ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.571.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 571/2022-1039
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání obviněného N. A. B. , nar. XY v XY, státního příslušníka Gruzie, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 10 To 291/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 65/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 7 T 65/2021, tak, že obviněného N. A. B. uznal vinným pod body 1. – 4. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, pod bodem 5. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 6. přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 trestního zákoníku alinea druhá.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1. dne 22. 11. 2020 v 15:19 hodin na dálnici D11 ve směru z XY do XY u obce XY, jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia, rz XY, černé barvy, v prostoru čerpací stanice pohonných hmot Benzina, byl hlídkou Celního úřadu pro Pardubický kraj zastaven a kontrolován, přičemž prohlídkou vozidla byly u něj nalezeny sáčky s bílou krystalickou látkou o celkové orientační hmotnosti 220,1 g, sáčky s rostlinnou sušinou o celkové orientační hmotnosti 32,6 g, digitální váhy, 2 ks injekčních stříkaček s čirou tekutinou, tedy soubor věcí potřebných k distribuci drog pervitinu a marihuany, přičemž následně provedeným zkoumáním na specializovaném pracovišti Policie České republiky, bylo zjištěno, že celková hmotnost drogy pervitin, která byla nalezena u obviněného činí 3,0912 g a tato obsahuje celkem 2,969 g metamfetaminu hydrochloridu a hmotnost drogy marihuany, kterou měl obviněný u sebe činí 0,794 g, následně prohlídkou vozidla byla nalezena droga pervitin o hmotnosti 149,9758 g, obsahující celkem 121,33 g metamfetaminu hydrochloridu a 28,48 g drogy marihuany obsahující 3993,1 mg čistého delta-9-THC, 2 ks injekčních stříkaček obsahujících roztok pervitinu, 1 ks digitální váhy se stopami marihuany a 3 ks digitálních vah se stopami pervitinu,
2. nejméně dne 8. 8. 2020 v 11:35 hodin v XY, v městské části XY, na křižovatce ulic
XY a XY, kde byl jako řidič motocyklu CFMOTO V3, rz XY, kontrolován hlídkou Policie České republiky, za účelem distribuce dalším osobám, přechovával u sebe ve 4 uzavíratelných plastových sáčcích 62,907 g drogy pervitin ve formě bílé krystalické látky a ve 3 uzavíratelných plastových sáčcích 3,663 g drogy pervitin ve formě žluté krystalické látky, kdy jejich následným zkoumáním provedeným na specializovaném pracovišti Policie České republiky bylo zjištěno, že celková hmotnost krystalické látky ve všech sáčcích, v níž byla zjištěna látka metamfetamin, je 66,57 g průměrná koncentrace metamfetaminu base v bílé krystalické látce činí 80,1 %, což odpovídá 50,389 g metamfetaminu base, průměrná koncentrace metamfetaminu base ve žluté krystalické látce činí 78,7 %, což odpovídá 2,883 g metamfetaminu base,
3. nejméně dne 23. 10. 2020 ve 13:05 hodin, kdy byl jako řidič osobního motorového vozidla zn. Fiat Stilo, rz XY, na parkovišti u XY na 112 km dálnice D1 ve směru na XY kontrolován hlídkou Celního úřadu pro kraj Vysočina, přechovával za účelem distribuce jiným osobám, v náprsní kapse bundy plastový sáček, obsahující 2,624 g drogy pervitin a v zavazadlovém prostoru uvedeného vozidla v papírové krabici 4 ks plastových sáčků, obsahujících celkem 127,421 g drogy pervitin, přičemž následným zkoumáním uvedené drogy pervitin, provedeným na specializovaném pracovišti Policie České republiky bylo zjištěno, že hmotnost drogy pervitin, uložené původně v náprsní kapse bundy, činí 2,624 g a tato obsahuje 1,547 g metamfetaminu base, hmotnost drogy pervitin, uložené původně v krabici v zavazadlovém prostoru vozidla, činí 127,421 g a tato obsahuje 87,603 g metamfetaminu base,
4. nejméně dne 14. 11. 2020 v 15:08 hodin v XY, u domu č.p. XY v zaparkovaném osobním motorovém vozidle zn. Škoda Fabia, rz XY, přechovával za účelem distribuce dalším osobám, plastový sáček obsahující 5,421 g drogy pervitin ve formě nahnědlé krystalické látky, kdy jeho následným zkoumáním, provedeným na specializovaném pracovišti Policie České republiky bylo zjištěno, že hmotnost krystalické látky, v níž byla zjištěna látka metamfetamin hydrochlorid, je 5,421 g, koncentrace metamfetaminu base v této činí 79,4 % hmotnostních, což odpovídá 4,304 g metamfetaminu base,
přičemž droga pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou podle Úmluvy o psychotropních látkách do seznamu II., který tvoří přílohu č. 5 Nařízení vlády České republiky č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a k nakládání s takovou látkou neměl příslušné oprávnění ministerstva zdravotnictví České republiky,
a uvedených jednání se dopustil přesto, že byl dne 20. 8. 2015 Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 2T 152/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2015, č. j. 12To 372/2015, odsouzen mimo jiné i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283/1, 2b) tr. zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 66 měsíců, který dne 10. 9. 2019 vykonal .
5. v době od září 2019 do 22. 11. 2020 se bez povolení a bez vážného důvodu neoprávněně zdržoval v XY na různých místech, ač věděl, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 2 T 182/2007 ze dne 25. 3.2008 s nabytím právní moci 29. 4. 2008, mu byl
mimo jiné uložen i trest zákazu pobytu v okrese Hradec Králové a v okrese Pardubice na dobu 5 let, kdy k tomuto docházelo v následujících případech:
- v době od září roku 2019 do září roku 2020 ve 3 případech se neoprávněně zdržoval v XY, na třídě XY u J. Š., nar. XY,
- v době od listopadu 2019 do 22. 11. 2020 nejméně ve 3 případech se neoprávněně zdržoval v XY na adrese XY u T. H., nar. XY,
- v době od 12. 3. 2020 do 13. 3. 2020 se neoprávněně zdržoval v XY v hotelu XY na XY,
- v době od 20. 5. 2020 do 21. 5. 2020 se neoprávněně zdržoval v XY na tř. XY, kde se ubytoval v hotelu XY,
6. dne 8. 8. 2020 kolem 11:35 hodin v XY, v městské části XY, na křižovatce ulic XY a XY, jako řidič motocyklu CFMOTO V3, rz XY, v průběhu silniční kontroly k prokázání totožnosti, předložil policejní hlídce jako pravý, padělaný občanský průkaz číslo XY, vydaný orgány Polska, znějící na jméno M. S. W., nar. XY a padělaný řidičský průkaz číslo XY, vydaný orgány Polska, znějící na jméno M. S. W., nar. XY, přičemž hlídce uvedl, že je osobou dle těchto dokladů.
3. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný N. A. B. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
4. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 10 To 291/2021, tak, že odvolání obviněného N. A. B. podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti výše označeným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný N. A. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, a navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k). Obviněný dále podal dovolání, jelikož trestní řízení je stiženo vadou ve formě porušení nebo zásahu do lidských práv a svobod, kdy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a domnívá se, že jsou skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy, tedy že skutková zjištění nemají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, nevyplývají z důkazů a jsou v podstatě opakem toho, co je obsahem důkazů.
6. V podrobnostech dovolatel uvedl, že při zastavení v oblasti ulic XY a XY celní správou, a při nalezení návykových látek ve vozidle Škoda Fabia, byla nezávisle na sobě vyslechnuta T. H., která uvedla důležitý detail, a to že vozidlo bylo obviněnému předáno u obchodního centra XY (na parkovišti) osobou jménem D. Tuto osobu popsala a uvedla další podrobnosti, které by pomohly náležitému objasnění věci. Policie tedy od počátku měla veškeré informace, aby tuto osobu ztotožnila, určila vlastníka vozidla, a tedy zajistila pachatele. Soudy nižších stupňů zcela pomíjí argumentaci a důkazní návrhy obviněného bez náležitého odůvodnění, resp. bez zcela žádného odůvodnění. Obviněný má za to, že výše uvedený postup orgánů činných v trestním řízení, stejně tak jako postup v rámci důkazní situace uvedené níže, zcela odpovídá tzv. opomenutým důkazům. Obviněný svou závěrečnou řeč předal písemně, u hlavního líčení ji přečetl, vytkl veškeré chyby a nesrovnalosti ohledně vyšetřování a důkazní absence usvědčujícího materiálu. Přesto se soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích s obhajovací verzí obviněného žádným způsobem nevypořádaly. Během výslechu u soudu obviněný vypověděl, že drogy nalezené u něho při kontrole na motorce byly od pana M. z XY a od pana M. z XY. Přesto se tyto osoby orgány činné v trestním řízení ani nepokusily vypátrat, přičemž tyto osoby mohly potvrdit, že drogy nebyly obviněného a že je měl pouze koupené pro vlastní potřebu. Obviněný nebyl vůbec dotazován na zápisník, v němž zaznamenával dlužné částky za automobily a motocykly. Obviněný neměl možnost se k němu vyjádřit, přesto je užíván jako důkaz k prokázání jeho viny. V trestním spise nejsou obsaženy žádné důkazy prokazující jeho vinu. Přiznání obviněného, že vozidlo Škoda Fabia je jeho, bylo učiněno pod vlivem drog a zmatkového jednání, přičemž uvedené vozidlo se ziskem prodal osobě D. dle kupní smlouvy, a následně ho měl pouze půjčené. Pokud se týká zastavení obviněného na motocyklu, pak je zcela nelogické, aby uváděl, že jsou (drogy) pro další prodej, když má právě drogovou minulost a zkušenost. Na protokole o zadržení obviněného pak není žádný jeho podpis, tento je až na protokole o jeho výslechu. Nadto nebyl prokázán žádný zisk, který by z této činnosti měl pocházet a měl by jej mít k dispozici. Tedy i propadnutí částky ve výši 20.700,- Kč a mobilního telefonu, ve kterém nebyl zajištěn žádný kontakt týkající se trestné činnosti, je zcela nelogické a protizákonné. Ke skutku z 22. 11. 2020 v XY uvedl, že jeho přiznání nelze považovat bez dalších důkazů za prokázané, jelikož byl pod vlivem drog a jeho výpověď je tak nepoužitelná, ve stavu toxické psychózy a pod tíhou možné vazby jednal impulsivně a byl v danou chvíli ochotný doznat veškeré skutky, jen aby mohl domů. Obviněnému tak podle jeho tvrzení bylo přislíbeno vyšetřovateli, že pokud se dozná, bude propuštěn na svobodu. V daném vozidle nebyly zajištěny žádné otisky prstů ani DNA. Orgány činné v trestním řízení pak ani nepředvolaly K. J., která o této dohodě věděla. Ke skutku ze dne 8. 8. 2020 obviněný uvedl, že soud opětovně tvrdí, že svědectví policisty M. jej usvědčuje v tom, že měl sám říci policistům, že drogy jsou určeny jak pro něj, tak k prodeji. Všichni 3 policisté však u soudu vypověděli, že si již přesně nepamatují, za jakým účelem měl obviněný drogy držet. Původní svědci uvedení v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě, byli nakonec zcela vypuštěni, byli uznaní soudem jako neprokazující vinu obviněného.
7. Dovolatel odkázal na zásadu in dubio pro reo , což odůvodnil tím, že samotné výpovědi svědků jej vyviňují z právní kvalifikace, která je mu kladena za vinu, a že na základě dalších důkazů obsažených ve spise nelze dospět k závěru o jeho vině. U dovolatele nebyl prokázán ani jeden odběratel. Soudy neprovedly žádné přímé, ani nepřímé důkazy, na základě kterých by mohl být založen řetězec nepřímých důkazů, které by mohly prokazovat jeho vinu v rámci právní kvalifikace podle §283 tr. zákoníku. Obviněný má za to, že pokud by bylo prokázáno, že předmětná droga byla jeho, mohl by být uznán vinným maximálně podle §284 tr. zákoníku, tedy z přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Pouhá přítomnost váhy nebo sáčku nemůže dokazovat skutečnost, že drogy byly určené k distribuci. Jedná se pouze o domněnku soudu bez náležité důkazní opory. Drogu již zakoupil rozdělenou v menších sáčcích. Je zcela nelogické, aby následně jezdil s velkými pytli s pervitinem, když jej měl pouze pro svou potřebu. Ostatně i každý uživatel pervitinu užívá váhy pro sebe, aby si navážil svou dávku. Na těchto vahách však nebyly ani zajištěny stopy po otiscích prstů obviněného.
8. Podle dovolatele celé trestní řízení bylo vedeno přesto, že orgány činné v trestním řízení, včetně Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, byly podjaté. Dovolatel byl v minulosti odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a dále za obecné ohrožení, kdy v rámci tohoto případu figuroval jako poškozený státní zástupce R. V. z Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové. Z tohoto důvodu byla i věc ze strany dozoru státního zastupitelství přesunuta na Okresní státní zastupitelství v Pardubicích. Dovolatel má za to, že vzhledem k neadekvátnímu a neobjektivnímu přístupu státní zástupkyně v tomto řízení, má důvodné podezření, že tato podjatost přetrvává ze strany okresního státního zastupitelství do dnešního dne a bylo tak u obviněného porušeno právo na spravedlivý proces. Tento důvod tak měl vést k postupu podle §25 tr. řádu, tedy k odnětí věci Okresnímu soudu v Hradci Králové a přikázání soudu jinému, eventuálně alespoň ke změně dozorujícího okresního státního zastupitelství. Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové se od počátku dopouštělo procesních pochybení, zanedbalo základní chyby v postupu policie a na tato pochybení vyšetřující orgány neupozornilo. Od počátku trestního řízení policie porušila právo obviněného na spravedlivý proces, stejně tak jako další zásady trestního řízení, zejména pak ve vztahu k §158 tr. řádu, kdy vyšetřující orgány musí provádět dokazování a obstarávat důkazy nejen v neprospěch obviněného, ale i v jeho prospěch. Státní zástupkyně neupozornila orgány činné v trestním řízení a neučinila jim pokyn na jasné nedopatření během vyšetřování a při vypracování obžaloby, tak i přehlédla nedostatky v dokazování. U výslechu D. P. došlo k očividně křivé výpovědi, když již na podání vysvětlení D. P. uvedl (lživě), že drogy od obviněného odebíral 3 roky. Přitom z dostupné dokumentace je zřejmé, že je tato výpověď lživá, jelikož se obviněný v danou dobu nacházel ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň – Bory a tuto osobu vůbec neznal. Přesto jeho výpověď byla státní zástupkyní účelově pojata do obžaloby. Státní zástupkyně se dopustila procesního pochybení, kdy změnila dobu prodeje drog ze 3 let na 1 rok, kdy tímto upravila výpověď D. P. bez jeho výpovědi a vědomosti. Státní zástupkyně měla zahájit trestní stíhání, či podat podnět k jeho zahájení pro prokazatelně křivou výpověď D. P., který obviněného lživě obvinil. Nestalo se tak ani poté, co tento svědek nepravdivě vypovídal také před soudem. Uvedené okolnosti zakládají tzv. systémovou podjatost, a bylo tím porušeno právo na spravedlivý proces.
9. Dovolatel rovněž namítal, že soud prvého stupně se dopustil procesního pochybení ve vztahu k poučovací povinnosti soudu. Obviněnému bylo nejprve kladeno obžalobou za vinu poskytování drogy 3 svědkům s návrhem trestu odnětí svobody 7,5 let, v případě dohody o vině a trestu 5 let. Ani jedna předávka uvedeným svědkům však není obsažena ve výroku rozsudku, jelikož toto jednání nebylo prokázáno. Avšak nikterak již nadále nebylo ve světle jiné možné dohody o vině a trestu vůči obviněnému reflektováno. Obviněný se domnívá, že soud by měl postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy a zásadou předvídatelnosti rozhodnutí. Byť dovolatel na počátku řízení uvedl, že se cítí nevinen, až na určitou výjimku, má za to, že se mu tohoto opětovného poučení, včetně možných důsledků takového postupu mělo ze strany soudu dostat, a to opětovně právě s ohledem na zcela zásadní vývoj důkazní situace, kdy ani jeden z tvrzených odběratelů skutečným odběratelem nebyl, což bylo prokázáno.
10. Dovolatel dále namítal, že orgány činné v trestním řízení pochybily, když nepřibraly soudního znalce z oboru psychiatrie a psychologie. Dovolatel je osobou, která je uživatelem drog po dobu 20 let, za této situace měl být znalecky zkoumán, když v rámci tvrzené trestné činnosti byl prokazatelně pod vlivem návykových látek, což prokázala i zkouška na přítomnost OPL. Jsou-li na základě výsledků dokazování pochybnosti o plné příčetnosti obviněného, je nutno vždy přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k vyšetření duševního stavu obviněného. Pokud orgány činné v trestním řízení nenechaly k osobě dovolatele vypracovat příslušný znalecký posudek, postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů. Dovolatel taktéž namítal, že krajský soud zcela nezákonně rozhodoval rovněž o uloženém trestu, a to s ohledem na nesprávné rozhodnutí ve věci, případně nesprávně zvolenou právní kvalifikaci.
11. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2022, č. j. 10 To 291/2021-976, stejně tak jako rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2021, č. j. 7 T 65/2021-928, zrušil a věc vrátil k novému projednání, kdy s ohledem na povahu procesních pochybení má za to, že daná věc by měla být vrácena až do fáze přípravného řízení. Zároveň sdělil, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
12. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného N. A. B. uvedl, že obviněný zpochybňuje zejména skutková zjištění soudu prvého stupně, přičemž namítá, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a zároveň, že soudy nedůvodně neprovedly navrhované podstatné důkazy, z čehož dovozuje existenci tzv. důkazů opomenutých. Teprve sekundárně od této polemiky s rozsahem provedeného dokazování a hodnocením provedených důkazů obviněný dovozuje nesprávnost přisouzené právní kvalifikace. Státní zástupce však má za to, že rozhodnutí soudů v předkládané věci uvedenými vadami netrpí, a to navzdory nepříliš podrobnému odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, jemuž lze v tomto směru vytknout jistou schematičnost hodnocení provedených důkazů a zároveň i nesprávnost spočívající v tom, že přihlížel též k důkazům procesně nepoužitelným. Nicméně odvolací krajský soud k této dílčí nesprávnosti přihlédl, jak vyplývá z bodu 7. odůvodnění jeho usnesení, pokud jde o hodnocení výpovědi slyšených policistů a jimi sepsaných úředních záznamů. Závěr o tom, že obviněný zjištěné množství drog nepřechovával pouze pro svou potřebu, pak lze podle názoru státního zástupce vcelku spolehlivě dovodit z uzavřeného řetězce důkazů nepřímých, na něž důvodně krajský soud v odůvodnění svého usnesení poukázal. Pokud obviněný vždy přechovával výrazné množství drog o vyšší čistotě, přičemž vzhledem ke způsobu balení a rozdělení množství drog společně s přechováváním digitálních vah, což je předmět, který rozhodně nepředstavuje obvyklou výbavu prostého uživatele, lze dovodit, že skutečně takové drogy přechovával pro účely další distribuce. Přitom nelze přehlédnout, že v některých případech obviněný přechovával souběžně metamfetamin a marihuanu, tedy drogy, které mají do jisté míry protikladné účinky, což rovněž nasvědčuje tomu, že obviněný uvedené látky nepřechovával pro vlastní potřebu. I po odhlédnutí od procesně nepoužitelných důkazů tak lze podle názoru státního zástupce dospět bez zřejmých pochybností k závěru, že obviněný skutečně uvedené drogy přechovával pro účely (byť lze připustit, že nikoli nutně výhradně) další distribuce. Pokud jde o námitky obviněného ve vztahu k tvrzené existenci opomenutých důkazů, nelze se s obviněným vůbec ztotožnit. Jak totiž vyplývá z dostupných podkladů, obviněný v řízení před soudem důkazní návrhy relevantně nevznesl. Státní zástupce se dále neztotožňuje s výhradou obviněného, že závěr o jeho vině byl učiněn v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Takovou pochybnost nemůže založit prostý nesouhlas obviněného s hodnocením provedených důkazů, taková pochybnost, aby byla relevantní, musí být dána na straně soudu po pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Státní zástupce se rovněž neztotožňuje ani s výhradami obviněného ve vztahu k údajným procesním pochybením v přípravném řízení. I přes slovní deklaraci údajného porušení práva na spravedlivý proces nelze z dosti obecně formulovaných námitek dovodit, jaké zásadní procesní vady ovlivňující správnost nyní napadených rozhodnutí soudů obviněný vlastně vytýká. Za konkrétní námitku nelze považovat ani výhradu k údajné podjatosti státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové s odkazem na odlišný postup v jiné trestní věci. Přitom nelze přehlédnout, že obviněný v uvedené dřívější trestní věci (jednalo se o věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 400/2016) paradoxně spatřoval pochybení naopak v tom, že v tam řešeném řízení z relevantních důvodů došlo k delegaci výkonu dozoru k jinému okresnímu státnímu zastupitelství. Ve věci nyní předkládané však takové důvody chybějí a ani z dovolání obviněného je nijak dovodit nelze. Rovněž s výhradami obviněného k údajně nedostatečné poučovací povinnosti soudu ve vztahu k institutu prohlášení viny podle §206c tr. řádu se naprosto nelze ztotožnit. Je tomu tak již proto, že obviněný svou vinu v uvedeném smyslu neprohlásil a koncepce jeho obhajoby úvahy o takovém procesním postupu zcela vylučovala, neboť byla založena na popěrném stanovisku ve vztahu ke klíčovému znaku objektivní stránky žalovaného zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, tj. ke znaku přechovávání "pro jiného". Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou neprovedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popřípadě psychologie. V daném případě podle názoru státního zástupce nevyvstala relevantní pochybnost o příčetnosti obviněného, která by vyžadovala zpracování takového znaleckého posudku. Naopak je zřejmé, že obviněný byl schopen vcelku běžného provozu, řízení motorových vozidel i přiměřené komunikace s policisty, popřípadě celníky, což úvahy o jeho možné nepříčetnosti fakticky vylučuje.
13. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
15. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
16. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021], na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
17. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nereflektoval na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. řádu se označují jako písmena h) až m).
18. Dovolací důvod zakotvený do 31. 12. 2021 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [nyní uváděný pod písm. h)] se týkal toho, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto byl též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav byl pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkaly právního posouzení skutku, bylo možné vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
19. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil, což Nejvyšší soud následně akceptoval, taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
20. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní uváděný pod písm. m)] má dvě alternativy, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu [nyní písm. a) až l)]. Obviněný uplatnil druhou alternativu, neboť brojil proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, ač z jeho pohledu v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021], v němž tak spočívá podstata podaného dovolání. Tento důvod dovolání byl tudíž uplatněn jednak s ohledem na danou procesní situaci (zamítnutí řádného opravného prostředku dovolatele soudem druhého stupně), jednak s ohledem na současně tvrzenou vadu odpovídající dovolacímu důvodu uvedenému pod písm. g) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021].
21. Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného N. A. B. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil, případně že by mohl být uznán vinným pouze trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
22. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a zejména namítá nedostatečný rozsah provedeného dokazování, kdy zde podle něj existuje řada opomenutých důkazů. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
23. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Okresní i krajský soud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného, že pervitin, který byl u něj nalezen při kontrolách ve dnech 8. 8. 2020, 14. 11. 2020 a 22. 11. 2020, měl výhradně pro svou potřebu, a že o drogách nalezených při kontrolách v rámci prohlídek vozidel ve dnech 23. 10. 2020 a 22. 11. 2020 nevěděl. Jestliže obviněný namítá, že soudy nižších stupňů pominuly jeho důkazní návrhy a jedná se tak o tzv. „opomenuté důkazy“, tak Nejvyšší soud připomíná, že obviněný ani u hlavního líčení před skončením dokazování, ani v rámci odvolacího řízení, nevznesl žádné další návrhy na doplnění dokazování. Naopak, obhájce obviněného na dotaz soudu I. stupně po provedení dokazování u hlavního líčení uvedl, že nemají žádné důkazní návrhy. Ve světle tohoto vyjádření se jeví poněkud zvláštní, že nyní v rámci mimořádného opravného prostředku dovolatel mj. namítá, že orgány činné v trestním řízení nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, za účelem zkoumání jeho duševního stavu, aniž by v průběhu trestního řízení takový návrh učinil. Nejvyšší soud k tomu dodává, že samotná skutečnost, že obviněný je dlouhodobým uživatelem návykových látek a že byl pod jejich vlivem i při páchání trestné činnosti, ještě sama o sobě není důvodem pro znalecké zkoumání duševního stavu obviněného, pokud nevyvstaly vážné pochybnosti o jeho schopnostech rozpoznat škodlivost svého jednání a schopnostech své jednání ovládat. Žádné takové pochybnosti však během trestního řízení nevyšly najevo, ostatně ani sám obviněný nic takového nenamítal. Pokud se týká jeho námitky, že neměl možnost se vyjádřit k zápisníku, v němž měl údajně zápisky ohledně dlužných částek za automobily a motocykly, tak z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 10. 2021 vyplývá, že v rámci provádění listinných důkazů byly stranám podle §213 odst. 1 tr. řádu předloženy k nahlédnutí listiny a strany byly zároveň poučeny, že mohou navrhnout přečtení kterékoli z nich. Mezi listinami předloženými k nahlédnutí byl i úřední záznam Policie ČR ze dne 27. 1. 2021 (č.l. 271) o vyhodnocení stopy č. 19V a 20V (papírový notes o rozměru A7 v kroužkové vazbě v černých deskách, který obsahuje písemné číselné poznámky, a papírový poznámkový sešit o rozměru A6 s motivem motýlků na vazbě, který obsahuje ručně psané poznámky se jmény, čísly a úkoly). Obviněný se po předložení listinných důkazů k žádnému nevyjádřil (s výjimkou úředního záznamu ze dne 8. 8. 2020 na č.l. 396-398), ani nenavrhl žádnou listinu přečíst podle §213 odst. 2 tr. řádu. Není tedy pravdou, že neměl možnost se k zápisníku vyjádřit.
24. Pokud se týká protokolu o zadržení obviněného ze dne 8. 8. 2020 (protokol o zadržení osoby podezřelé na č.l. 366-367), tento sice obsahuje podpis obviněného, avšak je nutno souhlasit s obviněným, že údaje zde obsažené o tom, co obviněný při zadržení uvedl policejní hlídce, nelze považovat za procesně použitelnou výpověď obviněného. Stejný závěr platí i o úředním záznamu Policie ČR ze dne 8. 8. 2020 (č.l. 396-398), neboť nelze považovat za doznání obviněného, resp. procesně použitelnou výpověď to, co je zaznamenáno v tomto úředním záznamu. Obviněný je však z trestné činnosti usvědčen ostatními provedenými důkazy, zejména listinnými (záznamy Policie ČR o provedení úkonu, protokoly o provedení prohlídek jiných prostor a pozemků, fotodokumentace, kamerové záznamy, odborná vyjádření a další). Námitky obviněného, že pervitin dne 8. 8. 2020 měl u sebe výlučně pro svoji potřebu a nikoliv k distribuci dalším osobám a že o drogách nalezených ve vozidlech v dalších třech případech nevěděl, již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již dostatečně reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (body 7-8), a rovněž na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly obhajobě obviněného potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud pouze dodává, že skutečně nelze uvěřit tvrzení obviněného, že byl během necelých čtyř měsíců čtyřikrát kontrolován policejní hlídkou v různých vozidlech (v jednom případě na motorce, jednou ve vozidle Fiat Stilo a dvakrát ve vozidle Škoda Fabia), přičemž pokaždé byly ve vozidle nalezeny drogy, konkrétně pervitin a v posledním případě i marihuana, a obviněný o nich nevěděl. Tato obhajoba je naprosto nevěrohodná i z pohledu hodnocení osoby obviněného, který byl za obdobnou trestnou činnost opakovaně soudně trestán, přičemž z posledního výkonu trestu odnětí svobody v trvání 66 měsíců za stejnou trestnou činnost byl propuštěn necelý rok před počátkem páchání projednávané trestné činnosti. Stejně nevěrohodně vyznívá i obhajoba obviněného, že pervitin v několika sáčcích o celkové hmotnosti 66,27 g měl dne 8. 8. 2020 u sebe výhradně pro svoji potřebu. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že nebyli zjištěni konkrétní odběratelé drogy od obviněného, neboť samotné celkové množství drogy nalezené ve vozidlech u obviněného vylučuje úvahu o tom, že by pervitin nebyl určen k distribuci dalším osobám. Lze tedy shrnout, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, ani v rozhodnutí soudu I. stupně, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zásady in dubio pro reo . Jelikož námitky obviněného, týkající se toho, že o drogách ve vozidlech nevěděl a toho, že pervitin měl u sebe pouze pro svoji potřebu, směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021.
25. Jako zcela nedůvodné byly shledány námitky obviněného, že orgány činné v trestním řízení, včetně Okresního státního zastupitelství a Okresního soudu v Hradci Králové, byly podjaté. Jestliže byl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové poškozeným v jiné trestní věci obviněného, neznamená to automaticky vyloučení ostatních státních zástupců, činných u Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, z vykonávání úkonů v této trestní věci obviněného. Nejvyššímu soudu pak není zřejmé, z čeho obviněný dovozuje podjatost Okresního soudu v Hradci Králové, ani proč se dovolatel domnívá, že mělo dojít k postupu podle §25 tr. řádu, konkrétně k odnětí věci Okresnímu soudu v Hradci Králové a přikázání jinému soudu. Postupem obou ve věci činných soudů nebyly porušeny žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak je obviněným namítáno.
26. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitkám obviněného, že se soud I. stupně dopustil procesního pochybení ve vztahu k poučovací povinnosti soudu, když dovolatele v reakci na vývoj důkazní situace znovu nepoučil ve smyslu ustanovení §206c tr. řádu ohledně možnosti prohlásit vinu a o důsledcích takového postupu. Především je třeba zdůraznit, že ustanovení §206a až §206d tr. řádu upravují postup soudu na počátku hlavního líčení po přednesení obžaloby a po vyjádření poškozených ohledně náhrady škody, ještě před zahájením dokazování. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 6. 2021 je zřejmé, že Okresní soud v Hradci Králové postupoval podle citovaných ustanovení trestního řádu a řádně obviněného poučil podle §206a odst. 1 tr. řádu mj. o jeho právu prohlásit svou vinu a o následcích spojeným s tímto prohlášením. Obviněný možnosti prohlásit svou vinu nevyužil. Jeho domněnku, že se mu v průběhu dokazování mělo dostat ze strany soudu opětovného poučení ohledně možnosti tohoto postupu, nelze než označit jako naprosto lichou.
27. Závěrem k uvedeným námitkám Nejvyšší soud uvádí, že ani tyto námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
28. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný N. A. B. podal dovolání z jiných důvodů, než je uvedeno v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková