ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1419.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1419/2016-77
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Stanislava Rizmana o dovolání obviněného V. M. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 9 To 120/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 74/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného V. M. zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 9 To 120/2016, a to ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného V. M. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 41 T 74/2015. Současně se ohledně obviněného V. M. zrušuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 41 T 74/2015.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněný V. M.,
j e v i n e n , ž e
v období od ledna 2012 do 11. 2. 2015 na různých místech v P. přechovával a poskytoval různým osobám drogy zvané pervitin a kokain, kdy konkrétně:
1) poskytl D. J., celkem nejméně 46,8 gramu pervitinu,
2) poskytl M. S., přesně nezjištěné množství pervitinu,
3) poskytl J. M., 1 gram pervitinu,
4) prodal O. B., přesně nezjištěné množství pervitinu a to nejméně ve 2 případech vždy za částku 500 Kč, tj. celkem nejméně za 1.000 Kč,
5) prodal M. B., nejméně ve 20 případech pervitin o váze nejméně 0,4 g za 500 Kč, celkem tedy nejméně 8 gramů pervitinu za 10.000 Kč,
6) prodal J. N., nejméně ve 20 případech vždy nejméně 0,1 g pervitinu za částku 200 Kč, celkem mu tak prodal nejméně 2 gramy pervitinu za částku nejméně 4.000 Kč,
7) prodal V. A., ve dvou případech nejméně 0,2 g pervitinu za 500 Kč, celkem tedy nejméně 0,4 g pervitinu za 1.000 Kč,
8) prodal M. R., v řadě drobných prodejů celkem nejméně 20 gramů pervitinu za částku nejméně 20.000 Kč a dále 2 gramy kokainu za 4.000 Kč,
9) prodal M. S., nejméně v 15 případech nejméně 0,3 gramu pervitinu za částku 300 Kč, celkem tedy nejméně 4,5 gramu pervitinu za 4.500 Kč,
10) poskytl J. J. K., zdarma nejméně ve 2 případech přesně nezjištěné množství pervitinu a dále jí prodal přesně nezjištěné množství pervitinu za 2.000 Kč, kdy po reklamaci stran malého množství drogy tuto vzal obžalovaný od J. J. K. zpět a vrátil jí peníze,
11) prodal D. J., nejméně ve dvou případech přesně nezjištěné množství pervitinu za přesně nezjištěnou částku,
12) poskytl R. H., v pěti případech přesně nezjištěné množství pervitinu,
13) prodal J. S. K., v rámci opakovaných nejméně 16 drobných prodejů nejméně 10 gramů pervitinu za nejméně 13.000 Kč,
14) prodal L. F., v rámci opakovaných nejméně 50 drobných prodejů celkem nejméně 15 gramů pervitinu za nejméně 15.000 Kč,
15) poskytl R. K., jako protislužbu za technickou podporu spočívající nejméně v opravě mobilního telefonu a v opravě a diagnostice počítače, pervitin v celkovém množství 5 gramů,
16) poskytl M. P., nejméně ve dvou případech drogu pervitin, kdy v prvém případě mu poskytl přesně nezjištěné množství za přesně nezjištěnou cenu, ve druhém případě mu poskytl fakticky 0,6 gramu pervitinu za částku 1.000 Kč, což svědek následně v zaslané SMS reklamoval,
17) dne 11. 2. 2015 v P., ul. Ž. … v bytě č. …, přechovával za účelem poskytnutí této látky dalším osobám 5 ks plastových sáčků s přítlačnou lištou obsahující pervitin o celkové hmotnosti 2,93 g s koncentrací metamfetaminu base 72,1 %, tj. 2,11 g metamfetaminu base,
celkem tak poskytl nejméně 16 osobám celkem nejméně 113,3 gramu drogy zvané pervitin a za prodej pervitinu inkasoval nejméně částku 69.500 Kč, dalších 2,93 g pervitinu s koncentrací metamfetaminu base 72,1 % měl připraveno k poskytnutí dalším osobám, současně poskytl nejméně 1 osobě nejméně 2 gramy drogy zvané kokain a za prodej kokainu inkasoval nejméně částku 4.000 Kč, přičemž droga zvaná pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní, droga kokain obsahuje účinnou látku kokain hydrochlorid, která je uvedená v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka omamná,
tedy: neoprávněně nabídl, prodal nebo jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku,
č í m ž s p á c h a l
přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku
a o d s u z u j e s e
podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s dozorem.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněnému dále ukládá trest propadnutí věci, a to:
- 1 ks DIGI SCALE – digitální váhy
- plastové dózy se zip-locky.
IV. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje, aby věc obviněného V. M. v části, v níž byl obviněný pod bodem II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 41 T 74/2015, uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 41 T 74/2015, byl obviněný V. M. uznán vinným pod bodem ad I./ zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem ad II./ přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Obvodní soud pro Prahu 6 tímto rozsudkem rovněž rozhodl o vině a trestu spoluobviněné M. Š.
Stalo se tak na základě skutkových zjištění, že:
ad I.
obviněný v období od ledna 2012 do 11. 2. 2015 na různých místech v P. přechovával a poskytoval nejméně 16 různým osobám (viz výrok pod bodem III. rozsudku Nejvyššího soudu) drogy zvané pervitin a kokain, celkem nejméně 113,3 gramu drogy zvané pervitin a za prodej pervitinu inkasoval nejméně částku 69.500 Kč, dalších 2,93 g pervitinu s koncentrací metamfetaminu base 72,1 % měl připraveno k poskytnutí dalším osobám, současně poskytl nejméně 1 osobě nejméně 2 gramy drogy zvané kokain a za prodej kokainu inkasoval nejméně částku 4.000 Kč, přičemž droga zvaná pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je vedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní, droga kokain obsahuje účinnou látku kokain hydrochlorid, která je uvedená v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka omamná,
ad II.
obviněný přesně nezjištěného dne v říjnu či listopadu 2014 v P., Ž. ul. koupil od neznámého muže za částku 13.000 Kč jízdní kolo zn. Trek 12 Remedy 9, výr. číslo …, výr. číslo vidlice …, kdy s ohledem na okolnosti prodeje musel být minimálně srozuměn s tím, že se může jednat o věc získanou trestným činem, kdy o takovou věc se i objektivně jednalo, když toto kolo v hodnotě minimálně 40.000 Kč bylo v době mezi 14:00 hod. dne 13. 9. 2014 a 14:30 hod. dne 15. 9. 2014 odcizeno v P., ul. B. č. …, svému majiteli panu B. A. I.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce, ovšem ten jen v neprospěch spoluobviněné M. Š., odvoláním. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 9 To 120/2016, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to ve výroku o trestu ohledně spoluobviněné M. Š. a podle §259 odst. 3 tr. ř. u ní o trestu nově rozhodl. Odvolání obviněného V. M. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V dovolání obviněný ke skutku pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně namítá jeho nesprávnou právní kvalifikaci, když skutek měl být posouzen jen jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně tvrdí, že popis skutku neobsahuje skutkové okolnosti naplňující znaky subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a měl tedy být v tomto bodě zproštěn obžaloby.
Obviněný konkrétně pak uvádí, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jeho argumentací obsaženou v odvolání, když se jen ve stručnosti ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dovolatel opírá tvrzení o nesprávné právní kvalifikaci skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně poukazem na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve kterém bylo konstatováno, že základem pro určení jednotlivých rozsahů (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku má být násobek určitého množství účinné látky obsažený v konkrétní droze. Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.).
Obviněný pak zdůrazňuje, že ačkoliv u něj bylo prokázáno nakládání se 113,3 gramy pervitinu, tedy jde o množství nedostačující pro naplnění znaku „značný rozsah“, soudy přesto kvalifikovaly spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to na základě pomocných, tzv. terciálních kritérií, obsažených ve shora citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Přitom vycházely z toho, že množství distribuované drogy přesáhlo 2/3 rozsahu vyplývajícího z druhého kritéria ve výše označeném usnesení Nejvyššího soudu, tedy v konkrétním případě u pervitinu ze 150 g, a dále že obviněný získal dlouhodobým prodejem drog nemalé peněžní částky, drogy poskytoval většímu počtu osob a mělo se jednat o mimořádně kvalitní pervitin s vysokým obsahem metamfetamin base. Dovolatel takové závěry považuje za nesprávné. Pokud svědek D. J. uvedl, že pervitin od obviněného byl dobré kvality oproti tomu, který si opatřoval sám, není z toho zřejmé, s jakým pervitinem svědek srovnání učinil a nelze z tohoto činit jakékoliv relevantní závěry o kvalitě pervitinu. Svědek S. jako vystudovaný chemik jen uvedl, že látka, kterou dostával od obviněného, byl pervitin, byť s větším či s menším obsahem metamfetamin base. Dovolatel též namítá, že protokol o výslechu svědka K. z přípravného řízení byl v hlavním líčení čten v rozporu s trestním řádem. Z výpovědí těchto svědků však nelze učinit závěr o mimořádné kvalitě pervitinu, když jiní svědci se naopak o kvalitě pervitinu nevyjadřovali pochvalně, přičemž jak zdůraznil, kvalita pervitinu se liší „várka od várky“. Na podporu své argumentace obviněný poukázal na další judikaturu Nejvyššího soudu týkající se posuzovaní rozsahu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku na základě tzv. terciálních kritérií, zejména na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 407/2014.
Ke kritériím, jež jsou v napadeném rozhodnutí uvedena jako údajně významná pro posouzení rozsahu distribuované drogy, dovolatel konkrétně uvádí, že co se týče výše peněžní částky, nejednalo se o významnou sumu, šlo o 69.500 Kč. K okruhu osob, jimž drogy poskytoval, namítá, že šlo o dlouholeté uživatele drog, nikdo z nich se neblížil věku mladistvého a kromě obecných negativních dopadů drog na zdraví, žádný z uživatelů nevypověděl, že by mu vznikla nějaká významnější újma na zdraví. Dovolatel dále poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 690/2013, kdy v případě dvou obviněných, přičemž u jednoho činilo množství drogy, se kterým nakládal, 106,4 g pervitinu a u druhého 150 g (v době předmětného rozhodnutí byla stanovena hranice „značného rozsahu“ na 200 g pervitinu), Nejvyšší soud nepřisvědčil naplnění znaku spáchání činu ve značném rozsahu. Dovolatel je proto přesvědčen, že distribuce 113,3 g pervitinu, tak jak bylo prokázáno soudem prvního stupně, se dostatečně nepřiblížila požadované množstevní hranici, nejednalo se o hraniční případ a tzv. terciální kritéria v jeho případě nebyla přítomna v takové intenzitě, aby odůvodnila naplnění kvalifikačního znaku značného rozsahu spáchání činu (k tomu dovolatel odkazuje i na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 775/2012). Dovolatel má též za to, že jistá délka doby páchání této trestné činnosti, distribuce drogy více osobám i přijímání peněžních prostředků z jejího prodeje, se v určité intenzitě předpokládá již u základní skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
Ke skutku pod bodem II. dovolatel namítá, že z jeho popisu v rozsudku soudu prvního stupně nejsou zřejmé okolnosti naplňující znaky skutkové podstaty přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Není uvedena žádná okolnost, z níž by se u něj dala dovodit subjektivní stránka předmětného přečinu. Eventuální úmysl obviněného je soudy odůvodněn pouze tvrzením, že mu měla být podezřelá cena kola, za kterou jej pořídil, a další okolnosti jeho koupě. Dovolatel argumentuje tím, že o reálné ceně kola neměl ani tušení, a proto pro odhad jeho ceny nechal kolo před koupí ocenit v konkrétním cykloservisu. Dále namítá, že skutečnost „výhodné koupě“ nemůže sama o sobě zakládat eventuální úmysl (potažmo nedbalost), jež je zákonem předpokládán pro naplnění subjektivní stránky daného přečinu. Stejně nahlíží na fakt, že kolo pořídil od osoby mu předtím neznámé. Nakonec dovolatel namítal, že Městský soud v Praze, který projednával jeho odvolání, v němž na výše zmíněné vady upozorňoval, tyto nedostatky neodstranil, ač tak učinit mohl a měl. Na závěr dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí, případně aby ve věci sám rozhodl.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství a předně konstatoval, že námitky obviněného v zásadě odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak věcně se s nimi neztotožňuje. Pokud se jedná o výhrady obviněného k naplnění znaku „ve značném rozsahu“ u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tak v nich podle státního zástupce nelze shledávat opodstatněnost, jelikož jednání obviněného spočívající v distribuci drogy přesáhlo 75 % množství zakládajícího naplnění znaku „značný rozsah“, a o jeho naplnění pak svědčí značná intenzita kvalitativních kritérií vztahujících se k rozsahu jím páchané drogové trestné činnosti. Státní zástupce se neztotožňuje také s námitkami ve vztahu k přečinu podílnictví, neboť subjektivní stránku lze ze skutkových zjištění soudů spolehlivě dovodit. Na její naplnění lze zejména usuzovat ze skutečnosti, že obviněný zakoupil jízdní kolo poměrně vysoké hodnoty, a to za naprosto nestandardních okolností. Ve veřejném zasedání dovolacího soudu intervenující státní zástupce setrval na argumentaci obsažené v písemném vyjádření s tím, že podané dovolání obviněného pokládá za nedůvodné ve smyslu §265j tr. ř. Dále připomenul, že zjištěná distribuce 113,3 g pervitinu představuje jen minimální množství, když v některých případech soudy uvedly, že se jednalo o blíže nezjištěné množství a obviněnému nic nepřipočetly. Poukázal též na dlouhou dobu páchání této trestné činnosti a vysoký počet prodejů či jiného předání drogy. Zdůraznil, že stávající judikatura směřuje ke zpřísnění trestního postihu neoprávněného nakládání s pervitinem a že kromě toho obviněný prodával ještě další drogu – kokain. Pokud obviněný v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně navrhl provedení dalších konkrétních důkazů ve vztahu k přečinu podílnictví a odvolací soud se jimi vůbec nezabýval, je otázkou, zda jde o tzv. opomenuté důkazy, když obviněný v dovolání tuto vadu napadeného rozsudku výslovně nevytýká.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti. Dovolací námitky uplatněné obviněným v dovolání v zásadě lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, a proto Nejvyšší soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.
Ve vztahu k výroku o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně obviněný v dovolání rozporoval právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jelikož podle něj nedošlo k naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajícího v jeho spáchání ve značném rozsahu. Předmětem sporu tak není zjištění, že obviněný V. M. v období od ledna 2012 do 11. 2. 2015 na různých místech P. neoprávněně přechovával, prodával a poskytoval více osobám pervitin, popř. i kokain. Spornou otázkou je, zda tak činil ve značném rozsahu ve smyslu ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Soudem prvního stupně bylo zjištěno, že obviněný poskytl celkem nejméně 16 osobám pervitin v celkovém množství nejméně 113,3 gramu, za což inkasoval nejméně částku 69.500 Kč. Dále u něj bylo nalezeno 2,93 g pervitinu s koncentrací metamfetaminu base 72,1 %. Současně bylo zjištěno, že přinejmenším jedné z těchto osob poskytl též nejméně 2 gramy kokainu, za což získal minimálně 4.000 Kč. Nalézací soud toto výše popsané jednání obviněného posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako jednání, jehož se obviněný dopustil ve značném rozsahu, a to nikoliv na základě zjištění množství účinné látky nebo celkového množství distribuované (a většinou spotřebované) drogy, ale s použitím vedlejších kritérií (tzv. terciálních kritérií), za něž pokládal zejména kvalitu drogy, kterou obviněný distribuoval, výši získané peněžní částky, počet prodejů či jiného poskytnutí drogy celkem 16 uživatelům, a to se závěrem, že nakládal již s takovým množstvím drogy, které se dostatečně přiblížilo množstevní hranici 150 g pervitinu. V tomto směru vycházel z judikaturních kritérií vymezených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č 44/2013 Sb. rozh. tr.) a ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o tvrzenou kvalitu obviněným distribuovaného pervitinu (jakožto jedno z použitých tzv. terciálních hledisek), lze již na tomto místě připomenout, že soud prvního stupně poukázal na vyjádření některých svědků o jeho dobré kvalitě (např. výpovědi svědků D. J., J. S. K., M. S.) a rovněž tak na kvalitu pervitinu zajištěného při domovní prohlídce. Z toho ovšem nebylo možno učinit závěr o „… poskytnutí 113,3 g zpravidla mimořádně kvalitního pervitinu s vysokým obsahem base …“(viz str. 31 rozsudku soudu prvního stupně). Z celkem marginálního množství drogy (2,93 gramů pervitinu zajištěného domovní prohlídkou u obviněného), u kterého byl zjištěn procentuálně vysoký obsah účinné látky metamfetaminu base, nelze dovozovat, že pervitin, jenž obviněný distribuoval, byl „zpravidla mimořádné kvality“. Soudy ani neměly dostatečné podklady pro své závěry o kvalitě 113,3 gramů distribuovaného pervitinu a jeho kvalitu samozřejmě s ohledem na to, že předmětná droga již byla zkonzumována, ani nebylo možné objektivně zjistit, zvláště když kvalita pervitinu se může značně lišit „dávka od dávky“, jak ostatně vyplývá i ze svědeckých výpovědí některých konzumentů (např. z výpovědi svědka J. S. K., který ačkoliv označil pervitin za standardně kvalitní, dále uvedl, že ve dvou případech byl podprůměrný, patrně z jiného zdroje). I z takového vyjádření lze usuzovat na to, že kvalita pervitinu, který obviněný distribuoval, kolísala nebo mohla kolísat a nelze tak učinit mimo jakoukoli pochybnost závěr o tom, že prakticky veškeré množství drogy, kterou obviněný distribuoval, bylo mimořádné kvality odpovídající např. kvalitě pervitinu zajištěného při domovní prohlídce.
K problematice posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr zákoníku a příslušných rozsahů v něm vymezených, existuje ustálená a soudy obecně respektovaná judikatura. Podle usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), pro závěr " o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády). „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. Základem pro toto určení by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2).
Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah ."
Z výše uvedeného rozhodnutí tak jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu (viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah .“), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu, a další (viz již citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014).
V této souvislosti nelze přisvědčit námitce obviněného, že soud založil naplnění vyššího kvalifikačního znaku na takových kvalitativních kritériích, která nejsou zmiňována v jejich výčtu judikaturou Nejvyššího soudu. Z výše uvedeného je totiž zřejmé, že jde pouze o demonstrativní výčet, což nepochybně vyplývá z výrazů „zejména“ a „především“, jež jsou ve výčtu relevantních okolností kvalitativní povahy ve zmíněných rozhodnutích použita. Kvalita distribuované drogy je pak bezesporu okolností, jež může mít vliv na určení, zda byl v těchto případech určitý kvalifikační znak „rozsahu“ naplněn.
Dále je třeba připomenout že „ V každém posuzovaném případě se individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek nebo jed se jedná, jaká je jejich kvalita, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala, apod. O naplnění znaku značného rozsahu bude též možné usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku nebo jed pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl. Dalším kritériem může být i délka doby, po níž pachatel s uvedenými látkami nebo jedy neoprávněně nakládal, eventuálně to, pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti“ (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2865, č. 12/2011 Sb. rozh. tr., č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V tomto kontextu je přitom třeba konstatovat, že pokud zjištěné množství drogy nedosahuje vyžadovaného rozsahu, pak v obecné rovině platí, že čím větší množství účinné látky či drogy chybí do požadované hranice vyššího rozsahu, tím intenzivnější musí být naplnění vedlejších kritérií (či jen jednoho takového kritéria), případně tím závažnější musí být, aby mohl být skutek přísněji kvalifikován.
V posuzovaném případě je evidentní, že pro naplnění zákonného znaku „značný rozsah“ ve vztahu k pervitinu nejsou podle relevantní judikatury naplněny předpoklady vyplývající z primárního či sekundárního kritéria, a jde o situaci, kdy do naplnění tohoto kvalifikačního znaku schází více jak 30 gramů této drogy. Shodný závěr se podává i z napadených rozhodnutí, jakož i z vyjádření nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud připomíná, že další okolnosti a potenciální hodnotící kritéria přistupují ke spáchanému trestnému činu vždy, a to i když se jedná pouze o trestný čin, jenž byl kvalifikován podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy jako čin naplňující pouze základní skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Proto nelze automaticky dovozovat, že např. distribuce drogy 16 osobám bude vždy takovým kritériem, neboť není neobvyklé, že droga je distribuována většímu počtu osob i v případě, že pachatel rozsahem distribuce naplní pouze základní skutkovou podstatu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle ve věci dosud činných soudů o značném rozsahu spáchání posuzovaného činu ze strany obviněného V. M. svědčí zejména délka doby páchání této trestné činnosti, která přesáhla tři roky, opakované poskytování drogy více osobám a finanční prospěch, který měl představovat významný zdroj obživy obviněného. Pokud se jedná o kvalitu distribuované drogy, na níž soudy rovněž stavěly naplnění tohoto kvalifikačního znaku, tak již výše bylo uvedeno, že kvalitu pervitinu, jenž byl u obviněného v marginálním množství nalezen, nelze paušálně vztáhnout na celé množství, se kterým nakládal, a ostatně ani soudy takový závěr nečinily. Pokud jde o zjištěný finanční prospěch obviněného z prodeje drog, jde o částku necelých 70.000 Kč získanou v průběhu celé doby páchání trestné činnosti, tj. za 3 roky (tedy cca 23.000 Kč ročně). Z toho je zřejmé, že nemohlo jít o zásadní zdroj příjmu obviněného. Přistupující vedlejší okolností nepochybně byla distribuce další drogy – kokainu, ovšem jen v množství 2 gramů. Je zřejmé, že relevantní kritéria svědčící o závažnějším stupni spáchané trestné činnosti spočívala především v déle doby jejího páchání a četnosti distribuce pervitinu a v prodeji další zakázané látky, konkrétně kokainu.
Podle názoru Nejvyššího soudu existence těchto vedlejších (pomocných) kritérií a v dané intenzitě nepostačuje k tomu, aby v situaci, kdy do požadovaného značného rozsahu spočívajícího v celkovém množství 150 gramů pervitinu scházelo více než 30 gramů drogy, byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 1 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, resp. aby bylo relevantně založeno naplnění znaku spáchání činu „ve značném rozsahu“. Při takovém odstupu zjištěného množství drogy od množství vyžadovaného pro naplnění znaku ve značném rozsahu je nutno již předpokládat významnější intenzitu vedlejšího kritéria, případně vícero vedlejších kritérií v souhrnu svědčících o naplnění vyššího kvalifikačního stupně. Jen tak by bylo možno učinit závěr, že distribuované množství drogy se již dostatečně přiblížilo hranici rozhodné pro daný rozsah a že je namístě čin obviněného posoudit též podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Lze tak shrnout, že pro řešení sporné otázky právního posouzení skutku podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku, pokud jde o naplnění znaku „značný rozsah“, bylo zásadní, zda v tomto, jinak nepochybně hraničním případě jsou kvalitativní hlediska (kritéria) představující okolnosti případu (tzv. terciální kritérium – viz např. již citovaná rozhodnutí uveřejněná pod č. 44/2013 a č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) dány natolik intenzivně, aby s ohledem na zjištěné množství drogy, se kterou obviněný prokazatelně neoprávněně nakládal, se jednalo o dostatečné se přiblížení k uznávané množstevní hranici (tj. u pervitinu 150 g). Jsou zde nepochybně výše již uváděné okolnosti, které zvyšují závažnost činu obviněného – délka doby jeho páchání, počet prodejů či jiného poskytování pervitinu nejméně 16 osobám výrazně překročil sto případů a v jednom případě se jednalo i o prodej další drogy - kokainu. Rovněž celkové minimální množství, tj. 113,3 g spotřebovaného pervitinu, 2,93 g zajištěného pervitinu a 2 g kokainu představuje více jak tři čtvrtiny množství, které u tohoto trestného činu již může zakládat naplnění zákonného znaku „značný rozsah“. Samozřejmě nelze zobecnit např. v jednotkách procent, zda jde o dostatečné přiblížení k uvedené hranici, když je třeba vždy posoudit všechny konkrétní okolnosti individuálního případu. Nelze přehlédnout, že toto dostatečné přiblížení k množstevní hranici se v závislosti na okolnostech případu uplatňuje v obou směrech, tzn. naopak i při jejím překročení se nemusí aplikovat přísnější právní kvalifikace (viz již citované rozhodnutí č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). V této souvislosti lze uvést, že kupř. oproti situaci posuzované v již citovaném usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, kdy se jen procentuálně vyjádřeno jednalo o přibližně stejné přiblížení k vyžadované množstevní hranici jako v případě obviněného V. M., v jeho trestní věci šlo v podstatě jen o drobný prodej drog, zatímco ve věci řešené velkým senátem trestního kolegia byla předmětem posouzení činnost organizované skupiny zabývající se obchodem s drogami. Přes delší dobu páchání posuzovaného trestného činu množství distribuované drogy nedosáhlo hranice 150 g. Dále je nutno zdůraznit, že velice významnou část pervitinu (bod I./1 rozsudku soudu prvního stupně – 46,8 g, tj. cca 40 % distribuovaného množství) obviněný poskytl svědku D. J. formou vzájemné výměny, resp. v tomto rozsahu společně pervitin užívali tak, že jednou jej opatřil obviněný, a podruhé svědek. Nelze také opomenout, že obviněný drogy dodával osobám, které s nimi již měly své zkušenosti. Nelze tak dovodit, že by tyto okolnosti ve svém souhrnu zásadně zvyšovaly závažnost jeho činu.
Nejvyšší soud se proto neztotožnil s právní kvalifikací skutku v rozsudku soudu prvního stupně, kterou jako údajně správnou potvrdil též soud odvolací. Na základě výše uvedené argumentace je zřejmé, že posuzovaný skutek měl být správně posouzen pouze jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, když zjištěné okolnosti svědčící o zvýšené intenzitě spáchané trestné činnosti nepostačovaly pro jeho posouzení podle kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Výhrady obviněného k absenci subjektivní stránky u skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal důvodnými. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný za částku 13.000 Kč na sebe koupí převedl jízdní kolo, jež bylo předmětem předchozí trestné činnosti neznámého pachatele, a jehož hodnota v té době činila nejméně 40.000 Kč. Soud na základě výpovědi obviněného, že předmětné jízdní kolo v říjnu či v listopadu 2014 koupil od neznámého muže za částku 13.000 Kč, ačkoliv jeho hodnota byla podstatně vyšší, dovodil, že jednal v nepřímém úmyslu, neboť s ohledem na okolnosti koupě (koupě na ulici od neznámé osoby, bez jakýchkoli dokladů a za výrazně nižší cenu oproti skutečné hodnotě předmětného kola) musel být minimálně srozuměn s tím, že se může jednat o věc získanou trestným činem. Závěr o vině obviněného a o naplnění subjektivní stránky ve formě nepřímého úmyslu, tak vyvozuje především z okolností koupě předmětného kola a z nízké kupní ceny ve srovnání s jeho hodnotou v době koupě.
Pokud soudy založily existenci subjektivní stránky obviněnému přisouzeného přečinu podílnictví fakticky pouze na jeho vlastní výpovědi a z ní vyplývajících okolnostech samotné koupě předmětného jízdního kola a v tomto směru neprovedly žádné další dokazování, a to zejména k prověření, od počátku trestního řízení uplatněné obhajoby obviněného, podle níž si relevantním subjektem, tj. prodejnou či servisem jízdních kol, nechal ověřit hodnotu jím kupovaného kola, kde bylo kolo údajně oceněno na částku 16.000 Kč (např. navrhovaným výslechem svědka P. K. či pracovníků obviněným označeného cykloservisu K. V., P., Z. ul.), a proto uvedené kolo zakoupil za částku 13.000 Kč, aniž věděl o jeho skutečné hodnotě 40.000 Kč, tak při svém rozhodování pochybily a založily tak extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními v podobě vady tzv. opomenutých důkazů. K tomu srov. např. zobecňující nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04. V této spojitosti je nutno zdůraznit, že v průběhu celého trestního řízení a zejména v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se obviněný výslovně domáhal provedení dalších důkazů k posouzení svého zavinění, a to výslechem svědka P. K. a zaměstnanců cykloservisu K. V., P., Z. ul. O těchto důkazních návrzích odvolací soud vůbec nerozhodl a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi nijak nevypořádal.
Podle ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu jde za této situace o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, týkající se významné skutkové okolnosti, zejména v případě, kdy konkrétní skutková zjištění nevyplývají z žádného provedeného důkazu. V takovém případě v zájmu respektování práva obviněného na spravedlivý proces je odůvodněn mimořádný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (viz např. též nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a dále rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/93 , III. ÚS 61/94 , III. ÚS 51/96 , IV. ÚS 185/96 ).
Existence vnitřního psychického stavu obviněného, tedy naplnění subjektivní stránky u trestného činu podílnictví, dosud nebyla podložena výsledky provedeného dokazování a obviněným navrhovanými důkazy se soudy dokonce vůbec nezabývaly a tento fakt ani nijak nezdůvodnily. Přitom Nejvyšší soud již dříve vyslovil, že: „… jestliže je věc koupena za neobvykle nízkou cenu nebo za cenu, jež neodpovídá té, za niž se jako nová prodává, nelze jen z této okolnosti vyvozovat, že osoba ji kupující věděla, že byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a že tak za splnění dalších zákonných podmínek spáchala přečin podílnictví z nedbalosti podle §215 odst. 1 tr. zákoníku, a to z vědomé nedbalosti. Rozhodnutím není řešena otázka zavinění z nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Vědomost pachatele o tom, že věc pochází z trestné činnosti, je nezbytné prokázat i dalšími zjištěními o okolnostech, za nichž byl čin spáchán. Přihlížet je třeba např. k faktickému stavu a stáří této věci, cenám srovnatelných výrobků, za něž se obvykle nabízejí či prodávají, k poznatkům o skutečnostech spojených s prodejem věci a vedoucích prodejce k němu apod. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1619/2010). Ve výše uvedené citaci se jedná o právní názor k zavinění z nevědomé nedbalosti, nicméně analogicky jej lze vztáhnout i na zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Pokud soud prvního stupně vyslovil názor, že obviněný v dané věci jednal v nepřímém úmyslu, tím více je nutné, aby tento závěr byl věrohodně prokázán, neboť se v takové věci jedná ještě o závažnější formu zavinění.
Od obviněného nelze bez dalšího očekávat, že si bude vědom vyšší hodnoty kupovaného kola, pokud k tomu nemá žádnou speciální kvalifikaci. Nepochybně za částku 13.000 Kč je možné koupit i zcela nové jízdní kolo a není proto neobvyklé prodávat kolo již opotřebené za takovou cenu. Obviněný namítal, že v cykloservisu, kam jízdní kolo přivezl, aby získal kvalifikovaný odhad jeho ceny, bylo údajně oceněno na částku 16.000 Kč. Rozdíl mezi touto cenou podle specializované prodejny a cenou, za kterou kolo zakoupil, není nikterak výrazný, a jen z tohoto nemohou vyplývat relevantní závěry ve vztahu k naplnění subjektivní stránky posuzovaného přečinu. Ovšem toto tvrzení obviněného soudy nijak neověřily a nechaly jej zcela bez povšimnutí. Pro závěr o existenci nepřímého úmyslu obviněného podle soudů svědčí dále fakt, že obviněný si neověřil totožnost prodávajícího a uzavřel s ním pouze ústní kupní smlouvu.
Ačkoliv tyto skutečnosti i podle Nejvyššího soudu ukazují na nestandardní až pochybný průběh koupě předmětného jízdního kola, je otázkou, zda mohou bez dalšího založit soudy učiněný právní závěr o existence nepřímého úmyslu. Koupě kola, jakkoliv není úkonem každodenním, není ani úkonem, na nějž by měly být kladeny nějaké specifické požadavky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 7 Tdo 904/2016).
Obviněný v rámci své obhajoby spočívající v tvrzení, že si nebyl vědom vyšší hodnoty jím kupovaného jízdního kola, navrhoval provést výslechy konkrétních osob, avšak soudy se s těmito důkazními návrhy nevypořádaly a porušily tak právo obviněného na spravedlivý proces (viz shora již rozvedená vada řízení spočívající v existenci tzv. opomenutých důkazů). Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž takový návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Také jde o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
Uváděl-li obviněný, že předmětné kolo zakoupil od neznámého muže teprve poté, co mu jej ocenili v cykloservisu, do kterého se nechal společně s kolem zavézt taxíkem, bylo nutné ověřit pravdivost této výpovědi. A to zejména s ohledem na skutečnost, že pokud bylo v cykloservisu kolo oceněno na 16.000 Kč, tak je otázkou, zda lze kupní cenu 13.000 Kč pokládat za tak zjevně neobvyklou, že musí být kupujícímu zřejmé, že se jedná o věc pocházející z trestné činnosti. Ze zjištěných okolností prodeje je tak přinejmenším předčasný závěr soudů o naplnění subjektivní stránky úmyslného přečinu podílnictví. Soud prvního stupně proto bude muset ke zjištění existence subjektivní stránky souzeného trestného činu a její formy provést náležité dokazování a přinejmenším vyslechnout svědky, jejichž výslech obviněný navrhoval již v předchozím řízení.
Současně bude nutno znovu zvážit všechny okolnosti posuzovaného případu a v této souvislosti nelze též přehlédnout, že z dokladu předloženého majitelem kola (č. l. 292 spisu) vyplývá, že kolo bylo zakoupeno v roce 2012 za částku 85.000 Kč. Přitom na základě žádosti o spolupráci bylo cykloservisem, kde bylo kolo zakoupeno, policejnímu orgánu sděleno, že hodnota daného kola ke dni 19. 2. 2015 činí 40.000 Kč (č. l. 294 spisu).
Nejvyšší soud se z výše uvedených důvodů neztotožnil se závěry obou nižších soudů s tím, že ve věci bude nutno provést další dokazování, které soudy bez jakéhokoli vysvětlení v předchozím řízení neprovedly.
Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 9 To 120/2016, a to ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného V. M., a současně ohledně obviněného V. M. zrušil v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 41 T 74/2015, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené části citovaných rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Následně Nejvyšší soud za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. ve věci ohledně skutku pod bodem I. výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 41 T 74/2015, sám znovu rozhodl tak, že z důvodů výše již podrobně rozvedených uznal obviněného V. M. vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to na skutkovém podkladě uvedeném ve výroku tohoto rozsudku.
Při ukládání trestu se Nejvyšší soud řídil zejména hledisky naznačenými v §39 tr. zákoníku. Nebyly zjištěny okolnosti výrazněji svědčící ve prospěch obviněného, jež by byly relevantní z hlediska rozhodování o trestu. Naproti tomu v jeho neprospěch svědčí jeho předchozí odsouzení, jak již konstatoval soud prvního stupně ve svém rozsudku, kdy obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 1 T 263/2012, jenž nabyl právní moci dne 18. 7. 2013, shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let za současného vyslovení dohledu. Obviněný se tak nyní projednávané trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Navíc nelze pominout, že obviněný páchal trestnou činnost více jak 3 roky, drogy poskytoval více osobám, a to též za úplatu, a kromě distribuce pervitinu byl uznán vinným prodejem další drogy – kokainu. Ze zprávy Věznice Oráčov vyžádané Nejvyšším soudem naproti tomu vyplývá v zásadě pozitivní hodnocení obviněného během dosavadního výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud proto v rámci zákonného rozpětí trestní sazby odnětí svobody uvedené v §283 odst. 1 tr. zákoníku (6 měsíců až 5 let) uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, tedy trest zhruba v polovině zákonem stanoveného rozmezí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud uložil obviněnému, který předtím nebyl ve výkonu trestu, trest odnětí svobody ve výměře nepřevyšující tři roky a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu chování ve výkonu trestu, byly splněny podmínky předpokládané ustanovením §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro jeho zařazení pro účely výkonu uloženého trestu odnětí svobody do věznice s dozorem.
Nejvyšší soud dále postupem podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to 1 ks DIGI SCALE – digitální váhy a plastové dózy se zip-locky, když není pochyb o tom, že se jedná o věci, které byly určeny ke spáchání trestného činu, konkrétně k vážení drogy a její přípravy k předáním dalším uživatelům.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 41 T 74/2015, tj. ohledně přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, znovu projednal a rozhodl. Přitom bude úkolem soudu prvního stupně postupovat v intencích shora již rozvedených, zejména tedy náležitě se zaměřit na objasnění okolností vztahujících se k subjektivní stránce posuzovaného přečinu a v tomto směru provést potřebné dokazování.
Nadto se rovněž připomíná ustanovení §265s odst. 1 tr. ř., podle něhož je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, a je povinen provést nařízené úkony a doplnění.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 1. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu