ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.832.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 832/2022-533
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 11. 2022 o dovolání obviněného V. Š. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 11 To 147/2022-488, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 188/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 T 188/2021-453, nejprve podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výroky o vině a trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 1 T 134/2021, který nabyl právní moci dne 10. 11. 2021, a současně též další výroky, které měly v tomto výroku o vině svůj podklad, a dále znovu rozhodl tak, že obviněného V. Š. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznal vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem I. výroku o vině rozsudku) a jednak pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem II. výroku o vině rozsudku).
2. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
I.
nejméně od měsíce června 2020 do 13. 9. 2021, tj. do doby zadržení, v XY, v místě tehdejšího pobytu, dále na různých místech okresu Mladá Boleslav a Jičín, neoprávněně přechovával zakázanou látku metamfetamin, tedy psychotropní látku, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších novel, o hmotnosti 101,7781 g, v přepočtu 81,48 g účinné látky metamfetamin, kterou si opatřoval od dosud neustanovené osoby, a tuto látku po předchozí telefonické, osobní dohodě či přes aplikaci Messenger přenechával těmto osobám:
R. G., nar. XY, nejméně v 5 případech, množství od 0,5 g do 1 g za částky od 500 do 1 000 Kč,
R. H., nar. XY, nejméně v 7 případech, přesně nezjištěné množství, vždy 1 g za částku 700 Kč,
T. R. K., nar. XY, nejméně ve 3 případech, vždy množství 0,5 g za částku 500 Kč,
R. M., nar. XY, opakovaně zdarma v celkovém množství nejméně 5 g,
M. M., nar. XY, opakovaně, 2 g za částku 1 000 Kč,
dne 13. 8. 2021 vydal plastovou krabičku o celkové hmotnosti 36 g včetně obalu s prokázanou látkou metamfetamin obsahující 78,66 % hmotnostního, tj. v přepočtu 9,74 g účinné látky metamfetamin,
a shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 203/2013 ze dne 31. 10. 2013, s nabytím právní moci 20. 11. 2013, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trestního zákoníku, k trestu domácího vězení na dobu 1 roku, který byl usnesením téhož soudu ze dne 5. 12. 2014 pod sp. zn. 2 T 203/2013 přeměněn na trest odnětí svobody nepodmíněně v trvání jednoho roku, který vykonal dne 1. 3. 2019.
II.
1. 13. 8. 2021 v 18:44 hodin v obci XY, okres Mladá Boleslav, ulici XY, ve směru jízdy na obec XY, řídil motocykl značky Yamaha TDM, reg. značky XY, kdy v blízkosti restaurace XY byl hlídkou Policie ČR, Dopravní inspektorát Mladá Boleslav, vyzván k zastavení motocyklu, na což nereagoval, pokračoval v jízdě přes obec XY do obce XY, kde u domu XY odbočil do ulice XY, zde nezvládl řízení, s motocyklem havaroval, testem DrugWipe 5SP byla zjištěna pozitivita na metamfetamin, a to přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 156/2020 ze dne 11. 1. 2021 s právní mocí 2. 2. 2021, byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a byl mu uložen mj. trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců,
2. dne 20. 8. 2021 kolem 15:45 hodin řídil v XY, ul. XY, motocykl zn. Triumph Sprint, reg. zn. XY, přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 3 T 156/2020 ze dne 11. 1. 2021, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2021, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na 18 měsíců, čehož si byl vědom, (převzato z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 1 T 134/2021).
3. Za tyto trestné činy soud prvního stupně podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 (dvou) let a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též trest propadnutí věci, blíže specifikovaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Současně soud prvního stupně podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku uložil obviněnému ochranné léčení protitoxikomanické v ústavní formě.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o něm rozhodl usnesením ze dne 26. 5. 2022, č. j. 11 To 147/2022-488, tak, že jej podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Pavlíka, advokáta, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obviněný namítá, že v této trestní věci existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy a především v jejich hodnocení, které mělo za následek nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Konkrétně obviněný tvrdí, že použitá právní kvalifikace jeho jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku není přiléhavá, jelikož nebyl v posledních třech letech za stejný čin odsouzen ani potrestán. Od posledního odsouzení za shodný čin totiž podle obviněného uběhla doba delší než tři roky. Stejně tak obviněný nepovažuje za přiléhavou právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. že čin spáchal ve značném rozsahu. Obviněný poukazuje na to, že množství u něj zajištěné drogy určené k prodeji uvedený zákonný znak nenaplňuje, neboť měl k dispozici 111,72 g metamfetaminu. K tomu, aby bylo možné jeho jednání posoudit podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku by pak musel mít k dispozici nejméně 150 g této látky.
6. S ohledem na výše uvedenou argumentaci dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadená rozhodnutí zrušil.
7. K dovolání obviněného se vyjádřila JUDr. Martina Havlíková, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle státní zástupkyně je možné odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Podle názoru státní zástupkyně veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Státní zástupkyně též vyjadřuje souhlas s názorem soudu prvního stupně, podle kterého se obviněný zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustil ve značném rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť u něj bylo nalezeno najednou množství 101,7781 g metamfetaminu s účinnou látkou metamfetamin 81,48 g a 92,8515 g krystalické látky dimethylsufon užívané k ředění návykových látek. Zejména je zřejmé, že množství účinné látky mnohonásobně překročilo hranici množství menšího než malého, kdy pro naplnění tohoto znaku postačilo 50 g účinné látky. O překročení hranice značného rozsahu tak podle státní zástupkyně není pochyb. Kvalifikovanou skutkovou podstatu uvedenou v §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku správně již soud prvního stupně shledal za naplněnou, když obviněný v posledních třech letech byl za takový čin potrestán. Státní zástupkyně dále doplňuje, že obviněný byl za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 10. 2013, který nabyl právní moci dne 20. 11. 2013, k trestu domácího vězení na jeden rok. Trest domácího vězení byl obviněnému následně přeměněn usnesením téhož soudu ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 2 T 203/2013, na trest odnětí svobody nepodmíněně, který vykonal teprve 1. 3. 2019. Právní kvalifikace jednání obviněného je tedy podle státní zástupkyně plně přiléhavá.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně shrnuje, že napadená rozhodnutí v této trestní věci nejsou zatížena takovou vadou, kterou by bylo nutné a možné napravit cestou dovolání, přičemž obviněným deklarovaný důvod dovolání podle jejího názoru naplněn nebyl. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
9. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice , kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
11. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 tr. řádu je pak uveden taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání.
12. V dané věci obviněný podává dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 3. 2022, č. j. 1 T 188/2021-453 a usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 5. 2022, č. j. 11 To 147/2022-488, jímž tento soud rozhodl o jeho odvolání proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl. Jde tedy o dovolání přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu.
13. Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Ve skutečnosti lze v jeho dovolání vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Je tomu tak proto, že vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
14. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
15. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantně, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
16. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
17. Závěrem této části odůvodnění nezbývá než připomenout, že Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, včetně řízení, které předcházelo jejich vydání, zjistil, že dovolání obviněného, byť odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je zjevně neopodstatněné. Protože zároveň Nejvyšší soud neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů byl porušen některý z komponentů práva obviněného na soudní ochranu ve smyslu Hlavy páté Listiny, resp. jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy, nemohlo být jeho dovolání úspěšné. K jednotlivým dovolacím námitkám – v souladu s §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
19. Obviněný s poukazem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. rádu předně namítá, že použitá právní kvalifikace jeho jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku není přiléhavá, neboť nebyl v posledních třech letech za stejný čin odsouzen ani potrestán.
20. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že není důvodná, neboť jak správně uvádí soud prvního stupně, obviněný byl dříve trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 2 T 203/2013, který nabyl právní moci dne 20. 11. 2013, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest domácího vězení na dobu 1 (jednoho) roku. Tento trest byl však následně usnesením téhož soudu ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 2 T 203/2013, přeměněn v trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s dozorem, a který vykonal dne 1. 3. 2019.
21. Podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
22. Podle Nejvyššího soudu je tedy nepochybné, že uvedená okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby byla naplněna, neboť k potrestání obviněného došlo dne 1. 3. 2019, kdy byl shora uvedený trest odnětí svobody v trvání jednoho roku obviněným vykonán. Ze skutkové věty obsažené v rozsudku soudu prvního stupně se pak podává, že se obviněný trestné činnosti dopustil „nejméně od měsíce června 2020 do 13. 9. 2021“ a dne 13. 8. 2021. Ve shodě s odvolacím soudem tedy Nejvyšší soud považuje použitou právní kvalifikaci za přiléhavou.
23. Stejně tak obviněný nepovažuje za správnou právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. že čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchal ve značném rozsahu. Obviněný poukazuje na to, že množství u něj zajištěné drogy určené k prodeji uvedený zákonný znak nenaplňuje, neboť měl k dispozici 111,72 g metamfetaminu. K tomu, aby bylo možné jeho jednání posoudit též podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, by se podle názoru obviněného muselo jednat o metamfetamin o hmotnosti nejméně 150 g. Ani tuto námitku však Nejvyšší soud neshledal důvodnou.
24. S ohledem na obsah shora uvedené argumentace obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné ve stručnosti připomenout závěry obsažené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., v němž dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující množství větší než malé u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za množství větší než malé současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
25. Výkladem příslušných hranic rozsahu (větší, značný, velký) v souvislosti se spácháním trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy se dále zabývá usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. Z něj vyplývá, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., či ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, uveřejněného pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvalifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku (popř. stonásobku či tisícinásobku) požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek (či stonásobek, anebo tisícinásobek) rozhodný pro daný rozsah. Z citované judikatury však jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení příslušného rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že uvedené není možné zjistit (typicky proto, že tato droga již byla spotřebována jejími konzumenty), přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciárních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, či ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).
26. Ze závěrů obsažených ve shora uvedeném rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu a stanovisku trestního kolegia téhož soudu pak vyplývá, že u pervitinu (metamfetaminu) se za značný rozsah považuje nakládání s takovým množstvím této drogy, v níž je obsažena účinná psychotropní látka (čistá droga) o hmotnosti nejméně 60 gramů, má-li tato účinná látka formu hydrochloridu metamfetaminu (pokud má účinná látka formu volné metamfetaminové báze, pak je třeba, aby jí bylo alespoň 50 gramů). Právě množství účinné látky (čisté drogy) má přitom pro určení „značného rozsahu“ (stejně jako dalších rozsahů uvedených v jednotlivých kvalifikovaných skutkových podstatách trestného činu podle §283 trestního zákoníku) rozhodující význam.
27. Jestliže tedy obviněný v této trestní věci pro jiného neoprávněně přechovával 101,7781 g pervitinu (metamfetaminu) obsahujícího 81,48 g účinné látky a dále též 36 g pervitinu (metamfetaminu) obsahujícího 9,74 g účinné látky, pak je zřejmé, že v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry znak „ve značném rozsahu“ svým jednáním naplnil. Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud nemohl ani této dovolací argumentaci obviněného přisvědčit.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného V. Š. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentaci obviněného shledal zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. 11. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu