ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.6.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 6/2022-1062
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2022 o dovolání obviněného L. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, Hronov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, sp. zn. 15 To 58/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 4 T 2/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2021, č. j. 4 T 2/2021-893, byl obviněný L. T. uznán vinným pod bodem 1. přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 4 tr. zákoníku, pod bodem 3. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 4. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl nalézacím soudem odsouzen podle §284 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří (3) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého úhrnného trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě nemajetkové újmy nezletilé poškozené AAAAA(pseudonym), nar. XY v XY, částku 50 000 Kč.
2. Tento rozsudek napadli obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvoláními. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 15. 10. 2021, sp. zn. 15 To 58/2021, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 1., v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. vrchní soud nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, a odsoudil jej za tuto trestnou činnost a dále za zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 4 tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, které zůstaly tímto rozhodnutím nedotčeny, podle §186 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého úhrnného trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené nezletilé AAAAA, nar. XY v XY, bytem XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč. Odvolání obviněného L. T. bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Zvlášť závažného zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1., do nějž směřoval své dovolací námitky) se měl obviněný dopustit tím, že
v přesně nezjištěné době od 17:30 hodin do 19:30 hodin dne 11. září 2020 ve svém bytě v ulici XY v XY, okres Náchod, Královéhradecký kraj, v úmyslu vytvořit fotografie mající charakter dětské pornografie přes její zjevně nízký věk, který mu byl znám, a s tím související nedostatečnou rozumovou vyspělost, díky níž jeho jednání nerozuměla, nechápala jeho význam a důsledky a nedokázala posoudit význam kladení odporu, pod záminkou hry na modeling a focení přesvědčil svoji neteř nezletilou poškozenou AAAAA, nar. XY, aby si svlékla kalhoty a spodní kalhotky, lehla si na matraci a přiložila si na prsa, břicho a přirození modelínu, a takto si mobilním telefonem fotil intimní partie jejího těla a vytvořil tak šest fotografií mající charakter dětské pornografie, které následně smazal.
4. Přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3., do nějž rovněž směřoval své dovolací námitky) se měl obviněný dopustit tím, že
dne 15. 08. 2020 v době mezi 15.10 hodin a 15.26 hodin před domem číslo popisné XY v ulici XY v XY přistoupil k poškozenému B. V., nar. XY, a sdělil mu, že mu vadí štěkot jeho psů, přičemž poté co se poškozený proti jeho tvrzení ohradil, vyhrnul si tričko, pod nímž měl za pasem zasunutou samonabíjecí expanzní pistoli zn. BBM, a na snahu poškozeného utéct do svého bytu reagoval tím, že na něj zbraň namířil se slovy „Tak ty budeš konfidovat? Vyběhnu nahoru a uvidíš!“, čímž v poškozeném vzbudil obavu o jeho zdraví a život.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti výše označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, sp. zn. 15 To 58/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 4 T 2/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech g), tj. že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2021, č. j. 4 T 2/2021-893, zejména však rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, č. j. 15 To 58/2021-983, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení výroku o vině obviněného.
6. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítá vady rozhodnutí obou soudů, zejména jejich nepřezkoumatelnost, nejasnost a neúplnost skutkových zjištění a rovněž nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Obviněný se domnívá, že napadenými rozhodnutími byl poškozen na svých základních právech a svobodách a dále namítá, že při hodnocení důkazů nebyla zachována zásada „in dubio pro reo“. Ve vztahu ke skutku pod bodem 3. obviněný zopakoval své odvolací námitky a znovu poukázal na to, že celý skutek je pouze v rovině tvrzení proti tvrzení, kdy obviněný i poškozený popisují každý svou verzi. Nalézací soud pochybil, pokud výpověď poškozeného považuje za věrohodnou a výpověď obviněného nikoliv. V trestním řízení bylo prokázáno, že poškozený obviněnému vyhrožoval, že ho propíchne vidlemi. Svědek J. K. toto vyhrožování potvrdil a není důvod jeho výpovědi nevěřit. Poškozený tedy vypovídá nepravdu a logicky nemůže být jeho výpověď věrohodná a jako jediný důkaz proti obviněnému použitelná. Výpovědí matky obviněného bylo rovněž prokázáno, že poškozený měl vůči jeho rodině negativní vztah. Ze znaleckého posudku soudního znalce doc. Laška rovněž vyplývá, že obviněný se snaží vyhýbat otevřenému konfliktu, jeho agresivita je nevýznamná a je schopen ovládat agresi. Obviněný má za to, že v tomto případě nejsou naplněny ani všechny znaky přečinu nebezpečného vyhrožování v takové intenzitě, aby ho bylo možno považovat za trestný čin, a proto měl být uvedený skutek postoupen podle §222 odst. 2 tr. ř. příslušnému Městskému úřadu v Hronově. Odůvodnění odvolacího soudu obviněný považuje za nelogické. Obviněný uvádí, že v reakci na jasnou výhrůžku poškozeného, že ho probodne vidlemi, reagoval tak, že mu ukázal za pasem plynovou pistoli. Vrchní soud však výhrůžku poškozeného nepovažuje za vyhrožování, avšak reakci obviněného ano, což postrádá logiku. Navíc soud dehonestuje výpověď svědka K., kdy snižování věrohodnosti jeho výpovědi je zcela jednostranné a subjektivní.
7. U skutku pod bodem 1. se obviněný neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že se v tomto případě jedná o zvlášť závažny ́ zlo čin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Namítá, že odvolací soud uvádí, že obviněný měl nepřijatelnou údajnou záminku zjištění, zda je či není pedofil, již ale žádným způsobem nevysvětluje, proč je tato záminka nepřijatelná a proč je údajná. Obviněný v průběhu trestního řízení opakovaně vysvětloval psychický stav, ve kterém se nacházel a není důvod, proč toto vysvětlení považovat za údajné či nepřijatelné. Obviněný dále namítá, že stav bezbrannosti ve smyslu ust. §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku nelze bez dalšího dovozovat pouze s odkazem na věk poškozené, ale je třeba vždy zvažovat veškeré další okolnosti. Z dokazování vyplynulo, že poškozená se již v minulosti fotila se svou kamarádkou, kdy si fotily intimní místa. K tomuto soudy při svém rozhodování nepřihlédly, stejně tak ke způsobenému následku či způsobu provedení, kdy obviněný neměl v úmyslu nezletilou jakkoliv poškodit či jí ublížit. Obviněný nefotil zvlášť intimní partie, když právě za tím účelem, aby poškozená nebyla focena obnažená, nasadila si vyrobené plavky. Obviněný chtěl, aby se toto poškozené nijak nedotklo, aby to brala jako hru a nebyla jí způsobena žádná újma. Nevyžadoval po ní žádné pózy se sexuálním podtextem.
8. Obviněný má rovněž za to, že uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným, i kdyby v jeho jednání byly skutečně spatřovány znaky trestného činu podle ustanovení §186 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť soudy nezohlednily, že učinil prohlášení o vině nejen u skutku pod bodem 2. a 3. (správně má být zřejmě 4.), ale učinil de facto prohlášení o vině i u skutku pod bodem 1. Bez jeho doznání a prohlášení prakticky nebyl proveden žádný relevantní důkaz, který by jej usvědčoval. Poškozená v procesním postavení svědka odmítla vypovídat, v telefonu se žádné fotografie nenašly a ostatní důkazy by zcela jistě k odsouzení obviněného nepostačovaly. Obviněný má za to, že v jeho případě mělo být aplikováno ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Poukazuje na to, že strávil ve vazbě více než rok, nyní je ve výkonu trestu odnětí svobody. Svého jednání upřímně litoval a lituje, v průběhu přípravného řízení nabídl policii rovněž pomoc s dohledáním závadových stránek s pedofilií a chtěl napomoci odhalit takovou síť. Před vyhlášením odsuzujícího rozsudku se na něj hledělo jako na osobu netrestanou. S ohledem na všechny tyto skutečnosti se mu jeví uložený trest jako nepřiměřeně přísný a má za to, že účelu trestu by bylo naplněno i trestem podmíněným či trestem uloženým pod dolní hranicí trestní sazby.
9. Obviněný dále namítá, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a nehodnotily všechny okolnosti svědčící v jeho prospěch. Napadená rozhodnutí jsou podle něj nepřezkoumatelná a nevypořádávají se s jeho právně relevantní argumentací. Podle názoru obviněného je v jeho případě dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy. Soudy postupovaly v rozporu se základní zásadou trestního řízení uvedenou v §2 odst. 5 tr.ř. a došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, které vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu hodnocení jednání obviněného.
10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2021, č. j. 4 T 2/2021-893, zejména však rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, č. j. 15 To 58/2021-983, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněného L. T. nevyjádřil.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
13. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
18. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněným došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], který ve svém dovolání použil obviněný, je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Podle obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
20. Pokud se týká skutku pod bodem 1., soud I. stupně jej právně kvalifikoval jen jako přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 trestního zákoníku, odvolací soud z podnětu odvolání státní zástupkyně rozsudek soudu I. stupně zrušil ve výroku o vině pouze v tomto bodě a skutek (při nezměněných skutkových zjištěních) právně kvalifikoval jednak jako přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 trestního zákoníku a dále též jako zvlášť závažný zločin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný v rámci podaného dovolání brojí proti právní kvalifikaci uvedeného skutku jako zvlášť závažného zločinu sexuálního nátlaku dle §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tyto dovolací námitky lze tedy podřadit pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021, konkrétně že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud se však s těmito námitkami obviněného ohledně právní kvalifikace skutku neztotožnil. Podstata dovolacích námitek spočívá v tom, že dle obviněného stav bezbrannosti nelze bez dalšího dovozovat pouze s odkazem na věk poškozené, ale je třeba vždy zvažovat veškeré další okolnosti. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že stav bezbrannosti ve smyslu ust. §186 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku je třeba chápat v nejširším smyslu, kdy osoba se může nacházet buď ve stavu celkové bezbrannosti (oběť již sama nevnímá, neuvědomuje si, co se s ní děje), ale ve stavu bezbrannosti se nacházejí i osoby, které sice okolní svět vnímají, ale vzhledem ke svým duševním či rozumovým schopnostem nejsou schopny si správně a dostatečně vyhodnotit situaci, v níž se nacházejí a logicky a účinně na ni reagovat, ani účinně se bránit. Zcela typickým případem osoby ve stavu bezbrannosti jsou malé děti, které nemají dostatek znalostí a zkušeností, aby byly schopny vnímat přiměřeně nastalou situaci a pochopit, co a za jakým účelem se vlastně od nich požaduje a domyslet důsledky takového jednání. V tomto konkrétním případě obviněný zcela nepochybně využil bezbrannosti své pětileté neteře, která netušila, že po ní její strýc může požadovat takové věci, nechápala pravý účel a smysl takového počínání a pod záminkou hry na modeling si svlékla spodní část oblečení včetně kalhotek, lehla si, přikládala na tělo „plavky“ z modelíny, přičemž ji obviněný opakovaně fotografoval. Není podstatné, zda obviněný fotil zvlášť intimní partie a že po poškozené nevyžadoval žádné pózy se sexuálním podtextem. Skutková podstata zvlášť závažného zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku je naplněna již tím, že obviněný přiměl poškozenou, zneužívaje její bezbrannosti, k obnažování (vysvlékání oběti, při němž se odhalují části těla, které bývají tradičně zakryty, aniž by muselo dojít k úplné nahotě) a spáchal tento čin na dítěti mladším patnácti let. Vrchní soud tedy správně kvalifikoval jednání obviněného nejenom jako přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, ale též jako zvlášť závažný zločin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Pro právní kvalifikaci jednání obviněného nemá žádný význam, že se poškozená v minulosti fotila bez oblečení se svojí kamarádkou. Dovolací námitky obviněného proti nesprávnému právnímu posouzení tohoto skutku proto Nejvyšší soud shledal zcela nedůvodnými (neopodstatněnými).
21. Pokud se týká skutku pod bodem 3. (přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku), obviněný v rámci dovolání namítá, že došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, které vedlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání. V podstatné části odůvodnění dovolání k bodu 3. obviněný doslova opakuje námitky, které uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a s nimiž se již vypořádal Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Obviněný v rámci dovolání dále zpochybňuje správnost závěrů vrchního soudu a nesouhlasí s hodnocením důkazů tak, jak ve svých rozhodnutích činí soudy obou stupňů. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Námitky obviněného jsou opakováním jeho obhajoby v průběhu celého trestního řízení, když stejnými námitkami se zabývaly oba nižší soudy, které své skutkové i hmotně právní závěry náležitě odůvodnily. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Nalézací soud se dostatečným způsobem zabýval věrohodností poškozeného V. a logickým způsobem odůvodnil, proč při svém rozhodování vycházel z výpovědi poškozeného a naopak, proč neakceptoval obhajobu obžalovaného. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil, přičemž se také zabýval všemi podstatnými okolnostmi, i věrohodností svědeckých výpovědí, včetně svědka K. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (odst. 97.) i rozsudku odvolacího soudu (odst. 8.). Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Jelikož námitky obviněného směřují do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., účinného do 31. 12. 2021.
22. Skutkovou povahu dovolacích námitek obviněného potvrzuje i jeho námitka o porušení zásady „in dubio pro reo“. Tato námitka rovněž obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada „in dubio pro reo“, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Tato zásada se tedy vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak vyžaduje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly.
23. Obviněný v rámci dovolání vyslovil nesouhlas s uloženým trestem, který považuje za nepřiměřeně přísný a domnívá se, že v jeho případě bylo možné aplikovat ust. §58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Těmto dovolacím námitkám Nejvyšší soud v žádném případě nemohl přisvědčit. V prvé řadě je třeba připomenout, že ustanovení §58 trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody umožňuje ve výjimečných případech, za splnění zákonem stanovených podmínek, snížit výměru ukládaného trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Obviněnému T. byl v projednávané trestní věci ukládán trest podle §186 odst. 5 trestního zákoníku, s trestní sazbou v rozmezí 5 až 12 let odnětí svobody. Obviněný odkazuje na své prohlášení viny u skutků pod body 2. a 3. (správně má být 4.) ve výroku rozsudku soudu I. stupně a namítá, že učinil de facto prohlášení o vině i u skutku pod bodem 1. (za který zákon stanoví nejpřísnější trestní sazbu trestu odnětí svobody). S tímto jeho tvrzením však nelze souhlasit, neboť součástí prohlášení viny ve smyslu ust. §206c odst. 1 tr. řádu je i souhlas obžalovaného s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě. Obviněný T. však s právní kvalifikací tohoto skutku nesouhlasil a soud I. stupně jeho prohlášení viny ohledně tohoto skutku pod bodem 1. nepřijal. Nebyla tedy splněna základní zákonná podmínka pro použití ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ostatně obviněný nesouhlasí s právní kvalifikací tohoto skutku ani nyní, když v dovolání brojí právě proti nesprávnému právnímu posouzení tohoto skutku. Lze jen dodat, že výhrady proti přiměřenosti uloženého trestu nejsou podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů. Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud podotýká, že obviněnému T. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody za celkem 4 trestné činy mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby a v žádném případě se nejedná o trest nepřiměřeně přísný.
24. Závěrem lze říci, že nižší soudy již na námitky obviněného reagovaly, přesvědčivě se s nimi vypořádaly a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožnil, přičemž neshledal jakoukoli snahu o deformaci důkazních prostředků ani tendenčnost v uvažování v neprospěch obviněného při hodnocení důkazů či ukládání sankcí. Námitky obviněného proti právní kvalifikaci skutku pod bodem 1. taktéž nebyly shledány důvodnými. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud shledal námitky obviněného jako zjevně neopodstatněné.
25. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková