ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.453.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 453/2022-2261
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 2 To 104/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 9 T 4/2021, byl obviněný M. H. pod body 1, 2, 4, 5 uznán vinným čtyřnásobným přečinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 2 přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3 zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 6 zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 7 přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu masérské, rekondiční a regenerační služby jako osoba samostatně výdělečně činná i jako závislá osoba na dobu pěti roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně, Regionální pobočka Hradec Králové, pobočka pro Královéhradecký a Pardubický kraj, Hradec Králové, částku 16 583 Kč a České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem Ostrava – Vítkovice, Jeremenkova 11, částku 2 063 Kč.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1. v přesně nezjištěného dne v měsíci duben 2015 v XY, ul. XY v masérské provozovně, zneužívaje svého postavení maséra poskytující masérské, rekondiční a regenerační služby a s tím souvisejícího vlivu a důvěry, kterou v něj jeho klientka J. R., narozená XY, při klasické masáži celého těla měla, kterou nejprve ponechal, ve své přítomnosti, vysvléknout do kalhotek, načež v průběhu masáže jí sdělil, že má křivou kostrč a že zná způsob jejího narovnání, byť není fyzioterapeut, a požádal ji, aby si klekla na lehátko na všechny čtyři končetiny a udělala ”takový kočičí hřbet“, přičemž ji náhle stáhl kalhotky a zasunul prst do konečníku, začal prstem uvnitř pohybovat, na což neprodleně poškozená sdělila, aby okamžitě přestal, aby prst vytáhl, že nechce, aby toto dělal, že je to nepříjemné, počala se bránit pohybem ”kroutit”, na což nereagoval, nepřestal, ba naopak ji přesvědčoval, že je to důležité, nutné, v čemž pokračoval po dobu nejméně jedné minuty, ač věděl, že si takové jednání klientka nepřeje, a to vše za účelem vlastního sexuálního uspokojení, když poškozená toto jeho jednání strpěla a vyhovovala jeho požadavkům přes svůj vnitřní odpor k jeho chování a nesouhlas s ním, a to jednak s ohledem na to, že mu jako masérovi zcela důvěřovala, neboť jej vyhledala za účelem nápravy, úlevy od bolesti zad, bála se jeho reakce na případné odmítnutí, měla strach, čímž došlo k silnému rozrušení, k pocitům svého zneužití u poškozené J. R., narozené XY, trvale bytem XY,
2. v jarních měsících 2018 v XY, ul. XY, v masérské provozovně, zneužívaje svého postavení maséra poskytující masérské, rekondiční a regenerační služby a s tím souvisejícího vlivu a důvěry, kterou v něj jeho klientka O. T., narozená XY, při klasické masáží krční páteře měla, která si k provedení objednané masáže ponechala spodní prádlo (podprsenku, kalhotky) a legíny, ač byla masérem žádána k úplnému vysvléknutí do kalhotek, načež po zalehnutí na masérské lehátko, na břicho jí počal masírovat krční až hrudní páteř, u čehož jí sdělil, že je krásná, že má krásné tělo, že se nemá za co stydět, že už jí je osmnáct, a že už jí to může všechno o tom, že má krásný zadek a tělo, říkat, což jí bylo nepříjemné, měla pocity studu, načež se měla otočit na záda, což učinila s tím, že si na prsou přidržovala již rozepnutou podprsenku rukama, kterou ji ale bez varování strhl pryč, svá ňadra si okamžitě zakryla rukama, načež ji počal pobízet, že už viděl spoustu prsů, že je má krásné, hovořil o ženách s rakovinou prsu, na základě čehož své ruce uvolnila, okamžitě jí počal ňadra osahávat, mačkat, což strpěla s odporem po dobu několika minut, u čehož nedbal jejího upozornění, že v masírovaných částech prsou nejsou svaly k masírování, načež se otočila na základě pokynu maséra na břicho, kdy ji začal osahávat nohy přes legíny, pokrčovat jí je v kolenou s tím, že má strnulé hýžďové svaly, avšak náhle jí stáhl legíny i s kalhotkami pod zadek a počal jí mačkat nejprve jednu půlku hýždí, následně i druhou, až u přirození, a to vše za účelem vlastního sexuálního uspokojení, při odchodu ji objal, přitlačil si ji k sobě, u čehož cítila jeho ztopořený penis, šeptal jí do ucha, že je krásná, že má krásné tělo, když poškozená toto jeho jednání trpěla a vyhovovala jeho požadavkům přes svůj vnitřní odpor k jeho chování a nesouhlas s ním, a to jednak s ohledem na to, že mu jako masérovi zcela důvěřovala, neboť jej vyhledala za účelem nápravy, úlevy od bolesti krční páteře, bála se jeho reakce na případné odmítnutí, neboť z něj měla strach, čímž u ní došlo k silnému rozrušení, ke stavům znovu návratu „živých” vzpomínek, k pocitům sexuálního zneužití a společenského ponížení, jakožto zejména však k stálému strachu z možného náhodného, osobního kontaktu, byt' jen nezávislým potkáním na veřejnosti, na ulici, čímž poškozené O. T., narozené XY, trvale bytem XY, nad rámec již v době skutku přítomné periodické depresivní poruchy způsobil posttraumatickou stresovou poruchu, která se projevovala tak, že se tehdy bála případného znásilnění, cítila se být zneužita, měla obavy z toho, že obžalovaného náhodně potká, bála se fyzického doteku s jiným člověkem, vyhýbala se sokolovně, kde je masérna, odmítala být v přítomnosti obžalovaného, a to i nyní u soudu, zážitek v masérně se jí neustále vracel a zdálo se jí o zážitku, nespala, bála se a stranila se fyzického kontaktu s lidmi, měla problém v intimním soužití s muži a měla sklon k negativnímu sebepojetí, své nepříjemné zážitky z masáže dlouhodobě dusila v sobě a neřekla o nich ani lékařce v psychiatrické ambulanci, kam docházela z jiného důvodu, za incident s obžalovaným obviňovala sama sebe, a také se bála, že i kdyby to řekla, nikdo jí to neuvěří, ztratila radost z prožitků, které dříve byly příjemné, se zhoršením stavu, když se rozhodovala, zda věc oznámí policii, s pozdějším ustupováním obtíží, dále se u ní projevovaly úzkosti, nespavost, deprese a myšlenky na sebevraždu, a tyto obtíže ji omezovaly po dobu jednoho roku po incidentu intenzivněji ve středně těžké závažnosti, s navazujícím postupným zlepšením stavu,
3. přesně nezjištěného dne v květnu 2018 v XY, ul. XY v masérské provozovně, nejprve ponechal vysvléknout svou objednanou klientku B. G., narozenou XY, za účelem masáže zad do kalhotek, načež bezprostředně poté, co zalehla, dle jeho pokynu, na masérský stůl na záda, na ni nalehl, počal ji vášnivě líbat, strkal jí jazyk do pusy, stáhl jí spodní kalhotky pod kolena, lízal jí přirození, čemuž se aktivně bránila tím, že jej kopla do hrudi, nechtěla však křičet, aby nevyděsila vnučku, která čekala ve vedlejší místnosti, ale i přes tento aktivní odpor jí zastrčil prsty do pochvy, kde s nimi pohyboval, žádala jej, aby toho nechal, aby přestal, což učinil až na základě zvonění dalších přicházejících klientů, čímž způsobil psychické rozrušení, stavy znovu návratu prožité události, pocity sexuálního zneužití, společenského ponížení a strachu B. G., narozené XY, trvale bytem XY, které tak způsobil posttraumatickou stresovou poruchu, která ji v obvyklém způsobu života svými projevy podstatně omezovala tak, že jí zejména vadilo stálé připomínání jednání obžalovaného, dále její obavou jít kolem místa činu a případně se setkat s obžalovaným, plačtivostí, studem za jednání obžalovaného, nemožností se s tímto zážitkem vyrovnat, poruchami spánku, navracením zážitku s obžalovaným, zvýšenou hladinou deprese a úzkosti, pocity sexuálního zneužití, pocity ponížení, obavami, s občasnou potřebou užití léku na uklidnění, když tyto své psychické potíže tzv. „dusila v sobě”, přičemž touto poruchou s kolísavou závažností po středně těžkou trpí od května 2018 nejméně do doby znaleckého vyšetření dne 6. 11. 2020,
4. dne 28. 2. 2019 v době od 13:30 hodin do 14:30 hodin v XY v masérské provozovně, zneužívaje svého postavení maséra poskytující masérské, rekondiční a regenerační služby a s tím souvisejícího vlivu a důvěry, kterou v něj jeho klientka E. Š., narozená XY, při klasické masáži ramen, šíje a zad, měla, kterou nejprve ponechal vysvléknout do spodního prádla, načež po zalehnutí na masérské lehátko, na břicho, jí rozepnul a stáhl podprsenku a obkročmo nasedl na její záda, poté ji ponechal otočit na záda s tím, že ruce musí mít podél těla, náhle jí bez upozornění dal facku přes levou tvář za to, že řekla, že ji život nebaví, že se po 28 letech rozvedla, přičemž ji v průběhu masáže vysvlékl, stáhnutím spodní kalhotky, se kterými následně před sebou natřásal a díval se na ně, následně vzal deku s třásněmi na konci, a od ramene až po kotníky ji těmito třásněmi dráždil, a poté jí sdělil, že jí musí sáhnout do klína, řekl jí, aby pokrčila nohy, a na to jí za účelem vlastního sexuálního uspokojení zasunul tři prsty do pochvy, a takto setrval několik minut, poté odešel a po návratu se zajímal, zda masturbuje a zdali má přítele, a po další masáži jejího ramene ji při odchodu objal a dal pusu na tvář, přičemž takto konal za účelem vlastního sexuálního uspokojení a poškozená toto jeho jednání trpěla a vyhovovala jeho požadavkům přes svůj vnitřní odpor k jeho chování a nesouhlas s ním, a to jednak s ohledem na to, že mu jako masérovi zcela důvěřovala, neboť jej vyhledala za účelem nápravy, úlevy od bolesti pravého ramene, bála se jeho reakce na případné odmítnutí a nechtěla vyvolat jeho hněv, neboť z něj měla strach, čímž došlo k silnému rozrušení, ke stavům znovu návratu „živých” vzpomínek, k pocitům sexuálního zneužití proti své vůli, společenského ponížení a stálého strachu u poškozené E. Š., narozené XY, trvale bytem XY,
5. dne 16. 3. 2019 v době od 06:30 hodin do 07:30 hodin v XY v masérské provozovně, zneužívaje svého postavení maséra poskytující masérské, rekondiční a regenerační služby a s tím souvisejícího vlivu a důvěry, kterou v něj jeho klientka L. V., narozená XY, při klasické masáží ramen a zad měla, ji nejprve obkročmo nasedl na záda, přičemž jí říkal, že je nádherná žena, že má krásný úsměv, načež jí dal pusu na čelo (a proto se jej v této chvíli již bála), hladil ji po tvářích, sahal jí za uši, „hladil” ji bílým práškem po tvářích, ukazoval jí lymfatické body na prsou, v tříslech, lýtkách, načež jí sroloval spodní kalhotky, položil svou dlaň na její takto poloobnažené přirození, druhou dlaň na hruď, počal k jejímu tělu čichat, čichal do podpaží, dotazoval se, zda je v ”přechodu”, zda má dostatek sexu, sdělil jí, že má mít 3 x denně orgasmus, následně poté, co v místnosti zhasnul, ji dráždil šátkem po těle, konkrétně prsní bradavky, tahem šátku od prsou k přirození, stáhl jí kalhotky, hladil jí peřím intimní partie těla — konkrétně ji takto dráždil prsní bradavky, načež ji se svým obličejem v blízkosti přirození hladil (jezdil) jedním prstem na povrchu přirození, na což poškozená již aktivně reagovala výkřikem ”dost” a počala se oblékat, když po zaplacení, při odchodu jí dal pusu na čelo a řekl jí, že je krásná žena, přičemž takto konal za účelem vlastního sexuálního uspokojení i přesto, že poškozená toto jeho jednání trpěla a vyhovovala jeho požadavkům přes svůj vnitřní odpor k jeho chování a nesouhlas s ním, a to jednak s ohledem na to, že mu jako masérovi zcela důvěřovala, neboť jej vyhledala za účelem nápravy, úlevy od bolesti pravé lopatky zad, bála se jeho reakce na případné odmítnutí a nechtěla vyvolat jeho hněv, neboť z něj měla obavu a strach, přičemž následkem tohoto jednání došlo k silnému rozrušení, ke stavům znovu návratu „živých” vzpomínek, k pocitům zneužití své osoby se stálým strachem u poškozené L. V., narozené XY, trvale XY,
6. v přesně nezjištěného dne v březnu 2019 v XY v masérské provozovně, v průběhu lehké tlakové masáže lymfy, sahal na obnažená ňadra klientce R. B., narozené XY, u čehož se vzrušil, počal zvyšovat tlak rukou při doteku až do bolesti směrem k podbřišku, načež jí hrubě vysvlékl spodní kalhotky, čemuž se aktivně bránila tak, že jej rukama od sebe odstrkovala takovou intenzitou, až se dostala do sedu, u čehož jí řekl „že se jí to bude líbit ”, načež se o ni opřel silou a i přes tento aktivní odpor jí strčil hlavu mezi nohy a počal ji líbat na přirození, do kterého jí strkal jazyk, když jej odstrkávala od sebe, od těla s tím, že tohle fakt nechce, žádala jej, aby toho nechal, aby přestal, což najednou učinil s tím, že to, co se stalo bude pouze mezi nimi, s čímž souhlasila, neboť měla strach, že se ven již nedostane, že je plně v jeho moci, že jí ublíží, čímž způsobil psychické rozrušení, společenské ponížení, strach a nutnost vyhledání služeb terapeutky poškozené R. B., narozené XY, trvale bytem XY, které tak nad rámec již v době skutku přítomné agorafobie s kolísavým průběhem, způsobil poruchu přizpůsobení trvající nejméně do doby znaleckého vyšetření dne 6. 11. 2020 projevující se poruchami spánku, nervozitou z neznámých lidí, úzkostmi, výčitkami a sebeobviňováním, pocity prázdnoty, emoční otupělostí, poruchami příjmu potravy, neklidem, plačtivostí, apatičností, úbytkem váhy, depresivitou, neurotickou symptomatikou, zvýšenou podezíravostí, zhoršeným soustředěním, nedůvěrou k mužům a omezením vycházení ven bez doprovodu ve volném čase a po stejnou dobu se u ní zhoršila agorafobie z lehké na středně těžkou, a to ve směru k podstatnému omezení řízení automobilu mimo XY od března roku 2019 do doby znaleckého vyšetření dne 6. 11. 2020,
7. v době od nezjištěného data nejméně do dne 16. 4. 2019 v 09:00 hodin měl uloženo ve skříni upevněné na zdi ve své masérské provozovně v XY dvě obchodní balení 10 ml léčiva SUSTANON 300, výrobce elitePharm v množství 13 ml, dvě obchodní balení 10 ml léčiva PROPIONATE 150, výrobce elitePharm v množství 15 ml, obchodní balení 10 ml léčiva PROPIONATE s nápisem mj. TESTOSTERONE PROPIONATE 200 mg/ml v množství 1 ml, jejichž účinnou látkou je testosteron, a v přechovávaném množství 29 ml bylo obsaženo celkem 6,35 gramů organických solí testosteronu, z čehož je možné aplikovat 29 jednotlivých dávek, přičemž testosteron jakožto látka s anabolickým a jiným hormonálním účinkem je uveden v příloze číslo 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a tuto látku držel za jiným, než léčebným účelem, ač dobře věděl, o jaký přípravek se jedná, a ačkoli nedisponoval příslušným povolením k držení, ani distribuci, či výrobě léčivých přípravků, ani není registrován podle §69a zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako dovozce, výrobce a distributor léčivých látek.
3. Tento rozsudek napadli odvoláním obviněný M. H., jeho manželka M. H., poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a poškozená E. Š. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 2 To 104/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody u poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst.1 tr. řádu je obviněný povinen zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, náhradu škody ve výši 18 252 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od právní moci rozsudku do zaplacení. K odvolání poškozené E. Š. podle §265 tr. řádu vrchní soud rozhodl tak, že se poškozená E. Š. s celým svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného a jeho manželky M. H. byla podle §256 tr. řádu zamítnuta.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 2 To 104/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 9 T 4/2021, podal obviněný M. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, neboť rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že činí součástí dovolání všechny námitky, které uplatnil v průběhu řízení, především ve vyjádření k obžalobě a v podaném odvolání a odkázal rovněž na všechny dosud navržené a formálně vzato provedené důkazy, kterými se však soudy nižších stupňů nezabývaly. Zvláště zdůraznil, že již např. ve vyjádření k obžalobě doložil řadu důkazů (v rozsahu mnoha set stran), které jsou vesměs v digitální podobě součástí spisu a kterými dle svého přesvědčení prakticky všechna tvrzení obžaloby buď vyvrátil, nebo minimálně zásadním způsobem zpochybnil věrohodnost důkazů shromážděných v průběhu přípravného řízení. Dovolatel z opatrnosti přiložil klíčovou část důkazů k dovolání v listinné podobě, neboť soudy žádný z těchto důkazů konkrétně nezmiňují a nehodnotí, tudíž je možné, že se s nimi v digitální podobě vůbec neseznámily. Obviněný setrval na svých námitkách uplatněných v odvolání a pro stručnost na ně odkázal, kdy se domnívá, že ani v řízení před odvolacím soudem nebyly uvedené problémy odstraněny. Obviněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Podle dovolatele řadu listinných důkazů předložených obhajobou nalézací soud nehodnotil, nezabýval se jimi a nepopsal, co je jejich obsahem. I s oponentními odbornými vyjádřeními (oproti znaleckým posudkům, o které se opírají skutková zjištění), předloženými obhajobou, se měl nalézací soud vypořádat, což neučinil v dostatečném rozsahu, neboť nepopisuje ani neodstraňuje konkrétní rozpory. Soudy rovněž neprověřily a ani nevyvrátily (např. navrhovanými vyšetřovacími pokusy) jeho obhajobu týkající se technické nemožnosti toho, aby se některé události odehrály tak, jak je poškozené popisují. Soudy se rovněž nevypořádaly s předloženými důkazy z oblasti mediálního výzkumu, kdy většina poškozených se přihlásila na mediální výzvu. Dovolatel dále namítal, že zakládat zjištěný skutkový stav a nezřídka i právní hodnocení na znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví různá, specializace rehabilitace, v podstatě nelze. Obsah tohoto posudku vedl soudy k celkovému nepochopení povahy činnosti obviněného coby maséra podnikajícího na základě živnostenského oprávnění, jehož činnost nepodléhá žádné veřejnoprávní úpravě. Obviněný doložil, že tam, kde si poškozené stěžují na použitou metodu, je k použití této metody oprávněn a použil ji v souladu s tím, jak je v této metodě proškolen. Obviněný neposkytoval zdravotní péči a nelze tak na něj aplikovat standardy veřejnoprávních předpisů pro postupy ve zdravotnických zařízeních. Se svými klienty má standardní občanskoprávní vztah. Zásadní pochybení trestního řízení dovolatel spatřuje v tom, že nebylo zkoumáno ani prokazováno, že postupoval proti vůli poškozených za účelem svého sexuálního uspokojení. Dovolatel vždy aplikoval metody, k jejichž využití byl oprávněn a vždy např. upozorňoval, že to může být nepříjemné. Motivován byl výlučně přáním pomoci klientům od obtíží, kvůli kterým jej vyhledali. Dovolatel zdůrazňuje, že vedle důkazů, jejichž provedení soud prvého stupně zamítl, tvoří jádro opomenutých důkazů ty důkazy, jež byly navrženy, formálně provedeny v rámci provádění listinných důkazů, ale jejich obsahem se soudy nižších stupňů nijak nezabývaly. Dovolatel poukázal na podobnost s případem projednávaným u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 677/2021, kdy se mělo jednat o naprosto stejný skutkový stav.
6. Dovolatel nesouhlasí se způsobem, jakým soudy nižších stupňů dovodily pod body 2. a 6. spáchání zde popsaných skutků za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. U obou poškozených přitom platí, že byly dlouhodobě (tj. i před spácháním souzené trestné činnosti) v péči lékařů, a to pro stále stejné obtíže, což se neměl obviněný jak dozvědět. Pokud se týká skutku pod bodem 2., u poškozené T. nedošlo k žádnému důkladnému zkoumání, jaký byl její zdravotní stav před inkriminovaným jednáním a po něm, popř. jakou měrou se na tomto zhoršení podílelo trestněprávně relevantní jednání obviněného. Ačkoli podle spisu inkriminované jednání nemělo žádný vliv na frekvenci psychiatrické péče o poškozenou, ani způsob její medikace, jsou následné problémy poškozené bez dalšího přičteny k tíži dovolatele. Navíc podle znaleckého posudku měla být poškozená naprosto izolována a vyhýbat se společnosti, zatímco obhajoba předložila fotografie, kde je zachycena na letním kempu či na plese.
7. Pokud se týká skutku pod bodem 6., podle dovolatele posouzení skutku i podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je v přímém rozporu s hmotným právem, neboť ani popis skutku ve výroku rozsudku nedává možnost takového právního posouzení. Podle znalce poškozená následkem jednání obviněného trpěla poruchou přizpůsobení. Podle dovolatele příčinná souvislost mezi jeho jednáním a rozvojem negativních úzkostných vztahů u poškozené není vůbec nijak, a to ani výpovědí poškozené, prokazována. Zhoršení zdravotního stavu poškozené je zcela přičítáno dovolateli, ačkoliv poškozená ve svých výpovědích uvádí celou řadu okolností, které na její duševní rozpoložení zapůsobily. Dovolatel dále upozornil, že podle ustálené judikatury není možné směšovat posttraumatickou stresovou poruchu s poruchou přizpůsobení a v případě poruchy přizpůsobení bez dalšího dovozovat naplnění znaků těžké újmy na zdraví, tato porucha naopak uvedený znak nenaplňuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 8 Tdo 699/2021).
8. Dovolatel ani v případě bodu 7. výroku rozsudku nalézacího soudu nesouhlasí s tím, že by jeho jednáním došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Podle dovolatele popis nalezených látek v protokolu o prohlídce neodpovídá výroku rozsudku. Odvolací soud, aniž by se tímto problémem blíže zabýval, pouze uvedl, že je vše trochu nešťastně popsáno. Byla doložena četná odborná vyjádření, v nichž se uvádí, že látky obsažené v uvedených preparátech se s látkami, jejichž držení je trestné, neshodují. Navíc dovolatele nemohlo napadnout, že koupí jednoho obchodního balení léku v Polsku může naplnit skutkovou podstatu souzeného trestného činu. Dovolatel trvá na tom, že látky obsažené v u něho zadržených lécích se neshodují s látkami uvedenými v nařízení vlády, a proto je výklad soudu extenzivní. I pokud by se potvrdila pravdivost odborného vyjádření, trvá na tom, že jednal v omluvitelném právním omylu, který by měl vylučovat jeho postih pro úmyslný přečin. S ohledem na objem zabaveného léčiva je toho názoru, že na základě zásady subsidiarity trestní represe měl být postihnut pouze v rámci správního práva.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. H. navrhl, aby jej Nejvyšší soud pod body 1. – 6. výroku rozsudku nalézacího soudu podle §265m tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení §226 písm. a), popř. b) tr. řádu obžaloby zprostil a poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud se týká skutku pod bodem 7. výroku rozsudku nalézacího soudu, měl by být zproštěn obžaloby. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že se nejedná o trestný čin, ale je na místě obviněného postihnout pro správní delikt či přestupek, nechť je věc postoupena příslušnému orgánu. Eventuálně navrhl zrušení rozsudků soudů nižších stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně se závaznými pokyny ohledně dalšího postupu. Pokud by měl Nejvyšší soud pochybnosti o nestrannosti senátu soudu prvního stupně, požádal dovolatel o rozhodnutí podle §265l odst. 3 tr. řádu, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Závěrem dovolatel požádal, aby byl současně neprodleně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.
10. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek rozšířil rovněž o řadu příloh. Konkrétně se jedná o Analytickou zprávu mediálních sdělení zveřejněných v souvislosti s výzvou Policie ČR ze dne 6. 5. 2019 a Komentář vybraných příspěvků na sociálních sítích zveřejněných v souvislosti s výzvou Policie ČR ze dne 6. 5. 2019, zhotovené Centrem pro mediální studia Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy; Odborné vyjádření k potenciální kyberšikaně, které dne 10. 6. 2021 vyhotovil Bc. Martin Řehka (Miracle Help, IT služby srdcem); výklad nařízení vlády č. 454/2009 Sb. a obsahu jeho příloh, z něhož však není zřejmé, kdo je autorem předmětného výkladu, a k němuž je přiloženo nařízení vlády č. 454/2009 Sb. a č. 463/2013 Sb., obě vytištěné z webových stránek www.zakonyprolidi.cz ; Protokol o kontrole č. 227/19 Městského úřadu v XY, Odboru obecného živnostenského úřadu ze dne 13. 12. 2019 (kontrolovaný podnikatel M. H.); mailová zpráva D. R. ze dne 29. 4. 2021; Stanovisko Ministerstva zdravotnictví ČR k možnosti aplikovat Dornovu metodu a Breussovu masáž v rámci ohlašovací živnosti vázané s předmětem podnikání „masérské, rekondiční a regenerační služby“ dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů; Stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 19. 4. 2021; Odborné vyjádření ze dne 3. 4. 2021 ke znaleckému posudku v trestní věci M. H., vypracovanému soudním znalcem PhDr. Karlem Humhalem, jehož zhotovitelem je PhDr. Ivan Galuszka, znalec v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie; Psychologické posouzení znaleckého posudku vyžádaného PČR ve věci svědkyní X a vypracovaného znalcem PhDr. K. Humhalem, které bylo uskutečněno ve dnech 15. – 25. 4. 2021 PhDr. Tomášem Novákem; Odborné vyjádření ke znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k vyšetření duševního stavu svědkyň O. T., J. R., R. B. a B. G. ze dne 15. 3. 2021, které vyhotovil P. R.; dále se jedná o materiály nazvané „Odkazy na konkrétní stránky ve skriptech, která byla obhajobou předložena a měla by být založena ve spise“ a „Zveřejněná mediální sdělení v souvislosti s výzvou PČR ze dne 6. 5. 2019 a kauzou z roku 2009, která proběhla na Ostravsku“. Dovolatel přiložil rovněž okomentované fotografie z maturitního plesu O. T. a fotografie jmenované zveřejněné na facebookových stránkách Animátorské základny XY, obojí z roku 2019. Poslední přílohu představuje Provozní řád Masérské, rekondiční, regenerační a sportovní služby provozovatele M. H. ze dne 6. 4. 2017.
11. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. V daném případě je třeba souhlasit s názorem druhoinstančního soudu, že pokud jde o vinu obviněného M. H. v bodech 1. až 6. rozhodnutí soudu prvého stupně, tak tato je prokázána výpověďmi jednotlivých poškozených. Tyto byly vyslechnuty řádně u hlavního líčení a nalézací soud si mohl vytvořit obrázek o tom, jakým způsobem vypovídají, jak reagují, jak se tváří a mohl si tedy jednoznačně posoudit, zda tyto svědkyně považuje za věrohodné, či nikoliv. Kromě toho výpovědi poškozených zcela korespondují i s dalšími důkazy, jakými jsou zejména znalecké posudky vypracované na jednotlivé poškozené. Ohledně skutku pod bodem 7. státní zástupkyně připomíná, že při domovní prohlídce bylo zjištěno, že obviněný přechovával 29 ml účinné látky. Pokud jde o argumentaci, která již byla použita v řízení před soudem prvého stupně, že se nejedná o zakázané látky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., je nutno dodat, že k tomu bylo vypracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a bylo opětovně konstatováno, že účinnou látkou byl v tomto případě testosteron, který je zcela zjevně uveden v citovaném nařízení vlády, přičemž tyto léky jednoznačně testosteron obsahovaly. To, že obviněný tyto léky držel ve větším množství, ačkoliv neměl příslušné povolení k držení ani distribuci či výrobě těchto léčivých přípravků, ani není registrován podle §69a zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako dovozce či výrobce a distributor léčivých látek, vyplynulo z provedeného vyšetřování. Argument obviněného v tom směru, že tyto léky neužíval, není důležitý, protože podstatou tohoto trestného činu je mimo jiné přechovávání takové látky s anabolickým účinkem za jiným než léčebným účelem ve větším množství. Právní kvalifikace jednání obviněného je tak zcela přiléhavá. Obviněným zmíněná judikatura na jeho případ nepřiléhá.
12. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
14. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
15. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
16. Dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedené ve svém důsledku v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
17. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
IV. K meritu věci
18. První okruh dovolacích námitek směřuje proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů. Obviněný namítá, že řada důkazů, které předložil, byla provedena pouze formálně v rámci provedení listinných důkazů, avšak nalézací soud se jimi vůbec nezabýval, ani je nijak nehodnotil, ačkoliv výrazně zpochybňují důkazy obžaloby, kterým naopak uvěřil. Tyto pouze formálně provedené důkazy podle obviněného tvoří jádro opomenutých důkazů. Obviněný v rámci dovolání odkazuje na podané odvolání a další svá vyjádření, zejména vyjádření k obžalobě včetně řady důkazů v rozsahu mnoha set stran.
19. Učinil-li obviněný součástí svého dovolání také odkaz na odvolání a vady v něm vytknuté, případně na další svá předchozí vyjádření adresovaná soudům nižších stupňů, nezbývá než upozornit, že Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
20. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Krajskému soudu v Hradci Králové nelze vytknout jako pochybení, pokud při rozhodnutí o vině obviněného v bodech 1.- 6. výroku rozsudku vycházel zejména z výpovědí poškozených, ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá - odvětví klinická psychologie, vypracovaných soudním znalcem PhDr. Karlem Humhalem ke všem poškozeným, ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v případě poškozených O. T., B. G. a R. B. soudním znalcem MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D., jakož i z výpovědí znalců u hlavního líčení. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, i jak se vypořádaly s obhajobou. Nejvyšší soud zde znovu upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Odvolací soud se rovněž zabýval námitkou obviněného, že se soud prvního stupně nezabýval listinnými důkazy, které předložil obviněný a konstatuje, že nalézací soud provedl všechny potřebné důkazy a pokud některé navrhované důkazy neprovedl, návrh na jejich provedení zamítl a řádně odůvodnil (viz bod 8. odůvodnění rozsudku). Jestliže obviněný v dovolání namítá, že řada listinných důkazů předložených obhajobou byla provedena pouze formálně a soudy se jimi nezabývaly, Nejvyšší soud uvádí, že obviněný v průběhu trestního řízení skutečně předložil velké množství listin, které jsou součástí spisového materiálu a které byly u hlavního líčení provedeny jako listinné důkazy, jimiž se soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí nezabývají, avšak je nutno zdůraznit, že se jedná o listiny, které nemají pro rozhodnutí o vině obviněného žalovanými skutky žádný, natož podstatný význam. Tento závěr platí i pro většinu listin, které jsou přílohou dovolání (viz například dokumenty zpracované CEMES FSV UK z oblasti mediálního výzkumu, odborné vyjádření Miracle Help, výklad nařízení vlády, protokol o kontrole a další). Ostatně obviněný ani v rámci dovolání nekonkretizuje, které důkazy podle něj tvoří ono zmiňované „jádro opomenutých důkazů“. Pokud se týká odborných vyjádření PhDr. Ivana Galuszky a PhDr. Tomáše Nováka, tato byla soudem prvního stupně předložena znalci PhDr. Karlu Humhalovi, k jehož znaleckému posudku obsahovala zmíněná odborná vyjádření výhrady (viz body 51. – 53. odůvodnění rozsudku). Znalec PhDr. Humhal se u hlavního líčení k těmto výhradám vyjádřil a setrval na svých závěrech, z nichž nalézací soud vycházel. Stejně tak soud prvního stupně seznámil znalce MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D. s odborným vyjádřením MUDr. Petra Ročka, které zpochybňovalo jeho znalecký posudek (viz body 34. – 42. odůvodnění rozsudku), kdy znalec MUDr. Hosák se dostatečným způsobem vypořádal s námitkami MUDr. Ročka a obhájil závěry svých znaleckých posudků, z nichž nalézací soud vycházel při zjišťování následku jednání obviněného u jednotlivých poškozených.
21. Obviněný v rámci dovolání znovu opakuje své námitky, že nelze vycházet ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví různá, specializace rehabilitace, s nimiž se již vypořádal odvolací soud (viz str. 12. – 13. rozsudku). Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry zde uvedenými a zdůrazňuje, že na tomto znaleckém posudku nebylo založeno zjišťování skutkového stavu ani právní hodnocení skutků, ale jedná se pouze o podpůrný důkaz. I bez tohoto znaleckého posudku lze dojít bez jakýchkoli pochybností k závěru, že jednání obviněného hrubým a závažným způsobem zasahovalo do intimní sféry poškozených a rozhodně nebylo součástí běžné masérské činnosti. Jestliže obviněný trvá na tom, že vždy aplikoval metody, k jejichž využití byl oprávněn, Nejvyšší soud poukazuje na příklady konkrétního jednání, kterého se dopouštěl vůči poškozeným – J. R. zasouval přes její odpor prst do konečníku, kde s ním pohyboval po dobu nejméně jedné minuty, z O. T. strhl spodní prádlo a osahával jí ňadra i hýždě až u přirození, B. G. líbal, strkal jí jazyk do pusy, přes její odpor jí lízal přirození a strčil jí prsty do pochvy, kde s nimi pohyboval, E. Š. svlékl spodní prádlo, dráždil ji třásněmi a zasunul jí na několik minut prsty do pochvy, L. V. také sundal spodní prádlo, hladil ji a čichal k ní, dráždil ji šátkem po těle a prstem na přirození, R. B. i přes její aktivní odpor svlékl kalhotky, líbal ji na přirození, do kterého jí strkal jazyk. Podle názoru Nejvyššího soudu i naprostý laik je schopen rozpoznat, že tyto „metody“ obviněného v žádném případě nejsou běžnou součástí masáží ani léčebných postupů. V případě poškozené J. R. se také jednalo o neoprávněný zásah do intimní sféry poškozené bez jejího svolení, nikoli o aplikaci tzv. Dornovy metody za účelem pomoci poškozené, která k obviněnému nepřišla s problémy s kostrčí a netušila, co s ní bude obviněný provádět. Již ze samotného charakteru jednání obviněného vůči poškozeným, jakož i z výpovědí poškozených, je zcela zřejmé, že obviněný jednal za účelem vlastního sexuálního uspokojení a nikoli za účelem pomoci poškozeným, kterým naopak způsobil psychickou újmu a některým z nich i následky ve formě těžké újmy na zdraví. Obviněný stejně jako v odvolání i v rámci dovolání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 677/2021, kde se podle jeho názoru jedná o naprosto stejný skutkový stav. Obviněný se však mýlí, neboť zcela zásadní rozdíl v obou kauzách je ten, že ve věci sp. zn. 3 Tdo 677/2021 nebyl u obviněného prokázán, resp. byl vyloučen sexuální motiv jeho jednání, zatímco motiv jednání obviněného M. H. nepochybně sexuální byl. Lze si těžko představit jiný než právě sexuální motiv obviněného, který se vůči poškozeným dopouštěl jednání shora popsaného. Námitky obviněného, že poškozené průběh masáží zveličují a dobarvují, směřují výhradně do hodnocení důkazů, jež je výsadním právem nalézacího soudu, který shledal poškozené a jejich výpovědi věrohodnými. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, na které lze odkázat. Naopak námitky obviněného, odkazující na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shledal nedůvodnými.
22. Pokud se týká námitek, které se opírají o dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, obviněný nesouhlasí s právní kvalifikací jeho jednání pod body 2. a 6. výroku rozsudku jako trestných činů spáchaných za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby a zpochybňuje příčinnou souvislost mezi zdravotním stavem poškozených a jednáním obviněného. Nejvyšší soud v prvé řadě upozorňuje, že v případě jednání pod bodem 2. výroku rozsudku nebyla použita kvalifikovaná skutková podstata trestného činu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku za použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví (viz bod 10. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze), ale jednání obviněného bylo kvalifikováno jednak jako přečin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 tr. zákoníku a jednak jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, za který zákon stanoví trestní sazbu až 2 roky odnětí svobody, zatímco za trestný čin podle §186 odst. 2 tr. zákoníku zákon stanoví trestní sazbu v rozmezí 6 měsíců až 4 roky odnětí svobody. Dále Nejvyšší soud konstatuje, že jak soud nalézací, tak soud odvolací, se dostatečným způsobem věnovaly otázce právní kvalifikace jednání obviněného a vysvětlily, v čem je spatřována u poškozených T. (bod 2.) a B. (bod 6.) těžká újma na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, i proč dospěly k závěru, že tyto následky poškozeným způsobil, byť z nedbalosti, svým jednáním obviněný H. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů i v otázce právní kvalifikace jednání obviněného a k dovolacím námitkám dodává následující.
23. Obhajoba namítá, že se obviněný neměl jak dozvědět, že byly poškozené dlouhodobě před inkriminovaným jednáním v péči psychiatrů. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že již v přípravném řízení při výslechu poškozené O. T. jako svědkyně dne 28. 6. 2019, tj. pouze měsíc po zahájení trestního stíhání obviněného, k dotazům obhájkyně Mgr. Němcové poškozená vypověděla, že od svých cca 14 let dochází na psychiatrii, kdy uvedla jména jednotlivých lékařů i důvod jejích návštěv zde. Poškozená T. v rámci své výpovědi jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení popsala, jaké psychické následky pro ni mělo jednání obviněného, v čem se zhoršily v důsledku této události její psychické potíže a jak dlouho tyto problémy přetrvávaly. Nejvyšší soud na rozdíl od obhajoby nezastává názor, že z výpovědí poškozené vyplývá, že její rozrušení bylo více dílem představ, k čemu všemu mohlo dojít. Poškozená T. ve své výpovědi kromě psychických následků pramenících z jednání obviněného podrobně a věcně popisuje také průběh své masáže u obviněného, tj. jejich příčinu. Není také pravdou, že nedošlo k žádnému důkladnému zkoumání zdravotního stavu poškozené před touto událostí a po ní, případně jakou měrou se na zhoršení zdravotního stavu podílelo trestněprávně relevantní jednání obviněného. V tomto směru lze odkázat na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který se zabývá i tím, že poškozená T. již od 14 let věku až do současnosti trpí periodickou depresivní poruchou a v důsledku jednání obviněného H. se u ní rozvinula středně těžká posttraumatická stresová porucha, která ji podstatně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu nejméně jednoho roku. Znalec MUDr. Hosák své závěry stvrdil i u hlavního líčení, kde se vyjádřil mj. i k fotografiím poškozené ze společnosti, které předložila obhajoba. Nejvyšší soud sdílí názor znalce o nízké výpovědní hodnotě tohoto důkazu, tedy. že fotografie z Facebooku nemohou podat skutečný obraz o duševním rozpoložení člověka a nevypovídají nic o problémech, kterými si prochází či v minulosti procházel. Fakt, že se poškozená T. zúčastnila maturitního plesu v únoru 2019 a akce v létě 2019, tj. více než rok po předmětné události, v žádném případě nevyvrací skutečnost, že v důsledku jednání obviněného trpěla popsanými psychickými problémy. Právní kvalifikace jednání obviněného v bodě 2. výroku je tedy zcela odpovídající jednání obviněného i jeho následkům.
24. Pokud se týká skutku pod bodem 6. výroku, dovolatel namítá, že popis skutku ve výroku rozsudku neodpovídá právní kvalifikaci podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, spočívající ve způsobení těžké újmy na zdraví, neboť zejména není nijak prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a rozvojem negativních úzkostných stavů u poškozené a dále nelze v případě poruchy přizpůsobení bez dalšího dovozovat naplnění znaků těžké újmy na zdraví. Nejvyšší soud k těmto námitkám uvádí následující. Je pravdou, že poškozená R. B. v rámci svých výpovědí v přípravném řízení i u hlavního líčení popsala podrobně jednání, jehož se obviněný vůči ní dopustil, ale ke konkrétním následkům, které jí způsobil, se nebyla schopna před orgány činnými v trestním řízení přesně vyjádřit. Nalézací soud však správně vycházel při posouzení následků jednání obviněného na této poškozené ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v němž znalec podrobně rozebírá psychické problémy a poruchy poškozené, kterými trpěla již v minulosti, i příčiny jejich zhoršení, konkrétně se jedná o agorafobii, která se u ní rozvinula v důsledku jednání obviněného z lehké formy do středně těžké. Znalec MUDr. Hosák dále zjistil, že poškozená kromě toho trpí i poruchou přizpůsobení, jejíž hlavní příčinou je jednání obviněného vůči poškozené. Znalec popsal podrobně, jak se tyto duševní poruchy u poškozené R. B. projevovaly a jakým způsobem byla poškozená omezena v obvyklém způsobu života. Je třeba souhlasit s obhajobou, že poruchu přizpůsobení nelze směšovat s posttraumatickou stresovou poruchou a bez dalšího dovozovat z této poruchy naplnění znaků těžké újmy na zdraví. Stejně jako u jiných onemocnění či poruch zdraví je totiž třeba i v případě poruchy přizpůsobení v každém jednotlivém případě zkoumat, zda splňuje zákonné podmínky stanovené v §122 odst. 2 tr. zákoníku, aby ji bylo možné považovat a právně kvalifikovat jako těžkou újmu na zdraví. Soudy nižších stupňů této povinnosti dostály, přičemž je možno odkázat na body 33.-42. a 72. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde je popsáno, jakými problémy a jak dlouho poškozená B. v důsledku jednání obviněného trpěla. Soudy nepochybily, pokud dospěly k závěru, že jednání obviněného zanechalo na poškozené výrazné psychické následky, kdy u ní došlo konkrétně k výraznému zhoršení agorafobie a k rozvoji poruchy přizpůsobení, které ji podstatným způsobem omezovaly v obvyklém způsobu života delší dobu, konkrétně nejméně rok a půl. U poškozené B. se tedy jednalo o těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, neboť se jednalo o vážnou poruchu zdraví, trvající delší dobu. Jestliže obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 699/2021, kdy v této věci poškozená také trpěla poruchou přizpůsobení, ale obviněný nebyl uznán vinným trestným činem podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že zde neexistuje žádný seznam obsahující poruchy zdraví a jiná onemocnění, které by samy o sobě naplňovaly definici pojmu „těžká újma na zdraví“, která je vymezena v ustanovení §122 odst. 2 tr. zákoníku. Jedná se zde o široké a obecné vymezení, přičemž stupeň závažnosti jednotlivých případů může být různý a jak je již shora uvedeno, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda se u poškozeného jedná o vážnou poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění, které odpovídají alespoň jednomu z typů uvedených v §122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku. Otázka, zda se jedná o těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení §122 odst. 2 tr. zákoníku, je otázkou právní, jejíž zodpovězení přísluší soudu. Jestliže soudy v případě poškozené R. B. dospěly k závěru, že se jednalo těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, konkrétně o delší dobu trvající vážnou poruchu duševního zdraví a svůj závěr řádně odůvodnily, nelze jim vytknout žádné pochybení.
25. Další dovolací námitky obviněného podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu směřují proti právní kvalifikaci jeho jednání pod bodem 7. výroku, kdy dovolatel nesouhlasí s tím, že jeho jednáním došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Dovolatel trvá na své obhajobě, kterou uplatnil již v řízení před soudem I. stupně a následně i v odvolacím řízení, že látky v zadržených preparátech se neshodují s látkami uvedenými v nařízení vlády č. 454/2009 Sb. Nutno zdůraznit, že i s touto obhajobou obviněného se dostatečně vypořádaly jak soud nalézací (viz body 57. – 60., 73., 79. odůvodnění rozsudku), tak soud odvolací (viz str. 14 rozsudku) a obviněný v rámci dovolání pouze opakuje své námitky. Nejvyšší soud znovu připomíná, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, resp. které uplatňuje od počátku řízení před soudem, a s nimiž se řádně odvolací, potažmo již nalézací soud řádně vypořádaly, což se v daném případě stalo. Ani Nejvyšší soud nehledal námitky obviněného důvodnými. Z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků vyplývá, že v masérské provozovně obviněného bylo zajištěno takové množství léků, které je specifikované ve výroku rozsudku. Uvedené množství léčiv bylo následně předloženo k odbornému zkoumání. Množstvím zajištěných léků se ostatně zabýval i Vrchní soud v Praze, který dospěl ke stejnému počtu zajištěných balení léků i k jejich celkovému množství 29 ml. Nejednalo se o jedno obchodní balení léku, jak uvádí obviněný v dovolání, ale o celkem pět různých balení léků, všechny o obsahu 10 ml, z toho jedno balení léku Sustanon 300 a jedno balení léku Propionate 150 byla plná, ostatní balení byla částečně spotřebovaná. Skutečnost, že tyto zajištěné léky obsahovaly účinnou látku testosteron, který je uveden v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplývá z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, z něhož správně vycházely soudy nižších stupňů. Jak již také uvádí Vrchní soud v Praze, není podstatné, zda se jedná o soli testosteronu či testosteron ve formě esterů, citované nařízení vlády tyto diference nerozlišuje. Obviněný v rámci dovolání také namítá, že i kdyby bylo zmíněné odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, pravdivé, stál na poli omluvitelného právního omylu, který by měl vylučovat jeho trestnost. Obviněný se tedy evidentně dovolává aplikace ustanovení §19 odst. 1 tr. zákoníku. Omylem v trestním právu se rozumí rozpor pachatelova „vědění“ (jeho vnímání, představy) se skutečností, která se může týkat jak okolností skutkových, tak okolností právních. Z tohoto hlediska se rozlišuje omyl skutkový (§18 tr. zákoníku) a omyl právní (§19 tr. zákoníku). Dále se rozlišuje omyl negativní, kdy pachatel neví, že něco objektivně existuje, a omyl pozitivní, kdy pachatel mylně předpokládá existenci něčeho, co není. Pokud obviněný tvrdí, že nevěděl, že u něj zajištěné léky obsahovaly látku, jejíž přechovávání ve větším množství je trestné, jednalo by se u něj o právní omyl negativní o trestnosti činu, který pachatele neomlouvá podle zásady ignorantia iuris nocet (neznalost zákona neomlouvá), přičemž pachatel by jednal nezaviněně jen tehdy, pokud by se tohoto omylu nemohl vyvarovat. Nejvyšší soud k této námitce obviněného ohledně omluvitelného právního omylu považuje za potřebné dodat, že lze jen těžko uvěřit tomu, i s ohledem na charakter činnosti, kterou se zabývá, že by obviněný nevěděl, o jaké látky se jedná a že jejich přechovávání ve větším množství je nelegální.
26. Pokud se týká zásady subsidiarity trestní represe, zakotvené v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, na kterou obviněný odkazuje, Nejvyšší soud konstatuje, že posuzovaný skutek ničím nevybočuje z okruhu běžně se vyskytujících trestných činů těchto skutkových podstat a uplatnění trestní odpovědnosti obviněného je zcela na místě. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012). Obviněný přechovával látku s anabolickým účinkem v trojnásobném množství, než je větší množství ve smyslu §288 odst. 1 tr. zákoníku a §2 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly uplatnění odpovědnosti nikoli trestní, ale podle jiného právního předpisu.
27. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného M. H. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
28. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o žádosti obviněného M. H. o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková