ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.738.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 738/2022-827
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2022 o dovolání obviněné H. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 7 To 9/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 42 T 5/2021, byla obviněná H. D. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020, a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, účinného od 1. 10. 2020. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu živnosti v oboru vedení účetnictví a daňové evidence a výkon zaměstnání na pozici účetní ve výměře 10 (deseti) let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené společnosti T. S. IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 7 408 674 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená T. S., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících zkráceně v tom, že
v době od 1. 8. 2006 do 8. 8. 2019 na adresách XY (srpen 2006 – únor 2007), XY (březen 2007 – červen 2012, leden 2019 – srpen 2019), XY (červenec 2012 – prosinec 2018) v místě centrální mzdové účtárny společnosti T. S., IČ: XY, aktuálně se sídlem XY (dále jen „T.“), jako mzdová účetní, resp. od 1. 4. 2017 jako vedoucí mzdová účetní, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch využila pracovního poměru na pozici mzdové účetní a svých znalostí procesu mzdové agendy ve společnosti T., kdy v personálním a mzdovém systému EGJE (dříve před rokem 2015 PERSIMS) v rámci procesu zpracování mzdové uzávěrky zcela vědomě v 978 případech změnila cílový bankovní účet, na který měly být poukázány platby týkající se úhrad exekučních srážek z mezd zaměstnanců a výplat přeplatků na dani z příjmu ze závislé činnosti, a to tak, že jako cílový bankovní účet zanesla do systému EGJE (PERSIMS) bankovní účet svůj vlastní nebo některý z účtů založených její dcerou P. K., roz. D., nar. XY, které ovládala, přičemž zpracovaný výstup ze systému EGJE (PERSIMS) určený k importu do banky na konci procesu mzdové uzávěrky pravidelně předkládala k autorizaci svému nadřízenému s vědomím, že konkrétní cílové účty jednotlivých plateb nejsou kontrolovány a kontrola probíhá na úrovni rekapitulace mzdových složek nad celou organizací, kdy na základě toho bylo ze strany společnosti T. provedeno z bankovních účtů číslo XY, číslo XY, číslo XY a číslo XY, vedených pro společnost T., celkem 978 plateb specifikovaných ve výroku rozsudku nalézacího soudu (viz tabulka, která je součástí skutkové věty), které po připsání na cílové bankovní účty byly převážně v hotovostní formě vybírány z bankomatů a použity dosud nezjištěným způsobem, čímž poškozené společnosti T. S., způsobila škodu ve výši 7 408 674 Kč.
3. Tento rozsudek napadli odvoláním obviněná H. D. a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 7 To 9/2022, tak, že podle §256 tr. řádu obě odvolání zamítl.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 7 To 9/2022, podala obviněná H. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Dovolatelka v podrobnostech uvedla, že z důvodu, že věc byla orgány činnými v trestním řízení pojata jako pokračující zločin podvodu, došlo ke sčítání vzniklé škody, čímž došlo k tomu, že za relevantní byla vzata částka škody ve výši 7 408 674 Kč, což představovalo značnou škodu, proto byla věc subsumována pod kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Oba soudy věc zcela nesprávně právně posoudily, a to v neprospěch obviněné. Obžalobou ani poškozeným nebyl za celou dobu trestního řízení předložen jediný důkaz, který by prokazoval, že by obviněná učinila jakýkoliv zásah do systému PERSIMS, přičemž ze svědeckých výpovědí pracovníků T. S. vyplývá, že se archivní záznamy z tohoto systému již nepovedlo dohledat, ovšem soud prvního stupně spolehnul na tvrzení svědků, že tento systém fungoval na podobné bázi jako systém, kde bylo předloženo jako důkaz 20 výtisků z obrazovky pocházející z tohoto systému. Soud prvního stupně fakticky vycházel v rámci uznání viny obviněné za období od 10. 8. 2006 do roku 2015 toliko ze skutečnosti, že zasílané prostředky měly údajně v tomto období být deponovány na účet obviněné nebo její dcery P. K. Ve zbytku soud prvního stupně v rámci svého odůvodnění lavíruje a manévruje, aby nemusel přiznat, že fakticky nemá jediný přímý důkaz o tom, že v tomto období obviněná učinila zásah do systému PERSIMS, čímž by jinou osobu uvedla v omyl, nebo její omyl využila a tím způsobila škodu na cizím majetku minimálně nepatrnou. V uvedené věci neexistují ani žádné nepřímé důkazy. K odsouzení obviněné v tomto rozsahu došlo toliko na základě jediného relevantního důkazu, kterým byla skutečnost, že prostředky byly připsány na její účet a účet její dcery P. K.
Pokud obžaloba není sto prokázat, že obviněná učinila zásah do programového vybavení systému PERSIMS, čímž by došlo k uvedení jiné osoby do omylu, nebo využití cizího omylu, není možné skutek považovat za podvod podle §209 tr. zákoníku, nýbrž je možné věc kvalifikovat toliko jako přečin zatajení cizí věci podle §219 tr. zákoníku, a to patrně jen tam, kde se jednalo o účty obviněné, a nikoliv její dcery P. K. Z provedeného dokazování je zjevné, že orgány činné v trestním řízení nestaví otázku viny obviněné za období 2006 až 2015 na žádné jiné skutečnosti, než na tom, že obviněná měla v tam vymezených případech obdržet konkrétní platby na svůj účet. Pokud tato skutečnost v dokazování viny stojí osamocená, není možné uzavřít, že se jedná o trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, přičemž v takovém případě je možné uzavřít, že se jedná toliko o zatajení cizí věci podle §219 tr. zákoníku, neboť zde nebyl dostatečně prokázán úmysl obviněné jinou osobu uvést v omyl, nebo úmysl využít cizího omylu. To samé bude platit pro jednotlivé platby v rámci systému EGJE (tj. po roce 2015), kde se nepovedlo orgánům činným v trestním řízení prokázat zásah obviněné do tohoto systému (což bylo doloženo jen u zlomku případů). Toto má dle obviněné zásadní důsledek v otázce promlčení skutku, přičemž oba soudy i tuto otázku nesprávně právně posoudily. Platby na účet obviněné od 6. 8. 2006 do 31. 12. 2015 jsou od sebe natolik vzdálené, že není možné o věci uvažovat jako o jednom pokračujícím skutku. Věc nelze považovat za jeden pokračující skutek a jednotlivé skutky se tudíž promlčují v době 3 let, neboť skutky jednotlivě nedosahují výše značné škody nebo značného prospěchu, tj. jednotlivé skutky je nutné subsumovat pod §219 odst. 1 tr. zákoníku, kde je stanovena trestní sazba do jednoho roku, čímž se logicky aplikuje tříletá promlčecí doba podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Odvolací soud se řádně s těmito námitkami nevypořádal, když věc odbyl s tím, že skutek nemůže být promlčený, neboť odvolací soud má za to, že obviněná spáchala v běhu promlčecí doby nový trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější, čímž by podle §34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku došlo k novému běhu promlčecí doby. Odvolací soud ovšem nevzal v potaz, že skutky před rokem 2015 netvoří jeden souvislý celek, neboť mezi platbami na účet H. D. jsou značné mezery, proto na věc není možné hledět jako na jeden pokračující skutek spáchaný vícero útoky, nýbrž na věc je nutné pohlížet jako na samostatné útoky zakládající zatajení cizí věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku. Za tohoto stavu nenastává běh promlčení až posledním útokem pokračujícího skutku, nýbrž promlčení nastává u jednotlivých skutků samostatně. U podstatné části skutků podle §219 odst. 1 tr. zákoníku spáchaných před rokem 2015 v době případného spáchání trestného činu podvodu po roce 2015 promlčecí doba dávno uběhla a tudíž nemohla začít běžet znovu. Jednání, kde mohou existovat důkazy o jejím zásahu do systému EGJE, by tedy musela být posuzována podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, s příslušnou trestní sazbou, v rámci které by byl zjevně ukládán trest podmíněný.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl podle §265o tr. řádu o odložení nebo přerušení výkonu trestu obviněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, ruší, a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení a rozhodnutí.
7. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněné je vystavěno na doslovném opakování jejích námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Namítla-li obviněná nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení a vytkla-li současně odvolacímu soudu, že jejím námitkám nepřisvědčil a odvolání zamítl, tak formálně správně měl být označen nejen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale uplatněn měl být taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Námitky obviněné v té podobě, v jakém je formulovala, pod jí uplatněný ani jiný dovolací důvod podřadit nelze. Veškeré dovolací námitky jsou fakticky vystavěny výlučně na striktním nesouhlasu obviněné s hodnocením důkazů nalézacím soudem a na zpochybnění skutkových zjištění, která uvedený soud učinil a jejichž správnost stvrdil také soud odvolací. Námitky dovolatelky jsou koncipovány způsobem, který se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu naprosto rozchází. Obviněná nesouhlas s uvedenou právní kvalifikací vyjadřuje pouze na bázi vlastního hodnocení důkazů, diametrálně odlišného od hodnocení důkazů soudy, a na vlastní verzi skutkového děje, z níž se má podávat přinejmenším to, že v naprosté většině případů kladených jí za vinu změnu čísla účtu v systémech PERSIMS a EGJE neprovedla. Městský soud v Praze realizoval komplexní a bezvadné dokazování a Vrchní soud v Praze se vypořádal s odvolacími námitkami obviněné. Její tvrzení, že v případě období, kdy byl používán systém PERSIMS, ani v období, kdy byl používán systém EGJE, neexistují spolehlivé důkazy, že změnu v účtech prováděla právě ona, je zcela nemístné.
8. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Naznačený způsob vyřízení opravného prostředku současně činí bezpředmětnou také žádost obviněné o odklad či přerušení výkonu trestu. Státní zástupce konečně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
10. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněné je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
12. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Obviněná svoje dovolání opírá pouze o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že její námitky směřují i do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů. Obviněná namítá, že z žádného důkazu nevyplývá, že by učinila zásah do systému PERSIMS a že nalézací soud vycházel při uznání viny za období let 2006 až 2015 pouze ze skutečnosti, že zasílané prostředky měly být v tomto období deponovány na účet obviněné nebo její dcery P. K. Stejně tak podle obviněné nebyl prokázán její zásah do systému EGJE v pozdějším období, až na zlomek případů. K uvedeným námitkám Nejvyšší soud uvádí, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obviněná není spokojena s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit námitkám obviněné, že z provedeného dokazování nelze dovodit její vinu za celé předmětné období let 2006 – 2019. Soud I. stupně se v rámci odůvodnění svého rozsudku podrobně věnuje vysvětlení, na základě jakých důkazů dospěl k nepochybnému závěru, že to byla právě obviněná H. D., kdo prováděl uvedené změny nejdříve v personálním a mzdovém systému PERSIMS a následně v systému EGJE. Obviněná tyto námitky uplatnila také v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, a zabýval se jimi taktéž soud odvolací, který se s nimi důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud může plně odkázat na závěry soudů nižších stupňů a k dovolacím námitkám dodává, že trestná činnost obviněné v letech 2006 až 2015, kdy fungoval systém PERSIMS, vykazovala naprosto stejný modus operandi jako bezprostředně navazující trestná činnost v následujícím období za fungování systému EGJE. Podstata trestné činnosti obviněné spočívala zjednodušeně řečeno v tom, že v obou zmíněných systémech zaměnila cílové účty, na které měly být poukázány předmětné platby, za některý z účtů svých anebo některý z účtů své dcery P. K., a po provedení transakcí v systémech opět zaměnila čísla cílových účtů za původní účty oprávněných adresátů. Obviněná sice namítá, že orgány činné v trestním řízení vycházely při rozhodnutí o její vině pouze ze skutečnosti, že peněžní prostředky byly zasílány na účty její nebo účty její dcery (tato námitka se však nezakládá na pravdě, jak vyplývá z podrobných odůvodnění soudů obou stupňů), avšak sama nenabízí jiné vysvětlení, proč by na účty obviněné a její dcery byly během let 2006 až 2019 zaslány poškozenou společností T. S., mimo mzdových nároků obviněné, finanční prostředky v celkové výši 7.408.674 Kč. Trestná činnost obviněné je však dostatečně prokázána provedenými důkazy, jak je podrobně rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, přičemž není úkolem Nejvyššího soudu jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu.
13. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit argumentaci dovolatelky, která spatřuje nesprávné právní posouzení skutku v tom, že byl posouzen jako pokračující trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se způsobením značné škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Nejvyšší soud konstatuje, že soud I. stupně trestnou činnost obviněné zcela správně právně kvalifikoval, neboť jednání obviněné vykazuje všechny znaky pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku. Námitky obviněné, že platby zasílané na její účet jsou od sebe natolik vzdálené, že se nemůže jednat o pokračující skutek, jsou zcela liché, neboť v případě podvodného jednání obviněné není rozhodující, zda si nechávala předmětné finanční prostředky posílat na účet svůj nebo na účet svojí dcery. Podstatné je, že obviněná v trestné činnosti pokračovala po dobu třinácti let, kdy až na výjimky prováděla neoprávněné transakce téměř každý měsíc. Znak pokračování v trestném činu spočívající v blízké časové souvislosti mezi jednotlivými útoky je zde nepochybně naplněn. Promlčecí doba u pokračujícího trestného činu běží od okamžiku, kdy pachatel ukončil jednání v rámci jeho posledního dílčího útoku. Obviněná se dopustila posledního skutku dne 9. 8. 2019, následující den tedy počala běžet promlčecí doba, která u trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku činí podle §34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku deset let. Trestná činnost obviněné není v žádném případě promlčena. V tomto směru jsou dovolací námitky obviněné zjevně neopodstatněné.
14. Úvahy dovolatelky o ukládání trestu v rámci jiné trestní sazby jsou tedy bezpředmětné. Nejvyšší soud k námitkám obviněné, týkajícím se trestu, uvádí, že tyto nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b tr. řádu a pouze na okraj dodává, že obviněná se mýlí v tom, že trest ukládaný na spodní hranici trestní sazby podle §209 odst. 4 tr. zákoníku (event. trest ukládaný na horní hranici nižší trestní sazby) by byl ze zákona podmíněný, neboť trestní zákoník neobsahuje žádné ustanovení, které by ukládalo soudu povinnost uložit trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody je vždy fakultativní možnost, kterou soud může využít při splnění zákonných podmínek, přičemž při stanovení druhu a výměry trestu je soud vždy povinen přihlédnout ke všem zákonným hlediskům uvedeným v §39 tr. zákoníku, včetně polehčujících a přitěžujících okolností. U obviněné D. převážily okolnosti přitěžující, přičemž soudy obou stupňů věnovaly i otázce trestu dostatečnou pozornost a své závěry řádně odůvodnily, kdy Nejvyšší soud jim nemá co vytknout.
15. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněné H. D. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
16. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o žádosti obviněné H. D. o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 10. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková