ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.641.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 641/2022-504
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2022 o dovolání obviněného J. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 6 To 305/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 5 T 18/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 9. 2021, č. j. 5 T 18/2019 428, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, 703 00 Ostrava - Vítkovice, částku ve výši 379 043 Kč (léčení nezl. AAAAA(pseudonym) a 175 889 Kč (léčení nezl. BBBBB (pseudonym). Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: R. K., nar. XY, bytem XY, zast. zmocněnkyní Mgr. Juditou Pelechovou, částku 22 395 Kč, nezl. AAAAA, nar. XY, bytem XY, zast. matkou R. K. a kolizním opatrovníkem P. P., na bolestném částku 219 893 Kč, na ztížení společenského uplatnění částku 748 301 Kč a na majetkovou újmu částku 15 483,50 Kč, a nezl. BBBBB, nar. XY, bytem XY, zast. matkou R. K. a kolizním opatrovníkem P. P., na bolestném částku 106 849 Kč, na ztížení společenského uplatnění částku 200 078 Kč a na majetkovou újmu částku 587,50 Kč.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
dne 9. 6. 2018 kolem 14:55 hodin řídil mimo obec XY, okr. Frýdek-Místek, po silnici I. třídy č. 56 ve směru jízdy od obce XY osobní motorové vozidlo tov. značky Mitsubishi Spacestar, RZ: XY, kdy řízení vozidla nevěnoval náležitou pozornost, řízení vozidla nezvládl, sjel přes protisměrný jízdní pruh vlevo, kde havaroval mimo komunikaci do silničního příkopu s nárazem do směrového sloupku a betonové propustky, které ke škodě Ředitelství silnic a dálnic ČR poškodil, když při této dopravní nehodě spolujezdec ve vozidle nezl. syn AAAAA, rok narození XY, utrpěl zranění spočívající v difusním axonálním poškození mozku, zhmoždění plic, zhmoždění břišní a hrudní stěny, zlomeninu klíční kosti vpravo, odeznělou centrální levostrannou hemiparézu, odeznívající psycho organický syndrom inhibičního typu s dobou léčení delší 6 týdnů a spolujezdec nezl. syn BBBBB, rok narození XY, utrpěl zranění spočívající v zlomenině pažní kosti s posunem, tržnou ránu na hlavě, otřes mozku a pohmoždění hrudníku a břicha, s jizvou po tržné ráně v obličeji vlevo s dobou léčení delší 6 týdnů.
3. Tento rozsudek napadl obviněný J. Š. odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 6 To 305/2021, tak, že jej podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 6 To 305/2021, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 5 T 18/2019, podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 [v dovolání byl s ohledem na jeho slovní vyjádření i druhý dovolací důvod zřejmě nesprávně označen písm. d)], neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a dále rozhodnutí krajského soudu a stejně tak i okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a odvolacím soudem byl zamítnut řádný opravný prostředek, když v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech d) a g) §265 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 .
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že dne 17. 2. 2022 nebyl schopen ze zdravotních důvodů se soudního jednání zúčastnit, o čemž byl soud informován, kdy zaslal omluvu s žádostí o odročení jednání, kterou doložil lékařským potvrzením. V rozporu se závěry soudu ze soudního spisu vyplývalo, že byl dlouhodobě závažně nemocen, nepohyblivý, napojen na trvalou plicní ventilaci, neschopen jakékoliv komunikace, s postižením paměti a celkové orientace. Z onemocnění se postupně zotavoval, avšak zůstaly mu následky zejména v mentální oblasti, které doposud nejsou normalizovány. Pro svou zdravotní nezpůsobilost nebyl schopen jednání soudu se plnohodnotně zúčastnit, byť by teoreticky byl schopen se k soudu dostavit. U odvolacího soudu byl přítomen pouze obhájce, který uplatňoval námitky proti rozsudku okresního soudu, k čemuž přednesl i návrhy a nové údaje. Zejména se to týkalo nové informace o tom, že náhrada škody poškozeným byla pojišťovnou uhrazena již před vydáním rozsudku okresního soudu, naprostá většina plnění byla uhrazena již v roce 2020, ovšem informace o plnění zasílala pojišťovna R. K. (matce dětí), na jejíž účet patrně také plnila, a nikoliv obviněnému. Obviněný zjistil náhodně až v roce 2022 podle telefonického sdělení pojišťovny Slavie, že nároky poškozených jsou v celé uplatněné výši pojišťovnou již uhrazeny, a tuto informaci uplatnil obhájce u odvolacího jednání krajského soudu. Odvolací soud se však touto otázkou vůbec nezabýval a potvrdil prvostupňový rozsudek i ve výroku o povinnosti k náhradě škody. Dovolatel předložil společně s dovoláním i písemná oznámení pojišťovny R. K. o zaslaných platbách.
6. Oba soudy se rovněž nezabývaly námitkou obviněného, že nároky nezletilých dětí na náhradu škody nebyly v rámci řízení vůbec procesně řádně uplatněny. Obviněný opakovaně poukazoval na to, že uplatnění nároků matkou nezletilých dětí nemohlo být právně a procesně účinné a odkázal na §37 zákona o rodině. V daném případě soud ustanovil dětem kolizního opatrovníka teprve v únoru 2020 a tento opatrovník ani žádné nároky dětí procesně neuplatnil. Ostatně po zahájení dokazování u hlavního líčení už není možné (úspěšně) uplatnit nárok na náhradu škody. Ani jeden ze soudů na tuto námitku žádným způsobem nereagoval, resp. ji oba soudy ignorovaly.
7. Oba soudy dále pochybily v tom, že se odmítly zabývat obsahem jeho výpovědi, kdy uváděl, že v okamžiku nehody nebyl při vědomí z důvodu momentální zdravotní indispozice. Tomuto vysvětlení nasvědčoval i mechanismus dopravní nehody. Obviněný doložil soudu i svoji zdravotní dokumentaci z minulých let, ze které vyplýval objektivní nález určité abnormity na mozku, resp. na hypofýze ("sledován pro mikroadenom hypofýzy"), dále z ní vyplývaly jeho vážné neurologické problémy z minulosti, kdy se léčil opakovaně pro setrvalé vertigo (těžký vestibulární syndrom) a stavy migrén. Obviněný navrhoval vypracování znaleckého posudku k otázce příčin výpadku jeho vědomí, které mohly být organického původu. Oba soudy odmítly se touto obhajobou zabývat, aniž by jakýkoliv důkaz v tomto směru provedly. Žádný ze soudů neprovedl jako důkaz ani zaslanou zdravotnickou dokumentaci obviněného, přesto se k jejímu obsahu "fundovaně" vyslovují.
8. Dovolatel dále namítá, že popis skutku ve výrokové větě rozsudku okresního soudu, resp. popis následku spočívajícího ve způsobeném zranění J. Š., je jednak nesrozumitelný, za použití odborných latinských výrazů pro označení stavu pacienta, jednak zmatečný a jednak neodpovídající provedeným důkazům. Pokud jde o údajné difusní axonální poškození mozku , potom toto popsané zranění (po rozklíčování jeho významu) neodpovídá realitě, neboť J. Š. je nyní zcela zdráv, nemá žádné postižení ani omezení ani po stránce tělesné, ani duševní. Navíc uváděné zranění se vyskytuje v případech prudkého nárazu hlavy do pevné překážky, což neodpovídá mechanismu zranění J. Š. při nehodě. Pokud jde o odeznělou centrální levostrannou hemiparézu, odeznívající psycho organický syndrom inhibičního typu , potom se nejedná o úrazem způsobenou újmu na zdraví, ale jde o popis přechodné reakce na utrpěné trauma mozku, resp. mozkového kmene, kdy se jedná o přechodnou paralýzu (levostranné ochrnutí) a přechodné koma vyvolané úrazem. Obviněný poukazoval na to, že tento popis nemá ve výroku rozsudku (popisu následku) místo, když de facto se jedná o popis průběhu zotavování se z úrazu.
9. Obviněný rovněž poukazoval na to, že soud pro zjištění následků úrazu dětí nepřibral znalce z oboru zdravotnictví, specializace neurologie, když nejzávažnější následek má údajně spočívat v neurologickém postižení J. Š. Respektive soud nepřibral znalce vůbec. Při svých zjištěních vycházel pouze ze znaleckého posudku na ocenění újmy na zdraví, předloženého matkou dětí, a zpracovaného na její objednávku specialistou na ortopedii (nikoliv na neurologii), který navíc děti ani nevyšetřil a vycházel při vyhotovení posudku z údajů získaných od jejich matky, které jsou značně zkreslené. Odvolací soud tedy svým postupem upřel obviněnému právo na osobní uplatňování obhajoby před soudem, čímž porušil základní pravidlo trestního procesu.
10. Oba soudy pak zcela ignorovaly obhajobu dovolatele týkající se nenaplnění subjektivní stránky trestnosti spočívající v tom, že při nehodě měl nezaviněný výpadek vědomí. K vyhodnocení této otázky by bylo zapotřebí odborných medicínských znalostí, soudy si však tuto otázku vyhodnotily samy, přičemž ani neprovedly důkaz předloženou zdravotnickou dokumentací.
11. Pokud jde o tvrzený následek, a to újmu na zdraví spočívající v údajném neurologickém postižení nezletilého AAAAA, potom si oba soudy pro své zjištění neobstaraly odborné podklady. Posudek na ocenění újmy - předložený matkou dětí - není podkladem způsobilým pro doložení či prokázání následku. Účelem "oceňujícího" posudku není zjišťování újmy na zdraví, ale ocenění újmy již odborně a objektivně zjištěné. Tedy v rozsudku konstatované "trvalé" následky zranění AAAAA nebyly žádným znaleckým posudkem z oboru medicíny zjištěny. Okresní soud si tyto následky za pomoci "oceňovacího" posudku předloženého matkou dětí formuloval sám. Proto také je výrok rozsudku okresního soudu v tomto směru zmatečný, nesrozumitelný a neodpovídající realitě.
12. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vzhledem k tomu, že vytýkanými vadami trpí i odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, aby byl zrušen i tento a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
13. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek rozšířil rovněž o řadu příloh. Konkrétně se jedná o přípisy od Slavia pojišťovny a.s. adresované R. K. ve věci seznámení s výší pojistného plnění, poukázaného na účet R. K. za újmu na zdraví nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB, a to ze dne 25. 8. 2020, ze dne 2. 11. 2020, ze dne 8. 9. 2021 a ze dne 18. 11. 2021, týkající se výplaty bolestného, ztížení společenského uplatnění i vynaložených nákladů.
14. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) ve svém vyjádření uvedl, že ve vztahu k problematice splnění formálních předpokladů pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu bez účasti obviněného pokládá za významné, že obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání zbaven osobní svobody v důsledku výkonu trestu nebo vazebního stíhání. Tím, že ho krajský soud k veřejnému zasedání nepředvolal, ale o jeho konání ho pouze vyrozuměl, dal současně zřetelně najevo, že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho případné absenci nespatřuje takovou překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci. Odvolací soud v době nařízení a zahájení veřejného zasedání ani nezvažoval, že by prováděl zásadní důkazy či dokonce opětovně vyslýchal obviněného, kterému byl dán dostatečný prostor k vyjádření a přednesení obhajoby v rámci řízení před Okresním soudem ve Frýdku - Místku, přičemž veřejné zasedání se konalo za účasti jeho obhájce. Zmíněné vyrozumění, v němž byl o možnosti konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti řádně poučen, bylo obviněnému doručováno na adresu, kterou označil jako adresu pro doručování. Podle údajů odvolacího soudu tak, jak vyplývají z protokolu o veřejném zasedání, přitom bylo vykázáno řádné a včasné doručení tohoto vyrozumění. Ostatně to, že dovolatel byl s termínem konání veřejného zasedání obeznámen, svědčí i jeho následná omluva z účasti při něm. Co se pak týká obsahu obviněným tvrzené omluvy z účasti na veřejném zasedání spojené s žádostí o jeho odročení, tu by bylo možno akceptovat tehdy, pokud by obsahovala dostatečný podklad pro závěr, že tvrzené zdravotní důvody mu účast na předmětném nařízeném úkonu skutečně znemožňují. V posuzované trestní věci je však podle názoru státního zástupce namístě přisvědčit Krajskému soudu v Ostravě v tom, že obviněným tvrzená a lékařem vystavená pracovní neschopnost mu nebránila v účasti u veřejného zasedání, a to tím spíš v situaci, kdy měl povoleny i vycházky. Jinak řečeno z takového potvrzení nevyplývalo, že by obviněný nebyl schopen se veřejného zasedání účastnit. Za takto zjištěných okolností tedy podle názoru státního zástupce odvolacímu soudu nelze vytýkat, vyhodnotil-li omluvu obviněného z účasti na nařízeném veřejném zasedání jako nedostatečnou.
15. Významnou část dovolacích námitek pak obviněný směřoval proti výroku o vině, přičemž v souvislosti s nimi vyjádřil přesvědčení, že odsuzující rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Fakticky tak uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nutno však doplnit, že formulované výhrady jsou vystavěny výlučně na dovolatelově striktním nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy, přičemž v rámci uvedeného akcentuje údajné nedostatky dokazování a jeho rozsahu a zpochybňuje takové základní skutkové zjištění Okresního soudu ve Frýdku - Místku, podle kterého byla příčinou nehody výlučně jeho nepozornost - tedy spánek či nevěnování se řízení automobilu - a nikoli bodnutí hmyzem a náhlá, jím nezaviněná ztráta vědomí. Ačkoli tedy obviněný ve vztahu k výroku o vině formálně vytýká nesprávné právní posouzení skutku a tvrdí, že právní kvalifikace přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku je nepřípadná, uvedenou výhradu buduje výlučně na takových námitkách, které se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu věcně rozcházejí.
16. Učinila-li některá ze stran návrhy na doplnění dokazování, soudy je nepominuly a jejich potřebou se zabývaly. Pokud pak další důkazy z důvodu nadbytečnosti neprovedly, svůj postup řádně odůvodnily. To vyplývá například z úvah Krajského soudu v Ostravě soustředěných do odstavce 7. odůvodnění jeho usnesení, stejně jako z argumentů Okresního soudu ve Frýdku - Místku v odstavci 16. odůvodnění jeho rozsudku, se kterými se státní zástupce ztotožňuje. Státní zástupce pouze pro pořádek dodal, že tvrzení obviněného v tom smyslu, že soudy se odmítly zabývat obsahem jeho výpovědi, v jejímž rámci rozvedl svůj pohled na příčiny dopravní nehody, odporuje skutečnosti. Jak Okresní soud ve Frýdku – Místku tak i Krajský soud v Ostravě naopak jeho průběžně modifikovanou obhajobu v kontextu dalších důkazů hodnotily, této však nepřisvědčily a shledaly ji ryze účelovou. Jinak vyjádřeno, neuvěřily jím předestřené verzi, že k nehodě došlo v důsledku náhlého upadnutí do bezvědomí. Za její příčinu naopak označily nepozornost obviněného, ať už se jednalo o důsledek spánku či věnování se jiným záležitostem než sledování provozu na pozemní komunikaci.
17. Mimo vytýkaný i jakýkoli další dovolací důvod stojí rovněž dovolatelova námitka, v jejímž rámci označuje část skutkové věty věnované popisu zranění nezletilého AAAAA za nesrozumitelnou, zmatečnou a neodpovídající provedeným důkazům. Naznačené problematice se věnoval již Krajský soud v Ostravě a důvodně ji označil za zcela bezpředmětnou. Státní zástupce v této souvislosti odkázal na závěrečnou pasáž strany 3 usnesení o zamítnutí odvolání a dodal, že si jistě lze představit i přiléhavější vylíčení skutkového děje a následku na zdraví poškozených, než které zvolil Okresní soud ve Frýdku - Místku. Z hlediska právní kvalifikace je však podstatné, že z popisu následku jednoznačně vyplynul rozsah závažných zranění nezletilých chlapců, která je omezovala v obvyklém způsobu života a vyžadovala léčení přesahující vcelku významně dobu 6 týdnů. Následek vyjadřující těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku tak byl ve skutkové větě vyjádřen dostatečně jasně a srozumitelně.
18. Zcela mimo rámec jakéhokoli dovolacího důvodu stojí taktéž výtky obviněného v tom smyslu, že následek na zdraví nezletilých nebyl náležitě objasněn znalcem specialistou z oboru neurologie. Jedná se navíc opět o tvrzení naprosto zavádějící, neboť charakter újmy na zdraví obou poškozených byl spolehlivě objasněn jak odbornými vyjádřeními Z. K. a I. Ž., tak i závěry psychosociologického vyšetření. Z něho se podává, že nezletilý AAAAA v rámci neurokognitivní rehabilitace dále spolupracuje s N., přičemž psychoorganický syndrom v důsledku léčby postupně odeznívá. Zjištění týkající se zdravotního stavu nezletilých poškozených pak do svého znaleckého posudku logicky zahrnul také MUDr. Aleš Sládek, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a stanovení nemajetkové újmy, který vypracoval posudek vyčíslující bolestné a ztížení společenského uplatnění.
19. Státní zástupce dále považoval za chybnou rovněž dovolatelovu úvahu, v jejímž rámci tvrdí, že nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy za nezletilé poškozené procesně bezvadným způsobem uplatněn nebyl, neboť k tomuto úkonu došlo - míněno do doby zahájení dokazování u hlavního líčení - pouze jeho bývalou manželkou, respektive jí zvolenou zmocněnkyní poškozených, a nikoli kolizním opatrovníkem. O náhradě majetkové škody, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení nelze rozhodnout z úřední povinnosti, tj. bez nároku uplatněného poškozeným. Výrok soudu o náhradě majetkové škody, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, a to i výrok, jímž je poškozený odkázán podle §229 odst. 1 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních, tedy může být učiněn jen na podkladě návrhu poškozeného, který je v souladu s ustanovením §43 odst. 3 tr. řádu. To mimo jiné znamená, že z něj musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se takový nárok uplatňuje. Musí proto uvádět zejména přesné označení osoby poškozeného, nároku, který mu má být přisouzen, jakož i osoby, vůči které nárok směřuje. Tyto náležitosti přitom uplatněný nárok splňoval, neboť byl zvoleným zmocněncem poškozených uplatněn včas a řádně, a to i co do jeho důvodu, výše a osoby, která měla být zavázána k jeho náhradě. Samotné pochybení orgánů činných v trestním řízení, které ustanovily kolizního opatrovníka až po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku, a tedy po okamžiku, ke kterému byl nárok původně uplatněn, nemůže být na újmu práv poškozených, neboť neodnímá účinky jinak řádně uplatněného nároku na náhradu majetkové škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
20. Obviněný v rámci svého mimořádného prostředku přednesl ještě další námitku vztahující se k výroku o náhradě škody. Konkrétně akcentoval, že jeho obhájce již v průběhu veřejného zasedání o odvolání podal informace, které měly potvrzovat vyplacení konkrétních částek náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy nezletilým poškozeným (respektive měly být vyplaceny na účet jejich matky) ze strany dovolatelovy pojišťovny. Listinné doklady prokazující uvedené pak byly doloženy právě k aktuálně předkládanému dovolání. Státní zástupce disponuje pouze omezeným rozsahem spisového materiálu, ze kterého dostatečně zřetelně nevyplývá, jak se k nově předloženým informacím postavil Krajský soud v Ostravě. V dané souvislosti však tyto informace vzhledem ke své závažnosti neměly ujít jeho pozornosti, neboť se z nich podávalo, že uplatněné nároky nezletilých poškozených na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy měly být přinejmenším v podstatné části vypořádány pojišťovnou dovolatele. Ostatně z materiálů připojených posléze k podanému dovolání jednoznačně vyplývá, že se vztahují právě k pojistné události související s dopravní nehodou obviněného, jsou v nich identifikovány i osoby obou nezletilých poškozených, je specifikováno kolik a z jakého titulu je hrazeno, a stejně tak tyto listinné podklady obsahují datum vystavení, jméno a podpis likvidátora, jakož i číslo účtu, na který má být placeno. Krajský soud v Ostravě sice v době konání veřejného zasedání těmito listinami nedisponoval, byla mu však podána informace, že k výplatě částek pravděpodobně došlo. Za takové situace proto nepřicházelo v úvahu bez dalšího, tedy bez ověření výplaty pojistného plnění matce nezletilých, zamítnout odvolání obviněného v části týkající se výroku o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy. Vzhledem k tomu, že tato informace byla soudu předložena obhájcem obviněného až u veřejného zasedání a odvolací soud v době nařízení veřejného zasedání neuvažoval o provádění dalších důkazů, bylo namístě odročit veřejné zasedání právě za účelem ověření uvedeného u Slavia pojišťovny nebo matky nezletilých. Pominul-li pak odvolací soud nově podané informace o výplatě pojistného a rezignoval-li na případné doplnění dokazování v naznačeném směru, nelze reálně vyloučit, že obviněného pravomocně zavázal k náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy, která již byla nezletilým poškozeným fakticky zaplacena.
21. Státní zástupce proto zastává názor, že výrok o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy v existující podobě nemůže obstát. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 6 To 305/2021, v té části, ve které zamítl odvolání obviněného proti výroku rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 9. 2021 sp. zn. 5 T 18/2019, kterým byl podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázán nahradit nezletilému poškozenému AAAAA, nar. XY na bolestném částku 219.893 Kč, na ztížení společenského uplatnění částku 748.301 Kč a na majetkové škodě částku 15.483,50 Kč, a nezletilému poškozenému BBBBB, nar. XY, na bolestném částku 106.849 Kč, na ztížení společenského uplatnění částku 200.078 Kč a na majetkové škodě částku 587,50 Kč, rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 27. 9. 2021 sp. zn. 5 T 18/2019 v té části, ve které byl obviněný podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázán nahradit nezletilému poškozenému AAAAA, nar. XY na bolestném částku 219.893 Kč, na ztížení společenského uplatnění částku 748.301 Kč a na majetkové škodě částku 15.483,50 Kč, a nezletilému poškozenému BBBBB, nar. XY na bolestném částku 106.849 Kč, na ztížení společenského uplatnění částku 200.078 Kč a na majetkové škodě částku 587,50 Kč, jakož i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265m odst. 2 tr. řádu za přiměřeného použití §265 tr. řádu odkázal uvedené poškozené zastoupené kolizním opatrovníkem P. P. s jejich nároky na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy podle §229 odst. 1 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. Státní zástupce současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
23. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
24. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021], na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
25. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souladu s tímto dovolacím důvodem lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
26. Obviněný namítá, že nebyl ze zdravotních důvodů schopen zúčastnit se soudního jednání dne 17. 2. 2022, o čemž informoval soud a požádal o odročení jednání, krajský soud však jeho žádosti nevyhověl a konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti. Nejvyšší soud po přezkoumání spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Ostravě svým procesním postupem neporušil žádné ustanovení trestního řádu a nezkrátil práva obviněného na obhajobu, když jeho odvolání projednal ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného, pouze za účasti jeho obhájce. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že vyrozumění k veřejnému zasedání, nařízenému na 17. 2. 2022, bylo obviněnému doručeno dne 21. 1. 2022 vložením do schránky, tj. s dostatečným časovým předstihem, se zachováním zákonné lhůty k přípravě na veřejné zasedání. Tato zákonná lhůta k přípravě byla ostatně zachována již při nařízení předchozího veřejného zasedání na den 19. 1. 2022, o jehož odročení ze zdravotních důvodů obviněný požádal prostřednictvím svého obhájce dne 10. 1. 2022 a krajský soud jeho žádosti vyhověl poté, co obviněný doložil potvrzení o nástupu na lázeňskou léčbu v délce 21 dní od 17. 1. 2022. Na rozdíl od předchozí omluvy a žádosti o odročení, která byla soudu doručena prostřednictvím obhájce včas, svoji omluvu a žádost o odročení jednání nařízeného na den 17. 2. 2022 obviněný zaslal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku až dne 16. 2. 2022 v odpoledních hodinách (přestože se jednalo o projednání jeho odvolání u Krajského soudu v Ostravě), aniž by svoji tvrzenou neschopnost účasti u soudního jednání řádně doložil. Z připojeného rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti od 17. 1. 2022 v žádném případě nevyplývá, že by obviněnému jeho zdravotní stav bránil v účasti u veřejného zasedání. Obviněný měl od 11. 2. 2022 povolené vycházky, o čemž mohl včas krajský soud informovat, což však neučinil. Obviněný ani nedoložil žádnou lékařskou zprávu, z níž by vyplývalo, že jeho zdravotní stav je natolik vážný, že mu neumožňuje plnohodnotnou účast u veřejného zasedání. Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn, nikoliv předvolán, s upozorněním, že veřejné zasedání může proběhnout v jeho nepřítomnosti. Obviněný měl dostatek času na to, aby soudu včas doručil řádnou a odůvodněnou omluvu, navíc byl zastoupen obhájcem, který tento úkon učinil před prvním nařízeným veřejným zasedáním. Krajský soud nepochybil, pokud omluvu obviněného ze dne 16. 2. 2022 vyhodnotil jako obstrukční a nevyhověl jeho žádosti o odročení. Jelikož nebyla porušena žádná ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, v tomto směru byly námitky obviněného shledány jako zjevně neopodstatněné.
27. Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nereflektoval na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. řádu se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
28. Dovolací důvod zakotvený do 31. 12. 2021 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [nyní uváděný pod písm. h)] se týkal toho, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto byl též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav byl pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkaly právního posouzení skutku, bylo možné vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
29. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil, což Nejvyšší soud následně akceptoval, taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
30. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní uváděný pod písm. m)] má dvě alternativy, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu [nyní písm. a) až l)]. Obviněný uplatnil druhou alternativu, neboť brojil proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, ač z jeho pohledu v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021], v němž tak spočívá podstata podaného dovolání. Tento důvod dovolání byl tudíž uplatněn jednak s ohledem na danou procesní situaci (zamítnutí řádného opravného prostředku dovolatele soudem druhého stupně), jednak s ohledem na současně tvrzené vady odpovídající dovolacím důvodům uvedeným pod písm. g) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021].
31. Dovolací námitky obviněného však ve skutečnosti směřují nikoli proti právnímu posouzení žalovaného jednání, ale jednak proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, další část námitek se pak týká procesního postupu soudů. Pokud se týká námitek, že se odvolací soud nezabýval novou informací o náhradě škody vyplacené poškozeným pojišťovnou, kterou uplatnil obhájce obviněného u veřejného zasedání konaného o odvolání, Nejvyšší soud uvádí následující. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2022 u Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že obhájce obviněného v rámci svého vyjádření mj. uvedl, že se předchozího dne dozvěděl, že nároky poškozených měly být v posledních dnech uhrazeny pojišťovnou, což však nebyl schopen písemně doložit. Krajský soud na tuto ústní informaci žádným způsobem nereagoval a v rámci svého rozhodnutí o zamítnutí odvolání potvrdil i správnost výroků o náhradě škody, učiněných v rámci adhezního řízení. Tento postup vytýká krajskému soudu v rámci svého vyjádření k dovolání i státní zástupce, který se domnívá, že pokud krajský soud tuto informaci o výplatě pojistného plnění matce nezletilých poškozených neověřil a nedoplnil v tomto směru dokazování, tak výrok o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy nemůže obstát. Nejvyšší soud se však s tímto názorem neztotožnil. Je třeba připomenout, že k trestné činnosti, v důsledku které vznikla pojistná událost, došlo již dne 9. 6. 2018. První hlavní líčení v této trestní věci se konalo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 19. 6. 2019 a obviněný již tehdy u soudu uvedl, že kontaktoval pojišťovnu a že by škoda měla být hrazena z pojistky. Jak vyplývá z předložených dokladů, větší část pojistného plnění byla matce nezletilých vyplacena Slavia pojišťovnou a.s. již v roce 2020, doplatek pak v roce 2021. Obviněný však v průběhu celého trestního řízení nepředložil jediný doklad o tom, že náhrada škody byla uhrazena pojišťovnou, ačkoli se jednalo o plnění z jeho pojistné smlouvy. Není pochyb o tom, že obviněný měl dostatek času, aby si tyto skutečnosti ověřil, pokud ho Slavia pojišťovna a.s. sama neinformovala o řešení pojistné události, jak obviněný tvrdí. Obviněný byl zastoupen obhájcem a měl dbát svých práv, zejména poté, co mu byla nepravomocně uložena rozsudkem soudu I. stupně povinnost k náhradě majetkové škody i nemajetkové újmy. Obviněnému nic nebránilo učinit dotaz na pojišťovnu, jejímž je klientem, zda vyplatila pojistné plnění poškozeným. Obviněný však v tomto směru zůstal zcela pasivní a obhajoba ani u veřejného zasedání konaného o odvolání nepředložila jediný doklad o výplatě pojistného plnění. Ačkoliv krajský soud mohl odročit veřejné zasedání, tak nelze považovat za zásadní pochybení a porušení zásad spravedlivého procesu, pokud tak neučinil, jen aby si ověřil zcela vágní informaci poskytnutou obhájcem obviněného u veřejného zasedání. Obviněný doložil písemná potvrzení o výplatách pojistného plnění matce nezletilých poškozených R. K. až v rámci dovolacího řízení, v němž se však tzv. „nova“ nepřipouští (přiměřeně č. 2/1996 Sb. rozh. tr.). Vyjdou-li najevo po právní moci rozhodnutí skutečnosti nebo důkazy dříve neznámé, je to za splnění podmínek uvedených v §278 tr. řádu důvodem pro obnovu řízení. Nejvyšší soud dodává, že v případě, že by se oprávnění domáhali nuceného výkonu rozhodnutí, přestože jim bylo k uspokojení jejich nároků poskytnuto plnění za obviněného (povinného) z titulu jeho pojištění, může obviněný uplatnit tuto námitku (uspokojení nároků poškozených formou výplaty pojistného plnění) v postavení povinného v případném řízení o výkon rozhodnutí či v exekučním řízení.
32. Nejvyšší soud neshledal důvodnou ani námitku obviněného, že nároky nezletilých poškozených nebyly v řízení řádně procesně uplatněny. Je pravdou, že orgány činné v trestním řízení pochybily, když neustanovily již na počátku trestního řízení poškozeným nezletilým dětem kolizního opatrovníka, k čemuž došlo až v průběhu řízení před nalézacím soudem na pokyn odvolacího soudu při zrušení v pořadí prvního odsuzujícího rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Nároky poškozených nezletilých dětí na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy byly však ještě před konáním prvního hlavního líčení ve věci uplatněny prostřednictvím zmocněnkyně matky dětí, která se připojila za poškozené s nároky na náhradu škody k trestnímu řízení a výši nároků poškozených specifikovala u prvního hlavního líčení před zahájením dokazování. Nároky nezletilých poškozených na náhradu škody tedy byly uplatněny včas, prostřednictvím zmocněnkyně jejich zákonné zástupkyně – matky R. K., která dbala na uplatnění jejich práv. Následně ustanovený kolizní opatrovník poté ve svém písemném podání ze dne 12. 2. 2020 setrval v celém rozsahu na uplatněných nárocích na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy a navrhl, aby v rámci adhezního řízení byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozeným. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s názorem státního zástupce, že pochybení orgánů činných v trestním řízení, spočívající v neustanovení kolizního opatrovníka nezletilým poškozeným, nemůže jít k tíži poškozených dětí v tom směru, že by jejich včas uplatněné nároky na náhradu škody byly považovány za nikoliv řádně uplatněné. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatel v rámci této námitky odkazuje na ustanovení zákona o rodině, který však byl zrušen s účinností ke dni 1. 1. 2014 zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
33. Jak je již shora uvedeno, v další části dovolání obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, namítá nedostatečný rozsah provedeného dokazování a brojí proti způsobu hodnocení důkazů, kdy tyto dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil, když nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, neboť při nehodě měl nezaviněný výpadek vědomí. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Okresní i krajský soud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč vyloučily verzi, že příčinou dopravní nehody bylo bezvědomí obviněného a proč dospěly k závěru, že k nehodě došlo v důsledku nepozornosti obviněného.
34. Není pravdou, že se soudy odmítly zabývat obhajobou obviněného, že v okamžiku nehody nebyl při vědomí z důvodu momentální zdravotní indispozice a že nebyl proveden důkaz zdravotnickou dokumentací obviněného. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 5. 2021 vyplývá, že zdravotní dokumentace obviněného na č. l. 368-376 a 395-396 byla podle §213 odst. 1 tr. řádu předložena stranám k nahlédnutí, žádná ze stran neučinila návrh na její přečtení podle §213 odst. 2 tr. řádu. Důkaz zdravotní dokumentací obviněného byl tedy řádně proveden a jak soud nalézací (bod 16. odůvodnění rozsudku), tak soud odvolací (bod 7. odůvodnění usnesení) lékařskou dokumentaci obviněného vyhodnotily v tom smyslu, že nemá význam pro posouzení jeho zdravotního stavu v době dopravní nehody. Soudy nižších stupňů obhajobu obviněného neshledaly za důvodnou, neboť příčinou dopravní nehody byla nepozornost obviněného. Oba soudy též dospěly ke shodnému závěru, že ve věci nebylo nutné vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, za účelem zkoumání zdravotního stavu obviněného v době nehody, a tento závěr řádně odůvodnily. Nejvyšší soud dodává, že obviněný v průběhu trestního řízení svoji obhajobu upravoval, když nejdříve se hájil tím, že vědomí pozbyl v důsledku bodnutí hmyzem a poté, co soudy nižších stupňů jeho obhajobu neakceptovaly, nově uplatnil obhajobu, že přechodná ztráta vědomí mohla být způsobena jeho dlouhodobými zdravotními problémy. Jak je již shora uvedeno, soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování vyloučily, že příčinou dopravní nehody bylo bezvědomí obviněného a Nejvyšší soud se s tímto závěrem plně ztotožnil.
35. Nejvyšší soud neshledal důvodnými ani námitky obviněného, týkající se následků trestné činnosti, konkrétně zranění nezletilých synů obviněného. Je třeba zdůraznit, že obviněný většinu těchto námitek taktéž uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se s těmito všemi námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry okresního i krajského soudu zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující. Charakter poranění nezletilých dětí i jejich následky vyplývají z provedených důkazů, konkrétně z odborných vyjádření, vypracovaných příslušnými lékaři a taktéž z lékařských zpráv ohledně psychických následků u nezl. AAAAA. Výše bolestného i ztížení společenského uplatnění pak byla stanovena znaleckými posudky, vypracovanými MUDr. Alešem Sládkem, soudním znalcem pro obor zdravotnictví, odvětví 1. ortopedie, 2. stanovení nemateriální újmy na zdraví. Znalecké posudky byly sice vypracovány na žádost matky nezletilých, ale znalec byl následně u hlavního líčení vyslechnut, přičemž stvrdil správnost znaleckých posudků a dostatečným způsobem vysvětlil, z jakých podkladů vycházel při jejich zpracování. Vzhledem k tomu, že MUDr. Aleš Sládek byl jmenován soudním znalcem i pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, jedná se o znalce příslušného ke zpracování znaleckých posudků za účelem vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění.
36. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného J. Š. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 10. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková