným oběma obviněnými byla Nejvyšším soudem následně zaslána jejich obhájcům k případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyly tomuto soudu nikterak předloženy. III. Přípustnost dovolání 33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. 34. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 35. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 36. Oba obvinění ve svém dovolání odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. 37. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno. 38. Oba obvinění současně odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [dříve, tj. do 31. 12. 2021, se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], který je možné iniciovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 39. Dovolatel D. B. ve svém písemném podání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, který může být naplněn v některé ze dvou alternativ, spočívajících buď v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění předepsaných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonným prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. NS 26/2004-T617). Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 40. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 41. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných D. B. a J. F. splňují kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnými vznesené dovolací námitky jsou v tomto směru toliko zčásti relevantní, tedy formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nicméně je Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu z hlediska dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, se jedná o argumentaci, jíž pod tyto (ale ani žádné jiné zákonem taxativně stanovené) dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze. 42. V reakci na výše uvedené Nejvyšší soud prověřil, že Krajský soud v Praze odvodil své skutkové závěry z dlouhé řady provedených důkazů, mezi nimiž dominují zejména výpovědi spoluobviněných J. V., J. J. a L. M. (kteří se k souzené trestné činnosti plně doznali již v přípravném řízení, přičemž získali status spolupracujících obviněných ve smyslu §178a odst. 1 tr. řádu), jakož i výpovědi dalších svědků, z jejichž vyjádření vzešly méně důležité skutkové okolnosti. Významné skutečnosti byly zajištěny také dlouhou řadou provedených listinných důkazů, mezi kterými se jeví jako podstatné zejména protokoly o vydání věcí, protokoly o domovních prohlídkách (zejména v rodinných domech v obcích XY a XY, XY), protokoly o prohlídkách jiných prostor (zejména motorových vozidel používaných obviněnými), protokoly o sledování osob a věcí, kamerové záznamy na datových nosičích, protokoly o záznamu telekomunikačního provozu (včetně příslušného nosiče se zaznamenanou komunikací) či doklady o majetkových poměrech obviněných. Podstatnou součástí listinných důkazů jsou rovněž odborná vyjádření z oboru kriminalistika – odvětví chemie, odvětví elektrotechnika a odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, a dále znalecký posudek z oboru zemědělství, odvětví genetika, šlechtění, semenářství, agroekologie, fyziologie rostlin, ochrana rostlin, výživa rostli, vypracovaný Výzkumným ústavem rostlinné výroby (č. l. 1289) a znalecký posudek z oboru zemědělství vypracovaný Českou zemědělskou univerzitou, fakultou agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů (č. l. 1431). 43. Všechny tyto důkazy Krajský soud v Praze vyhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž ke svým skutkovým závěrům přiřadil stran všech obviněných i odpovídající hmotněprávní kvalifikace jejich jednání. S výroky o vině a trestu soudu prvního stupně se však Vrchní soud v Praze bezvýhradně neztotožnil, když na základě odvolání obviněných D. B., J. F. a obchodních společností B. a V. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl o jejich vině i trestu ve výše uvedeném smyslu (srov. bod 5. tohoto usnesení). Rozsudek Krajského soudu v Praze tedy nabyl právní moci toliko stran spolupracujících obviněných J. V., J. J. a L. M., ve vztahu k nimiž nebyl odvoláními napaden. 44. I přes tyto skutečnosti obvinění D. B. a J. F. podali proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze) mimořádné opravné prostředky, v rámci kterých se opětovně zřekli odpovědnosti za spáchané trestné činy, neboť jsou i nadále přesvědčeni o tom, že svým jednáním nenaplnili zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat. Navíc jsou toho názoru, že postupem soudů nižších stupňů došlo ve vztahu k jejich osobám k zásadním pochybením, neboť rozhodná skutková zjištění jsou podle jejich mínění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávaných skutků, resp. k uložení neadekvátních trestů (viz dovolání obviněného D. B.). 45. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci této své činnosti neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, která by vedla k porušení ústavně garantovaného práva obou dovolatelů na spravedlivý proces. V.1. K dovolání obviněného D. B. 46. Dovolatel D. B. ve svých námitkách s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. řádu vyjádřil nesouhlas s tím, kterak soudy nižších instancí vyhodnotily ve věci provedené důkazy. V této souvislosti akcentoval, že Vrchní soud v Praze v rámci veřejného zasedání opětovně vyslechl pravomocně odsouzeného spolupracujícího obviněného L. M., nicméně ani takto získaná skutková zjištění nepřinesla do projednávané věci skutkovou jistotu, pročež odvolací soud rezignoval na prokazování množství THC v zajištěných vzorcích a vycházel toliko z celkového množství odebrané omamné látky, v rámci které dovolateli snížil množství distribuované sušiny konopí o 4 kg. Dovolatel je však stále přesvědčen, že mu nebylo řádně prokázáno, že by od spoluobviněného M. odebral sušené konopí „ve velkém rozsahu“, pročež požádal znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D., aby ve věci vypracoval nový znalecký posudek, který připojil ke svému dovolání a v rámci svého dovolání požaduje, aby Nejvyšší soud stávající dokazování doplnil o jeho závěry a v souladu s novými skutkovými zjištěními zajistil, aby ve věci bylo nově rozhodnuto o jeho vině i trestu. 47. Podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku bude potrestán ten, kdo neoprávněně jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku a spáchal takový čin ve velkém rozsahu. Z hlediska objektivní stránky je nutné, aby obviněný opatřil a následně přechovával omamnou látku za účelem její další distribuce, tedy pro jinou osobu. Z hlediska subjektivní stránky je vyžadován úmysl. Jelikož jde o tzv. ohrožovací trestný čin, je skutek dokonán již samotným opatřením sušiny konopí, samozřejmě za podmínky, že se tak děje neoprávněně. 48. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že oba soudy nižších stupňů postupovaly v rámci prováděného dokazování v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž v odůvodnění svých rozhodnutí důsledně splnily požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. řádu, a jako taková je vyhodnotil jako plně přezkoumatelná. 49. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 4) ve smyslu námitek obviněného podřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolací soud dále zjistil, že Vrchní soud v Praze v návaznosti na skutková zjištění Krajského soudu v Praze doplnil v rámci veřejného zasedání konaného dne 20. 9. 2021 dokazování o předložené listinné důkazy a následně vyslechl již odsouzeného spolupracujícího obviněného L. M. v procesním postavení svědka, a to s ohledem na rozpory v jeho tvrzeních učiněných v přípravném řízení a následně během hlavního líčení stran prodeje sušeného konopí obviněnému D. B. S těmito rozpory se totiž Krajský soud v Praze v rámci svých skutkových závěrů fakticky nevypořádal, pročež vznikly objektivní pochybnosti o jím distribuovaných objemech sušiny konopí. 50. Nejvyšší soud ve spisovém materiálu ověřil, že svědek (resp. již odsouzený) M. v rámci veřejného zasedání s odstupem času již nedokázal uspokojivě objasnit rozdílná množství předávané sušiny konopí, která uváděl v předchozích fázích trestního řízení. Nicméně v závěru své výpovědi ustálil svá tvrzení tak, že z pěstíren ve XY a v XY (které provozoval on) a v pěstírně XY (kterou provozoval spoluobviněný J. J.) vzešlo dohromady cca 28 kg konopí, ze kterého 14 kg prodal obviněnému B. a 9,5 kg obviněnému F. (za cenu 90 až 92 Kč za 1 gram), přičemž cca 5 kg našla Policie ČR v rámci své razie. Z množství 14 kg konopné sušiny dále upřesnil, že obviněnému B. v období let 2016 až 2017 prodal nikoli 8 kg, ale pouhé 4 kg sušiny a za období let 2018 až 2019 setrval na množství 9,5 kg, celkově tedy dospěl k závěru, že obviněnému B. prodal cca 13,5 kg za celkovou sumu cca 1.200.000 Kč (č. l. 3743 a násl.). 51. Nejvyšší soud kategoricky odmítá tvrzení dovolatele, že Vrchní soud v Praze se ocitl ve stavu důkazní nouze . Přestože je pravdou, že v bydlišti dovolatele nebyla provedena domovní prohlídka a ani v žádném provedeném telefonickém odposlechu explicitně nezaznělo, že by si svědek M. a obviněný B. domlouvali předání konopí nebo marihuany, z provedených důkazů bez důvodných pochybností vyplynulo, že od přesně nezjištěné doby roku 2016 do 12. 2. 2019 mezi nimi docházelo k opakovanému obchodování s konopnou sušinou, resp. s marihuanou. 52. Spolupracující obviněný L. M. již u hlavního líčení dne 18. 9. 2020 k osobě obviněného B. výslovně uvedl, že jej dříve vídal u jejich společného známého pana J. Pak jej potkal ve společnosti G., kam jezdil pro hnojiva určená pro rostliny a kde se jej obviněný B. narovinu zeptal, jestli pěstuje konopí a rovněž o ně projevil zájem. Samotný prodej pak probíhal v případě obviněného J. F. tak, že se buď scházeli před jeho domem v XY, nebo na XY v „XY baru“, který obviněný M. provozoval. Předávka probíhala tak, že dostal od obviněného F. klíče od vozidla, kam mu konopí donesl. S obviněným B. pak řešil předávku konopí v jeho bytě na XY náměstí, přičemž se vždy domluvili na další schůzce a telefonicky si už jen sdělili čas schůzky (viz č. l. 3392 verte). Rovněž k osobě obviněného F. svědek uvedl, že s ním chodíval na pivo a zmínil se mu, že by chtěl pěstovat konopí pro technické účely, nicméně vše skončilo na nelegálním konopí. O takové konopí obviněný F. projevil zájem, čímž vznikl jejich dodavatelsko-odběratelský vztah (viz č. l. 3392 verte). 53. Během veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze dne 20. 9. 2021 již odsouzený, nyní svědek, M. znovu upřesnil, že s obviněnými B. a F. si z opatrnosti telefonicky sdělovali pouze čas a místo setkání, načež si až na samotné schůzce domlouvali množství konopí, které bude předáváno příště, neboť v té době již měl svědek M. jasno, kolik konopí v blízké budoucnosti dozraje. Na základě této dohody měli na dalším předání oba odběratelé již připravenu konkrétní finanční částku za množství předem domluvené v rámci minulé schůzky. Někdy se ohledně dohodnuté schůzky již jenom telefonicky prozváněli (viz č. l. 3745). Takto předem dohodnuté schůzky byly v několika případech podloženy rovněž pořízenými videozáznamy, ze kterých je zjevné, že svědek M. po předchozí dohodě s dovolatelem manipuluje s kartonovými krabicemi o rozměrech 50x50x50 cm, do kterých podle svých tvrzení vkládal kbelíky s obsahem zpracované marihuany a ty převážel na společně dohodnutá místa. 54. Nejvyšší soud dále ověřil, že svědectví L. M. vskutku nezůstalo osamocené, kterak se snaží dovolatel namítat. Další spolupracující obviněný – J. V. sice u hlavního líčení uvedl, že mu nebylo známo, komu se sušené konopí poskytovalo, nicméně připustil, že byl obeznámen s tím, že obviněný M. květy, které vkládali do bílých kbelíků s víčkem a následně do velkých krabic, někomu vozí (viz č. l. 3394 verte). Taktéž zbývající spolupracující obviněný – J. J. u hlavního líčení potvrdil, že obviněný M. se mu svěřil s tím, že má na sušinu konopí odběratele. Tyto osoby od vidění znal – konkrétně uvedl, že D. (obviněného D. B.) znal jako vedoucího v G. v XY a XY (obviněného J. F.) znal z pivotéky. Podstatné se v této souvislosti jeví to, že obviněný J. svá tvrzení u hlavního líčení prokázal tím, že oba jmenované a v jednací síni přítomné spoluobviněné B. a F. identifikoval, resp. označil za osoby, které od obviněného M. odebíraly konopnou sušinu (viz č. l. 3395 verte). 55. S ohledem na výše uvedené tedy nelze souhlasit s tvrzením obviněného B., že byl odsouzen toliko na základě jediné a navíc účelové výpovědi spolupracujícího obviněného M. Soudy obou nižších instancí vinu obviněného B. spolehlivě prokázaly, a to nejen na základě výpovědí spolupracujících obviněných, ale také na základě dalších skutkových zjištění získaných operativně-pátracími prostředky, které jsou spolehlivě zdokumentovány v protokolech o domovních prohlídkách v předmětných pěstírnách, zde zajištěnými věcmi, ověřenými odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie, genetika, stejně jako protokoly o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, protokoly o sledování věcí a dvěma znaleckými posudky. 56. Je však pravdou, že svědek (již odsouzený) M. v průběhu trestního řízení skutečně uváděl rozličné množstevní údaje, které nabízely několik skutkových eventualit, přičemž vzniklé pochybnosti nebylo prakticky možné rozptýlit provedením dalších důkazů. To pak reálně vzbuzovalo nejistotu stran skutečného množství distribuované sušiny konopí obviněnému B. za inkriminované období. V tomto ohledu však Vrchní soud v Praze při hodnocení výpovědi M. postupoval v souladu s procesní zásadou in dubio pro reo a své skutkové závěry stran distribuované sušiny stabilizoval ve smyslu nejnižšího svědkem uvedeného množství – konkrétně snížil množství prodaného konopí za období let 2016 až 2017 o 4 kg a následně upravil popis skutku uvedeného pod bodem 4) stran tohoto údaje z původních 17,5 kg na konečných 13,5 kg. 57. Ztotožnit se podle Nejvyššího soudu nelze ani s další námitkou obviněného D. B., podle které odvolací soud se (s ohledem na problematickou výpověď svědka M.) velmi nepřesvědčivě vypořádal s množstvím THC v distribuované sušině, pročež nahradil kvalitativní hledisko za kvantitativní. V prvé řadě Vrchní soud v Praze podrobně rekapituloval vývoj judikatury Nejvyššího soudu, v rámci které se zabýval rozhodujícími kvantifikačními a kvalifikačními hledisky pro naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, na které Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje (viz body 56 až 59 na s. 21-23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 58. Z obecného hlediska je jistě pravdou, že primárním kritériem pro určení dovolatelem zpochybňovaného rozsahu jím spáchané trestné činnosti (resp. jím nakoupené sušiny konopí) je množství účinné látky v předmětné omamné látce a pouze v případě, že tento údaj není možné spolehlivě zjistit, přistupuje se k určení rozsahu spáchaného skutku pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, které jsou hraniční, co se týče určení rozsahu (viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.“ ), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (viz již citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016). 59. Ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., které stanovilo kvantitativní i kvalitativní ukazatele, je zjevné, že: - znak „množství větší než malé“ je dán více než 10 g konopí (a nejméně 1 g THC), - znak „většího rozsahu“ je dán více než 100 g konopí (a alespoň 10 g THC), - znak „značného rozsahu“ je dán více než 1000 g konopí (a alespoň 100 g THC) a - znak „velkého rozsahu“ je dán hmotností 10.000 g konopí (a 1.000 g THC). 60. Jak tedy z výše citovaných judikatorních hledisek jednoznačně vyplývá, primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze a teprve v případě, že tento údaj není možné zjistit, přistupují soudy sekundárně k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel v konkrétním případě neoprávněně nakládal. 61. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud dále ověřil, že policejní orgán vycházel z nejmenšího procentuálního množství THC ve výši 18,16 %, které bylo zjištěno odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie u sušených rostlin s květy konopí či sušených palic zajištěné konopné sušiny v pěstírně v XY (přičemž rozsah procentuální hmotnosti THC se pohyboval od 18,16 % do 22,71 %). Z této nejnižší hodnoty policejní orgán vycházel v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 8. 219 (č. l. 23), stejně jako z něj vycházela státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze v rámci podané obžaloby (č. l. 3309) a rovněž Krajský soud v Praze při stanovení množství účinné látky u obviněných B. a F. v rámci výroku o vině svého odsuzujícího rozsudku (č. l. 3656 verte). Podstatná je však skutečnost, že nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku nikterak neobjasnil, na základě jakých provedených důkazů mělo množství konopné sušiny obsahovat u obviněného B. (i obviněného F.) vždy nejméně 1.725,2 gramů účinné látky THC, navíc při odlišných množstvích celkově zobchodovaného konopí. 62. Jelikož Vrchní soud v Praze neměl v provedených důkazech dostatečnou oporu pro určení celkového množství účinné látky v průběhu několika let nakoupené marihuaně, tak v souladu s výše uvedenými judikatorními hledisky vycházel z tzv. sekundárního kritéria, tedy z celkového množství odebrané sušiny konopí, jejíž skutečné množství si zároveň prověřil výslechem svědka L. M. u veřejného zasedání konaného dne 20. 9. 2021. Na základě takto ověřených skutkových zjištění pak zcela správně vypustil z popisu skutku uvedeného pod bodem 4) důkazně neověřený údaj o skutečném množství účinné látky, stejně jako finanční částku, kterou odběratelé B. a F. podle svých slov svému dodavateli uhradili, když ani tento údaj není zákonným znakem oběma obviněným přisouzeným kvalifikovaným skutkovým podstatám trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. Namítá-li tedy dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku to, že odvolací soud se „velmi nepřesvědčivě vypořádal s množstvím THC v distribuované sušině, pročež nahradil kvalitativní hledisko za kvantitativní“, je Nejvyšší soud - s přihlédnutím k výše uvedenému – toto jeho tvrzení nucen kategoricky odmítnout. 63. Na základě vznesených námitek dovolatel dále konstatoval, že nechal posoudit (z jeho hlediska spornou) otázku množství vypěstovatelné sušiny konopí stejně jako problematiku možného množství THC v takto získaných a zpracovaných rostlinách, resp. efektivitu výrobního procesu všech pěstíren konopí znalci Karlu Lehmertovi, Ph.D., jehož znalecký posudek č. 01/20/2022 ze dne 15. 3. 2022 přiložil ke svému dovolání jako přílohu. 64. Jestliže dovolatel D. B. předložil nový důkaz, jímž usiluje zpochybnit důvodnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud v tomto smyslu odkazuje na své starší rozhodnutí ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, v němž jasně deklaroval, že v rámci dovolacího řízení může přezkoumat a přezkoumává napadené rozhodnutí pouze ex tunc , tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí, neboli v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96). Platná právní úprava nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy o nich, jež by mohly být důvodem k uplatnění jiného mimořádného opravného prostředku. Při posuzování trestní věci dovolatele D. B. přitom dovolací soud neshledal žádný relevantní důvod se od takto vyjádřeného právního názoru jakkoli odchýlit. 65. Odkázal-li tedy dovolatel v rámci svého písemného podání na návrh provést jím osloveným znalcem Mgr. Karlem Lehmertem Ph.D. přesný výpočet podílu obviněného na celkové distribuci sušiny konopí na základě platné metodiky (včetně vznesené námitky, že i za situace, kdy by se soud striktně držel výpovědi svědka M. stran prodaného množství 13,5 kg sušiny a obsah THC by tak byl o 1/3 vyšší, stále by to ve svém důsledku nenaplnilo hranici „velkého rozsahu“, neboť rozhodující je množství účinné látky v sušině), Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná možnost dovolatele poukázat na tyto dříve neznámé (tedy nové) skutečnosti a důkazy, které mohou mít potenciál - samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve - odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, pouze v rámci mimořádného opravného prostředku v podobě návrhu na povolení obnovy řízení. V tomto smyslu Nejvyšší soud rovněž odmítl návrhy obviněného a jeho obhajoby, které vznesl v rámci doplnění svého dovolání ze dne 18. 3. 2022 stran rozšíření dokazování o závěry jím předloženého znaleckého posudku znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D., nebo o výslech tohoto znalce. 66. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dále namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem ve věci provedených důkazů – zejména s ohledem na prokázané spáchání trestného činu „ve velkém rozsahu“. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu shledal, že skutková zjištění rozhodně mají podklad v provedených důkazech, včetně dvou znaleckých posudků citovaných výše. Jelikož tak Nejvyšší soud v dané věci neshledal jakékoli pochybení, natož zásadní, všechny námitky obviněného stran tohoto dovolacího důvodu odmítl jako nedůvodné. 67. K poznámce dovolatele, kterou v závěru svého dovolání uvedl obiter dictum , a ve které dodal, že odvolací soud se nikterak nevyjádřil ke skutečnosti, že v inkriminovaném období čelil exekuci, pročež byl prakticky nemajetný, a tudíž je krajně nepravděpodobné, že by mohl svědkovi M. uhradit částku přesahující 1.500.000 Kč, Nejvyšší soud pouze stručně dodává, že ani tato námitka nemá procesní sílu jakkoli ovlivnit či dokonce zvrátit dané skutkové závěry ve prospěch obviněného, a proto k ní nelze jakkoli přihlédnout. Za tohoto stavu ji tak Nejvyšší soud rovněž odmítl jako nedůvodnou. 68. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to s ohledem na své přesvědčení, že vzorky konopí byly zajištěny a skladovány v rozporu se zákonem, pročež jsou výsledné údaje zavádějící. V návaznosti na to tvrdí, že odvolací soud učinil chybný skutkový závěr a vůči dovolateli stran projednávaného skutku aplikoval neodpovídající hmotněprávní kvalifikaci. K tomuto závěru dospěl obviněný porovnáním argumentace odvolacího soudu v napadeném rozsudku s obsahem a závěry předloženého posudku znalce Mgr. Karla Lehmerta Ph.D., pročež má za to, že tímto způsobem došlo k naplnění tohoto důvodu dovolání. 69. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětem hmotněprávního posouzení je za všech okolností skutek v podobě, ke kterému dospěly soudy nižších stupňů na základě provedených skutkových závěrů, a nikoli skutkové závěry, ke kterým dospěl dovolatel na základě vlastního úsudku – snažíce se prosadit vlastní a pro něj výhodnější skutkovou verzi. Pokud však dovolatel směřuje své námitky proti výroku o vině, pak pod dovolací důvod, na který obviněný odkázal, jsou zásadně podřaditelné toliko námitky, v rámci kterých tvrdí, že skutkový stav, ke kterému dospěly soudy nižších instancí, resp. odvolací soud, nevykazují znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Vzhledem k tomu, že výše uvedené skutkové námitky obviněného ohledně faktického nenaplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku byly výše odmítnuty, Nejvyšší soud by – z pohledu tohoto dovolacího důvodu - za relevantní posoudil pouze námitky založené na tvrzení, že projednávaný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin fakticky nejde anebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Takovou námitku však dovolatel pod předmětný dovolací důvod nepodřadil, pročež byl Nejvyšší soud nucen výše uvedené výhrady odmítnout jako irelevantní. 70. Tentýž závěr učinil Nejvyšší soud rovněž stran odkazu obviněného na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Tento dovolací důvod, jak bylo uvedeno výše, je naplněn výhradně za situace, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, jehož prostřednictvím lze napadat pouze pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být stanovena mimo rozpětí trestní sazby stanovené na daný trestný čin zákonem. Naopak pouhá subjektivně pociťovaná nepřiměřenost trestu obviněným nenaplňuje tento dovolací důvod – nejde-li o nepřípustný druh trestu či o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). 71. Jelikož byl obviněný D. B. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen zákonnou trestní sazbou nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozmezí od osmi do dvanácti let a Vrchní soud v Praze mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let, uložil mu zákonem předepsaný trest, a to na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Takový trest tak nelze za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný, neboť odpovídá všem zákonným hlediskům, pročež i tuto námitku obviněného Nejvyšší soud vyhodnotil jako zcela irelevantní. V.2. K dovolání obviněného J. F. 72. Dovolatel J. F. své námitky podřadil pod dovolací důvody 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu a v rámci nich (podobně jako dovolatel D. B.) vyjádřil zásadní nesouhlas s tím, kterak soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy, zejména Vrchní soud v Praze výpověď svědka L. M., na základě které byl uznán vinným. Podle jeho mínění veškeré další ve věci provedené důkazy usvědčily ze spáchání projednávaných skutků ostatní spoluobviněné, nikoli však jeho osobu, pročež tvrdí, že byl fakticky odsouzen na základě jediné svědecké výpovědi, která je navíc plná rozporů. V této souvislosti dovolatel odmítá, že mu svědek M. distribuoval marihuanu o celkovém objemu 9,5 kg, a naopak tvrdí, že to bylo toliko cca 100 gramů. Jelikož výpověď svědka M. není stran uváděných distribuovaných množství dostatečně věrohodná, nebyla ani vina dovolatele důkazně prokázána mimo jakoukoli pochybnost, v důsledku čehož došlo k porušení procesní zásady in dubio pro reo a tím i ke stavu reálné existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, resp. k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 73. Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že podobně jako obviněný D. B. se i dovolatel J. F. v rámci svých námitek podřazených pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu domáhá jiného hodnocení provedených důkazů, než je obsaženo v napadeném rozsudku odvolacího soudu (ve spojení s rozsudkem soudu nalézacího). 74. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3) Nejvyšší soud konstatuje, že Vrchní soud v Praze doplnil dokazování nejen o výslech svědka L. M., ale rovněž o výpověď obviněného F., který se před odvolacím soudem rozhodl vypovídat, načež se dovolatel k věci komplexně vyjádřil (viz č. l. 3755 a násl.). V rámci této výpovědi negoval množstevní údaje uvedené svědkem M. a na svoji obhajobu dodal, že od tohoto svědka odebral sušené konopí v řádu stovek gramů, nejvíce však 200 nebo 300 gramů (č. l. 3756). Současně namítl, že svědeckou výpověď M. je nutné brát s rezervou, když důvěryhodnost tohoto svědka označil za pochybnou (přičemž odvolacímu soudu navrhl toto své tvrzení prokázat dalšími výpověďmi, konkrétně svědků J. B., R. U., F. M., M. H. a P. Ž., viz níže). Dovolací soud však tuto obhajobu obviněného z níže uvedených důvodů odmítl. 75. Především je nutné opětovně zdůraznit, že výpověď svědka M. nezůstala důkazně osamocená, nýbrž je v souladu s výpověďmi spolupracujících obviněných J. J. a J. V. a zcela koresponduje i s dalšími ve věci provedenými důkazy pořízenými v rámci operativně-pátracích prostředků. Ve vztahu k obviněnému F. vyplynula podstatná skutková zjištění mimo jiné z četnosti telefonických kontaktů mezi jeho osobou a svědkem M. (kterou Nejvyšší soud ověřil v přiloženém spisovém materiálu, konkrétně v 8. svazku). Vrchní soud v této souvislosti příkladmo zmínil jedenáct zaznamenaných telefonických hovorů mezi oběma jmenovanými obviněnými z ledna roku 2019 (č. l. 3787), ze kterých vyplynulo, že se obě osoby domlouvaly na osobním setkání za účelem předání si blíže neuvedené komodity (přičemž v dalších dvou případech se pouze telefonicky prozvonili, viz č. l. 1562-1573). 76. Podobně jako v případě obviněného D. B. se spolupracující obviněný L. M. u hlavního líčení konaného dne 18. 9. 2020 vyjádřil i k osobě obviněného J. F., když jasně uvedl, že s ním chodíval na pivo a během jejich setkání se mu zmínil, že původně chtěl pěstovat konopí pro technické účely, avšak nakonec to skončilo na nelegálním konopí. Obviněný F. podle jeho tvrzení o takové konopí ihned projevil zájem, čímž vznikl jejich dodavatelsko-odběratelský vztah (viz č. l. 3392 verte). 77. V rámci veřejného zasedání konaného dne 20. 9. 2021 tento svědek soudu dále upřesnil, že osobní setkání s obviněným F. bývala domlouvána telefonicky, kdy si oba sjednali dobu a místo setkání, logicky bez toho, aby výslovně uváděli vlastí důvod. Ze spojení s dalšími skutkovými zjištěními, vyplynuvšími z výše jmenovaných důkazů, je však zcela nepochybné, že oba obvinění si během svých četných schůzek předávali právě sušinu konopí. Z těchto skutkových zjištění je také zjevná pravidelnost, stejně jako vyšší objem odběru, kterak rovněž potvrdil svědek M. 78. Podobně jako v případě obviněného D. B. se tedy Nejvyšší soud neztotožnil s námitkou dovolatele, že byl uznán vinným toliko na základě jediné a navíc nevěrohodné svědecké výpovědi M., neboť v projednávané věci bylo provedeno dostatečné množství důkazů, které obviněného F. z předmětného protiprávního jednání jednoznačně usvědčily. Obsah soudy zmíněných usvědčujících důkazů je přitom s učiněnými skutkovými zjištěními zcela ve shodě, tzn. že učiněné skutkové závěry mají v provedených důkazech spolehlivý podklad, pročež mezi nimi nepanuje žádný, natož zásadní (extrémní) rozpor. 79. V tomto duchu je nutné odmítnout i související námitku obviněného F., že v projednávaném případě de facto nastala procesní situace „tvrzení proti tvrzení“, kterou měl Vrchní soud v Praze zohlednit tak, že v duchu zásady in dubio pro reo měl upřednostnit jím uváděnou skutkovou variantu. Nejvyšší soud k tomu z obecného hlediska podotýká, že postup podle této procesní zásady je na místě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí, neboť i nadále přetrvávají pochybnosti o tom, kterak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí je pravdivá a tento svůj závěr argumentačně popíše v odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou jednoznačně splněny podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo . Jinými slovy – v platném znění trestního řádu není zakotvena zásada, ze které by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladné výpovědi, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněného, kterak se dovolatel pokouší tvrdit. Za této důkazní situace má však soud posuzující daný případ povinnost věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě odůvodnit, což se v projednávaném případě jednoznačně stalo. 80. Oba soudy nižších instancí se přiklonily ke skutkové verzi spolupracujících obviněných M., V. a J. na základě důkazně ověřených skutkových zjištění, přičemž oba soudy v odůvodněních svých rozhodnutí rovněž podrobně popsaly důvody, které je k tomu vedly – ve vztahu k obviněnému F. Krajský soud v Praze v bodech 45 až 50 (č. l. 3663 verte) a Vrchní soud v Praze v bodech 43 a 47 (č. l. 3786 a násl.). 81. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v projednávaném případě jednoznačně nenastala procesní situace, kdy by proti sobě stály dvě zcela rovnocenné výpovědní verze – v tomto případě tvrzení svědka M. proti tvrzení obviněného F., což by mělo za následek přetrvávání důvodných pochybností o relevantních skutkových okolnostech i po provedeném dokazování. Není to však výpověď svědka M., ale právě popis skutkového děje ze strany obviněného F., který zůstal ve světle provedených důkazů nelogický a celkově nepřesvědčivý. Z těchto důvodů nelze relevantně tvrdit, že by soudy nižších instancí bezdůvodně favorizovaly výpověď (již odsouzeného) svědka M. nebo že by se dopustily svévolného hodnocení důkazů. 82. Dovolatelovu námitku o „tvrzení proti tvrzení“ tedy Nejvyšší soud kategoricky odmítl, neboť po pečlivé analýze všech skutkových zjištění dovršených Vrchním soudem v Praze během veřejného zasedání konaného dne 20. 9. 2021 je zcela jednoznačné, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé panuje zjevná logická návaznost, pročež doplněná výpověď svědka L. M. byla oproti výpovědní verzi obviněného J. F. (ve spojení s dalšími ve věci provedenými skutkovými zjištěními) zcela oprávněně vyhodnocena jako věrohodná. 83. Tento závěr není nikterak zpochybněn ani souvisejícím tvrzením dovolatele, že v řízení před odvolacím soudem navrhl doplnění dokazování výslechy svědků, kteří svědka M. dlouhodobě znají a jsou informováni o jeho drogové, resp. trestní minulosti. Vrchní soud v Praze předmětné návrhy na výslechy svědků J. B., R. U., F. M., M. H. a P. Ž. skutečně odmítl, nicméně v bodě 47. odůvodnění svého rozsudku jasně konstatoval, že provedení těchto důkazů vyhodnotil jako nadbytečné, neboť osoby J. B. a R. U. by s největší pravděpodobností vypovídaly ve smyslu svých čestných prohlášení (které předložil obviněný F. prostřednictvím svého obhájce v doplnění svého odvolání ze dne 17. 12. 2020), v rámci kterých se vyjadřovali k osobě svědka L. M. v období let 2003 až 2006. Vzhledem k tomu, že výslechy navrhovaných svědků již nemohly na rozhodnutí o vině a trestu ve vztahu k osobě obviněného J. F. ničeho změnit, odvolací soud jím navrhované doplnění dokazování zcela správně odmítl provést. Naopak provedením těchto důkazů by se provinil proti zásadám ovládajícím trestní řízení, konkrétně proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení. 84. K obviněným namítaným důvodům stran oprávněnosti existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud pouze stručně dodává, že podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva na skutkový stav, který byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, jsou z hlediska tohoto dovolacího důvodu ze strany Nejvyššího soudu akceptovatelné pouze takové námitky, ve kterých dovolatel tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy nižších instancí, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nicméně ze shora nastíněné dovolací argumentace obviněného je patrné, že neobsahuje žádné hmotněprávní výtky či návrhy, které by byly pod uplatněný dovolací důvod relevantně podřaditelné. Ostatně z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jak po objektivní, tak i subjektivní stránce, a to v přímém úmyslu. 85. Lze tedy celkově shrnout, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným D. B. uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. řádu a obviněným J. F. uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ani jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022). VI. Závěrečné shrnutí 86. V souvislosti s dovolateli přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že oba obvinění převážnou část svých dovolacích námitek uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž oba nižší soudy se s nimi v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly. Vrchní soud v Praze přitom svým rozsudkem napravil dílčí pochybení Krajského soudu v Praze, když jeho rozhodnutí z podnětu odvolání obou obviněných zrušil a nově rozhodl o jejich vině i trestu, a to na podkladě skutkových závěrů učiněných na podkladě dokazování řádně provedeného v rámci řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud se tedy v nyní posuzované věci nezpronevěřil přísnému pravidlu prokázání viny obviněných B. a F. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbal o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. 87. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obou obviněných na spravedlivý proces. Současně byly oba projednávané skutky správně právně kvalifikovány, neboť v obou případech byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku v případě dovolatele D. B. a zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v případě dovolatele J. F. 88. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 11 To 5/2021-3769, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 T 21/2020-3655, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného D. B. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. řádu, stejně jako ve věci obviněného J. F. ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, k porušení zákona. Z těchto důvodů tak Nejvyšší soud dovolání obou obviněných v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu). V Brně dne 31. 5. 2022 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu