ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.841.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 841/2022-401
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání obviněného P. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Louny, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 5 To 116/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 113/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 T 113/2021, byl obviněný P. M. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Huawei Honor, IMEI: XY v černém pouzdře a dále 4 g pervitinu (zbylá část stopa č. 1, stopa č. 2).
2. O odvolání obviněného P. M. rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 5 To 116/2022, tak, že v bodě I. podle §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného P. M. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Huawei Honor, IMEI: XY, v černém pouzdře, a dále 4 g pervitinu (zbylá část stopa č. 1, stopa č. 2). V bodě II. krajský soud rozhodl tak, že podle §260 tr. řádu byl dílčí skutek spočívající v tom, že v době nejméně od 28. 1. 2021 do 26. 5. 2021 v XY, v ulici XY, obviněný prodal nejméně v 5 případech D. Č., nar. XY, celkem 3 g pervitinu, popsaný pod bodem a) napadeného rozsudku, vrácen státnímu zástupci k došetření.
1. Stalo se tak na základě skutkových zjištění, že obviněný
nejméně dne 26. 5. 2021 ve 12:30 hod. v XY, v ulici XY před panelovým domem č. p. XY, přechovával pro jiného za účelem další distribuce ve vozidle zn. Volkswagen Passat, RZ XY celkem 39,58 g pervitinu s obsahem 29,01 g čistého metamfetaminu,
přičemž pervitin, odborně metamfetamin, je psychotropní látkou uvedenou v seznamu č. 5 vyhlášky č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a zařazené do seznamu č. II vyhlášky č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách, přičemž k zacházení s omamnými a psychotropními látkami neměl povolení ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů,
a výše uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 10. 2000, č. j. 6 T 50/2000-254, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2001, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb., k trestu odnětí svobody ve výměře 6 roků, který vykonal dne 13. 9. 2019.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti bodu I. výroku rozsudku, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení konkrétně namítal, že žádný z provedených důkazů jej neusvědčuje, že by se dopustil jednání, za nějž by odsouzen. Uváděných 39,58 g metamfetaminu (29,01 g báze) přechovával výhradně pro vlastní potřebu, protože je osobou mnoho roků silně závislou na omamných a psychotropních látkách, nikoli v úmyslu jej dále distribuovat (a tedy přechovávat pro jiného ve smyslu §283 tr. zákoníku), a proto se mohl dopustit nanejvýš trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku. K množství zajištěného metamfetaminu uvedl, že jednak jej k jeho koupi vedla výhodná cena a jednak se mu, jako dlouholetému narkomanovi s vysokou denní spotřebou dosahující až 1 g metamfetaminu, naskytla možnost se drogou předzásobit. Dovolatel dále namítal, že v otázce viny nelze přihlížet k jeho předchozím odsouzením, ani k jeho předcházejícím jednáním a trestům, které vykonal. Dovolatel rovněž uvedl, že nelze přihlížet k podání vysvětlení svědkyně R. M., která následně na Policii ČR i před okresním soudem popřela, že by jí obviněný nabízel za odvoz ještě i gram pervitinu. Dovolatel dále zdůraznil, že to, co uvedl J. O. před soudem, kde byla projednávaná jeho trestná činnost, je procesně nepoužitelné. Dovolatel tak dospěl k závěru, že se ve vztahu k zajištěnému metamfetaminu nedopustil žádného jednání, jež by mohlo odůvodňovat jeho postih podle §283 tr. zákoníku. V trestním řízení podle něj nebylo nic takového prokázáno, a tudíž na základě presumpce neviny nelze dovolatele za tento trestný čin uznat vinným.
5. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 5 To 116/2022, a rozhodl o uznání jeho viny jen z přečinu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku s uložením přiměřeného trestu odnětí svobody. Současně navrhl, aby mu do rozhodnutí Nejvyššího soudu byl odložen výkon dalšího trvání trestu odnětí svobody.
6. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že závěr o naplnění objektivní stránky souzeného zločinu lze učinit primárně na základě značného množství dovolatelem přechovávaného metamfetaminu, svědectví svědka Č. z přípravného řízení čteného podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu, zajištěné komunikace mezi dovolatelem a svědkem Č., přičemž jsou skutkové závěry dokreslovány i výpovědí svědkyně M. a svědka O., jež v souhrnu dokládají, že dovolatel metamfetamin distribuoval. Závěr soudů o tom, že dovolatel přechovával metamfetamin za účelem další distribuce, především podporuje jeho značné množství, z něhož by bylo možné vytvořit zhruba 200 prodejních dávek a které překračuje množství větší než malé ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, více než 26x, obsah báze dokonce převyšuje nejmenší množství účinné látky ve smyslu citovaného stanoviska až 50x. Dovolatel přitom v této souvislosti namítl, že necelých 40 g metamfetaminu zakoupil pro svoji potřebu z peněz vydělaných legální prací s tím, že se tzv. předzásobí. Nelze však než souhlasit se závěry obou soudů, že dovolatelovo tvrzení, že zajištěný metamfetamin přechovával pro svoji potřebu, nezní přesvědčivě. Spolu s metamfetaminem byla ve stejné tašce nalezena i váha značky DOMO, jejíž stěr byl pozitivní na metamfetamin a kanabinoidy, přičemž dovolatel potvrdil, že ji při posledním nákupu metamfetaminu nepoužil, jelikož prodejkyni věřil. Probíhající prodeje dokládala i komunikace dovolatele se svědkem Č., jež byla zajištěna v mobilním telefonu dovolatele. V této souvislosti lze zmínit i skutečnost, že nalézací soud při utváření svých skutkových zjištění poukázal i na protokol o hlavním líčení v trestní věci obviněného O., vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 52 T 106/2021, u něhož tento svědek uvedl, že asi týden před vzetím dovolatele do vazby od něj měl metamfetamin obdržet. Nalézací soud přistoupil k provedení tohoto důkazu, namísto osobního výslechu, jelikož se svědek O. k hlavnímu líčení ve věci dovolatele nedostavil, přičemž státní zástupkyně ani dovolatel na osobním slyšení netrvali. Podobně nalézací soud poukázal i na protokol o výslechu podezřelé svědkyně M. v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 53 T 69/2021, během něhož tato uvedla, že od dovolatele měla za odvoz obdržet jako odměnu 1 g metamfetaminu nebo 1 000 Kč a natankováno. Protokol byl podle §213 odst. 2 tr. řádu čten v přítomnosti svědkyně, jež měla možnost na něj reagovat. Ačkoli lze postupu nalézacího soudu při dokreslování svých skutkových zjištění vytknout, že v plné míře nedostál připuštěním zprostředkovaných sdělení svědků O. a M. zásadám přímosti, bezprostřednosti a ústnosti, nejedná se o takové pochybení, jež by mělo za následek porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces. Co se týče výpovědi nepřítomného svědka O. (jež byla učiněna v jiné trestní věci), její obsah byl ze strany dovolatele v hlavním líčení konfrontován, přičemž na jeho osobním výslechu dovolatel ani státní zástupkyně netrvali. Co se týká protokolu o výslechu svědkyně M. ve vlastní trestní věci, ten byl v hlavním líčení čten v její přítomnosti, a tak měla svědkyně M. i dovolatel možnost na jeho obsah reagovat, což mohl nalézací soud reflektovat při dokreslování svých skutkových závěrů. Závěr o naplnění objektivní stránky souzeného zločinu je nicméně činěn na základě jiných důkazů. V případě sdělení svědků O. a M. se tak nejednalo o důkazy jediné ani o důkazy s rozhodující vahou, a tak v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva nelze dospět k závěru o porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces jako celku [srov. východiska vyplývající z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 12. 2011 ve věci Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, č. stížností 26766/05 a 22228/06 a rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 12. 2015 ve věci Schatschaschwili proti Německu, č. stížnosti 9154/10 (srov. zejména §118), anebo jejich reflexi v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16 (N 208/83 SbNU 299)]. V obou případech byla nadto zachována kontradiktornost trestního procesu.
7. Podle státního zástupce za všech výše zmíněných okolností nelze považovat skutkové závěry obou soudů, že dovolatel nepřechovával zajištěný metamfetamin pro svoji potřebu, za jakkoli excesivní. Protože dovoláním napadené rozhodnutí netrpí dovolatelem vytýkanými vadami, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
9. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
11. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nereflektoval na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. řádu se označují jako písmena h) až m).
12. Dovolací důvod zakotvený do 31. 12. 2021 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [nyní uváděný pod písm. h)] se týkal toho, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto byl též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav byl pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkaly právního posouzení skutku, bylo možné vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil, což Nejvyšší soud následně akceptoval, taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného P. M. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, v tom smyslu, že by mohl být uznán vinným pouze trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
15. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a zejména závěr soudů nižších stupňů, že zajištěný metamfetamin přechovával k další distribuci, tj. pro jiného. V tomto směru je však třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
16. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Námitky obviněného, že pervitin dne 26. 5. 2021 měl u sebe výlučně pro svoji potřebu a nikoliv k distribuci dalším osobám, již byly podrobně rozebrány v rozhodnutích obou nižších soudů, neboť obviněný tyto námitky uplatňoval již v řízení před nalézacím soudem, jakož i v odvolacím řízení. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Obviněný v rámci podrobného odůvodnění dovolání (body 1. – 9.) pouze doslovně opakuje námitky, které jsou součástí jeho odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již dostatečně reagováno u soudů nižších instancí. Okresní i krajský soud v rámci odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného, že pervitin, který byl u něj nalezen dne 26. 5. 2021 ve vozidle zn. Volkswagen Passat, měl výhradně pro svou potřebu. Nejvyšší soud může v tomto směru odkázat na body 37. – 41. odůvodnění rozsudku okresního soudu a na body 11. – 16. odůvodnění rozsudku krajského soudu, s nimiž se zcela ztotožnil. Pokud se týká námitky obviněného, že v otázce viny nelze přihlížet k jeho předchozím odsouzením, Nejvyšší soud připomíná, že recidiva obviněného zakládá v jeho případě použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
17. Nejvyšší soud shledal důvodnou pouze námitku obviněného ohledně procesní nepoužitelnosti výpovědi J. O. v jeho trestní věci, kdy J. O. nebyl vyslechnut v trestní věci obviněného jako svědek a v tomto řízení nelze vycházet z jeho výpovědi, kterou učinil jako obžalovaný v jiné trestní věci. Stejně tak nelze jako důkaz použít výpověď svědkyně R. M. v její trestní věci, kdy byla vyslýchána jako podezřelá (viz bod 42. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Toto pochybení okresního soudu však nemá vliv na jinak správná skutková zjištění, neboť se nejednalo o podstatné důkazy pro rozhodnutí o vině obviněného, ale okresní soud na zmíněné protokoly o výpovědích J. O. a R. M. odkázal (chybně) pouze jako na doplňující nepřímé důkazy. Nejvyšší soud konstatuje, že i bez těchto procesně nepoužitelných důkazů byla vina obviněného bez pochybností prokázána ostatními provedenými důkazy. Nejvyšší soud pouze dodává, že skutečně nelze uvěřit tvrzení obviněného, že uvedené množství pervitinu, tj. téměř 40 g, měl u sebe pouze pro vlastní potřebu, a to ani za situace, kdy obviněný je sám uživatelem drog.
18. Nejvyšší soud k námitkám obviněného závěrem znovu uvádí, že se všemi námitkami se již dostatečným způsobem vypořádaly soudy nižších stupňů a tyto námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
19. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání. Návrhem obviněného na odklad výkonu rozhodnutí se Nejvyšší soud vzhledem k výsledku dovolacího řízení nezabýval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková